Kaple svatého Jana Křtitele je hřbitovní kaple ve Slavkově u Brna v okrese Vyškov. Původně gotická kaple byla přestavěna a rozšířena v 17. a 18. století v barokním stylu. Nachází se v severozápadní části hřbitova při ulici Špitálská na předměstí Špitálka. V roce 1795 byla pod jižní kaplí zřízena rodová hrobka Kouniců (Kauniců, Kaunitzů), ve které byl mimo jiné pohřben Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794), diplomat a především dlouholetý rakouský státní kancléř v éře Marie Terezie, Josefa II. a Leopolda II. Od roku 2003 je kaple v majetku římskokatolické farnosti ve Slavkově. Kaple je spolu se špitálem Na Špitálce, hřbitovní branou a litinovým křížem památkově chráněná.

Historie Předchůdcem současného komplexu byl gotický kostelík se špitálem. Tento útulek pro chudé a nemohoucí zde jistě už ve 13. století provozoval Řád německých rytířů, který měl ve Slavkově i svou komendu. Kolem špitálu se nacházelo předměstí s příznačným názvem Špitálské.

Za husitských válek špitál zanikl, ale ještě v 15. století (1483–1487) byl obnoven slavkovským majitelem rytířem Janem Zeleným ze Šanova. Špitál byl finančně zajištěn, když ho v roce 1497 velkoryse nadali Petr hrabě od svatého Jiří a z Pezinku a jeho manželka Žofie z Waldsteinu, vdova po Janu Zeleném.

Od roku 1509 Slavkov patřil šlechtickému rodu Kouniců, když ho zakoupil Oldřich z Kounic (1460–1516). I tato nová vrchnost zachovala špitálu přízeň. V roce 1567 Oldřich z Kounic a jeho bratr Kryštof stvrdili Slavkovu právo vybírat platy na chod špitálu a špitál se fakticky stal městskou institucí. V 16. století využívali kostelík jako svou modlitebnu čeští bratři. Byli v něm pochování i dva kněží a správcové sboru – Jakub Klusák († 1585) a Adam Felinus († 1598).

Za třicetileté války byl špitál zdevastován a opuštěn. Špitál a kapli obnovil v letech 1676–1677 Dominik Ondřej I. z Kounic (1654–1705). Do současné podoby byla kaple rozšířena v roce 1743 Maxmiliánem Oldřichem z Kounic-Rietbergu (1679–1746).

V roce 1795 byla přistavěna hrobka moravské větve Kouniců. V roce 1848 moravská větev vymřela a hrobka se stala majetkem české větve.

Architektura a vybavení Kaple má půdorys trojlistého kříže. K obdélnému jednolodí přiléhají oválné boční kaple a příčně situovaný oválný presbytář. Zatímco presbytář je zakončen vysokou kopulí, kopule bočních kaplí a oválná kopulka nad křížením v lodi jsou nižší. Na východě kapli doplňuje nízký hranolek sakristie s valbovou střechou.

Na kapli na západní straně navazuje zčásti jednopatrová dvouosá, zčásti přízemní bývalá budova špitálu.

Hlavní oltář představuje patrona kostela sv. Jana Křtitele a je dílem neznámého barokního malíře. Nad obrazem je Alianční znak Kounic-Rietbergů s hraběcí korunkou. Severní kaple je zasvěcena Panně Marii a jižní Ukřižovanému Spasiteli. V roce 1882 byly obě kaple obnoveny a pro oltáře zhotoveny sochy Panny Marie Lurdské a kříž s obrazem ukřižovaného Spasitele.

Hrobka Kouniců náhled|vlevo Rodovou hrobku nechal v roce 1795 zřídit pod jižní kaplí Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu. Vstup do ní ze strany hřbitova je klasicistní a zdobí ho tympanon s litinovým rodovým erbem. V nadpraží je nápisová deska, ze které byla odsekána kovová písmena. Vstup do hrobky je zabezpečen ozdobnou předsazenou dvojkřídlou mřížovou brankou. Hrobku tvoří suterénní prostor na oválném půdorysu a na něj od severu navazující krátká chodba. Mramorová soška ležícího dítěte, kterou podle zachované signatury vytvořil sochař Emanuel Max v roce 1861, připomíná zemřelé batole z české větve Kouniců.

