náhled|Ruský voják stepuje na hromadném hrobě Čečenců v Komsomolskoje, kteří byli zabiti v druhé čečenské válce, 2000 thumb|Bytový dům v Dnipru na Ukrajině po ruském raketovém útoku ze 14. ledna 2023. Ruské válečné zločiny představují porušení válečného práva včetně Haagských úmluv z let 1899 a 1907 a Ženevských úmluv, sestávající z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a zločinů genocidy, ze kterých jsou obviněny oficiální ozbrojené a polovojenské síly Ruské federace od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. To zahrnuje také napomáhání ke zločinům kvazistátů nebo klientských států vyzbrojených a financovaných Ruskem, včetně Luhanské lidové republiky a Doněcké lidové republiky. Patří mezi ně okamžité popravy zajatých nepřátelských bojovníků, špatné zacházení s vězni při výslechu (mučení) a použití násilí proti civilistům, včetně znásilnění.

Organizace Amnesty International a Human Rights Watch zaznamenaly ruské válečné zločiny v Čečensku,"NO HAPPINESS REMAINS" CIVILIAN KILLINGS, PILLAGE, AND RAPE IN ALKHAN-YURT, CHECHNYA, Human Rights Watch investigation report, April 2000 Gruzii, na Ukrajině a Sýrii. Válečné zločiny v Čečensku zdokumentovali také Lékaři bez hranic. V roce 2017 Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) oznámil, že Rusko použilo v Sýrii kazetovou a zápalnou munici, což představuje válečný zločin nevybíravých útoků v civilně osídlené oblasti. Dne 13. dubna 2022 OBSE zveřejnila zprávu, která uznala Rusko vinným z válečných zločinů při leteckém útoku na nemocnici v Mariupolu, zatímco jeho cílené zabíjení a nucené zmizení nebo únosy civilistů, včetně novinářů a místních úředníků, by mohly být předběžně také zločiny proti lidskosti.

Do roku 2009 Evropský soud pro lidská práva (ECHR) vydal 115 rozsudků (včetně případu Bajsajeva vs Rusko), které uznaly ruskou vládu vinnou z násilných zmizení, vražd, mučení a za to, že tyto zločiny v Čečensku řádně nevyšetřila. V roce 2021 ESLP také samostatně uznal Rusko vinným z vražd, mučení, rabování a ničení domovů v Gruzii, jakož i zabránění návratu 20 000 vysídlených Gruzínců zpět na jejich území.

V důsledku jejího zapojení do války na Ukrajině byly v roce 2014 a znovu v roce 2022 mnoha zeměmi uvaleny rozsáhlé mezinárodní sankce proti ruským představitelům. Když Mezinárodní trestní soud (ICC) začal vyšetřovat ruskou anexi Krymu z důvodu možného porušení mezinárodního práva, Rusko v roce 2016 své členství stáhlo. Dne 7. dubna 2022 rezoluce Valného shromáždění OSN ES-11/3 pozastavila Rusku členství v Radě OSN pro lidská práva kvůli válečným zločinům na Ukrajině. Mnozí ruští představitelé byli shledáni vinnými místními soudy za válečné zločiny spáchané jak v Čečensku, tak na Ukrajině. Nakonec od roku 2023 ICC obžaloval šest ruských představitelů, včetně ruského vůdce Vladimira Putina, za válečné zločiny na Ukrajině.

Zločiny před rokem 1991

Válečné zločiny carského Ruska Po rusko-turecké válce (1877–1878) bylo území kolem Karsu postoupeno Rusku. To vedlo k tomu, že velké množství muslimů odešlo a usadilo se na zbývajících osmanských územích. Batum a jeho okolí byly rovněž postoupeny Rusku, což způsobilo, že se mnoho místních Turků a gruzínských muslimů vystěhovalo na západ „v důsledku perzekuce, nebo strachu z perzekuce ze strany křesťanských Rusů.“

Historik Uğur Ümit Üngör uvedl, že během ruské invaze na osmanská území byly „spáchány četné masakry na místních Turcích a Kurdech ruskou armádou a arménskými dobrovolníky.“ Generál Vladimir Ljachov vydal rozkaz zabít každého Turka na místě a zničit každou mešitu.

