Albert Jiří hrabě Apponyi z Nagy-Appony (též z Nagyappony, maďarsky Gróf nagyapponyi Apponyi Albert György, 29. května 1846, Vídeň – 7. února 1933, Ženeva) byl maďarský šlechtic a politik z významného uherského rodu Apponyiů. Od mládí se angažoval ve veřejném životě v Uhrách, byl dlouholetým poslancem a v letech 1901–1903 předsedou uherského parlamentu. Ve dvou vládách zastával funkci uherského ministra školství (1906–1910 a 1917–1918).Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 596–598 Aktivní v politice zůstal i po zániku Rakouska-Uherska, zastupoval Maďarsko na mírových jednáních ve Versailles a poté ve Společnosti národů.
Život odkaz=//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/45/Laszlo_-_Count_Albert_Apponyi.jpg/220px-Laszlo_-_Count_Albert_Apponyi.jpg|náhled| Hrabě Albert Apponyi, olej na plátně, Philip Alexius de László, rok 1897.|vlevo náhled|vlevo|Albert Apponyi s manželkou Klotyldou, rozenou Mensdorff-Pouilly (Wiener Salonblatt, 1897) odkaz=//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/09/Bundesarchiv_Bild_102-06908%2C_Graf_Alvert_Apponyi.jpg/220px-Bundesarchiv_Bild_102-06908%2C_Graf_Alvert_Apponyi.jpg|náhled| Hrabě Albert Apponyi v Berlíně v roce 1928 Narodil se jako Albert Jiří Julius Maria Apponyi z Nagy-Appony (Gróf nagyapponyi Apponyi Albert György Gyula Mária) syn hraběte Jiřího Apponyiho, uherského kancléře v letech 1846-1848 a jeho manželky Julie, rozené hraběnky Sztárayové (1820–1871).Rodokmen Apponyiů dostupné online Vzdělání získal na jezuitské koleji v Kalksburgu, poté studoval na vídeňské univerzitě a budapešťské univerzitě, dosáhl titulu doktora práv. V letech 1868–1870 cestoval po Francii a Německu, pobýval také ve Velké Británii. V roce 1872 zvolen poslancem maďarského sněmu a s jednou krátkou výjimkou byl jeho členem až do roku 1918 (za volební obvod Jászberény), byl také dědičným členem Sněmovny magnátů. Od mládí byl aktivním účastníkem parlamentních debat k různým tématům, díky svým širokým zájmům patřil také k oblíbeným osobnostem ve společnosti.Ottův slovník naučný, díl II.; Praha, 1889 (reprint 1996); s. 544–545 (heslo Apponyi) ISBN 80-7185-057-8
Od konce 80. let 19. století byl vůdcem sjednocené opozice, která sdružovala všechny strany proti rakousko-uherskému vyrovnání z roku 1867. V letech před rokem 1914 byla maďarská politika považována za scénu čtyř politiků: Apponyiho, Istvána Tiszy, Mihálye Károlyiho a Gyuly Andrássyho.Paul Lendvai: The Hungarians. A thousand years of victory in defeat. Verlag Hurst, London 2003, ISBN 1-85065-673-8, S. 361.
Apponyi, nadšený vojenskými úspěchy ústředních mocností v Srbsku a Polsku, vypracoval koncem roku 1915 ve Sněmovně reprezentantů velkorysé dobyvatelské plány v souvislosti s koncepcí střední Evropy:
Od 8. dubna 1906 do 17. ledna 1910 a poté od 15. června 1917 do 8. května 1918 byl Apponyi ministrem školství a kultury Uherského království. Ernst Rutkowski (Hrsg.): Briefe und Dokumente zur Geschichte der österreichisch-ungarischen Monarchie. Band 1, Verlag Oldenbourg, München 1983, S. 207f. V roce 1907 byly pod jeho vedením uzákoněny nové maďarizační školské zákony.
Po první světové válce v roce 1920 byl Apponyi vedoucím maďarské delegace na pařížské mírové konferenci ve Versailles. 20. března 1921, krátce před pokusem o restauraci monarchie v Maďarsku, mu král Karel udělil Řád zlatého rouna. Liste nominale des chevaliers de l’ordre de la Toison d’or, depuis son instiution jusqu’à nos jours, in: Das Haus Österreich und der Orden vom Goldenen Vlies. Hg. von der Ordenskanzlei. Leopold Stocker Verlag, Graz/Stuttgart 2007 (ISBN 978-3-7020-1172-7), S. 161–198, hier S. 195.
