Schichtova vila je sídelní vila v Ústí nad Labem, v městské části Vaňov, která byla postavena v roce 1931 podle návrhu architekta Paula Brockardta. Vilu v novobarokním slohu na adrese Čajkovského 1837/94A si nechal postavit Heinrich Schicht, podnikatel a majitel továrny na zpracování tuků a výroby mýdla. Svými rozměry i rozlohou původního pozemku se jednalo o jednu z největších vil ve městě. Objekt je od roku 2014 chráněn jako kulturní památka.
Historie náhled|vlevo|Heinrich Schicht (1880–1959), fotografie z týdeníku Das interessante Blatt (12.7.1928, Vídeň) Výstavbu vily zadal okolo roku 1930 ústecký česko-německý továrník Heinrich Schicht jakožto zhotovení rodinného palácového sídla s v tehdejší Humboldtově ulici, v městské části Vaňov při levém břehu řeky, a výhledem na Labe i a hrad Střekov. Schichtův otec Johann Schicht vybudoval v Ústí nad Labem rozsáhlý podnik na zpracování tuků (pozdější Setuza) a patřil k nejbohatším továrníkům v českých zemích. Henrich se posléze stal dědicem firmy. Projekt vily vypracoval architekt Paul Brockardt (1882–1941) z Ústí nad Labem.
Heinrich Schicht kromě podnikání zdědil také rodinnou sbírku starožitností, kterou podstatně rozšířil, zejména o německou a nizozemskou malbu starých mistrů, a shromáždil ve vile. Dům obýval s manželkou Marthou Schicht, činnou v městských spolcích, která byla rovněž dokumentaristkou a cestovatelkou, známou jako jedna ze dvou žen v prvorepublikovém Československu, které absolvovaly cestu kolem světa.
Po konci druhé světové války a vyhlášení odsunu českých a sudetských Němců z Československa byla rodina Schichtova nucena odejít do Spolkové republiky Německo a budova, spolu se starožitnými sbírkami a velkou částí vybavení, roku 1945 zkonfiskována československým státem. Sbírka umění Schichtových byla později z větší části umístěna v depozitářích Národní galerie v Praze.Lubomír Slavíček, Chvála sběratelství, katalog výstavy, NG Praha 1993, s. 92 Vila poté sloužila pro potřeby vojensko-politické školy a po vzniku Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně pak přešla pod její správu. Univerzita vilu využívala jako studentské koleje až do prosince 2005, poté zůstala prázdná.
V roce 2008 se Univerzita Jana Evangelisty Purkyně snažila o opravu vily, kterou by pak bylo možné využívat jako vzdělávací a reprezentační centrum. Projekt, na kterém se měla podílet Spolchemie se však nepodařilo uskutečnit. V roce 2020 univerzita převedla chátrající vilu na stát. O rok později vilu prodal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v elektronické aukci soukromé firmě za 16 milionů korun. Po premiéře dokumentárního filmu Království mýdlových bublin (2025), vyšlo najevo, že za nákupem stojí potomci rodiny Schichtů. Jejich záměrem je zachovat vilu jak pro rodinu, tak pro město.
Architektura stavby vlevo|náhled|231x231pixelů|Centrální část zahrady vily Vila je dvoupodlažní volně stojící budova se sedlovou střechou, částečně kompenzující svah k Labi při její východní straně. Stavbě dominuje symetrické čelo s terasou a rovněž souměrným dvojitým schodištěm pro vstup do zahrady. Architektonickými dispozicemi budovy s terasou i uspořádání zahrady připomíná stavební koncepci barokního zámku. Původně přilehlé pozemky byly po zestátnění objektu zmenšeny.
Odkazy
Reference
Literatura KRSEK, Martin a Ústecká NEJ (projekt). Šedesát ústeckých NEJ. Ústí nad Labem: Muzeum města Ústí nad Labem, 2007. s. 48. ISBN 978-80-86475-15-8. HOUFEK, Václav, VEVERKA, Přemysl a MAHDAL, Martin. Historie a současnost podnikání na Ústecku a Teplicku. Žehušice: Městské knihy, 2004. s. 111. .
Externí odkazy
Vila Heinricha Schichta na webu usti-aussig.net Schichtova vila na portálu Prázdné domy
Kategorie:Novobarokní vily v Česku Kategorie:Vily v Ústí nad Labem Kategorie:Postaveno v Česku 1931 Kategorie:Kulturní památky v Ústí nad Labem