Wilamowice (vilamovsky Wymysoü, Wilmesau) jsou město v jižním Polsku ve Slezském vojvodství v okrese Bílsko-Bělá, sídlo stejnojmenné gminy. Leží ve Wilamovském podhůří mezi Bílskem-Bělou a Osvětimí. Žije zde obyvatel, rozloha města činí 10,4 km².
Z Wilamowic pocházeli mj. lvovský arcibiskup a katolický světec Józef Bilczewski (1860–1923) a továrník Adolf Landsberger (1840–1914).
Dějiny a památky Obec byla poprvé zmiňována v roce 1326 jako Novovillamowicz. Její zakladatelé, němečtí kolonisté patrně v čele s jistým Vilémem, dříve založili dnešní Starou Wieś (Wilhelmsdorf/Wymysdiüf), která se však na rozdíl od Wilamowic časem poslovanštila. Mezi místními se traduje, že jejich předkové přišli z Vlámska, Fríska či Skotska, moderní lingvistické a etnografické výzkumy však tuto hypotézu vyvracejí a vidí přímou spojitost mezi Vilamovany a slezskými Němci.
Oblast patřila Osvětimskému knížectví a s ním byla součástí nejdříve Koruny království českého, poté v letech 1457–1772 Polska, resp. polsko-litevské říše, a následně Habsburské monarchie. Z kulturně-geografického hlediska se řadí k Malopolsku neboli Západní Haliči.
V roce 1808 se vilamovští sedláci za 30 tisíc rýnských zlatých vykoupili z poddanství a roku 1818 obec získala městská práva. Při rakouském sčítání lidu v roce 1900 uvedlo 67 % obyvatel Wilamowic obcovací řeč německou a 33 % polskou, vedle 97,2 % katolíků zde žilo 42 židů. Významnou hospodářskou úlohu ve městě hrál obchod a textilní výroba.
Mezi zdejší památky patří novogotický kostel s 72 m vysokou věží stavěný mezi lety 1923 až 1984 a zástavba kolem náměstí (Rynku) z přelomu 19. a 20. století včetně radnice a budovy školky zvané Ochronka sv. Anny.
Vilamovština thumb|left|Uvítací cedule s nápisem Vítejte ve Wilamovicích vilamovsky Zvláštností městečka je vlastní jazyk – vilamovština. Jedná se o středoněmecký dialekt, který je dnes jediným pozůstatkem někdejšího bílsko-bělského jazykového ostrova a od 19. století se, mj. zásluhou básníka Floriana Biesika, řadí k tzv. spisovným mikrojazykům (srov. Łysohorského laština).
Na rozdíl od ostatního německého obyvatelstva v regionu, nebyli Vilamované po druhé světové válce podrobení důslednému odsunu, a to díky tomu, že se většina jich hlásila pouze k regionální identitě, nikoli německé národnosti a německému státu. Nicméně poválečné perzekuce, včetně vyhánění z domovů polskými sousedy bezprostředně po válce, a dokonce oficiální zákaz používat na veřejnosti nepolský jazyk v letech 1945–1956 vedly k zastavení mezigeneračního přenosu. V současnosti vilamovštinu ovládá pouze kolem 50 představitelů nejstarší, ještě před válkou dospívající, generace a skupina mladých nadšenců soustředěných kolem spolku Wilamowianie, kteří se věnují co nejúplnějšímu zdokumentování místního jazyka a usilují o jeho alespoň částečnou obrodu.
Podle odhadů dnes ve městě žije zhruba 1 800 potomků původních Vilamovanů.
Osobnosti Adolf Landsberger (1840–1914), továrník Józef Bilczewski (1860–1923), latinský arcibiskup lvovský, polský světec
Partnerská města Dolní Benešov, Česko Horná Súča, Slovensko Kisújszállás, Maďarsko Rajecké Teplice, Slovensko Trenčianske Teplice, Slovensko
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Webové stránky gminy Wilamowice O jazyku a původu Vilamovanů na stránkách „Jazykové dědictví Polska“
Kategorie:Města ve Slezském vojvodství Kategorie:Gmina Wilamowice