Apponyi byl výborný řečník a měl široké spektrum zájmů i mimo politiku. Plynně ovládal šest jazyků, studoval mimo jiné lingvistiku, literaturu, filozofii a hudbu. Od roku 1904 navštívil několikrát Spojené státy, naposledy v roce 1924. Přednášel a setkal se s politiky, mj. s prezidenty Theodorem Rooseveltem a Williamem H. Taftem. Své dojmy z Ameriky Apponyi popsal ve své autobiografii The Memoirs of Count Apponyi (1935). Byl také autorem knih Estetika a politika, umělec a státník.
Z čestných hodností dosáhl titulů c. k. komořího (1868) a tajného rady (1899). Za zásluhy byl nositelem Leopoldova řádu (1917). Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 58, 342, dostupné onlineAž po zániku monarchie obdržel Řád zlatého rouna (1921).
Albert hrabě Apponyi z Nagy-Appony zemřel dne 7. února 1933 v Ženevě, kde čekal na znovuzahájení konference o odzbrojení Společnosti národů.
Jeho hlavním sídlem byl zámek Malinovo nedaleko Bratislavy.
Manželství a rodina náhled|vlevo|Zámek Malinovo, hlavní sídlo Alberta Apponyiho Hrabě Albert Apponyi byl od roku 1897 ženatý s Klotyldou Vilemínou z Mensdorff-Pouilly (1867–1942), c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, dcerou rakouského ministra zahraničí Alexandra z Mensdorff-Pouilly a jeho manželky Alexandry, rozené hraběnky z Ditrichštejna.Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 318 ISBN 978-80-85955-39-2Rod Appoyniů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1929; Gotha, 1929; s. 31 dostupné online Manželé měli tři děti:
Jiří II. Alexandr Apponyi (30. června 1898 – 7. srpna 1970) Marie (Marika) Apponyiová (29. září 1899 – 3. června 1967), ⚭ 1933 Karl Anton Rohan (9. ledna 1898 – 17. března 1975) Julie Marie Apponyiová (9. listopadu 1903 – 14. ledna 1994), ⚭ 1924 Ferenc Xavér Pálffy (1898–1969), rozvod v roce 1934 ⚭ 1943 Elemér Klobusiczky de Klobusicz et Zétény (1899–1986), rozvedli se v roce 1947
Jeho sestra Georgiana (1841–1906) byla provdaná za italského šlechtice hraběte Alberta Marzaniho (1845–1921), který byl poslancem tyrolského zemského sněmu a rakouské říšské rady.
Albertův švagr hrabě Albert Mensdorff (1861–1945) byl dlouholetým rakousko-uherským velvyslancem ve Velké Británii (1904–1914).
Spisy (výběr) Lebenserinnerungen eines Staatsmannes. Aus 40 Jahren parlamentarischer Tätigkeit. Verlag Heller, Leipzig/Wien 1912. Erlebnisse und Ergebnisse. Verlag Keil, Berlin 1933.
Odkazy
Reference
Literatura Apponyi Albert Graf. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 1, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1957, S. 27. Helmut Brenner/Reinhold Kubik: Mahlers Menschen. Freunde und Weggefährten. St. Pölten – Salzburg – Wien 2014, S. 89–90, ISBN 978-3-7017-3322-4.
Externí odkazy
Biografie na Austrian Commanders (anglicky) Literatura o Albertu Apponyim v katalogu Německé národní knihovny Novinový článek o Albertu Apponyim
Kategorie:Apponyiové Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští politici maďarské národnosti Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Předsedové parlamentů Kategorie:Členové Sněmovny magnátů Kategorie:Diplomaté Maďarska Kategorie:Maďarští spisovatelé Kategorie:Maďarští monarchisté Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Absolventi Univerzity Loránda Eötvöse Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Univerzity Loránda Eötvöse Kategorie:Mecenáši Kategorie:Narození 29. května Kategorie:Narození v roce 1846 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 7. února Kategorie:Úmrtí v Ženevě Kategorie:Úmrtí v roce 1933 Kategorie:Muži Kategorie:Členové Maďarské akademie věd