Šatovník šarlatový (Drepanis coccinea/Vestiaria coccinea) je druh pěnkavovitého ptáka ze skupiny šatovníků, endemit Havajských ostrovů, jenž je rozšířen ve vlhkých a středně vlhkých lesích napříč hlavním řetězcem souostroví. Druh popsal Georg Forster roku 1780. Nejpočetnější populace stále přežívají na ostrově Havaji a na východním Maui (celkem více než 600 000 jedinců). Na ostrově Kauai je šatovník šarlatový omezen na náhorní plošinu Alakai, počty ptáků na Oahu a Molokai jsou nepatrné. Na Lanai šatovník šarlatový vyhynul již během první poloviny 20. století.
Šatovník šarlatový dosahuje velikosti asi 15 cm. Vyznačuje se jásavě červeným zbarvením peří, s tmavými křídly a ocasem. Nedospělí jedinci mají peří především ve žlutých odstínech a konečné zbarvení se jim vyvine až v průběhu času. Pestré peří šatovníků bylo ceněno původním polynéským obyvatelstvem, které jej používalo jako součást honosných obleků vysoce postavených představitelů ostrovů. Výrazným znakem šatovníka šarlatového je také jeho prodloužený, dolů zahnutý zobák. Ten nejspíše představuje adaptaci ke konzumaci nektaru místních lobelek, s úbytkem těchto rostlin a přeorientováním se na jiné zdroje potravy se nejspíše postupně zkracuje a narovnává. Vyjma nektaru se šatovníci živí i bezobratlými živočichy, potravu sbírají především ve středních a vyšších patrech stromového baldachýnu. Vrchol rozmnožování je mezi únorem a červnem, do miskovitého hnízda samice snáší průměrně dvě vejce.
Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje šatovníka šarlatového za zranitelný taxon. Hrozbu představuje především šíření ptačí malárie, parazitického onemocnění přenášeného nepůvodními druhy komárů, přičemž šatovníci šarlatoví jsou k infekcím obzvláště vnímaví a provází je vysoká úmrtnost. Vzhledem k tomu, že komáři žijí především v teplejších nížinných stanovištích, byli šatovníci šarlatoví v průběhu 20. století vytlačeni do výše položených areálů v nadmořských výškách nad 1 300 metrů. Budoucí hrozbu a výzvu pro ochránce přírody však představuje klimatická změna a s ní spojené rozšíření nemocí i do výše položených stanovišť.
Systematika
Objev a pojmenování vlevo|náhled|Na kresbě od Fredericka Williama Frohawka|alt=Kresba trojice ptáků ve stromoví na bílém pozadí. Dva šatovníci jsou červeně vybarvení dospělci, první šplhá po jmenu stromu a pták pod ním je zachycen z bočního pohledu. Mezi nimi sedí viditelně světlejší mladý pták, vykresleno je mu nažloutlé břicho Šatovník šarlatový byl poprvé popsán v roce 1780 (ačkoli popis byl zveřejněn až v následujícím roce), přičemž autorem popisu druhu byl Georg Forster, polsko-německý přírodovědec a cestovatel. Exempláře tohoto druhu Forster získal od Bartholda Lohmanna, jenž byl členem družiny Jamese Cooka při jeho poslední objevné plavbě, při níž byly pro západní civilizaci objeveny samotné Havajské ostrovy. Sám Cook se zmiňuje, že místní sběratelé jim často dodávali svazky až dvaceti nebo více jedinců, nicméně nikdo z posádky tento druh neviděl živý (zřejmě proto, že se vyhýbal pobřežním oblastem).
Forster zvolil pro šatovníka původní vědecké pojmenování Certhia coccinea, přičemž druhové jméno „coccinea“ (vycházející ze řeckého „“) odkazuje na šarlatové zbarvení peří. Následně byl šatovník šarlatový dlouhodobě řazen v rámci rodu Vestiaria, a to ještě během konce 20. a začátku 21. století. Následně byl spolu se šatovníkem žlutoocasým (Drepanis pacifica) a šatovníkem černým (Drepanis funerea) sdružován spíše do rodu Drepanis v rámci čeledi pěnkavovití a skupiny šatovníků (není zcela ustálena jejich taxonomická kategorie). V takovém případě představuje šatovník šarlatový jediný přežívající druh rodu, protože zbylé dva kongenerické druhy z volné přírody vymizely v důsledku lidských činností na přelomu 19. a 20. století.BirdLife International. 2020. Drepanis coccinea. The IUCN Red List of Threatened Species 2020: e.T22720844A179228794. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22720844A179228794.en. Accessed on 21 December 2021. Genomická studie z roku 2026 však šatovníka šarlatového rozlišila jako svébytnou linii a opětovně doporučila zařazení do samostatného rodu.
