náhled|349x349pixelů| Xiuhtezcatl Martinez byl žalobcem ve věci Juliana v. Spojené státy americké a taktéž ve sporu Martinez v. Colorado Oil and Gas Conservation Commission Klimatická litigace je souhrnný název pro právní procesy v nově vznikajícím odvětví environmentálního práva, přesněji klimatického práva, využívající právní praxi a precedens pro snahu o zmírnění změny klimatu ze strany veřejných institucí a soukromých společností. Ve světle postupující klimatické krize v rámci soudních sporů vystupují právníci, aktivisté, vědci i občanská sdruženi proti nedostatečným klimatickým politikám a opatřením ze strany vlád, neúměrné emitaci skleníkových plynů či uhlíkově náročné infrastruktuře.
Klimatickou litigací tedy rozumíme jakýkoliv správní nebo soudní spor od federální až na místní úroveň, jež se týká problematiky změny klimatu. Dnes již rozšířený trend klimatických žalob se rozmohl především v reakci na pronikání problematiky změny klimatu do mezinárodní politiky, stěžejním krokem bylo podepsání Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, a s ní souvisejícího Kjótského protokolu, nebo Pařížské dohody.
Počátkem 21. století se prostřednictvím legislativy zformovaly legální právní rámce pro boj proti změně klimatu a stále větší množství soudních případů tohoto typu umožnilo propojení právních předpisů spojujících opatření v oblasti klimatu s právními výzvami v oblasti ústavního práva, správního práva, soukromého práva, práv ochrany spotřebitele nebo lidských práv.
Klimatické litigace v mnoha případech využívají lidskoprávní argumentaci a tlačí na prosazování klimatické spravedlnosti či uznání vazeb mezi lidskými právy a klimatickou změnou či uznání porušení práv budoucích generací. Počet klimatických litigací po světě navíc konstantně roste – od roku 2017 se jejich počet prakticky zdvojnásobil a databáze evidují přes 1300 případů v USA a přes 480 případů v dalších zemích, v roce 2021 byla klimatická žaloba podána i v České republice.
Přelomovým se stal rozsudek z roku 2019 ve věci Urgenda Foundation v. State of the Netherlands, kde nizozemský nejvyšší soud rozhodl ve prospěch stěžovatele a udal státu Nizozemsko závazná kritéria pro klimatickou politiku. Tento precedens inspiruje další klimatické litigace tohoto formátu a významně podporuje další progresivní klimatickou politiku.
Typy klimatických litigací Klimatické litigace lze členit do mnoha kategorií, např. dle účelu žaloby, povahy žalobců (fyzická osoba, nestátní nezisková organizace…) a žalovaných (vláda, soukromé společnosti), orgánu, ke kterému je litigace podána, či dle předmětu sporu. Klimatické spory obvykle spadají pod jeden z pěti typů základních právních odvětví:
Ústavní právo – zaměřeno na porušování ústavních práv ze strany státu. Správní právo – zpochybňuje podstatu správního rozhodování, jako je udělování povolení pro projekty s vysokými emisemi. Soukromé právo – napadá korporace nebo jiné organizace za nedbalost, obtěžování, přestupek, veřejnou důvěru a bezdůvodné obohacení. Podvody nebo ochrana spotřebitele – obvykle vyzývají společnosti k zkreslování informací o dopadech na klima. Lidská práva – argumentace zdůrazňující nečinnost v boji proti změně klimatu nebo ochraně souvisejících přírodních zdrojů, jako je atmosféra nebo deštné pralesy, která výrazně zasahuje do základních lidských práv.
Nejfunkčnějším členěním klimatických litigací ale je pravděpodobně následující:
Žaloby proti státům či orgánům veřejné moci – proregulační litigace. Žaloby proti povolování energeticky a uhlíkově náročných projektů a infrastruktury – povolovací litigace. Žaloby proti soukromým společnostem – odpovědnostní litigace. Následující kapitoly nemají za cíl podat vyčerpávající výčet klimatických litigací, naopak spíše stručně nastínit nejdůležitější případy.
Proregulační litigace dle států náhled|Ostrovům Torrresova průlivu hrozí, že zmizí pod mořskou hladinou.
