Recepce se v umění vztahuje k chápání díla příjemcem (divákem, čtenářem nebo posluchačem). Zahrnuje různé způsoby vnímání a zpracování děl a sahá od čtení a porozumění jednotlivcem až po reakce kritiků, kulturního sektoru a veřejnosti.Volker Meid (Vyd.): Begriffe, Realien, Methoden. Ve: Walther Killy (Vyd.): Literaturlexikon. Svazekd 14. Bertelsmann Lexikon Verlag, Gütersloh/Mnichov 1993, , S. 288.
Otázka recepční estetiky je založena na otevřenosti významu a smyslu, které umělecké dílo nabízí, a „pokouší se chápat dějiny literatury a umění [...] jako proces estetické komunikace“.Joachim Ritter, Karlfried Gründer (vyd.): Historisches Wörterbuch der Philosophie. Svazek 8. Schwabe & Co Ag, Basel 1992, S. 995
Teprve podle očekávání, vzdělání, chápání a obzoru příjemce získává dílo svůj význam pro diváka, čtenáře či posluchače a projeví se jeho smysl.
Otevřenost uměleckého díla i nové podmínky, které přináší kulturní a společenský vývoj, dávají příležitost porozumět dílu minulého či současného umění a v každé době je zařadit do vlastního interpretačního kontextu.
Inovativní dobové umění mohlo v každé době vyvolat odmítnutí ze strany veřejnosti, jestliže nesplňovalo očekávání, pokud jde o techniku provedení, herecké ztvárnění, zvyklosti představení nebo morální koncepty.
Obecně platí, že takové negativní reakce příjemců závisí na porovnávání s tradičními formami a pociťovaném rozporu s vytvořeným očekáváním. Pohybují se od nevšímavosti k dílu až po jeho zničení a často se liší podle společenských tříd.
Vývoj přijímání umělce je na jedné straně založen na proměnách příjemců a jejich měnících se očekávání, na druhé straně na proměnách umělce samotného.V recepci umění umělec vědomě přejímá umělecké myšlenky, formy práce a styly z minulých uměleckých epoch. Formální a obsahová interpretace díla historikem umění zkoumá jeho vztah k jiným dílům, která vznikla ve stejné nebo jiné době či epoše.
Pojem recepce umění se používá i pro způsob, jakým jsou díla přijímána veřejností. I zde lze v průběhu historie identifikovat změny ve sledování, čtení nebo poslechu záznamu díla a charakterizovat je preferovanými znaky. Změna, tedy dosavadní umělecké cítění a úsudek diváka, posluchače či čtenáře, působí také zpětně. Nejen na umělce samotného jako současníka, ale i na následné hodnocení umělců, jednotlivých děl či uměleckých stylů. Pro dějiny recepce je proto nutné zkoumat různé projevy estetického vědomí s využitím současných zdrojů a porovnávat normy související s dobou, abychom mohli pochopit jejich vývoj z dnešní perspektivy.
Příkladem recepce literatury je latinskoamerická literatura v německy mluvících zemích. Širší kruhy ji přijaly až po druhé světové válce a byla vyvolaná až Borgesovou reformou ve Francii a její zásadní zprostředkující instancí byli překladatelé, literární agenti, redaktoři, kulturní mediátoři, literární vědci, literární kritici.Diana von Römer a Friedhelm Schmidt-Welle: Vorwort, ve: Lateinamerikanische Literatur im deutschsprachigen Raum, vydal Diana von Römer a Friedhelm Schmidt-Welle. Nakladatelství Vervuert, Frankfurt am Main 2007, , S. 7–15, S. 8.
Reference
Literatura Wolfgang Gratzer: Rezeption/Rezeptionsforschung, musikalische. Ve: Oesterreichisches Musiklexikon. Online-vydání, Vídeň 2002 ff., ; tiskové vydání: Svazek 4, Vydal: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Vídeň 2005, Hans Robert Jauß: Art. Rezeption, Rezeptionsästhetik. Ve: Joachim Ritter, Karlfried Gründer (vyd.): Historisches Wörterbuch der Philosophie. (svazek 8). Schwabe & Co AG, Basel 1992, . S. 996–1004. Rüdiger Schnell: Die Rezeption der Antike. Ve: Klaus von See (vyd.): Neues Handbuch der Literaturwissenschaft. svazek 8 (= Europäisches Hochmittelalter. vydal. Henning Krauß), S. 217–242. Karlheinz Stierle: Was heißt Rezeption bei fiktionalen Texten? Ve: Poetica 7 (1975), S. 345–387
Externí odkazy
Basislexikon – Rezeption Lexikon literárně-vědecké terminologie, německy
.
Kategorie:Vnímání Kategorie:Teorie umění