Sovětské válečné zločiny

náhled|Exhumace katyňského masakru v roce 1943 Od roku 1917 do roku 1991 spáchal Sovětský svaz či jeho jednotlivé sovětské republiky, včetně Ruské sovětské federativní socialistické republiky a jejích ozbrojených sil, množství válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Patří sem činy spáchané Rudou armádou (později Sovětskou armádou) i činy spáchané tajnou policií státu, NKVD, včetně jejích Vnitřních vojsk. V mnoha případech byly tyto činy páchány na přímé rozkazy sovětských vůdců Vladimira Lenina a Josifa Stalina v souladu s ranou sovětskou politikou rudého teroru, která sloužila jako prostředek k ospravedlnění poprav a |politických represí. V jiných případech je sovětské jednotky páchaly bez rozkazu, a to proti válečným zajatcům nebo civilistům zemí, které byly v ozbrojeném konfliktu se Sovětským svazem, nebo během partyzánské války.

Významný počet těchto incidentů se odehrál v severní, střední a východní Evropě před druhou světovou válkou, během ní i v jejím následku. Šlo o popravy bez soudu a hromadné vraždy válečných zajatců, například při katyňském masakru, a také o masové znásilňování páchané jednotkami Rudé armády v jí okupovaných územích.

V 90. letech a začátkem 21. století vedly soudní procesy v pobaltských státech k trestnímu stíhání některých Rusů, většinou in absentia, za zločiny proti lidskosti spáchané během druhé světové války nebo krátce po ní, včetně zabíjení či deportací civilistů. V současnosti se ruská vláda věnuje historickému popírání. Ruská média označují sovětské zločiny proti lidskosti a válečné zločiny za „západní mýtus“. V ruských učebnicích dějepisu jsou tato zvěrstva buď pozměňována tak, aby Sověty vykreslovala pozitivně, nebo zcela vynechána. V roce 2017 ruský prezident Vladimir Putin, sám stíhaný za válečné zločiny od roku 2023, při uznání „hrůz stalinismu“ kritizoval „nadměrnou démonizaci Stalina“ ze strany „nepřátel Ruska“.

Čečensko Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 vyhlásilo Čečensko na Ruské federaci nezávislost. Ruští představitelé odmítli vyhlášení nezávislosti, což vyvolalo napětí, které nakonec eskalovalo v plnou válku, když 25 000 ruských vojáků 11. prosince 1994 dorazilo do Čečenska. Válka skončila faktickou nezávislostí Čečenska a stažením ruských jednotek v roce 1996. Druhý konflikt znovu eskaloval v roce 1999 a jeho protipovstalecké boje probíhaly až do roku 2009. Dospělo k němu, když Rusko převzalo plnou kontrolu nad Čečenskem a dosadilo proruskou vládu. Bylo zaznamenáno mnoho válečných zločinů, většinou ruských ozbrojených složek.The situation of human rights in the Republic of Chechnya of the Russian Federation - Report of the Secretary-GeneralUNCHR (26 March 1996) Někteří badatelé odhadují, že brutalita ruských útoků proti tak malé etnické skupině představuje zločin genocidy.

Během obou válek byli Čečenci dehumanizováni a ruská propaganda je líčila jako „černochy“, „bandity“, „teroristy“, „šváby“ a „štěnice“.

První čečenská válka

Během první čečenské války obviňovaly organizace na ochranu lidských práv ruské síly ze zahájení brutální války s naprostým ignorováním mezinárodního humanitárního práva, což způsobilo desítky tisíc zbytečných civilních obětí mezi čečenským obyvatelstvem. Hlavní strategií ruského válečného úsilí bylo masivní nasazení těžkého dělostřelectva a leteckých úderů, což vedlo k četným nerozlišujícím útokům na civilisty. Podle Human Rights Watch byla kampaň „svým rozsahem a destruktivitou bezprecedentní v této oblasti od druhé světové války, následovaná měsíci nerozlišující a cílené palby proti civilistům“.

