Átma, átmá neboli átman (v sanskrtu písmem dévanágarí आत्मा átmá = 1.pád, आत्मन् átman = kmenový tvar) je hinduistický termín označující pojem o individuální podstatě či individuální identitě každého jedince a do češtiny se překládá většinou jako "Já" (podstatné jméno středního rodu), řidčeji duše nebo nadduše – avšak západnímu konceptu "duše" odpovídá spíše sanskrtský termín džíva. Podoba átma/átmá je v češtině nesklonné podstatné jméno středního rodu, podoba átman se používá v mužském rodě a skloňuje stejně jako "stan".

Pojem átma je plně rozebírán v upanišadách a základním poselstvím z tohoto rozboru je totožnost átmanu a brahmanu, tedy individuální podstaty každého jedince a univerzální podstaty všeho. Základem je tedy poznání átma a zjištění, že je vskutku totožné s brahma. Tak je možno dosáhnout vysvobození (mókša) z koloběhu životů (sansára). Toto poznání není pouhé intelektuální poznání, ale prožitek oné jednoty, kterého je možno dosáhnout různými způsoby. V upanišadách se někdy mluví o soustředění na átmaKathópanišad II.12 nebo meditaci, že vše je brahma. V nejstarších upanišadách je možné nalézt i zmínky o milosti, které člověk může dojít tímto zjištěním.

Interpretace átma Všechny indické filosofické směry s pojmem átma nějakým způsobem pracují, i když třeba buddhistická filosofie nebo materialistická lókájata jeho existenci popírají. Pojem átma je v různých filosofických školách interpretován různě. V Brhadáranjakópanišadě III.9.26, která je jednou z nejstarších, je átma popisováno následovně:

Rovnice átma = brahma (átman = brahman) je základem učení védanty, která je jednou z šesti klasických filosofických škol hinduismu. Zvláště advaitavédánta drží tuto rovnici v jejím nejsilnějším smyslu, tedy, že i átma je jen jedno a vše je ve výsledku jedno. Zdání dvojnosti (duality) je pouze iluze (májá). Átma je v tomto případě chápáno velice abstraktně jako saččidánanda – "bytí, vědomí, blaženost" (sat-čit-ánanda) a v důsledku toho neexistuje lidská individualita. Aby bylo možné vysvětlit takové věci jako je reinkarnace nebo karma, existuje jáství (ahankára). Advaita védanta učí, že kvůli nevědomosti si člověk myslí, že je hmotnou individualitou (upádhi) na základě jáství (ahankáry), a proto si musí uvědomit, že jeho skutečnou podstatou je átma, které je ztotožněné s brahman.

Naproti tomu dvaitavédánta považuje átma za odlišné od brahma a učí, že podle některých upanišad,Katha upanišad 1.2.18, 2.2.13 purán,Bhágavata purána 3.6.8, 7.7.43, 11.31.13 BhagavadgítyBhagavadgíta 2.12, 2.16-21, 2.23-25, 2.30 nebo i védánty sútryVédanta sútra 2.3, 4.4 jich existuje více. Podle těchto nauk zůstává brahma věčné a neměnné, přičemž individuální átma (džívátmá) prochází různými reinkarnacemi.

Podle védRgvéda 1.164.20-22 a upanišadMundakópanišad 3.1.1, Švétášvatarópanišad 3.20, 4.6-7, Kathaópanišad 1.2.20 se individuální átma (džívátmá) a neprojevené átma (paramátmá – "nejvyšší átmá") nacházejí v těle jako dva ptáci na jednom stromě. Jejich vzájemnou interakci lze vysvětlit na moderním příkladu počítače. Fyzické tělo lze přirovnat k hardware, subtilní či astrální tělo k software, jáství (ahankára) k rozhraní, pránu k elektřině, duši (átmu) k uživateli a neprojeveného átmu (paramátma) k systémovému operátorovi ovládajícímu síť ostatních počítačů (těl).Bhagavadgíta 13.3 Funkčnost systému je dána stavem těl. Když jsou těla nepoužitelná, duše je opustí a systémový operátor (paramátmá) jí přidělí jinou duši (átma) podle zásad karmy a teorie reinkarnace.

Syntézou advaity a dvaity je nauka o nepochopitelné odlišnosti a totožnosti (ačintja-bhedábhéda-tattva), kterou učil Čaitanja Maháprabhu. Totožnost je chápána jako kvalitativní a odlišnost jako kvantitativní.

