Georg Otto rytíř von Toggenburg-Sargans (Georg Otto Aloys Udalricus Ritter von Toggenburg-Sargans) (24. ledna 1810 Rhäzüns, Švýcarsko – 8. března 1888 Bolzano, Rakousko-Uhersko) byl rakouský politik a státní úředník švýcarského původu. Od mládí působil ve státních úřadech habsburské monarchie, dvakrát byl místodržitelem v Benátkách (1850–1855 a 1860–1866), mezitím zastával v rakouské vládě funkci ministra obchodu (1855–1859). Aktivní kariéru zakončil jako místodržitel v Tyrolsku (1866–1868), poté odešel do výslužby. V roce 1881 byl jmenován členem Panské sněmovny, jeho potomstvo získalo v roce 1892 titul hrabat.Ottův slovník naučný, díl XXV., Praha, 1904; s. 504 (heslo Toggenburg)
Životopis náhled|vlevo|Rodové sídlo v Bolzanu (Palais Toggenburg) Pocházel ze staré švýcarské rodiny, byl synem Johanna Georga Toggenburga (1765–1847), který pro svou osobu získal francouzský titul vikomta a koupil hrad Sargans. Georg získal středoškolské vzdělání v St. Gallenu, poté studoval práva na univerzitách ve Vídni a Innsbrucku. V roce 1832 vstoupil do státních služeb a začínal jako konceptní praktikant u zemské vlády v Innsbrucku (1832). Později byl krajským komisařem v Tridentu (1839–1842), Bregenzi (1842–1843), Gorici (1843–1844) a Pisinu (1844–1847). V roce 1848 vedl prezidiální kancelář zemské vlády v Terstu a v letech 1849–1850 byl krajským prezidentem v Tridentu.
náhled|vlevo|Hrobka rodu Toggenburgů v Bolzanu V letech 1850–1855 byl guvernérem, respektive místodržitelem v Benátsku,Přehled představitelů státní správy v Benátkách na webu worldstatesmen dostupné online v této funkci byl podřízen vrchnímu veliteli Lombardsko-benátského království maršálu Radeckému. Poté byl povolán do Vídně a v letech 1855–1859 byl rakouským ministrem obchodu.Kolektiv: Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 585 V tomto úřadu inicioval reformy v průmyslu, snažil se o udržení obchodních vztahů dědičných zemí s italskými državami a k dokonalosti přivedl rakouský poštovní a telegrafní systém. Po pádu Bachovy vlády rezignoval na funkci v srpnu 1859 a o půl roku později se vrátil do Benátek, kde byl v letech 1860–1866 znovu místodržitelem. V této době došlo v důsledku války s Itálií ke ztrátě Lombardie (1861) a po válce v roce 1866 nakonec i Benátek. V letech 1866–1868 byl místodržitelem v TyrolskuPřehled představitelů státní správy Tyrolska na webu worldstatesmen dostupné online a v roce 1868 odešel do výslužby.
Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1868) a Řádu železné koruny I. třídy (1852).Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 124, 142 dostupné online V roce 1881 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny. Získal také čestné občanství v Terstu (1857). Jeho potomstvu byl v roce 1892 přiznán titul hrabat.Rodina Toggenburgů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1920; Gotha, 1920; s. 997–998 dostupné online
V roce 1852 se oženil s hraběnkou Marií Adelheid ze Sarntheinu (1822–1855), po ovdovění se podruhé oženil s její sestrou Marií Virginií (1833–1905). Z obou manželství se narodilo celkem osm dětí, z potomstva vynikl syn Friedrich (1866–1956), který byl taktéž místodržitelem v Tyrolsku a v letech 1917–1918 rakouským ministrem vnitra. Dědictvím po rodině hrabat ze Sarntheinu byl palác v Bolzanu známý jako Palais Toggenburg.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Georg Otto von Toggenburg na webu rakouského parlamentu Georg Otto von Toggenburg in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
Kategorie:Rakouští politici Kategorie:Rakouští právníci Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští místodržitelé Kategorie:Rakouští ministři Kategorie:Politici Rakouského císařství německé národnosti Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Absolventi Vídeňské univerzity Kategorie:Narození 24. ledna Kategorie:Narození v roce 1810 Kategorie:Úmrtí 8. března Kategorie:Úmrtí v roce 1888 Kategorie:Úmrtí v Bolzanu Kategorie:Pohřbení v Bolzanu Kategorie:Muži