Jean-Jacques Amelot de Chaillou, markýz de Combronde (Jean-Jacques Amelot de Chaillou, marquis de Combronde, baron de Châtillon-sur-Indre, seigneur de Chaillou) (30. dubna 1689 – 7. května 1749, Paříž) byl francouzský šlechtic, politik a diplomat z doby vlády Ludvíka XV. Od mládí působil v řadě funkcí ve státní správě, nakonec byl v letech 1737–1744 ministrem zahraničí.
Život náhled|vlevo|Palác Hôtel Amelot de Chaillou, sídlo rodiny v Paříži Pocházel z úřednické rodiny, která se během 17. století vypracovala do postavení tzv. talárové šlechty (noblesse de robe). Byl synem Denise Jeana Amelota de Chaillou (1666–1746), který byl mimo jiné vyslancem v Anglii. Jean-Jacques od mládí zastával různé funkce ve státní správě, v letech 1720-1726 byl intendantem v La Rochelle, intendantem námořnictva v Rochefortu a v roce 1726 krátce intendantem financí. V několika úřadech se dostal do blízkosti královského dvora a v roce 1737 byl díky přízni prvního ministra kardinála de Fleuryho jmenován generálním intendantem pošt, vzápětí byl povolán do funkce ministra zahraničí, kterou zastával do roku 1744.Personální obsazení funkce ministra zahraničí na webu conseilduroi dostupné online Koncem 30. let a poté v první fázi války o rakouské dědictví vedl důležitá diplomatická jednání, po smrti svého patrona kardinála Fleuryho byl ale odvolán. V roce 1727 byl zvolen členem Francouzské akademieJean-Jacques Amelot de Chaillou na webu Francouzské akademie dostupné online, od roku 1741 byl též čestným členem Akademie věd (v letech 1744 a 1749 byl jejím prezidentem). Byl také nositelem Řádu sv. Ducha a Řádu sv. Michala.
V roce 1716 se oženil s Anne Marie Bombarde de Beaulieu (1697–1719), dcerou italského divadelního manažera Gia Bombardy.Rodina Jeana-Jacquese Amelota de Chaillou na webu geneanet dostupné online Z tohoto manželství pocházela dcera Anne (1719–1764), která se provdala do rodiny bývalého ministra zahraničí hraběte de Morville. Podruhé se oženil s Anne de Vougny (1716–1783). Syn z druhého manželství Antoine Jean Amelot de Chaillou (1732–1795) působil též ve státních službách a v letech 1776–1783 zastával funkci ministra královského domu a za francouzské revoluce.
V Paříži byl majetkem rodiny palác Hôtel Amelot de Chaillou, dnes známý pod názvem Hôtel de Tallard.
Odkazy
Reference
Literatura TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019; 464 s. ISBN 978-80-7557-176-2
Kategorie:Francouzští šlechtici Kategorie:Francouzští ministři Kategorie:Diplomaté Francie Kategorie:Osobnosti Ancien Régime Kategorie:Rytíři Řádu svatého Michala Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ducha Kategorie:Osobnosti válek o rakouské dědictví Kategorie:Členové Francouzské akademie Kategorie:Členové Francouzské akademie věd Kategorie:Narození 30. dubna Kategorie:Narození v roce 1689 Kategorie:Úmrtí 7. května Kategorie:Úmrtí v roce 1749 Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Muži