Hrobka Clam-Martiniců je hrobní kaple v empírovém stylu z roku 1832 ve východní části hřbitova ve Smečně v okrese Kladno. Sloužila jako pohřebiště šlechtického rodu Clam-Martiniců, který vlastnil Smečenský zámek. Hrobka je památkově chráněná jako součást souboru, který tvoří Starý smečenský hřbitov s náhrobky a ohradní zdí. Je v majetku města Smečno a není přístupná.
Historie náhled|vlevo|Pohled od severozápadu Smečno bylo ve vlastnictví českého šlechtického rodu Martiniců od 15. století. V letech 1416–1418 ho koupil Markvart z Martinic. V roce 1789 Martinicové vymřeli po meči smrtí Františka Karla z Martinic z mladší ahníkovské rodové větve. Jedna ze tří jeho dědiček, hraběnka Marie Anna z Martinic (1768–1832), se v roce 1791 provdala za Karla Josefa hraběte z Clamu, svobodného pána z Höchenbergu (1760–1826). Karel Josef získal následující rok souhlas císaře a směl se psát z Clam-Martinic.Clamové byli do říšského hraběcího stavu povýšeni 17. listopadu 1759. Majestát císaře Františka II. z 2. listopadu 1792 Karlu Josefovi povolil, aby připojil jméno a erb hrabat z Martinic ke svému rodovému jménu a erbu.
Pohřební kapli nechal v roce 1832 (případně v letech 1832–1833 nebo snad v roce 1834) zbudovat jeho syn Karel Jan Clam-Martinic (1792–1840), který byl od roku 1830 majitelem smečenského panství. Impulsem ke stavbě bylo pravděpodobně úmrtí jeho matky Marie Anny z Martinic v roce 1832. Hrobka byla postavena podle plánů německého stavitele Busseho. V roce 1888 byl její interiér novorenesančně upraven na popud Augusty Clam-Martinicové a jejího švagra Richarda. K těmto úpravám vedlo úmrtí Jindřicha Jaroslava z Clam-Martinic předchozího roku.
Do konce Rakousko-uherské monarchie byl vlastníkem velkostatku Smečno a tudíž i hrobky Heinrich Clam-Martinic (1863–1932), důvěrník následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d’Este (1863–1914), ministr zemědělství Předlitavska (1916) a předseda vlády Předlitavska (1916–1917). Za jeho silně prohabsburský postoj mu byl po první světové válce v letech 1918–1922 nemovitý majetek téměř bez náhrady zkonfiskován a Clam-Martinicové museli opustit Československo.Podobný osud potkal i Ottokara Czernina (1872–1932), ministerského předsedu a ministra zahraničí Rakousko-Uherska (1916–1918), kterému byl zkonfiskován statek Vinoř včetně Czerninské hrobky. Hrobka poté chátrala.
V letech 1999–2002 byla restaurována.
Architektura náhled|Portál Hrobka se skládá se ze dvou částí. Horní část hrobky slouží jako kaple a podzemní část, která je v půdorysu mnohem větší, je vlastní pohřebiště. Nadzemní část je jednoduchá hranolová stavba s nízkou sedlovou střechou s trojúhelníkovým štítem s vpadlinovým tympanonem. Zdivo je opatřeno bosáží. Vstupní průčelí se nachází na západní straně, dominuje mu vysoký obdélný portál s pískovcovým ostěním. Nad portálem je nápis z kovových písmen: KAREL HRABĚ Z CLAM-MARTINICZ / POSTAWITI KÁZAL L. P. 1832. Nápis chrání jednoduchá nadpražní římsa. Dvoukřídlé kazetové dveře ve stylu neorenesance zdobí motivy hlaviček andělů a rozet. Stěny obíhá v dolní části sokl z hrubě tesaných kvádrů a v horní části hladký vpadlý pás, na němž je u vstupního průčelí umístěn nápis z velkých kovových písmen: MRTWI W KRYSTU WSTANAU NEYPRVE. Thess. IV.-15. Nad ním je ve středu tympanonu umístěn clam-martinický erb. Dominantou ostatních třech fasád je půlkruhové okno s výrazným okenním parapetem, který nesou dvě volutové konzolky. Na západním průčelí na soklu vlevo je zasazen reliéf s maltézským křížem, vpravo od vchodu je nad soklem zazděna nápisová náhrobní deska J. N. Ossumbora (1825–1863), která má rozměry 48x31 centimetrů. K portálu vedou dva schůdky a po jejich stranách jsou v zemi zasazeny mramorové nápisové desky.
