Monako (), plným názvem Monacké knížectví (francouzsky ), je suverénní městský stát a mikrostát na Francouzské riviéře několik kilometrů západně od italského regionu Ligurie v západní Evropě u Středozemního moře. Jedná se o poloenklávu, která na severu, východě a západě hraničí s Francií. Monako se rozkládá na úzkém území posetém kopci a výběžkem pevniny, má horké středomořské podnebí. V knížectví na rozloze 2 km² žije přibližně 38 000 obyvatel, z toho asi 9 500 monackých státních příslušníků, což z něj činí nejhustěji osídlený suverénní stát světa. Úředním jazykem Monaka je francouzština, mnozí obyvatelé mluví a rozumí také monacky, anglicky a italsky, přes 80 % obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi.
Území bylo původně součástí Janovské republiky, v níž byli Grimaldiové jedním z patricijských rodů. Od roku 1297 bylo relativně autonomní a od tohoto roku mu tento rod s krátkými přestávkami vládne. V roce 1861 mu francouzsko-monacká smlouva udělila svrchovanost a v roce 1911 se knížectví stalo konstituční monarchií. Hospodářský rozvoj Monaka byl podnícen v druhé polovině 19. století otevřením prvního kasina a železničním spojením s Paříží. Mírné podnebí a možnosti hazardu přispěly k tomu, že se Monako stalo turistickou destinací a rekreačním centrem pro bohaté. Monako se stalo významným bankovním centrem a snažilo se o diverzifikaci do sektoru služeb a malých průmyslových odvětví s vysokou přidanou hodnotou. Navzdory nezávislosti Monaka a jeho samostatné zahraniční politice je za jeho obranu kromě udržování dvou malých vojenských jednotek zodpovědná Francie.
Knížectví je konstituční monarchií, v jejímž čele stojí kníže, který má navzdory svému ústavnímu postavení politickou moc. V čele vlády stojí státní ministr, zákonodárným orgánem je Národní rada. Monako je daňovým rájem; nemá žádnou daň z příjmu fyzických osob a nízké daně z podnikání. Je považováno za jedno z nejbohatších a nejdražších míst na světě. Monako je celosvětovým centrem praní špinavých peněz a v červnu 2024 Finanční akční výbor zařadil Monako pod zvýšený dohled za účelem boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Je plnoprávným členem Organizace spojených národů, Rady Evropy, Mezinárodní organizace frankofonie, Světové zdravotnické organizace a Mezinárodní hydrografické organizace, která má v Monaku své ústředí. Není součástí Evropské unie, ale podílí se na některých politikách EU, včetně celních a hraničních kontrol, de facto je členem schengenského prostoru i eurozóny.
Dějiny V 5. století př. n. l. byla na území dnešního Monaka založena fénická obchodní stanice, kterou Římané nazvali podle Héraklova chrámu Herculis Monoeci portus. V 6. století ovládli území Monaka dočasně Vizigóti, poté patřilo k Francké říši. Roku 1162 obdrželi janovští kupci v Monaku právo skladu. Na konci 13. století padla monacká pevnost do rukou Françoise Grimaldiho, poté, co (podle legendy) využil lsti, žádaje o vstup do pevnosti v rouše františkánského mnicha. Monako Grimaldiovci definitivně ovládli v roce 1419, od 15. století převážně pod francouzskou ochranou (vláda tohoto rodu, s výjimkou několika kratších období, pokračuje dodnes). V roce 1793 bylo Monako francouzskými revolučními vojsky dobyto a pod francouzskou správou zůstalo až do roku 1814. V roce 1815 bylo na Vídeňském kongresu dohodnuto, že nadále bude Monako pod protektorátem Sardinie. V revolučním roce 1848 přišlo Monako o 95 % svého území, když dvě monacká města Menton a Roquebrune vyhlásila samostatnost a oddělila se od něj. Zbývající část Monaka získala svrchovanost v roce 1861, kdy byla s Francií uzavřena francouzsko-monacká smlouva. Od roku 1850 se ale Monako potýkalo s těžkou hospodářskou situací, jelikož územní ztráta z roku 1848 znamenala i ztrátu ekonomickou, především omezením výnosů z prodeje citronů, pomerančů a oliv. Monacký kníže Karel III. Monacký se rozhodl ekonomickou situaci své malé země za každou cenu zlepšit a tak byly v roce 1856 na území Monaka vybudovány první přímořské lázně s kasinem. Skutečný rozkvět pak přišel se založením čtvrti Monte Carlo, kde bylo kasino otevřeno v roce 1866, a napojením Monte Carla na železnici z Francie. Od roku 1865 bylo Monako v celní unii s Francií. Od roku 1949 do roku 2005 vládl kníže Rainier III., který liberalizoval ústavu a posílil práva Národní rady. Po jeho smrti vládne jeho syn Albert II. V letech 1963 až 1993 byla nejsilnější stranou Národní a demokratická unie (UND), od roku 1993 má absolutní většinu Campora. V témže roce se Monako stalo členem OSN.