V havajštině nese šatovník šarlatový pojmenování „“, přičemž toto jméno je možná onomatopoion. Jiným etymologickým vysvětlením je, že toto jméno vychází z pojmenování pro kolihu v malajsko-polynéských jazycích; zobák šatovníka šarlatového částečně připomíná zobák kolihy, takže připodobnění obou druhů je nasnadě. Mimo obecného havajského jména existuje několik dalších lokálních pojmenování, jako „“, „“, „“ (či zkráceně pouze „“). Na ostrově Kauai je nazýván „“. Juvenilní zelenavá forma je nazývána „“.
Evoluce a příbuzenské vztahy náhled|Blízce příbuzný šatovník karmínový|alt=Šatovník karmínový sedící na větvičce zachycen proti zelenému pozadí. Oproti šatovníkovi karmínovému má mnohem kratší zobák Šatovník šarlatový je původní na všech šesti největších ostrovech Havajského souostroví (na Lanai však vyhynul). Navzdory tomu se nezdá, že by se zde rozrůznil do specifických poddruhů; jako poddruh byl sice někdy hodnocen D. c. suavis z ostrova Molokai, nicméně tato systematika není široce uznávána. Je možné, že je tato situace výsledkem relativně nedávného osídlení jednotlivých ostrovů, stejně jako migrací jednotlivých šatovníků mezi ostrovy, díky čemuž nedochází k vytvoření účinných reprodukčních bariér.
Nejbližšími žijícími příbuznými šatovníka šarlatového jsou šatovník chocholatý (Palmeria dolei) a šatovník karmínový (Himatione sanguinea). Šatovník karmínový a šatovník šarlatový jsou schopni plodit i hybridní potomstvo, jak prokázala studie z roku 2014, jejíž autoři objevili hybridního jedince, který vznikl křížením samice šatovníka šarlatového a samce šatovníka karmínového. Jednalo se o první zaznamenaný hybrid v rámci celé početné skupiny šatovníků, třebaže hybridizace u nehavajských pěnkavovitých nejsou natolik výjimečné. Důvodem, proč se jinak evolučně nepříliš vzdálené druhy – stáří divergence mezi rodičovskými druhy bylo stanoveno na přibližně 1,6 milionu let – nekříží častěji, mohou být účinné reprodukčně-izolační mechanismy vzniknuvší významnými behaviorálními a morfologickými rozdíly. Zaznamenaný hybrid byl pozorován ve specifickém životním prostředí: šlo o lesní fragment, v němž byl šatovník karmínový několikanásobně hojnější než šatovník šarlatový, tj. k jevu mohla přispět vzácnost ptáka (omezená nabídka partnerů stejného druhu). Hypoteticky se může úroveň hybridizace mezi těmito dvěma druhy v budoucnu zvyšovat, protože šatovník šarlatový je ve srovnání se šatovníkem karmínovým extrémně náchylný k infekci ptačí malárií; kříženci šatovníka šarlatového tedy mohou být vůči tomuto onemocnění méně vnímaví.
Původ samotných šatovníkovitých je pravděpodobně asijský, přičemž sesterským taxonem jsou hýlové z rodu Carpodacus. Nejranější divergence v rámci skupiny se kryjí se vznikem ostrovů Niihau (5,7–5,3 milionů let) a Kauai (5,4–4,9 milionů let), náležících k hlavnímu řetězci havajských ostrovů. Šatovníkovití na Havaji pocházejí pravděpodobně z jediného předka. Následně prošli procesem masivní adaptivní radiace, rozšířili se skrze celé souostroví a začali se vyznačovat značnou mezidruhovou variabilitou; značné rozmanitosti dosahuje především tvar zobáků, které se pohybují od silných zobáků sloužících k pojídání semen až po protažené zobáky nektarožravých druhů, k nimž spadá i šatovník šarlatový.
