Hrobka Thun-Hohensteinů, případně Thunská nebo Thunovská hrobka se nachází v kryptě barokního kostela Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Ohří. Sloužila jako pohřebiště klášterecké větve původně jihotyrolského šlechtického rodu Thun-Hohensteinů. Je jako součást kostela památkově chráněná a je přístupná veřejnosti.

Historie vlevo|náhled|Kostel Nejsvětější Trojice, pod jehož kněžištěm se nachází hrobka Panství Klášterec a Nový Šumburk byl majetkem Thun-Hohensteinů od roku 1623, kdy ho koupil Kryštof Šimon Thun (1582–1635). Tento šlechtic se psal od svého povýšení v roce 1629 s přídomkem z Hohensteinu. Michael Osvald z Thun-Hohensteinu (1631–1694) nechal přestavět klášterecký zámek, upravit okolní park a severozápadně od zámku postavit kostel.

Kostel Nejsvětější Trojice byl postaven ve stylu raného baroka mezi lety 1665–1670 podle plánů italského architekta Carla Luraga (1615–1684). Realizace stavby se ujal italský stavitel a štukatér Rossi de Luca. Ve stejné době byla v západní části kostela zřízena rodová hrobka. Krypta má totožný půdorys jako kněžiště, pod kterým se nachází. Klenba hrobky je valená a tehdy do ní přístup zajišťovalo schodiště z presbytáře.

Jako první byl do hrobky pohřben stavebník Michael Osvald v roce 1694. V důsledku josefínských reforem se od pohřbívání v kostelních kryptách ustoupilo.

vlevo|náhled|Rodokmen nad schodištěm do hrobky V roce 1853 se Josef Osvald I. (1817–1883) rozhodl kryptu obnovit. Kvůli požáru města se ale s úpravami začalo až v roce 1861. V souladu s úředními zdravotnickými požadavky musel být zrušen vchod do krypty z kostela, proto byla přistavěna budova nad nových vchodem zvenčí. Těla zesnulých byla před uložením do hrobky balzamována. Současně byla zbudována i vysoká ohradní zeď.

Na jaře roku 1950 nešťastně zaplavila kryptu podpovrchová voda. Proto byly rakve převezeny na hřbitov a sedm z nich deponováno v kryptě pod Kaplí mrtvých poblíž kostela Panny Marie Utěšitelky. Thunovská hrobka pak dlouhá léta chátrala, čemuž napomohlo i to, že zůstala otevřená a přístupná. Situace se změnila až po několika desetiletích. V roce 1991 byly rakve s ostatky provizorně uloženy v pravé sakristii kostela Panny Marie a posléze v zámku.

Krypta byla zrekonstruována a adaptována v letech 1992–1993. Během stavebních prací byly nalezeny ostatky prvních třech pochovaných členů šlechtické rodiny, identifikovány byly podle přiložených cínových tabulek. Úpravy prováděli místní umělci. Karel Meloun a jeho syn David jsou autory kovářských prací jako jsou vstupní dveře, kovaná madla na schodišti a mřížová stěna s brankou uprostřed, která uzavírá přístupnou část krypty. Karel Meloun také provedl úpravu starého kamenného podstavce s lavabem, které se nachází v pravém rohu krypty. Malíř Josef Bernášek vytvořil barevný rodokmen (strom života) klášterecké větve Thun-Hohensteinů, který sestavil Dr. Kynčil.

Po převozu restaurovaných rakví ze zámku do krypty byla hrobka 4. června 1993 vysvěcena 18. litoměřickým biskupem Josefem Kouklem a zpřístupněna veřejnosti.

Seznam pohřbených Chronologicky podle data úmrtí V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených. Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Thun-Hohensteinů, žlutě jsou vyznačeny manželky z jiných rodů, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou vyznačeni majitelé statku Klášterec nad Ohří. Jméno Thun se uvádí už v polovině 12. století, možná ještě o století dříve, zde jsou však generace počítány až od Kryštofa Šimona z Thunu (1582–1635), který byl v roce 1604 přijat do říšského stavu svobodných pánů, v roce 1629 byl povýšen do stavu říšských hrabat a který jako první příslušník rodu získal rozsáhlé statky v Čechách.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky Datum a místo úmrtí Matka 1. 3. Michael Osvald z Thun-Hohensteinu 13. 10. 1631 Jan Zikmund z Thun-Hohensteinu 20. 9. 1594 – 29. 6. 1646 14. 9. 1654 Salcburk: Alžběta z Lodronu † 1688 Tajný rada (1687), místodržící, přísedící zemského soudu v Čechách, stavebník kostela Nejsvětější Trojice včetně hrobky, dvou paláců v Praze, zakladatel kláštereckého majorátu (1671): Klášterec, Pětipsy, Benešov nad Ploučnicí, Žehušice a Markvartice. Druhý fideikomis děčínský, ke kterému patřil Děčín, Jílové a Bynovec, získal jeho nevlastní bratr Maxmilián z Thun-Hohensteinu (1638–1701). Třetí fideikomis (pozdější choltický), ke kterému patřily statky Achleuten-Hochenberg v Horních Rakousích, připadl dalšímu nevlastnímu bratru Janu Arnoštovi z Thun-Hohensteinu (1643–1709), pozdějšímu arcibiskupu salcburskému (1687–1709). Zemřel bez mužských dědiců. 30. 1. 1694 Praha Anna Markéta z Wolkenstein-Trostburgu † 7. 9. 1635 Praha Anna Cecílie z Thannhausenu 14. 3. 1674 – 15. 2. 1721 2. 5. František Pad. Antonín z Thun-Hohensteinu 1713 Jan František Josef z Thun-Hohensteinu 16. 6. 1686 Děčín – 30. 6. 1720 Horažďovice Ostatky nebyly nalezeny, dochovala se jen jedna jeho botička. 1714 Marie Filipína z Harrachu (č. 3) 3. 4. Marie Filipína z Harrachu 9. 1. 1693 Vídeň Alois Tomáš Raimund z Harrachu 6. 3. 1669 Vídeň – 8. 11. 1742 Vídeň 4. 11. 1708 Salcburk: Jan František Josef z Thun-Hohensteinu 16. 6. 1686 Děčín – 30. 6. 1720 Horažďovice Narodily se jí následující děti: 1. Jan Josef František (1711–1788) 2. František Pad. Antonín (1713–1714; č. 2) 3. Maria Josefa Klára, provd. z Mansfeld-Vorderortu (1714–1740) V době nezletilosti syna Jana Josefa (2. 7. 1711 Praha – 21. 5. 1788 Praha) spravovala majorát jako poručnice. 2. 4. 1763 Praha Marie Barbora ze Šternberka † 1694/1695 4. 8. Josef Matyáš z Thun-Hohensteinu střed|100 px 24. 2. 1794 Praha Josef Jan Křtitel z Thun-Hohensteinu 5. 12. 1767 Vídeň – 17. 5. 1810 Klášterec nad Ohří 10. 9. 1816 Praha: Františka Romana z Thun-Hohensteinu z linie Ronšperk-Benátky (č. 8) C. k komoří a tajný rada, plukovník hulánů, komtur Leopoldova řádu, člen Královské české společnosti nauk, jazykovědec, překladatel, člen Národního výboru v roce 1848, držitel kláštereckého majorátu (1816–1868). 24. 9. 1868 Salcburk Marie Josefa ze Schrattenbachu 6. 12. 1768 Štýrský Hradec – 16. 3. 1794 Praha 5. 10. Ervín (Erwein) z Thun-Hohensteinu 11. 7. 1858 Zikmund Ignác z Thun-Hohensteinu 11. 6. 1827 Klášterec nad Ohří – 7. 9. 1897 Salcburk Student. 18. 3. 1870 Praha Matylda z Nostitz-Rienecku 29. 12. 1831 Praha – 17. 5. 1910 Salcburk 6. 8. Karel z Thun-Hohensteinu střed|100 px 24. 1. 1803 Vídeň Josef Jan Křtitel z Thun-Hohensteinu 5. 12. 1767 Vídeň – 17. 5. 1810 Klášterec nad Ohří 3. 7. 1833: Johanna Kollerová 26. 3. 1809 – 2. 1. 1891 Tělo bylo vykropeno 19. 1. 1876 v domě, kde zemřel, poté slavnostně převezeno na nádraží a 24. 1. pohřbeno v rodinné hrobce v Klášterci. Zádušní mše se konala 24. 1. ve farním kostele Panny Marie Pomocné, běžně zvaném Starý sv. Antonín (Chiesa Parrocchiale Beata Vergine Del Soccorso, vulgo S. Antonio vecchio). C. k. skutečný tajný rada, generál (polní zbrojmistr, Feldzeugmeister), majitel c. k. pěšího pluku 99, rytíř císařského Řádu železné koruny 1. třídy, Císařského Leopoldova řádu, Vojenského záslužného kříže. Zemřel ve věku 72 let na ochrnutí plic.

Nevlastní bratr Josefa Matyáše (č. 4). 16. 1. 1876 Terst Eleonora Fritschová 15. 4. 1775 Klášterec nad Ohří – 26. 6. 1834 Vídeň 7. 9. Josef Osvald I. z Thun-Hohensteinu center|100 px 21. 12. 1817 Žehušice Josef Matyáš z Thun-Hohensteinu (č. 4) 10. 9. 1846 Praha: Johanna ze Salm-Reifferscheidt-Hainspachu (č. 9) Pohřben 9. 1. 1883. C. k komoří a tajný rada, major v záloze, starosta Klášterce v letech 1861–1876, držitel kláštereckého majorátu (1868–1883). 6. 1. 1883 Klášterec nad Ohří Františka Romana z Thun-Hohensteinu (č. 8) 8. 8. Františka Romana z Thun-Hohensteinu z linie Ronšperk-Benátky 26. 1. 1796 Praha Antonín Josef z Thun-Hohensteinu 16. 12. 1754 Praha – 2. 4. 1840 Poběžovice 10. 9. 1816 Praha: Josef Matyáš z Thun-Hohensteinu (č. 4) Tělo bylo vykropeno 17. 10. 1883 v Salcburku a poté převezeno k uložení do rodinné hroby v Klášterci. Dáma Řádu hvězdového kříže a palácová dáma. Zemřela ve věku 87 let na sešlost stářím.