Do hrobky byly nejdříve pochovány ostatky stavebníkova otce Václava Antonína Kounice a manželky Marie Leopoldiny, které byly přechodně uloženy v zámecké kryptě. Celkem bylo v hrobce v průběhu přibližně jednoho století pohřbeno sedm příslušníků rodu, z nich pět z moravské knížecí linie a dva z české hraběcí linie. Na začátku 20. století byla krypta uzavřena za hraběte Václava z Kounic (1848–1913). V roce 1980 byla hrobka otevřena a proběhla identifikace pohřbených ostatků. Zachovalo se také osm kanop, nádob s tělesnými orgány zemřelých. Hrobka byla v roce 1995 zrenovována.

Seznam pohřbených V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených. Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Kouniců, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou zvýrazněna knížata a modře členové české větve. Zeleně jsou vyznačeny osoby, které byly původně pohřbeny na jiném místě. Přestože první zmínka o předcích Kouniců pochází už z roku 1109, zde jsou generace počítány až od Oldřicha V. (mladšího) z Kounic (1569–1617), který nechal postavit renesanční zámek ve Slavkově. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. Děti jsou vypsány v poznámce u matky, avšak pokud byla matka pohřbena jinde, jsou děti uvedeny v poznámce u otce.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky Datum a místo úmrtí Matka 1. 5. Václav Antonín z Kounic-Rietbergu střed|100 px 2. 2. 1711 Vídeň Maxmilián Oldřich z Kounic-Rietbergu 27. 3. 1679 Vídeň – 10. 9. 1746 Brno 6. 5. 1736 Vídeň: Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice 7. 8. 1795 1. kníže z Kounic-Rietbergu (1764–1794), domácí, dvorský a státní kancléř (1754–1792). Ostatky byly po konzervování v letech 1993 a 1995 uloženy do nové rakve se skleněným víkem. Kancléř je oděn v původním šatě zdobeným nejvyšším uherským vyznamenáním – hvězdou Řádu sv. Štěpána.

Narodily se mu následující děti: 1. Arnošt Kryštof (1737–1797; č. 3) 2. Mořic Quirin (1738–1751) 3. Dominik Ondřej II. (1739–1812; č. 4) 4. Maxmilián Oldřich (1741–1754) 5. František Václav (1742–1825; č. 5) 6. Josef Klement (1743–1785) 7. Marie Antoinetta, provd. z Thürheimu (1745–1769) 27. 6. 1794 Mariahilf u Vídně Marie Ernestina Františka z Rietbergu 5. 8. 1687 Rietberg – 1. 1. 1758 Vídeň 2. (6.) Marie Leopoldina z Oettingen-Spielbergu 28. 11. 1741 Oettingen Jan Alois I. z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Spielbergu 18. 1. 1707 Oettingen – 16. 2. 1780 Oettingen 12. 1. 1761: Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu (č. 3) Byla pohřbena v rokokovém oblečení, v botách na vysokém podpatku a s čepcem na hlavě. Narodila se jí jedna dcera: Marie Eleonora (1775–1825; pohřbena v hrobce Metternichů v Plasích), provdaná za knížete Klemense Václava z Metternichu (1773–1859) 28. 2. 1795 Vídeň Terezie Marie Anna Holstein-Sonderburg 19. 12. 1713 Vídeň – 14. 7. 1745 Oettingen 3. 6. Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu střed|100 px 6. 6. 1737 Vídeň Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (č. 1) 12. 1. 1761: Marie Leopoldina z Oettingen-Spielbergu (č. 2) 2. kníže z Kounic a Rietbergu (1794–1797), zakladatel hrobky. 19. 5. 1797 Vídeň Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice 4. 6. Dominik Ondřej II. z Kounic-Rietbergu střed|100 px 30. 3. 1739 Vídeň Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (č. 1) 10. 1. 1762: Marie Bernardina z Plettenberg-Wittemu 7. 3. 1743 – 22. 12. 1779 3. kníže z Kounic a Rietbergu (1797–1812), nejvyšší štolba císařského dvora (1807–1812).