Interiér Výzdoba vnitřního prostoru nadzemní části je pojata jednoduše. Vstup do krypty je uzavřen kamennou deskou, která se nachází v podlaze bezprostředně za vchodem. Stěny jsou opatřeny neorenesanční sgrafitovou výmalbou. Ve spodním pásu, který odpovídá výšce soklu, se nachází černošedý geometrický vzor. Za vchodem vlevo je v tomto pásu umístěn nápis OBNOVENO LÉTA PÁNĚ 1999–2002. Stěny jsou členěny pilastry zdobenými rostlinným vlysem. Jejich hlavice vynášejí odstupněnou římsu, v jejímž středu je pás s nápisem: DE PRO / FUNDIS: SUSTINUIT ANIMA MEA IN VERBO. EJUS / SPERAVIT ANIMA MEA IN DOMINO F (S), vrchní část římsy je vynášena konzolkovým vlysem. Nad portálem se nachází nápis v dekorativním rámu: Kaple tato postavena a vyzdobena byla v upomínce na L. P. 1887 zesnulého Jindřicha hraběte z Clam-Martinic jeho vdovou Augustou hraběnkou Clam-Martinic z rodu knížat ze Salm-Reifferscheid a jeho bratrem a nástupcem Richardem z Clam-Martinic 1888. Okna jsou opatřena konzolovými klenáky, plochy kolem nich jsou vyplněny historizujícím květinovým vzorem. Ve cviklech okna čelní stěny nad oltářem jsou provedeny dvě postavy andělů držící polnice a palmové ratolesti. Motiv andělů navazuje na citát nahoře na hlavním průčelí. V nárožích cviklů se také nachází dva menší sloupky ozdobené ornamentem. Výše je vlys s ornamentem hlaviček andílků a věnců, římsa a fabion s geometrizovanými rostlinnými motivy. Strop je plochý, jeho střed tvoří jednoduché štukové zrcadlo v podobě kruhu. Podlahu tvoří kamenné desky.
Na východní straně se nachází mramorová oltářní menza s dekorem kříže, nad oltářem je jednoduchý kříž. Obraz Ukřižovaného, který zde byl původně umístěn, je uložen v depozitáři v Unhošti.
Seznam pohřbených V důsledku josefínských reforem bylo zakázáno pohřbívat v kostelech. Původní martinická hrobka byla zřízena uprostřed Starého hřbitova. Její místo dnes zaujímá prostý litinový kříž bez nápisu, který stojí na pískovcovém soklu. Po vybudování nové hrobky do ní byly přeneseny ostatky stavebníkova děda Františka Karla, posledního Martinice, a jeho manželky Marie Josefy ze Šternberka, otce Karla Josefa, dále pak sestry a jeho dvou dětí.
Clam-Martinicové mají také hrobku na Místním hřbitově (Ortsfriedhof) v Klamu v Horních Rakousích, protože od roku 1918 je na hradě Clam jejich hlavní sídlo, a ve Vídni.
Chronologicky podle data úmrtí (výběr) V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených. Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Clam-Martiniců, zeleně Martinicové, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do obou těchto rodin, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou zvýrazněni majitelé statku Smečno. Generace jsou počítány od Karla Josefa z Clam-Martinic, zakladatele mladší clamovské větve.Příslušníci mladší clamovské větve – Clam-Martinicové – stále žijí na rozdíl od starší clamovské větve Clam-Gallasů. Ti měli majetek především v severních Čechách (Liberec, Frýdlant, Grabštejn a Lemberk) a vymřeli po meči 20. ledna 1930 smrtí Franze Clam-Gallase (1854–1930). U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.
Seznam nemusí být kompletní.