Státní symboly Vlajka
Monacká vlajka je tvořena listem o poměru stran 4:5 (užívá se i poměr 2:3) se dvěma vodorovnými pruhy, červeným a bílým, jejichž barvy jsou odvozené z barev znaku knížat z rodu Grimaldi. Je totožná s indonéskou vlajkou, proti jejímuž zavedení roku 1945 Monako protestovalo.Monacká vlajka na Flags of the World
Znak
Monacký státní znak je rodový knížecí erb domu Grimaldi. Štít, routovaný stříbrně a červeně a ovinutý řetězem Řádu sv. Karla, položený na červený plášť, podšitý hermelínem a převýšení knížecí korunou. Štítonoši jsou dva bratři minorité, vlasatí, vousatí a obutí, každý třímá v ruce tasený meč, pod nimi je stuha s latinským heslem: DEO JUVANTE ().
Hymna
Monacká hymna je píseň Hymne Monégasque (), známá i jako A Marcia de Muneghu (). Původní francouzský text i melodii napsal Théophile Bellando de Castro. Současné hudební aranžmá složil Léon Jehin. Současné oficiální texty, které jsou v monačtině, napsal Louis Notari.
Geografie náhled|vlevo|Pohled na zamračené Monako Monako je suverénní městský stát rozdělený na pět čtvrtí, ležící na francouzské riviéře v západní Evropě. Malé knížectví se prostírá na Azurovém pobřeží (fr. Côte d’Azur) jen 8 km od italské hranice na výběžku Přímořských Alp. Území má rozlohu pouhých 202 hektarů s šířkou od 340 m do 1 700 m. Od skalnatého pobřeží stoupá terén terasovitě k pobřežnímu pohoří, jehož první hřeben přímo nad městem dosahuje výšky okolo 600 metrů – ten už ale leží ve Francii; nejvyšší bod monackého území je na úbočí ve výšce 170 m n.m. Stejně příkře sráz pohoří pokračuje i pod vodní hladinou, takže hloubka moře se vzdáleností od monackého přístavu rapidně narůstá (což mimo jiné umožňuje i kotvení lodí s větším ponorem).
Monako má několik městských částí: vlastní Monako se starým městem, knížecím palácem ze 13. a 16. století, s novorománskou Katedrálou Neposkvrněné Matky Boží a oceánografickým muzeem, založeným v roce 1910; Nové m. La Condamine s přístavem, bankami a obchodní čtvrtí; luxusní lázně Monte Carlo s hernou (vybudováno v letech 1878–1879) a kongresovým centrem a městskou tratí Formule 1, dále také na náspu do moře vzniklé Fontvieille s obytnými a průmyslovými stavbami, přírodním parkem a sportovními areály i novým jachtovým přístavem. Mírné přímořské podnebí dovoluje růst i velmi pestré mediteránní vegetaci.
Urbanismus Monako je městský stát – tvoří jej tedy jediné město. Prakticky celé území státu je zastavěno, cena půdy je v Monaku velmi vysoká. Zástavba Monaka a sousedních francouzských obcí (Beausoleil, La Turbie, Cap-d'Ail) je prakticky souvislá. Na mnoha místech prochází státní hranice ulicemi, aniž by byla nějak viditelně vyznačena.
Podnebí Monako má teplé středomořské klima, které ovlivňuje oceánské, vlhké subtropické podnebí. V důsledku jsou zde teplá a suchá léta a mírné, deštivé zimy. Deštivé období přichází v měsíci říjnu a listopadu. Chladných sezon je ovšem v poměru s těmi teplejšími mnohem méně. Letní odpoledne nebývají obzvlášť horká. Teplota zřídka překročí 30 °C. Nejteplejším a nejsušším měsícem je červenec. Noční teploty jsou také mírné a to díky poměrně vysokým teplotám moře v letních obdobích. Celkově se v tomto období pohybujeme mezi 20–30 °C. Co se týče zimy, sníh a námraza jsou zde velmi vzácným jevem. S tím se můžeme setkat maximálně jednou, až dvakrát za deset let.
Politika náhled|235x235pixelů|Monacký kníže Albert II.
