František Ladislav Sál (8. října 1867 Studenec u Jilemnice – 30. května 1941 Praha-Horní KrčArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých magistrátní úřadovny na Vinohradech, sign. MGVIN Z8, s. 212), známý také pod pseudonymy Láďa Soběhrdský či Láďa Morčanin, byl český učitel, redaktor, kronikář, vlastivědný pracovník, který publikoval díla z oboru vlastivědy, pedagogiky a harfenictví, také sesbírané pověsti a pohádky. Jeho dílo je spojeno zejména s regionem Královéhradecka.
Rodina Jeho otec František Zál byl bednářem. Matka Aloisie, rozená Tomášová, byla dcerou hajného. Jeho otec měl v matrice napsáno příjmení se "Z", a to vzhledem k německé výslovnosti. V roce 1915 se podařilo F. L. Sálovi oficiálně pozměnit jméno na Sál.
Dne 17. dubna 1899 se oženil s Marií, roz. Klímovou, dcerou bohatého obchodníka s uhlím z Prahy. Svatba proběhla v pražském kostele sv. Jindřicha a Kunhuty. Není vyloučené, že Sál už předtím jednou ženat byl a před zmíněnou svatbou byl vdovcem.
František měl s Marií dvě děti – Marii (narozena 1900) a Vladimíra (narozen 1903). Manželka Marie zemřela v roce 1928, tedy ve stejném roce, kdy Sál odešel do důchodu. Nejpozději v roce 1932 se přestěhoval k již dospělým dětem do Prahy. Zemřel v roce 1941. Příčinou úmrtí bylo kornatění tepen.
Pohřben byl na pražských Olšanských hřbitovech v hrobce Klímových, kde byla uložena i jeho manželka Marie, její rodiče a také dcera Františka a Marie, Marie, provdaná Troníčková (1900–1974) a pravděpodobně i její manžel Antonín (1891–1974).
Vzdělání Ve třech letech se se svým otcem přestěhoval do Nové Paky. Tam chodil do školy obecné (1873–1878) a měšťanské (1878–1881) a učil se tam také hudbě – houslím a klavíru – u učitele a skladatele Františka Záhorského. V pozdějších letech se v Nové Pace seznámil se spisovatelem Šlejharem a sochařem Suchardou. Jeden rok navštěvoval také německou občanskou školu v Jablonci nad Nisou. V roce 1882 nastoupil na čtyřletý učitelský ústav v Hradci Králové, který ukončil dne 18. 7. 1886, kdy dosáhl stupně učitelské dospělosti. Od května 1889 mohl začít učit na obecných školách a učit náboženství.
Avšak i dále si své vzdělání doplňoval. V roce 1910 získal osvědčení k výuce německého jazyka na obecných školách. V roce 1911 absolvoval také kurz pro dosažení způsobilosti vyučovat obchodní nauky na pokračovací škole. V letech 1910, 1912 a 1921 byl posluchačem univerzitního kurzu. Absolvoval také včelařský kurz.
Učitelská kariéra Působil jako učitel na mnoha školách, zejména na Českobrodsku a Královéhradecku. Nejprve učil na vesnických školách Českobrodska. Začal v únoru 1886, když nastoupil jako zatímní podučitel na obecnou školu v Poříčanech. V regionu pak rychle vystřídal řadu dalších obecných škol: Lstiboř, Tismice, Jažkovice a Přistoupim. Po pěti letech praxe začal v letech 1891–1897 postupovat na vyšší posty na škole v Poříčanech: definitivní podučitel, zatímní učitel a definitivní učitel.
V letech 1904–1908 působil na obecné škole v Českém Brodě, a to jako definitivní učitel 2. třídy a následně 1. třídy.
Poté se přesunul (resp. byl přidělen) do východních Čech a učil v Nechanicích (kde zastával stejný post, od září 1908). V roce 1909 byl přidělen do Hradce Králové na Pražské Předměstí, kde učil dlouhých 15 let, první tři měsíce jako zatímní učitel, drtivou většinu doby však jako definitivní učitel. V září roku 1924 se stal definitivním řídícím učitelem v jiné z hradeckých škol – v Kuklenách. Tam působil až do 31. srpna 1928, kdy byl zproštěn činné školské služby a odešel do penze.
Následně však do roku 1931 (než se odstěhoval do Prahy) působil jako městský kronikář Hradce Králové.
