Leopold Bogdan Mandić, OFMCap, známý také jako Leopold z Castelnuova (12. května 1866, Herceg Novi – 30. července 1942, Padova) byl chorvatský římskokatolický kněz, řeholník Řádu menších bratří kapucínů a významný zpovědník. Část svého života prožil v Itálii. Toužil po sjednocení pravoslavné církve s katolíky, díky čemuž je pokládán za významnou osobnost ekumenismu. Katolická církev jej uctívá jako světce.

Život

Raný život Narodil se jako Bogdan Ivan Mandić v pobřežním městě Herceg Novi, jež tehdy patřilo pod Rakouské císařství, ale dnes je součástí Černé Hory. Byl dvanáctým dítětem Petara Antuna Mandiće a Dragici, rozené Zarević. Rodiče byli původem z Bosny.

V jeho rodném městě žila komunita kapucínů, se kterými často přišel do styku. Ve svých 16 letech se do tohoto řádu rozhodl vstoupit. Odcestoval do kapucínského kláštera v italské Udine, kde požádal o vstup do řádu. O dva roky později byl přijat do noviciátu v Bassano del Grappa, kde přijal jméno Leopold. Dne 3. května 1885 složil své první dočasné řeholní sliby, načež byl poslán na studia do klášterů v Padově a v Benátkách, kde se mimo jiné připravoval na kněžské svěcení. V roce 1888 složil své věčné sliby.

Kněžství vlevo|náhled|Svatý Leopold Mandić při zpovídání Dne 20. září 1890 byl benátským patriarchou a kardinálem Domenicem Agostinim v bazilice Santa Maria della Salute v Benátkách vysvěcen na kněze. Tehdy mu bylo 24 let.

Po svém vysvěcení se stěhoval po mnoha klášterech, kde plnil různé jednoduché funkce, například byl vrátným. Nakonec byl roku 1906 poslán do kláštera Santa Croce v Padově, kde prožil zbytek svého života. Zde se stal oblíbeným zpovědníkem, ve zpovědnici strávil někdy i celý den. Během první světové války byl za svůj původ z „nepřátelské země“ popotahován. Horlivě toužil po sjednocení pravoslavné a katolické církve, jelikož v oblasti, kde prožil své dětství, neměla tato společenství mezi sebou příliš přátelský vztah.

Smrt Ke konci života trpěl rakovinou jícnu, která nakonec vedla k jeho smrti. Dne 30. července 1942 se při přípravě na mši svatou zhroutil na podlahu. Poté byl přiveden do své cely, kde přijal svátosti a za zpěvu náboženských písní zemřel. Ještě před smrtí předpověděl, že klášter bude v důsledku druhé světové války bombardován, ale jeho cela zůstane netknuta. Nedlouho po jeho smrti se tak opravdu stalo. Jeho ostatky spočívají v sarkofágu v jemu zasvěcené svatyni v Padově.vlevo|náhled|226x226pixelů|Socha sv. Leopolda Mandiće v Dubrovníku

Úcta Jeho beatifikační proces započal dne 25. května 1962, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 1. března 1974 jej papež sv. Pavel VI. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Dne 12. února 1976 byl uznán zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho blahořečení.

Blahořečen pak byl dne 2. května 1976 v bazilice sv. Petra papežem sv. Pavlem VI. Dne 9. června 1983 byl uznán další zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho svatořečení. Svatořečen pak byl dne 16. října 1983 v bazilice sv. Petra papežem sv. Janem Pavlem II.

Jeho památka je připomínána 30. července nebo 12. května. Někdy je titulován jako „apoštol jednoty“. Na osobní žádost papeže Františka byly jeho ostatky (spolu s ostatky jeho spolubratra, italského kapucína sv. Pia z Pietrelciny, jež taktéž proslul jako zpovědník) dočasně přeneseny do Říma k uctění během mimořádného roku milosrdenství v letech 2015–2016. Odkazy

Reference

Související články

Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

San Leopoldo Mandić Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati

Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Italští svatí Kategorie:Chorvatští svatí Kategorie:Chorvatští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Italští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Italští řeholníci Kategorie:Kapucíni Kategorie:Narození v roce 1866 Kategorie:Narození 12. května Kategorie:Narození v Herceg Novi Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí 30. července Kategorie:Úmrtí v Padově Kategorie:Pohřbení v Padově Kategorie:Zemřelí na nádorová onemocnění Kategorie:Muži