Zločiny zahrnovaly použití zakázaných kazetových pum při bombardování Šali kazetovými pumami v roce 1995, které zasáhly tržiště, čerpací stanici a nemocnici,"Russia: Three Months of War in Chechnya". Human Rights Watch. February 1995."Yeltsin Orders Bombing Halt On Rebel City". The New York Times. 5 January 1995.These People Can Never Be Pacified': A Report From The Besieged City, Where Russian Bombs Haven't Dented Chechen Resolve". Newsweek. 16 January 1995. a dubnový masakr v Samaški v roce 1995, při němž podle odhadů zahynulo až 300 civilistů. Ruské síly provedly operaci začistka – dům od domu v celé vesnici. Federální vojáci úmyslně a svévolně útočili na civilisty a jejich obydlí v Samaški střelbou na obyvatele a zapalováním domů pomocí plamenometů. Bez rozdílu zahajovali palbu či házeli granáty do sklepů, kde se ukrývali obyvatelé, převážně ženy, starší lidé a děti."The situation of human rights in the Republic of Chechnya of the Russian Federation – Report of the Secretary-General". UNCHR. Ruští vojáci úmyslně pálili mnoho těl, buď tím, že je vhazovali do hořících domů, nebo je sami zapalovali."Details of Samashki Massacre Emerge". The Jamestown Foundation. 5 May 1995. .

Během první bitvy o Groznij byly ruské letecké údery a dělostřelecké bombardování popsány jako nejintenzivnější bombardovací kampaň v Evropě od zničení Drážďan.Williams, Bryan Glyn (2001). "The Russo-Chechen War: A Threat to Stability in the Middle East and Eurasia?" . Middle East Policy 8.1. Ruský historik a generál Dmitrij Volkogonov uvedl, že ruské bombardování Grozného zabilo kolem 35 000 civilistů, včetně 5 000 dětí. To vedlo západní i čečenské zdroje k popisu ruské strategie jako úmyslného teroristického bombardování. Krvavé události v Grozném šokovaly Rusko i mezinárodní veřejnost, což vedlo k ostré kritice války. Mezinárodní pozorovatelé z OBSE popsali situaci jako „naprostou nepředstavitelnou katastrofu“, zatímco bývalý sovětský vůdce Michail Gorbačov označil válku za „hanebné, krvavé dobrodružství“ a německý kancléř Helmut Kohl ji nazval „čirým šílenstvím“.

V březnové zprávě z roku 1996 obvinila Komise OSN pro lidská práva (UNCHR) ruské jednotky ze střelby na civilisty a jejich zabíjení na kontrolních stanovištích a z okamžitého popravování zajatých čečenských mužů – jak civilistů, tak bojovníků. Dva případy zahrnovaly ruské vojáky, kteří zavraždili pracovníky humanitární pomoci, kteří se pokusili zachránit civilistu před popravou na ulici v Groz­ném. Příslušníci ruského ministerstva vnitra také zahájili palbu na skupinu vojáků, kteří odmítli zabíjet civilní obyvatelstvo.

Druhá čečenská válka

thumb|Ruští vojáci pohřbívají mrtvoly v hromadném hrobě v Čečensku během druhé čečenské války thumb|left|Budova poškozená během války v Grozném Druhá čečenská válka začala v roce 1999 a byla ještě brutálnější než předchozí konflikt. Podle aktivistů za lidská práva ruské jednotky v Čečensku systematicky páchaly následující zločiny: ničení měst a vesnic, které nebylo odůvodněno vojenskou nutností; ostřelování a bombardování nechráněných sídel; souhrnné mimosoudní popravy a zabíjení civilistů; mučení, špatné zacházení a ponižování lidské důstojnosti; úmyslné způsobování těžké újmy na zdraví osobám přímo se neúčastnícím nepřátelství; úmyslné útoky proti civilnímu obyvatelstvu, civilním a zdravotnickým vozidlům; nezákonná zadržování civilního obyvatelstva; nucená zmizení; rabování a ničení civilního a veřejného majetku; vydírání; braní rukojmích za výkupné; obchod s mrtvolami. Docházelo také ke znásilněním, jejichž oběťmi byli kromě žen také muži.

Některé z trestných činů spáchaných na civilním obyvatelstvu zahrnovaly následující: v roce 1999 bombardování Elistanži kazetovými bombami proti civilistům, které zanechalo převážně mrtvé ženy a děti."Carpet Bombardment of the Elistanji Village, October 7, 1999". Memorial. 26 October 1999."The attack on the village of Elistanzhi (7 October)"