Austrálie V únoru 2020 měla Austrálie druhý největší počet doposud neuzavřených případů na světě, téměř 200 případů.
Příkladem australské litigace budiž případ Pabai Pabai & Guy Paul Kabai v. Commonwealth of Australia otevřený v roce 2021, v rámci něhož obyvatelé ostrovů Torresova průlivu žalují australskou vládu za nečinnost a neschopnost snižovat emise skleníkových plynů, která donutí jejich komunity k migraci do jiných oblastí vlivemi zvyšování hladiny moří následkem klimatické změny, díky čemuž se některé z ostrovních oblastí stanou neobyvatelnými.
Francie Francie je zemí s úspěšnou klimatickou žalobou. Úspěšně pro stěžovatele dopadl případ Notre Affaire à Tous and Others v. France, v rámci něhož v roce 2018 zaslaly čtyři neziskové organizace stížnost francouzské vládě a jejímu předsedovi (Edouard Philippe) z důvodu nečinnosti ohledně klimatických změn. Stížnost byla zamítnuta, nicméně stěžovatelé podali žalobu ke správnímu soudu v Paříži, případ získal silnou podporu veřejnosti, především pak přes dva miliony petičních podpisů, a získal si tak pseudonym „Případ století“ (L'Affaire du Siècle). Stěžovatelé se v rámci své žaloby odvolali mimo jiné i na evropskou Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, jedná se tedy o litigaci s lidskoprávním přesahem.
V únoru 2021 soud rozhodl, že nečinnost vlády způsobuje vlivem změny klimatu ekologickou újmu a nařídil jí, aby do dvou měsíců předložila kroky, které ve věci změny klimatu učiní. V říjnu téhož roku soud své rozhodnutí upřesnil a francouzské vládě nařídil, aby do konce roku 2022 přijala okamžitá a konkrétní opatření ke splnění svých závazků v oblasti snižování emisí uhlíku a nápravě škod způsobených jeho nečinností. Francie se zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů o 40 procent do roku 2030 ve srovnání s úrovněmi z roku 1990 a k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Úspěch na francouzské půdě oslavil i klimatický případ Commune de Grande-Synthe v. France z roku 2019.
Německo náhled |Globální teploty mezi lety 1850 a 2018 viditelně stouply. Že je nutné zvýšit klimatické ambice bylo rozhodnuto již i v Německu. V rámci německé klimatické ústavní stížnost v roce 2021 Spolkový ústavní soud rozhodl, že vládní opatření na ochranu klimatu jsou nedostatečná k ochraně budoucích generací a že vláda má čas do konce roku 2022 na zlepšení své legislativy o ochraně klimatu. Zároveň byl klimatický zákon z roku 2019 označen za protiústavní, jelikož dostatečně nespecifikuje nutná opatření, a už vůbec neobsahuje opatření natolik ambiciózní, aby bylo možné dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050, což by v budoucnu vedlo k opatřením masivních rozměrů a narušování lidských práv. Jak okomentoval prof. JUDr. Jan Kysela, Ph.D., DSc. z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, toto rozhodnutí je významné i pro Českou republiku, jelikož německé ústavní soudnictví je vzorem i pro to české a rozhodnutí Spolkového ústavního soudu může být inspirací i pro český Ústavní soud.
Irská republika V červenci 2020 vyhrála organizace Friends of the Irish Environment významný případ proti irské vládě, v rámci něhož argumentovala, že vláda nepodnikla dostatečné kroky k řešení klimatické a ekologické krize. Nejvyšší soud Irska rozhodl, že National Mitigation Plan, plán irské vlády pro zmírnění klimatické změny z roku 2017 je nedostatečný, přičemž uvedl, že neposkytuje dostatek podrobností o tom, jakým způsobem stát sníží emise skleníkových plynů a je v rozporu jak s irským klimatickým zákonem, tak i s evropskou Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Organizace se domáhala zrušení tohoto neadekvátního mitigačního plánu, čemuž Irský nejvyšší soud v roce 2020 vyhověl, ačkoliv nepotvrdil jeho rozpor s jakýmikoliv lidskými právy.náhled| Článek o klimatických sporech v Nizozemsku, vč. případu Urgenda
Nizozemí náhled| V roce 2019 Nejvyšší soud Nizozemí potvrdil, že vláda musí snížit emise oxidu uhličitého, protože změna klimatu ohrožuje lidské zdraví. Nizozemsko se v návaznosti na Pařížskou dohodu zavázalo prostřednictvím různých průběžných cílů snížit své emise oxidu uhličitého z úrovně roku 1990 o 49 % do roku 2030. Země by však svého cíle pravděpodobně nedosáhla, jelikož svůj původní cíl zredukovat emise o 30 % snížila na pouhých 14-17 %.