Během svého učitelského působení byl členem řady spolků. V době, kdy působil v Českém Brodě, byl předsedou tamní učitelské jednoty Komenský. Zastupoval tak reformní snahy o oddělení výuky od církve apod. Byl rovněž členem spolku Volná myšlenka Českoslovanská či Vlastivědné společnosti v Hradci Králové, k níž se dokonce dochovala členská legitimace.
Publikační dílo Během svého učitelského působení v Poříčanech, tedy na začátku kariéry, publikoval v tisku (Naše hlasy, Učitelské noviny, Posel z Budče, Národní listy). A již tehdy začal používat pseudonymy (Láďa Soběhradský, Láďa Chanďanov, Láďa Marčanin, F.L.D.). Pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze se v letech 1891–1895 aktivně podílel na sběru lidové kultury. Na této významné akce vystavoval sbírku zvyků a obyčejů z Českobrodska a domácí sbírku léků, olejů a koření paní Doroty Žaloudkové, kořenářky z Klučova.
Spisovatelsky aktivnější začal být až po přeložení na východ Čech (od 1908). Během působení v Nechanicích se začal věnovat studiu harfenictví. V době působení v Hradci Králové začal intenzivně sbírat lidovou slovesnost, zvyky, obyčeje. Vydal celou řadu monografických publikací. Ve svých spisovatelských počátcích (i když až v Hradci Králové) sepsal dvě studie, v nichž se zabýval dopadem harfenictví na její aktéry školou povinné. Sbírky lidové slovesnosti severovýchodních Čech (Pohádky, pověsti a národní písně královéhradeckého kraje (1919) a Černá hodinka (1932) reflektují jeho sběratelskou etnografickou práci. Nejvíce se ovšem věnoval vlastivědné tematice, a to zpravidla v kombinaci s učitelstvím. Lidová slovesnost pro něj znamenala primárně prostředek pro kvalitní a všestrannou výuku. K nejvýznamnějším v této části byly: Nauka o domově – vlastivěda (1917), Vlastivědné úvahy a pokusy (1923), Z kraje i podhoří: vlastivědná čítanka pro školu i dům (1923), Prvouka, nauka o životě, reálie (1926). Mnoho prací a studií publikoval i zde v místním tisku (Královéhradecko, Osvěta lidu, Kraj královéhradecký, Rozhledy, Časopis Společnosti přátel starožitností).
Společně s Václavem Klímou a Antonínem Votrubou sepsal dílo Českobrodsko a Černokostelecko (1901).
V letech 1901–1903, tj. v době jeho učitelského působení v Poříčanech, byl redaktorem vlastivědného sborníku Českobrodsko a Černokostelecko. V letech 1924–40 byl redaktorem vlastivědného sborníku Královéhradecko.
Chronologie díla (monografie) Co má věděti každý občan o zřízení rodinném, samosprávném, státním a společenském, 2 díly (1904–06) Východočeské harfenictví (1911) Harfenické děti (1914) Nauka o domově – vlastivěda (1918) Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje, Díl I. (1919) Vlastivědné úvahy a pokusy (1923) Vlastivědné úvahy a pohádky s pověstmi 14 okresů kraje Královéhradeckého (1923) Z kraje i podhoří, vlastivědná čítanka pro školu i dům (1923) Pro potřebu rodiny i školy. Časová úvaha (1925) Prvouka, nauka o životě, reálie (1926) Školní besedy a slavnosti (1927) Královéhradecko 1. díl 1.-3. část. Místopis soudního okresu královéhradeckého (1928–1935; společně s Ludvíkem Domečkou) Prvouka pro druhý školní rok (1929) Příručka ke psaní. Pro 5 školních roků školy obecné (1929) K osmdesátým narozeninám presidenta ČSR T.G. Masaryka (1930) Vlastivědné zájezdy do Prahy (1931) Černá hodinka; Královéhradecký kraj … v pohádkách, pověstech, historických zkazkách, písních i žertech (1932) Nová prvouka pro 1. školní rok (1932) Tělesnou výchovou k občanské zdatnosti. Díl I., Pro I. školní rok (1932) Tělesnou výchovou k občanské zdatnosti. Díl II., Pro 2. školní rok (1934) Metropole českého severovýchodu Hradec Králové (1936) Přirozená mravouka 1. škol. (běž.) roku v rámci prvoučném s občanskou naukou a výchovou, s branností a měsíčními besídkami (1937)
Odkazy
Reference
Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští kronikáři Kategorie:Narození v roce 1867 Kategorie:Narození 8. října Kategorie:Narození v Hradci Králové Kategorie:Úmrtí v roce 1941 Kategorie:Úmrtí 30. května Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži