Moschos ze Syrakús (starořecky Mόσχος ο Συρακούσιος) byl starověký řecký bukolický básník a filolog tvořící pravděpodobně v polovině 2. století př. n. l.BORECKÝ, Bořivoj. DOSTÁLOVÁ, Růžena a kol.: Slovník spisovatelů - Řecko, Praha: Odeon 1975. S. 891.
Život a dílo thumb|Europé, stránka z byzantského rukopisu z 15. století O jeho životě není prakticky nic známo. Dříve uváděná informace, že byl současníkem a učitelem básníka Bióna ze Smyrny,RIEGER, František Ladislav a kol. Slovník naučný. 5. díl. Praha: Kober a Markgraf 1866, S. 501. je nyní považována za nesprávnou.Encyclopædia Britannica. Cambridge University Press 1911. 18. díl, heslo Moschus. S. 956. Podle dnešních výzkumů tvořil Moschos kolem roku 150 př. n. l. a byl žákem a přítelem Aristarcha ze Samothráky, správce a knihovníka v Alexandrijské knihovně. Podle Sudy (nebo Suidy), středověkého byzantského encyklopedického slovníku z 10. století, je Moschos po Theokritovi druhým básníkem, který skládal pastýřské písně. KUŤÁKOVÁ, Eva. Úvod. in Písně pastvin a lesů. Praha: Svoboda 1977. S. 22..
Pod jeho jménem se dochovalo několik zlomků bsání a epigramů citovaných Ióannésem Stobaiem, dvě básně obsažené v Palatinské antologii, epyllion Europa (Εὐρώπη) o únosu krásné Európy Diem v podobě býka.CANFORA, Luciano. Dějiny řecké literatury. Praha: Koniasch Latin Press 2001. S. 508.[dále jen Canfora.] a báseň Erós uprchlík (Eρως Δραπέτη).
Dvě další básně, které mu byly v té či oné době připisovány, nejsou dnes již považovány za jeho dílo. Jedná se jednak o báseň Megara (Μεγάρα), sestávající z dialogu mezi Megarou, manželkou Hérakla a jeho matkou Alkménou, jednak o Žalozpěv na Bijóna (Επιτάφιος Βίωνος), jehož autorem je ve skutečnosti neznámý Biónův pokračovatel.
Moschovo básnické dílo napodobuje Theokrita, ale často mu schází jeho opravdová živost a přirozenost.Ottův slovník naučný, 17. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1999. S. 756. Své básně psal v daktylských hexametrech a dórském dialektu převážně na erotické a mytologické náměty. Kromě poezie byl známý také svými filologickými spisy, z níž se ale nic nedochovalo. Během renesance bylo jeho dílo překládáno a napodobováno různými spisovateli, jako byl italský básník 16. století Torquato Tasso nebo anglický dramatik Ben Jonson.
České překlady Moschovy básně jsou česky většinou vydávány společně s básněmi Theokritovými a Biónovými. K prvním překladatelům patřili Josef Jungmann, František Krsek a Jan Vondráček.Sborník prací filologických vydaný na oslavu dvacetipětiletého jubilea prof. Jana Kvíčaly. Praha: Jednota českých filologů 1884. S. 85.
Knižně vyšlo: Výbor ze spisovatelů řeckých. Díl II. - Básnická mluva. Jičín: František Jan Kastránek 1827, uspořádal a přeložil František Šír, výbor obsahuje pod jeho jménem Žalozpěv na Bijóna. Řečtí bukolikové (Idyly - Theokritos, Moschos, Bion), Praha: Společnost přátel antické kultury 1927, vybral a přeložil Rudolf Kuthan. Europa. Praha: Jaroslav Picka 1933, přeložil Rudolf Kuthan. Řecké epigramy Anthologie Palatinské. Praha: Česká akademie věd a umění 1938, přeložil Rudolf Kuthan. Výbor z řecké poesie v překladech, Praha: Jan Laichter 1941, 2. rozšířené vydání, uspořádal Karel Hrdina, přeložil Rudolf Kuthan.Canfora, S. 782. Řečtí idylikové: Theokritos - Moschos - Bion, Praha: Toužimský a Moravec 1946, vybral a přeložil Rudolf Kuthan. Poslední růže. Praha: Československý spisovatel 1964, uspořádal a Rudolf Mertlík, výbor ze staré řecké lyriky obsahuje jednu ukázku z básníkovy tvorby. Písně pastvin a lesů. Praha: Svoboda 1977, přeložili Rudolf Kuthan a Václav Dědina. Odkazy Reference
Externí odkazy
Písně pastvin a lesů na webu Databazeknih.cz
Kategorie:Starověcí řečtí básníci Kategorie:Narození ve 2. století př. n. l. Kategorie:Narození v Syrakusách Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Úmrtí ve 2. století př. n. l. Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí Kategorie:Muži