V roce 2012 přišel nizozemský právník Roger Cox s nápadem protestovat proti nedostatečné politice ve věci změny klimatu soudní cestou. V roce 2013 nadace Urgenda s dalšími 900 spolužalovateli podala na nizozemskou vládu žalobu „za nepřijetí dostatečných opatření ke snížení emisí skleníkových plynů, které způsobují nebezpečné klimatické změny“. Žaloba se odvolávala na evropskou Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a nizozemskou Ústavu. Jelikož nizozemská vláda již předtím označila oteplení o 2 °C za „krajní hranici vzestupu průměrné globální teploty“, bylo usnadněno dokazování.
V prvním stupni řízení v roce 2015 okresní soud v Haagu rozhodl, že nizozemská vláda musí do roku 2020 snížit emise alespoň o 25 %, aby ochránila své občany před změnou klimatu. Dále soud označil dosavadní klimatickou politiku za deliktní a poukázal na nutnost převádět nizozemské emise v globálním měřítku per capita (na hlavu) . Po sérii odvolání nizozemský nejvyšší soud předchozí soudní rozhodnutí potvrdil a potvrdil pozitivní závazek státu ke snižování svých emisí. Rozsudek tohoto případu byl popsán jako „rozsudek vytvářející precedens“ a případ Urgenda jako „první světová žaloba za klimatickou odpovědnost“.
Belgie Klimatická žaloba v Belgii se podobá té v Nizozemsku – uskupení belgických občanů žalovalo vládu za málo ambiciózní klimatickou politiku a požadovali snížení emisí o 40 % do roku 2020 a 87,5 % do roku 2050 pod úroveň roku 1990. V červnu 2021, po šest let dlouhé právní bitvě, Soud prvního stupně rozhodl, že klimatické cíle belgické vlády jsou příliš nízké, a proto „porušují právo na život (článek 2) a právo na respektování soukromého a rodinného života (článek 8)“ Evropské úmluvy o lidských právech, soud ale odmítl pro Belgii stanovit konkrétní cíle.
Spojené království Spojené království je třetí zemí s nejvyšším počtem zaznamenaných klimatických litigací. Už po několik let je v britských klimatických litigacích velmi aktivní nevládní nezisková organizace Plan B Earth, která vystupuje nejčastěji proti jednotlivým vládním útvarům. Nejčerstvější je asi petice za soudní přezkum ve věci porušení lidských práv britskou vládou nezavedením patřičných opatření k naplnění závazků plynoucích z Pařížské dohody, která byla podána v květnu roku 2021. Vrchní soud v listopadu téhož roku tomuto případu zamítl povolení pokračovat v další dokumentaci.
Spojené státy americké Spojené státy americké jsou považovány za kolébku klimatických litigací – taky je na jejich území evidováno nejvíce nevyřízených případů – k roku 2021 je jich na americké půdě evidováno asi 1 300. Právní zázemí Spojených států je hodně odlišné od toho evropského – ve Spojených státech se soudní spory ohledně změny klimatu týkají převážně stávajících zákonů, z nichž většina se zaměřuje na soukromé a správní právo. Nejoblíbenějšími základními zákony, které se používají, jsou NEPA – tedy federální zákon o národní environmentální politice (National Environmental Protection Act), zákony o posuzování vlivu na životní prostředí jednotlivých států, zákon o čistém ovzduší (Clean Air Act) a zákon o ohrožených druzích (Endangered Species Act). Více informací o povaze jednotlivých zákonů naleznete v anglické verzi tohoto článku, přehled litigací je v aktualizované databázi a v publikacích Sabin Center for Climate Change Law .
Massachusetts v. EPA