Narodily se jí následující děti: 1. Josef Osvald I. (1817–1883; č. 7) 2. Maxmilián Josef (1820–1854) 3. Vilém František (*/† 1822) 4. Guidobald Josef Antonín (1823–1904) 5. Zikmund Ignác (1827–1897; pohřben na Komunálním hřbitově v Salcburku) 6. Christiane, provd. z Gatterburgu (1828–1893) 7. Jindřich Jan Nepomuk (1830–1886; pohřben na Komunálním hřbitově v Salcburku) 8. Kristián Gabriel (1832–1834) 9. Philippine, provd. z Thun-Hohensteinu (1835–1928; pohřbena na Komunálním hřbitově v Salcburku) 10. Karel Boromej Emanuel (1842–1931; pohřben na Komunálním hřbitově v Salcburku) 14. 10. 1883 Salcburk Marie Terezie Wratislavová z Mitrowicz 9. 3. 1766 Prčice – 21. 1. 1851 Praha 9. 9. Johanna ze Salm-Reifferscheidt-Hainspachu 16. 5. 1827 Praha Jan František ze Salm-Reifferscheidt-Hainspachu 7. 4. 1780 – 3. 4. 1847 10. 9. 1846 Praha: Josef Osvald I. z Thun-Hohensteinu (č. 7) Pohřbena 14. 5. 1892 v rodinné hrobce. Zádušní mše se konaly 17. 5. v kostele sv. Štěpána v Praze a ve všech patronátních kostelech. Palácová dáma a dáma Řádu hvězdového kříže. Zemřela ve věku 64 let na infarkt.

Narodilo se jí sedm dětí: 1. Rosina, provd. Dubská z Třebomyslic (1848–1931) 2. Josef Osvald II. Matyáš (1849–1913; č. 10) 3. Františka Johanna, provd. z Waldstein-Wartenbergu (1852–1894; pohřbena ve hřbitovní kapli Povýšení sv. Kříže ve Šťáhlavech) 4. Clotilde Johanna Leopoldine, provd. z Grünne (1854–1934) 5. Maximilian Theodor Johann (1857–1950, pohřben na hřbitově ve Vídni-Hietzingu) 6. Ernestine Gabriele Johanna, provd. Wratislavová z Mitrowicz a podruhé Thun-Hohensteinová (1858–1948; pohřbena na Starém hřbitově v Dírné) 7. Johanna Maria Rosina, provd. von dem Broel gt Plater (1861–1939) 8. 5. 1892 Innsbruck Rosina z Nostitz-Rokitnitz 31. 7. 1795 – 11. 1. 1847 10. 10. Josef Osvald II. z Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidu center|100 px 14. 12. 1849 Žehušice Josef Osvald I. z Thun-Hohensteinu (č. 7) 3. 3. 1878 Praha: Kristiana Alžběta z Waldstein-Wartenbergu 12. 6. 1859 Doksy – 6. 8. 1935 Doksy Tělo bylo vykropeno 24. 10. 1913 v dvorském a městském farním kostele u sv. Augustina ve Vídni a pohřbeno 27. 10. v Klášterci. Zádušní mše se konaly 27. 10. v augustiniánském kostele ve Vídni, 28. 10. ve farním kostele sv. Mikuláše v Praze a v patronátních kostelech. C. k komoří a skutečný tajný rada, poslanec Českého zemského sněmu (1880–1883), dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady (1883–1913), čestný rytíř Maltézského řádu, rytíř Řádu zlatého rouna, diplomat, starosta Klášterce (1876–1913), držitel kláštereckého majorátu (1883–1913). Jeho matka se stala po smrti svého bratra Aloise ze Salm-Reifferscheidt-Hainspachu (1820–1889) a tím vymření linie Salm-Reifferscheidt-Hainspach v roce 1889 dědičkou svěřenství Lipová (respektive Haňšpach nebo Hainspach), který převedla na syna. Nástupnictví Josefa Oswalda bylo stvrzeno roce 1897 a zároveň došlo ke sjednocení příjmení a erbů. Josef Oswald byl od roku 1889 vedle fideikomisu Lipová také majitelem statků Habry a Světlá nad Sázavou. Zemřel ve věku 63 let na pravostranné ochrnutí a zápal plic.

Narodily se mu následující děti: 1. Josef Osvald III. (1878–1942) 2. Adolf Maria (1880–1957; pohřben na hřbitově ve Schwaigernu) 3. Pavel (1884–1963)

Manželka byla pohřbena ve Waldsteinské hrobce v Doksech. 21. 10. 1913 Vídeň Johanna ze Salm-Reifferscheidt-Hainspachu (č. 9)

Podle uložení