Popis vlevo|náhled|Šatovník šarlatový v letu|alt=Letící šatovník šarlatový z bočního pohledu. Při letu vynikají jeho černá křídla a šarlatové tělo. Kolem je zachycena bujná vegetace, pták sám vzlétá z blízkého stromu Šatovník šarlatový je středně velký druh šatovníka, dosahuje délky asi 15 cm a hmotnosti 16 až 20 g. Samec bývá o něco větší než samice, leč jinak není pohlavní dimorfismus příliš výrazný a obě pohlaví si jsou svým opeřením podobná. Peří je na těle šarlatově-rumělkové, na bázi jsou pera šedavá. Křídla a ocas jsou zbarveny vesměs leskle černým opeřením. Barva krycích letek křídel se ale obvykle pohybuje i v určitých odstínech bílé a šedé, přičemž nejvnitřnější krycí letky bývají zcela bílé. Velké předloketní krovky křídel jsou úzce lemovány a zakončeny šarlatovou, dvě nejvnitřnější předloketní krovky jsou pak šarlatové s bílým lemováním a černým zakončením. Spodní strana křídel je matně bělavá, opět se šarlatovým nádechem; spodek ocasu je spíše žlutohnědě-šedavý. Celkové opeření, zvláště na světle, působí lesklým dojmem. Peří na hlavě se může lidskému pozorovateli zdát o něco světlejší než na zbytku těla, přičemž tento jev je zapříčiněn průběhem přepeřování šatovníka během roku. Peří na hlavě šatovník mění až na konci celého cyklu, kvůli čemuž vzniká kontrast mezi novými pery pokrývajícími tělo a starými pery na hlavě. Okolo oka je vytvořen kontrastující bledě oranžový kroužek. náhled|Šatovník šarlatový, detail hlavy a zobáku|alt=Šatovník šarlatový sedí na květu, přičemž zachycena je pouze jeho přední polovina těla. Na snímku je patrný zahnutý lososově zbarvený zobák Šatovník šarlatový se vyznačuje dlouhým zahnutým zobákem, jenž dosahuje velikosti 25 až 28 mm a jeho zbarvení se pohybuje v broskvových a lososových odstínech. Zobák slouží k pronikání do květů rostlin a vybírání nektaru. Existují náznaky, že s úbytkem místních druhů lobelek, jejichž nektarem se šatovníci živí, jejich specializovaný zobák prochází evolučními změnami a postupně se zkracuje a narovnává. Dochází tak k přizpůsobení se jiným zdrojům potravy, jako jsou květy druhu železnec mnohotvarý (Metrosideros polymorpha, havajsky ).
Zbarvení nedospělých jedinců je spíše matně žluté a doplňují jej černé skvrnky. Juvenilní ptáci se liší také barvou zobáků, jež je tmavší než v případě dospělců. V rámci jiných druhů šatovníků lze šatovníka šarlatového zaměnit s blízce příbuzným šatovníkem karmínovým. Šatovník karmínový se nicméně odlišuje bělavým zbarvením břicha a spodní strany ocasu, zatímco svrchní partie jsou vybarveny sytějšími odstíny červené. Významným rozlišovacím znakem je taktéž zobák, jenž je u šatovníka karmínového kratší a méně zahnutý, navíc má černé zbarvení. Peří v červených odstínech některých havajských šatovníků může mít evoluční základ v podobnosti s barvou květů stromu . Protože jde o důležitý potravní zdroj Havajských ostrovů, jenž poskytuje ptákům nektar i hmyz, rozvoj červeného opeření může vycházet z určitých samičích psychických predispozic, na základě kterých preferovaly samce o podobném zbarvení, jaké má tento klíčový druh dřeviny. Naopak se nezdá, že by červené opeření mělo sloužit jako maskování, protože na Havaji nežijí původní druhy predátorů, které by šatovníky nějak významně ohrožovaly.
Šatovník šarlatový je dobrým letcem. Pera na křídlech vytvářejí během letu typický bzučivý zvuk, jenž je možné slyšet do vzdálenosti 50 až 100 metrů od letícího ptáka.
Biologie
Výskyt a stanoviště náhled|Šatovník šarlatový|vlevo|alt=Šatovník šarlatový zachycen ze zadní části. Pták sedí na olistěné větvi, pozadí snímku je rozostřeno Šatovník šarlatový je rozšířen skrze hlavní řetězec Havajských ostrovů, počty tohoto druhu však během 20. století značně poklesly. Největší populace stále přežívají na ostrovech Havaj, Maui a Kauai. Na Havaji šatovník šarlatový žije v pásmu táhnoucím se kolem velké části ostrova, izolovaná populace pak existuje na sopce Kohala na severu ostrova. Na Maui je šatovník šarlatový rozšířen primárně ve východních částech ostrova, malá populace ale obývá i západní Maui. Na Kauai je šatovník šarlatový omezen na náhorní plošinu Alakai. Malé reliktní izolované populace stále přežívají i na ostrovech Oahu a Molokai. Historicky byl šatovník šarlatový hojný i na ostrově Lanai, nicméně do konce 20. let 20. století zde vyhynul. Jde o zdatného letce, během roku mění stanoviště podle dostupnosti potravy.