náhled|Karel a Josef Čapkové v roce 1927
Josef Čapek (23. března 1887 HronovSOA Zámrsk, Matrika narozených 1884-1895 v Hronově, sign.53-4152, ukn.3165, str. 52. Dostupné online – mezi 13. a 15. dubnem 1945 Bergen-BelsenPoslední zpráva o jeho životě je ze 4. dubna 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen a vesměs se předpokládá, že zemřel nedlouho poté. Po válce probíhalo řízení o prohlášení za mrtvého a datum úmrtí bylo stanoveno na 30. duben 1947.)Muzeum bratří Čapků Malé Svatoňovice: Život Josefa Čapka byl český malíř, grafik, knižní ilustrátor a spisovatel. Byl druhým ze tří dětí, nejmladší byl bratr Karel Čapek (1890–1938), známý spisovatel.
Život Mládí Narodil se v rodině lékaře Antonína Čapka a jeho manželky Boženy, dcery mlynáře Novotného v Hronově. Do tří let žil v lázeňském domě v Malých Svatoňovicích u Trutnova, spolu se starší sestrou Helenou (1886–1961); zde se narodil i mladší bratr Karel (1890–1938). Roku 1890 se rodina přestěhovala do Úpice, kde navštěvoval obecnou (1892–1897) a měšťanskou (1897–1900) školu. Tam však příliš neprospíval, i když výtvarné nadání se mu nedalo upřít. Posléze chodil na německou dvouletou odbornou školu tkalcovskou ve Vrchlabí. Po jejím absolvování v roce 1903 pracoval rok jako dělník v úpické továrně F. M. Oberländera. Od podzimu 1904 začal žít už natrvalo v Praze. V létě 1904 maloval šest týdnů se žáky soukromé školy Aloise Kalvody, se kterou vystavoval v červnu 1905. Následně byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu. Zde se také v roce 1910 seznámil se svou budoucí manželkou Jarmilou Pospíšilovou (1889–1962). Doslov Jaroslava DostálaJaroslav Dostál uvedl vzpomínky Jarmily Čapkové, podle kterých k prvním kontaktům mezi budoucími manžely docházelo písemně (pomocí inzerátů v tisku a dopisů) a k jejich první schůzce došlo až po čtvrt roce.
Po absolutoriu na Uměleckoprůmyslové škole a po druhé schůzce s budoucí manželkou odjel na podzim 1910 do Paříže, kam za ním přijel i bratr Karel. Zde J. Čapek navštěvoval Colarossiho akademii. Pobyt, původně plánovaný na tři roky, zkrátil na tři čtvrti roku, aby byl blízko své vyvolené. Spolu s Karlem Čapkem v Paříži rozepsali první verzi dramatu Loupežník.
Bratři Čapkové se z cest po Evropě vrátili do Prahy v roce 1911, tedy v době, kdy vyvrcholilo napětí mezi starší a mladou nastupující uměleckou generací v pražském spolku Mánes. Většina mladých umělců, včetně bratří Čapků, nakonec spolek Mánes opustila a založila novou Skupinu výtvarných umělců. Do první světové války Josef Čapek nemusel narukovat z důvodu slabého zraku.
Manželství a střední věk náhled|vlevo|Dvojdům bratří Čapků v Praze 10-Vinohradech
Po devítileté známosti se oženil se svou dlouholetou láskou Jarmilou, dcerou pražského advokáta Jaroslava Pospíšila. Sňatek se konal 3. května 1919 v kostele sv. Ludmily na Vinohradech.Matrika VIN O15, 1917–1919, s. 315 (snímek 405), svatba Josefa ČapkaJedním ze svědků na svatbě Josefa Čapka a Jarmily Pospíšilové byl bratr Karel Čapek. V té době bydleli jak novomanželé, tak bratr Karel v bytě rodičů v pražské Říční ulici 11. Když se jim narodila jediná dcera Alena Čapková, provdaná Dostálová (1923–1971), přestěhovali se k matce Jarmily Čapkové, Zdence Pospíšilové, na Purkyňovo náměstí (dnes náměstí Míru na Vinohradech).
V letech 1923–1924 postavil architekt Ladislav Machoň pro bratry Čapkovy na východní hraně vinohradské kolonie Spolku žurnalistů rozsáhlou dvojvilu v tzv. národním slohu.Slavné vily na Vinohradech, http://www.novinky.cz/cestovani/162536-obrazem-slavne-prazske-vily-vinohrady-a-vrsovice.html .Vila na Vinohradech, http://www.filmavideo.cz/index.php/architektura/182-dvojdum-capku . Nejprve žil Karel Čapek ve své polovině dvojdomu v dnešní ulici Bratří Čapků 28 v Praze 10 sám, později se svou ženou Olgou Scheinpflugovou. Druhou polovinu domu, s číslem 30, obýval bratr Josef Čapek se svou rodinou.
Kolem roku 1928 se Josef Čapek inspiroval především dětským světem, protože v této době jeho dcera Alena dorůstala do školních let. Zejména pro ni napsal a ilustroval knížku Povídání o pejskovi a kočičce a vytvořil kresby pro další knihy.
náhled|Pamětní deska bratří Čapků v Praze 1, Říční 11/532https://www.vets.cz
Závěr života náhled|vlevo|S bratrem Karlem nad rádiem náhled|vpravo|Prohlášení Josefa Čapka za mrtvého
V reakci na insigniádu se v roce 1934 stal zakládajícím členem Obce československých spisovatelů. V září 1938 podepsal manifest K svědomí světa. 1. září 1939 byl v Želivě u Humpolce v rámci akce Albrecht I. zatčen gestapem a uvězněn.Miloš Doležal: Rekonstrukce po 80 letech. Jak gestapáci zlikvidovali Čapka. Reportér, 12.11.2019 9. září byl spolu s dalšími vězni převezen do koncentračního tábora Dachau u Mnichova a odtud 26. září do Buchenwaldu, kde byl vězněn dva a půl roku. Od roku 1941 byl přidělen do malířské a písmomalířské dílny, kde maloval rodokmeny členů SS. Tato činnost byla přidělena i dalším malířům, např. Emilu Fillovi.
26. června 1942 byl převezen do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kde znovu pracoval v malířské dílně. Tajně překládal anglickou, španělskou a norskou poezii. V prosinci 1942 vytvořil svou první rozsáhlou báseň Za bratrem Karlem a také kreslil drobné črty tužkou. V následujícím roce v psaní poezie pokračoval, jeho básně kolovaly mezi spoluvězni v opisech. 25. února 1945 byl převezen do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu, kde následně vypukla tyfová epidemie. Jeho tělo nedokázalo skvrnitý tyfus porazit. Podle některých svědectví byl ještě 13. dubna 1945 naživu. Podle všech náznaků však zemřel krátce před osvobozením tábora. Během června 1945 doprovázel Rudolf Margolius Jarmilu Čapkovou do Bergen-Belsenu hledat bezvýsledně Josefa Čapka. Datum jeho smrti ani jeho skutečný hrob neznáme, jeho symbolický hrob se nachází na Vyšehradském hřbitově v Praze.
Vzhledem k tomu, že se tělesné pozůstatky Josefa Čapka nikdy nenašly, probíhalo řízení o prohlášení za mrtvého, na jehož konci bylo roku 1948 stanoveno úřední datum úmrtí na 30. dubna 1947.Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z5, s. 197
Citát
Novinář Po návratu z Paříže se Josef Čapek stal redaktorem Uměleckého měsíčníku (1911–1912), orgánu Skupiny výtvarných umělců, jejímž se stal členem. Po rozchodu se Skupinou vstoupil do výtvarného spolku Mánes, kde byl v letech 1913–1914 spoluredaktorem jeho časopisu Volné směry. V čísle 17/1913 uveřejnil svou nejzávažnější esej Tvořivá povaha moderní doby, ve které vyjádřil nejen svůj názor na moderní umění, ale i na samu podstatu umělecké tvořivosti. V roce 1918 se stal redaktorem Národních listů a v letech 1918–1920 redigoval časopis Nebojsa. V roce 1921 spolu s bratrem Karlem Národní listy opustil a stal se na 18 let (až do svého zatčení v roce 1939) redaktorem a výtvarným kritikem Lidových novin. Působil i jako karikaturista a přispíval do mnoha dalších deníků a časopisů.
Výtvarník Člen výtvarných skupin Josef Čapek byl spoluzakladatel Skupiny výtvarných umělců, která vznikla v roce 1911.Informační systém Masarykovy univerzity: Umělecké spolky (Členy Skupiny byli např. Václav Beneš, Emil Filla, Otakar Kubín.) Na konci roku 1912 bratři Čapkové Skupinu opustili a znovu vstoupili do Mánesa. V roce 1921 Josef Čapek přešel do skupiny Tvrdošíjní. (Dalšími členy byli např. Rudolf Kremlička, Václav Špála a Jan Zrzavý.)
