Resilience má podobný význam jako slova odolnost, nezdolnost, houževnatost, pružnost či nezlomnost. V češtině je tento výraz zřídka užívaný, mnohem častěji se tak setkáme s českým ekvivalentem odolnost, nicméně význam slova resilience je trochu širší. Jde o „schopnost systému vyrovnat se se změnou a pokračovat v rozvoji“ a resilientní systém je zároveň takový, který je schopen otřesy a zvraty (jako je například klimatická změna) využít „k podnícení inovativního myšlení, které mu umožní obnovu a další rozvoj“.
Resilience měst (z angl. Urban resilience) či odolnost měst je obecně definována jako „měřitelná schopnost jakéhokoli městského systému s jeho obyvateli udržet kontinuitu přes všechny otřesy a stresy a zároveň se pozitivně přizpůsobovat a transformovat směrem k udržitelnosti“. Jinak řečeno, jde o "schopnost jednotlivců, komunit, institucí, podniků a systémů ve městě přežít, přizpůsobit se a růst bez ohledu na to, jaké druhy chronických stresů a akutních šoků zažívají". náhled|265x265pixelů|Důsledky povodní v německém Ahrweiler v červenci 2021 Odolným městem je takové město, které posuzuje, plánuje a jedná tak, aby se připravilo a bylo schopno reagovat na nebezpečí – přírodní i člověkem způsobené, náhlé i pomalu nastupující, očekávané i neočekávané. Akademická diskuse o městské odolnosti se primárně soustředila na tři různé hrozby – změnu klimatu, přírodní katastrofy a terorismus. Odolnost vůči těmto hrozbám byla diskutována v kontextu nefyzických i fyzických aspektů městského plánování a designu. V souladu s tím byla strategie obvykle pojímány z hlediska boje proti terorismu, jiným katastrofám (zemětřesení, lesní požáry, tsunami, povodně, sluneční erupce atd.) a zařazení udržitelné energie do infrastruktury. Města mohou být pro svou složitou strukturu a fungování vystavena jak náhlým událostem (jako jsou např. zemětřesení, záplavy a hurikány, ale i propuknutí násilí, migrační krize, průmyslové incidenty a zdravotní epidemie), tak postupným, pomalu se plížícím procesům, jako jsou strukturální průmyslové transformace, ekonomické recese, rostoucí chudoba a sociální rozdíly a zhoršování životního prostředí.
Obrovská hustota obyvatelstva ve městech činí jejich obyvatele zvláště zranitelnými. To vše dělá plánování resilience kriticky důležitým. Rostoucí urbanizace za poslední století je zároveň spojena se značným rozrůstáním samotných měst. Úsilí o odolnost se nezaměřuje pouze na to, jak se jednotlivci, komunity a podniky vyrovnávají s mnoha otřesy a stresy, ale využívají také příležitostí k transformačnímu rozvoji. Budování odolnosti města se opírá o investiční rozhodnutí, která upřednostňují výdaje na činnosti nabízející alternativy, které dobře fungují v různých scénářích. Taková investiční rozhodnutí musí brát v úvahu budoucí rizika a nejistoty. Vzhledem k tomu, že riziko nelze nikdy zcela eliminovat, je plánování krizí a katastrof zásadní.
Resilientní město Odolné – resilientní – město lze identifikovat na základě sedmi charakteristik:
Reflektivní – využívá minulé zkušenosti k zvažování budoucích rozhodnutí, díky čemuž je schopné odpovídajícím způsobem upravit standardy a chování; Vynalézavé – rozpoznává alternativní způsoby využití zdrojů, zejména v době krize, za účelem naplnění potřeb nebo dosažení cílů; Inkluzivní – upřednostňuje široké konzultace a přijímá více různých názorů k vytvoření pocitu sdíleného rozhodování a společné vize pro budování odolnosti města; Integrované – spojuje řadu odlišných systémů a institucí, což umožňuje sdílení zdrojů a spolupráci aktérů na dosažení lepších cílů; Robustní – dobře koncipované, konstruované a řízené, zahrnuje opatření, která zajistí, že případné selhání bude předvídatelné, bezpečné a nebude nepřiměřené příčině; Redundantní – má volnou kapacitu cíleně vytvořenou k pokrytí výpadků, s několika způsoby, jak dosáhnout dané potřeby, včetně extrémních tlaků nebo nárůstů poptávky, ke kterým dochází v krizi; Flexibilní – je ochotné a schopné přijímat alternativní strategie v reakci na měnící se okolnosti nebo náhlé krize. Systémy lze učinit flexibilnějšími zavedením nových technologií nebo znalostí, ale i uznáním tradičních postupů.
Reflexivita a vynalézavost vypovídají o schopnosti poučit se z minulosti a jednat v době krize. Inkluzivita a integrace cílí na řádnou správu věcí veřejných a efektivní vedení, které zajišťují přiměřené investice a akce, řeší potřeby těch nejzranitelnějších a společně vytvářejí odolné město pro každého. Robustnost, redundance a flexibilita jsou vlastnosti, které pomáhají navrhovat systémy, která odolají otřesům a stresům, a systémy které jsou ochotny uplatňovat inovativní strategie pro usnadnění rychlé obnovy.
Digitální technologie, otevřená data a správa pro odolnost měst Klíčovým faktorem umožňujícím pokrok ve všech ostatních dimenzích městské odolnosti je městská správa. Udržitelná, odolná a inkluzivní města jsou často výsledkem dobré správy, která mimo jiné zahrnuje efektivní vedení, inkluzivní občanskou účast a efektivní financování. Za tímto účelem mají veřejní činitelé stále více přístup k veřejným údajům, což umožňuje rozhodování na základě důkazů. Otevřená data také stále více mění způsob, jakým místní samosprávy sdílejí informace s občany, poskytují služby a monitorují výkon. Umožňuje současně zvýšený přístup veřejnosti k informacím a přímější zapojení občanů do rozhodování.
Městské vlády v rámci svých strategií odolnosti stále více spoléhají na digitální technologie jako součást městské infrastruktury a systémů poskytování služeb. Na jednu stranu činí závislost měst na technologiích a poskytování elektronických služeb města zranitelnějšími vůči hackerům a kybernetickým útokům. Informační technologie však měly často pozitivní vliv v oblasti inovací a efektivity městské infrastruktury, což vedlo k levnějším městským službám. Zavádění nových technologií do počáteční výstavby infrastruktury v některých případech dokonce umožnilo městským ekonomikám přeskočit fáze rozvoje. Nezamýšleným důsledkem rostoucí digitalizace měst je vznik digitální propasti, která může prohloubit nerovnost mezi dobře propojenými bohatými čtvrtěmi a obchodními čtvrtěmi na jedné straně a nedostatečně obsluhovanými a nedostatečně propojenými čtvrtěmi s nízkými příjmy na straně druhé. V reakci na to řada měst zavedla programy digitálního začleňování, aby zajistila, že všichni občané budou mít potřebné nástroje, aby mohli prosperovat ve stále více digitalizovaném světě.
Změna klimatu a odolnost měst Změna klimatu má již v současné chvíli negativní dopady na životní podmínky obyvatel sídel. Během poslední dekády postihly přírodní katastrofy více než 220 milionů lidí po celém světě a způsobily hospodářské škody ve výši 100 miliard USD ročně. Odhaduje se, že do roku 2030 mohou přírodní katastrofy stát města po celém světě třikrát více než dnes a změna klimatu může uvrhnout miliony obyvatel měst do chudoby. S tím přichází potřeba sídel se na takové dopady adaptovat, zvyšovat odolnost své infrastruktury a zabezpečit v daném klimatu snesitelné životní podmínky pro své obyvatele. Zde nastupuje strategie zvyšování resilience sídla, v tomto případě města. Městské dopady změny klimatu se v různých geografických a vývojových měřítkách značně liší. Existuje řada hrozeb a rizik, se kterými se obyvatelé a správy měst po celém světě musí potýkat nebo kterých se v budoucnu obávají.
Města spotřebovávají více než dvě třetiny světové energie a jsou koncovými uživateli více než 70 % světových emisí CO2. Zpráva Mezivládního panelu pro klimatickou změnu uvádí, že aby se zabránilo průměrnému oteplení o více než 1,5 °C, musí svět přijmout drastická opatření. Příkladem žádoucích opatření je postupné ukončení prodeje osobních vozidel na fosilní paliva do roku 2035, snížení emisí budov alespoň na 80 % současné úrovně do roku 2050 a další revoluční změny, které se odrážejí ve všech aspektech společnosti.
Více než 90 % všech městských oblastí na celém světě se nachází podél vodních ploch, rostoucí výskyt záplav a vzestup hladiny moří ohrožují globální bohatství. Vlny veder, sucha, silné bouře a další hrozby, to vše má dopad na centra globální populace – města.
Ruku v ruce se zvyšováním resilience tak jde adaptace měst na změnu klimatu. Jedná se o proces „přizpůsobení se aktuálnímu nebo očekávanému klimatu a jeho účinkům“. V městských systémech se správa města snaží adaptací zmírnit způsobenou škodu, úplně se jí vyhnout, případně využít k příležitosti. Jinak řečeno, adaptace města na změnu klimatu jsou „opatření, která pomohou včas a bezpečně se přizpůsobit očekávaným změnám počasí, vlnám horka a dalším negativním místním dopadům globálních klimatických změn“.
Vlny veder a sucha V posledních letech se objevuje stále více tropických dní (tzn. dní, kdy maximální teplota dosáhne minimálně 30 °C) a počtu tropických nocí (tzn. nocí, kdy minimální teplota neklesne pod 20 °C) a růst jejich počtu je předpovídán i do budoucna. S tím budou souviset také vyšší dopady na zranitelnou populaci, kvalitu života a stav ekosystémů. Vlny horka (období minimálně tří dní po sobě, kdy je maximální teplota nad 30 °C) mají negativní vliv na lidské zdraví, zejména u zranitelných skupin obyvatel se sníženou schopností termoregulace (např. senioři, nemocní a velmi malé děti), ekonomiku a mohou podporovat vznik a šíření požárů.
Vlna veder a sucha ve Spojených státech v roce 1980 zabila 10 000 lidí. V roce 1988 podobná vlna veder a sucha zabila 17 000 amerických občanů. Vlna veder v západní části Severní Ameriky v roce 2021 zabila v Kanadě minimálně 660 osob. Evropu zasáhla vlna veder v roce 2003. Průměrné teploty ve Spojeném království během srpna trvale stouply na 32 °C. Tato vlna veder si v celé Evropě vyžádala více než 70 000 obětí. Katastrofální byla také letní vlna veder na severní polokouli v roce 2010, kdy v Moskvě došlo k téměř 5 000 úmrtím.
Kromě úmrtí způsobují tyto vlny veder i další značné problémy. Dlouhá období veder a sucha způsobují rozsáhlé ztráty na úrodě, lesní požáry, znečištění ovzduší a sníženou biologickou rozmanitost v životně důležitých suchozemských a mořských ekosystémech, ale také skoky v poptávce po elektřině. Extrémně horké léto v roce 2003 ve Francii způsobilo desetitisíce úmrtí z horka, ale také snížené výnosy zemědělských plodin a rekordní ústup ledovců v Alpách. Zemědělské ztráty z tepla a sucha nemusí nastat přímo v městské oblasti, ale rozhodně ovlivňují životy obyvatel měst. Nedostatek nabídky plodin může vést k prudkým nárůstům cen potravin či jejich nedostatku, občanským nepokojům a v extrémních případech dokonce k podvýživě. Pokud jde o přímé úmrtí z těchto vln veder a sucha, jsou statisticky koncentrovány v městských oblastech což není jen v souladu se zvýšenou hustotou obyvatelstva, ale je to způsobeno také sociálními faktory a efektem městského tepelného ostrova.
Městský tepelný ostrov