Státní zřízení Podle ústavy z roku 1962 je Monako dědičnou konstituční monarchií – vláda přechází na mužského potomka hlavy státu. Tím je kníže, jako poradní orgány má k dispozici korunní radu (11 členů) a státní radu (12 členů). Výkonnou moc má pod autoritou knížete jeden státní ministr se třemi vládními rady. Zákonodárnou moc vykonává kníže spolu s parlamentem, Národní radou s 18 volenými poslanci. V zahraničních vztazích zastupuje Monako Francie. Také právní systém je vybudován podle francouzského vzoru.
Administrativní dělení Monako je druhý nejmenší a zároveň nejhustěji osídlený stát na světě. Skládá se pouze z jedné samosprávní obce. Mezi státem a městem Monako neexistuje žádný geografický rozdíl. Monako se dělí na 4 historické městské čtvrti (Monaco-Ville, Monte Carlo, La Condamine, Fontvieille). Monaco-Ville je původní, staré město známe také jako „skála Monaka“. Monte Carlo – jedna z hlavních obytných a rekreačních čtvrtí. La Condamine – jihozápadní část Monaka, jejíž součást tvoří přístav Port Hercules. Fontvieille – nejnovější čtvrť vystavěna z převážné části na nové ploše získané na úkor moře. Od roku 2013 je stát rozdělen do 9 městských čtvrtí:
Členství v mezinárodních organizacích 1993 – Organizace spojených národů OBSE
Obyvatelstvo
Celkový počet obyvatel Monaka v roce 2023 činil 38 367, největší podíl mají Monegaskové, 24 % obyvatel, dále Francouzi (22 %), Italové (19 %), Britové (8 %), Švýcaři (3 %), Rusové (3 %), Belgičané (3 %) a Němci (2,5 %). Podle studií z roku 2019 se uvádí, že 31 % obyvatel Monaka jsou milionáři, což se rovná až 12 248 osobám.
Hustota zalidnění je 18 446 obyv./km², což z Monaka činí nejhustěji osídlený suverénní stát světa. Občané Monaka, ať už se v zemi narodili, nebo byli naturalizováni, se nazývají Monégaskové. Monako má nejvyšší průměrnou délku života na světě, téměř 90 let.
Jazyky Hlavním a úředním jazykem Monaka je francouzština, zatímco početná komunita Italů v knížectví mluví italsky. Angličtinu využívá americká, britská, kanadská a irská část obyvatel. Tradičním, národním jazykem je Monégasque, dialekt románského jazyka, kterým se také, pod názvem ligurština, hovoří v italské oblasti Ligurie. V Monaku je to jazyk, kterým mluví velmi málo obyvatel. S dialektem se například můžeme setkat při pohledu na pouliční reklamy v původním, opevněném a zároveň hlavním městě knížectví.
Náboženství Křesťanství 83,2 %, bez vyznání 12,9 %, judaismus 2,9 %, islám 0,8 %, jiné vyznání 0,5 %. Oficiálním náboženstvím je katolictví se svobodou jiných náboženství. V Monaku se nachází pět římskokatolických farností a jedna katedrála, která je kostelem monackého arcibiskupa. V Monaku se nachází jeden anglikánský kostel, ležící na Avenue de Grande Bretagnee v Monte Carlu.
Muslimská populace Monaka se skládá asi z 280 lidí. Příslušníci tohoto náboženství však nejsou občany, ale pouze obyvateli knížectví. Většina muslimských obyvatel jsou Arabové. Další část tvoří turecká menšina. V Monaku se nenachází žádná mešita.
Vzdělání náhled|Lycée Albert Premier v Monaku Monako má deset státem provozovaných škol, včetně sedmi mateřských a základních škol, jedné střední školy, Collège Charles III, jednoho lycée, které poskytuje všeobecné a technologické vzdělání, Lycée Albert 1er, a jednoho lycée, které poskytuje odborné a hotelové vzdělání, Lycée technology et hôtelier de Monte-Carlo. Jsou zde také dvě grantově podporované denominační soukromé školy, Institution François d'Assise Nicolas Barré a Ecole des Sœurs Dominicaines, a jedna mezinárodní škola, International School of Monaco, založená v roce 1994.
V Monaku se nachází jedna univerzita, a to Monacká mezinárodní univerzita (IUM), univerzita vyučující v anglickém jazyce specializující se na obchodní vzdělávání a provozovaná skupinou Institut des hautes études économiques et commerciales (INSEEC).
Ekonomika náhled|Proslulé Kasino Monte Carlo