Vzdělávací standardy jsou pravidla sloužící pro srovnání úrovně a kvality pedagogické činnosti jednotlivých škol, v českém školství zavedená v devadesátých letech 20. století. Mělo jít o nástroj bránící poklesu kvality vzdělávání, neboť jimi měla být zaručena minimální požadovaná úroveň vzdělávání. Zároveň měly vzdělávací standardy sloužit jako zpětná vazba pro učitele a ředitele škol. Vzdělávací standardy přesně vymezují minimální požadavky, které musí žáci splnit v určitých ročnících či stupních školy. Jsou formulovány jako dovednosti nebo vědomosti ve vztahu k obsahu vzdělávání ve vyučovacích předmětech. Vzdělávací standardy jsou chápány jako měřítko umožňující posoudit, do jaké míry jsou u žáků či učitelů rozvinuty určité kompetence.
Důvody vzniku vzdělávacích standardů Termín vzdělávací standard se objevuje ve 30. letech 20. století v české reformní pedagogice. Tehdy byl zmíněn pouze v podobě měření výkonů při testování vědomostí žáků, tedy ne tak jak byl používán později. Znovu se pojem vzdělávací standardy začal uplatňovat v českém školství až po roce 1990. Tehdy se projevovaly výrazné snahy po liberalizaci školství, v době socialismu rigidně svázaného školními osnovami. V ovzduší celkové liberalizace společnosti ovšem panovaly velmi různorodé představy o konkrétní podobě reformy škol, od pouhé úpravy existujících osnov až po téměř úplné zrušení všech pravidel. Zavádění vzdělávacích standardů mělo odpovídat liberálnímu přístupu, v jehož rámci si obsah vyučované látky do značné míry určovaly přímo jednotlivé školy (jejich zřizovatelé, ředitelé, pedagogický sbor atp). Snahou ministerstva školství bylo nebránit inovativním a kreativním přístupům ke vzdělávání, ale současně zabránit případnému propadu jeho kvality. Vzdělávací standardy tudíž záměrně určovaly pouze minimální úroveň znalostí a dovedností žáků.
Příprava standardů a průběh zavádění V lednu roku 1992 standardy staly klíčovým požadavkem ministerstva školství na podobu české vzdělávací politiky. V roce 1994 byl zveřejněn návrh nazvaný „Standardy vzdělávání pro obecnou školu“ a s tím téměř současně i „Návrhy standardů na zvláštní škole“. Téhož roku byl Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky standard základního vzdělávání i přijat. Pojmenován byl „Cílové standardy a kmenové učivo“. Postupně byla řešena řada nedostatků jako např. terminologická neujasněnost, nevhodné stanovení vzdělávacích standardů atd. V roce 1995 byl proto ministerský návrh přepracován a vydán jako „Standard základního vzdělávání“. V zavádění vzdělávacích standardů bylo pokračováno i v následujících letech, konkrétně roku 2012 byly standardy doplněny do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, s úpravou a doplněním z roku 2013. Tato úprava spočívala v zavedení plošného testování znalostí žáků v páté a deváté třídě. Plošné testování ale zřejmě nakonec nebylo realizováno. 'Vzdělávací standardy' jsou současné době (únor 2026) ovšem zřejmě stále platné.
Kritika vzdělávacích standardů Otázku vzdělávacích standardů od počátku provázela značná kritika odborné veřejnosti. Roku 1996 shrnul výhrady odborné veřejnosti Josef Trna. Ten poukazoval na „terminologickou neujasněnost“, „nevhodné stanovení vzdělávacích standardů“, „nepřiměřenost obecných cílů základního vzdělávání“, „nejednoznačnost a nekonzistenci specifických cílů a obsahových norem“ a „absenci interdisciplinarity“. Dle něj mimo jiné nebylo jasné, zda je předložený materiál doporučením a nebo normou
Vlnu kritiky odborné veřejnosti provázela i implementace vzdělávacích standardů do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání zaváděním plošného testování roku 2012. Profesor Arnošt Veselý tehdy výhrady k předložené úpravě shrnul slovy „správný krok špatným směrem“. Řešena byla opět otázka zda standardy znamenají minimální či naopak maximální požadavky na žáky, zda je vůbec potřeba vědomosti žáků na konci prvního a druhého stupně základní školy testovat, zda to předložený materiál skutečně umožní atp atd. Profesor Veselý ve svém zhodnocení návrhu konstatoval, že „naše školství potřebuje zásadní změnu. Ale změnu promyšlenou a dotaženou ve všech důsledcích“. To v tehdy předloženém návrhu nespatřoval. Chyběla mu hlubší diskuse o celé problematice a návrh považoval za „izolované a kvapně zaváděné opatření [které] může přinést více škody než užitku“.
Reference
Kategorie:Vzdělávací politika