Pojem átma je používán i v józe a sánkhje. Pataňdžali vysvětluje v Jógasútře II.5. nevědomost jako stav, kdy „člověk považuje své pomíjivé (anitja), nečisté (ašuči), strastiplné (duhkha) a neduchovní (anátma) za věčné (nitja), čisté (šuči), blažené (sukha) a duši (átma)“.Eliade, M.: Jóga, nesmrtelnost a svoboda. Argo, Praha 1999, str. 28. Toto učení mělo veliký vliv a je rozebíráno i v duchovních textech Bhagavadgíty.

V ritualistické literatuře bráhman se pojem átma používá pro obětiště (nitja) a oběť (kámja). Nitja jsou obětiště určená k trvalému udržování řádu světa (rta) a oběti (kámja) jsou splněná přání obětujících. Kátjájanašulbasútra (Kátjájanova sútra o provádění védských rituálů) jmenuje deset typů těchto obětišť. Obětiště z vrstev nepálených cihel znázorňovalo posvátný rok, rytmus přírody v čase a prostoru podsvětí, země a nadsvětí. Oběť nabývala podob světla nebo orla (šjéna) jednajícího s bohy o výsledku oběti, a tím nabyla mocných psychických sil. Pro takové mocné a dlouhotrvající obřady jako byl obřad zimního slunovratu (mahávratah), užíval obětující dechová cvičení (pránájámu), aby ovládl jemné energie dechu (prány).

V bráhmanách, na ně navazujících áranjakách a upanišadách, jsou popsány metody, jimiž lze odhalit pozadí hrubohmotného a jemného pránického světa v prostoru duchovního srdce, átma v ákáši (éteru). Poznání átmanu odhaluje, že duchovní příroda je charakterizována rytmy vdechu a výdechu, pocity a podněty, zatímco átma a paramátma, ztotožněné s absolutním brahma ničemu nepodléhají. Teorie átma jako jáství je podle Advaita védánty chybná. Jáství sice koření v átma, ale átma samo není jáství (ahankára) děděné podle zásad karmy, nýbrž je souhrnem iluzí (májou) a dočasným vznikáním a zanikáním. Átma je jednou z nejcennějších hodnot védské nauky.

Citáty Upanišady o átma říkají (v překladu D. Zbavitele): "Nejjemnější podstata zde, vlastní tomu všemu, je pravda. To je átma. To jsi ty Švétakétu." (Čhándógjópanišad VI.9 an.) "Toto átma je hráz (most), rozdělovatel k oddělení těchto světů. Tuto hráz nepřekročí dny a noci, ani stárnutí, ani smrt, ani zármutek, ani dobré, ani špatné skutky. Všechny zla se od ní odvrátí, neboť tento brahmovský svět je prost zla. Proto přejda přes tuto hráz, slepec se stane neslepým, zraněný nezraněným a trápený netrápeným." (Čhándógjópanišad VIII.4.2) "Odcházejí, nezískavše átma, nepoznavše átma. Kdo se bude držet takového učení, ať už jsou to bozi nebo asurové, zahyne." (Čhándógjópanišad VIII.8.4) "Moudrý se nermoutí, pozná-li átma jako beztělného v těle, stálého v nestálých, velikého, vším prostupujícího." (Kathópanišad II. 22) "Lukem je slabika ÓM, šípem je átma a cílem je to, co bylo nazváno brahma. Pozorně je třeba zasáhnout - pak splyneš s ním v jedno jako šíp s terčem." (Mundakópanišad II.2.4) "Menší než nejmenší, větší než veliké je átman ukrytý ve sluji tohoto tvora." (Švétášvatarópanišad III.20)

Citáty z Bhagavadgíty (v překladu J. Filipského a J. Vacka, kteří překládají átma jako „Já“): "Někteří spatřují Já svým já ve vlastním já pomocí rozjímání, druzí kázní rozmyslu a jiní sebekázněním činy. Jiní však, kdo to neznají, uctívají, jak slyšeli od druhých. I oni překonají smrt, upírajíce se k tomu, co slyšeli.„ (XIII.24-25) “(Kršna říká:) Jsem, Gudákéšo, (věčné) Já, jež sídlí v srdci všech bytostí, jsem počátek bytostí, jejich střed i konec. (X.20)

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura Upanišady (př. D. Zbavitel). DharmaGaia, Praha 2004, 1. vydání, . Bhagavadgíta (př. J. Filipský & J. Vacek). Odeon, Praha 1976, 1. vydání. Ondračka, L. „Védské představy o posmrtném životě a formování konceptu přerozování“. In: R. Chlup (vyd.), Pojetí duše v náboženských tradicích světa. Praha: DharmaGaia, 2007, s. 223-266.

Související články Duše brahman Upanišady Anattá

Externí odkazy Termín 'duše' v západní a východní filosofii a náboženství, angl. & česky

Kategorie:Hinduismus Kategorie:Filozofie mysli Kategorie:Spiritualita