Díla Josefa Čapka na výstavách Výběr nejdůležitějších výstav:
Leden 1912: první výstava Skupiny v pražském Obecním domě. Josef Čapek se zúčastnil se svými díly Matka s dítětem (Matka česající dítě, 1911) a Služka (1911). Výstava se nesetkala s pochopením tisku a díla (včetně Čapkova) byla přirovnána k malbám neolitickým nebo dětským. Podzim 1912: druhá výstava Skupiny. Čapek vystavil kubistické Přístav v Marseille a Marseille (1912) březen 1914: osm kubistických olejomaleb na 45. výstavě SVU Mánes 16. června 1917 v Berlíně vyšlo dvojčíslo časopisu Die Aktion věnované Josefu Čapkovi s reprodukcemi kreseb a původními otisky jeho linorytů. březen 1918: ve Weinertově umělecké a aukční síniVýstavní síň byla v Praze, v ulici Na příkopě 15. proběhla výstava s názvem A přece! Výstava několika tvrdošíjných, kam přispěl 31 obrazy, uhlokresbami, linoryty a litografiemi i Josef Čapek, který byl současně organizátorem výstavy. 1921: čtyři Tvrdošíjní – Josef Čapek, Vlastislav Hofman, Václav Špála a Jan Zrzavý v Berlíně a jiných německých městech. Představil zde své nové obrazy malované pod vlivem civilismu (např. Na obvodu města, Předměstské zahradnictví...) jaro 1923: účast na výstavě Tvrdošíjných v Krasoumné jednotě (dnes Dům umělců)Národní listy, 30.3.1923, s. 4 říjen 1924: první samostatná výstava Josefa Čapka v pražské Krasoumné jednotě – dnes Dům umělců (jako šestá výstava Tvrdošíjných).[Národní politika, 28.10.1924, s. 10] Bylo zde vystaveno 106 olejů z let 1910 až 1924, 116 temper, akvarelů, kreseb a grafiky, včetně knižních obálek. V listopadu byl výběr z pražského souboru vystaven v Brně v pavilónu Klubu výtvarných umělců Aleš.Národní politika, 19.11.1924, s. 10 Zároveň vyšla v Musaionu V. monografie o Josefu Čapkovi s úvodním textem Karla Čapka a Václava Špály. 1979: souborná výstava díla Josefa Čapka v Jízdárně Pražského hradu říjen 2009 – leden 2010: souborná výstava díla Josefa Čapka v Jízdárně Pražského hraduHN: Josef Čapek na Hradě se zařadil mezi nejnavštěvovanější výstavy
Umělecký vývoj náhled|Autoilustrace z knihy Povídání o pejskovi a kočičce
Rané období Z raného období (před cestou do Paříže 1910) se zachovalo jen málo děl Josefa Čapka:
Portrét Karla Čapka (1907, pastel)
V Trocadéru objevil během studijního pobytu v Paříži (1910–1911) umění přírodních národů, domorodé umění Afriky a Oceánie. Studium těchto uměleckých projevů a jeho teoretické zpracování bylo jeho první velkou samostatnou prací. V sochách přírodních národů objevil hodně podstatných prvků pro současnou uměleckou tvorbu i pro povahu umění vůbec.
Od návratu z Paříže do dvacátých let Po dílech inspirovaných fauvismem z roku 1911 (Matka survécua) začal od roku 1912 s kubistickými pokusy (Přístav v Marseille a Marseille, 1912). Přechod mezi krajinami z roku 1912 a kubistickými postavami z roku 1913 vyznačuje obraz Novostavba s motivem městské periferie, komponované do pravého úhlu, s dominantou kandelábru s obloukovou lampou. Jeho vrcholným dílem roku 1913 je Ženský akt, ve kterém se tělo ženy proměňuje ve strunný nástroj; obraz spojuje prvky analytického a syntetického kubismu. Kubistické tvarosloví využíval s volností a smyslem pro humor, nevyhýbal se ani neobratnostem charakteristickým pro naivní umění.
V roce 1917 objevuje nové tematické okruhy – námořníky a nevěstky. Příklad: Námořník (Afrika) (1917), Nevěstka s velkým kloboukem (1918).
Dvacátá léta náhled|284x284pixelů|Obálka ke knize Richarda Coudenhove-Kalergi ke knize Pan-Evropa (1926)
V roce 1920 vystavoval své obrazy Piják, Kuřák v krajině a Muž se zavázanou rukou na druhé výstavě Tvrdošíjných. Jde o plastické zjednodušené postavy ostrých tvarů ve skutečném prostoru. Expresívní špičaté formy a charakteristický kolorit zdůrazňují povahu figur a jejich psychologické rozpoložení. Kromě nich používal také zakulacené hladké formy, ale i výraznou konturu a prudké světelné kontrasty. Kolem roku 1923 se začalo v jeho malířské tvorbě projevovat období „chlapů“. Začal je obraz Hadráři, ukončila je malba Dřevěný muž (1927). Maloval často žebráky, lůzu, postavy ze společenské spodiny vzbuzující podezření a strach. Hlavní výrazovým prostředkem se teď stala expresívní obrysová čára a magické světlo, které vytváří atmosféru tajemnosti a dramatického napětí. Barva svou symbolikou podtrhuje obsahové vyznění obrazu.
Ke konci dvacátých let psal pro dceru Alenku Povídání o pejskovi a kočičce a jeho malířská tvorba se od „chlapů“ obrací k dětem. Mezi obrazy s dětskými tématy patří např. Dva kluci s míčem (1928), Děvčátko s jahodami (1930). Dětská témata neopouštěl ani později – Dětské hry (1937).
Třicátá léta