Narodily se mu následující děti: 1. Marie Terezie Aloisie, provd. Bruntálská z Vrbna (1763–1803) 2. Marie Antonie (1765–1805) 3. Filipína (1769–1771) 4. Alois Václav (1774–1848) 24. 11. 1812 Vídeň Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice 5. 6. František Václav z Kounic-Rietbergu střed|100 px 2. 7. 1742 Vídeň Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (č. 1) Pohřben 24. 12. 1825 v rodinné hrobce. Přesto některé zdroje uvádějí, že byl pohřben v klášteře ve Vídni. Zemský velitel na Moravě (1805–1806). 19. 12. 1825 Vídeň Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice 6. 10. Karel Vilém z Kounic z české hraběcí větve 17. 8. 1861 Slavkov u Brna Albrecht Vincenc z Kounic (č. 7) Pohřben 25. 8. 1888 v hrobce. Pohřben v cínové rakvi. Působil v diplomacii jako attaché v Londýně. Zemřel na infarkt. 21. 8. 1888 poblíž Payerbachu Alžběta Felicitas z Thun-Hohensteinu z benátecké větve 30. 11. 1831 Benátky nad Jizerou – 26. 2. 1910 Praha 7. 9. Albrecht Vincenc z Kounic z české hraběcí větve střed|100 px 28. 6. 1829 Praha Michael Karel z Kounic 6. 3. 1803 Praha – 10. 4. 1852 Vídeň 10. 1. 1854 Praha: Alžběta Felicitas z Thun-Hohensteinu z benátecké větve 30. 11. 1831 Benátky nad Jizerou – 26. 2. 1910 Praha-Nové Město Pohřben 27. 1. 1897. Pohřben v cínové rakvi. C. k. komoří, nadporučík, čestný rytíř Maltézského řádu, dědičný člen rakouské Panské sněmovny (1861–1897), poslanec Moravského zemského sněmu (1861–1867), dědic českých i moravských statků.

Narodily se mu čtyři děti: 1. Marie, provd. z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingfürstu (1855–1918; pohřbena na hřbitově v Zahrádkách) 2. Vilém Michal Leopold (1859–1860; pohřben v hrobce Kouniců v Zahrádkách) 3. Karel Vilém (1861–1888; č. 6) 4. Eleonora, provd. Andrássyová (1862–1936) 5. Alžběta Marie (1864–1865; pohřbena v hrobce Kouniců v Zahrádkách)

Manželka byla pohřbena v hrobce Kouniců pod kostelem sv. Barbory v Zahrádkách. 24. 1. 1897 Praha Eleonora Voračická-Bissingen z Paběnic 26. 1. 1809 Praha-Nové Město – 10. 1. 1898 Praha-Nové Město

Příbuzenské vztahy pohřbených Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy včetně společného předka české a moravské větve. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce. Modře je orámován Alois Václav z Kounic-Rietbergu (1774–1848), poslední mužský příslušník moravské větve, a zeleně Evžen Jan z Kounic (1841–1919), poslední mužský příslušník české větve a celého rodu. Tučně jsou vyznačena knížata. Arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Římské číslice představují pořadí manžela nebo manželky, pokud někdo vstoupil do manželství více než jednou. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen. V rodokmenu je důsledně dodržována forma jména Kaunitz.

Hřbitovní brána a kříž Hřbitov u kaple je používán od roku 1659. Hřbitovní brána je mnohem mladší, byla postavena v klasicistním stylu. Brána je segmentově zaklenutá, s klenákem ve vrcholu. Po stranách ji zdobí lizény a vpadlé obdélné rámy. Na nich spočívá kordonová římsa, která vynáší ořímsovaný trojúhelníkový štít. Na vrcholu je upevněn z kovu ručně vytepaný Ježíš na kříži.

Poblíž brány vně hřbitova se nachází jednoduchý novogotický kříž z dílny Salmovských železáren v Blansku. Byl zhotoven v roce 1855, jak dokládá plastický letopočet na přední straně podstavce. Pozlacené tělo Krista na kříži je prověšené ve tvaru písmene Y, bederní roušku má svázanou provazcem k pravému boku, hlavu mu zvrácenou a skloněnou k pravému rameni. Nad hlavou je umístěn nápisový štítek se zkratkou I N / R I (Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum). Hranolový podstavec má zkosená nároží a stěny členěné prutovým vzorem. Objekt stojí na obdélné základně, ke které vedou tři schůdky.

Odkazy

Poznámky

Reference Standardní povrchový stavebně historický průzkum, s. 29 Standardní povrchový stavebně historický průzkum, s. 30

Literatura

Související články Kounická hrobka (Zahrádky)

Externí odkazy

Fotogalerie hrobky Fotogalerie hrobky (2022)

Jana Křtitele Slavkov u Brna Jana Křtitele Slavkov u Brna Jana Křtitele Slavkov u Brna Kategorie:Klasicistní hrobky v Česku Jana Křtitele Slavkov u Brna Kategorie:Hrobky v Jihomoravském kraji Kategorie:Šlechtická pohřebiště v Česku Kategorie:Kulturní památky ve Slavkově u Brna Kategorie:Stavby ve Slavkově u Brna Kategorie:Kounicové