Eparchie novgorodská je eparchie ruské pravoslavné církve nacházející se v Rusku.
Území a titul biskupa Zahrnuje správní hranice území Starorusského újezdu, také Novgorodského, Batěckého, Valdajského, Volotovského, Děmjanského, Krestěckého, Malovišerského, Marjovského, Parfinského, Poddorského, Soleckého, Cholmského, Čudovského a Šimského rajónu Novgorodské oblasti.
Eparchiálnímu biskupovi náleží titul biskup novgorodský a starorusský.
Historie Eparchie byla zřízena na konci 10. století, zdroje se v přesném datu zřízení liší. Za prvního biskupa Novgorodu je považovaný Ioakim, který pravděpodobně přijel z Chersonésu s knížetem Vladimírem.
Až do připojení Novgorodské republiky k Moskevskému velkoknížectví roku 1478 byli biskupové vybíráni losováním, poté jej jmenoval Metropolita kyjevský a celé Rusi. Někdy se věče zúčastnil volebního řízení. Předpokládá se že prvním voleným biskupem byl Arkadij zvolený roku 1156. Prvním sesazeným biskupem byl roku 1228 arcibiskup Arsenij.
Roku 1147 byl z iniciativy knížete Izjaslava II. Mstislaviče nezákonně jmenován metropolitou kyjevským Kliment Smoljatič. Na konci roku 1156 byl do Kyjeva jmenován Konstantinopolským patriarchátem metropolita Konstantin. Za věrnost při podpoře politiky patriarchátu biskupem Nifontem získala novgorodská eparchie od patriarchy určitou autonomii.
Od roku 1165, za Ioanna se novgorodský stolec stal první archieparchií v Rusku. V Byzantské říši náležel titul arcibiskup obvykle jen autokefalním biskupům, kteří nepodléhali metropolitům, ale přímo patriarchovi.
Ve 12. a 13. století se jurjevský monastýr stal státním monastýrem Novgorodské republiky a jeho archimandrita byl hlavou městských soudců.
Roku 1346 získal arcibiskup Vasilij právo nosit polystavrion (biskupské roucho zdobené čtyřmi kříži). Tuto výsadu měli jen nejvyšší byzantští hierarchové.
Na konci 15. století byl na dvoře novgorodského arcibiskupa Gennadije sestaven první kompletní korpus slovanské Bible. Tato kniha je známá jako Gennadijevská Bible (1499).
Vládnoucí biskupové až do roku 1589 nosili titul arcibiskup velikonovgorodský a pskovský.
Roku 1589 získala eparchie status metropole.
V 17. století byli na novgorodském biskupském stolci budoucí moskevští patriarchové Nikon, Pitirim a Ioakim.
V letech 1721–1762 nesli hierarchové titul velikonovgorodský a velikolukský.
Dne 1. ledna 1775 nařídila carevna Kateřina II. Veliká aby sanktpetěrburský arcibiskup Gavriil (Petrov) byl také arcibiskupem Novgorodu. Poté s výjimkou extrémně krátkých období byla eparchie pod správou sanktpetěrburských biskupů. Jejich titul v této době začínal novgorodský. Roku 1892 byl Palladij (Rajev) jmenován metropolitou sanktpetěrburským a ladožským a Feognost (Lebeděv) arcibiskupem novgorodským a starorusským.
Roku 1787 byl založen starorusský vikariát který byl roku 1892 po zřízení nezávislé eparchie přejmenován na kirillovský.
Roku 1924 začala v eparchii jako v ostatních eparchiích v SSSR hromadná vlna zavírání chrámů. Další vlna následovala roku 1929.
Roku 1922 byl metropolita Arsenij (Stadnickij) povolán do Moskvy, kde byl zatčen. Nikdy se nevrátil do Novgorodu ale titul metropolity novgorodského si udržel až do srpna 1933. Po krátkém období, kdy byl šířen renovacionismus, byla v letech 1923-1933 eparchie pod správou dočasných administrátorů.
V srpnu 1933 byl do čela eparchie postaven metropolita Alexij (Simanskij), který jí fakticky vládl od září 1926.
Do roku 1939 byla uzavřena většina chrámů a monastýrů, také byla zničena většina duchovenstva. Na začátku Velké vlastenecké války byl v Novgorodu na Prusské ulici pouze chrám svatého Michaela Archanděla. V tomto chrámu v letech 1935-1936 sloužil protojerej Vladimir Konstantinovič Lozina-Lozinskij, později svatořečený mučedník.
Od srpna 1941 do podzimu 1943 bylo na okupovaném území obnoveno nejméně 60 farností. Chrámy znetvořené bolševickým režimem byly opraveny a znovu vysvěceny. Ve vesnici Orlovo byl postaven nový dřevěný chrám.
V prosinci 1943 byla eparchie sloučena s leningradskou eparchií. Po osvobození z okupace úřady mnoho obnovených chrámů znovu uzavřely. V důsledku toho bylo v 50. letech v Novgorodské oblasti pouze 41 farností.
Od roku 1945 do roku 1962 fungoval ve Velikém Novgorodu pouze jeden chrám svatého Mikuláše, po jehož uzavření v září 1962 byla komunita přestěhována do chrámu svatého apoštola Filipa.
Dne 22. listopadu 1956 byla eparchie oddělena od leningradské eparchie. Roku 1967 byla znovu sloučena s Leningradem.
Dne 20. června 1990 byla rozhodnutím Svatého synodu eparchie znovu oddělena.
Dne 28. prosince 2011 byla rozhodnutím Svatého synodu zřízena z části území eparchie nová eparchie borovičská. Ve stejný den vznikla novgorodská metropole.
Seznam biskupů Biskupové novgorodští 989–1030 Joakim Korsuňanin, svatořečený 1030–1035 Jefrem, dočasný administrátor 1035–1059 Luka Žiďata, svatořečený 1060–1069 Stefan 1069–1078 Feodor 1078–1096 German, svatořečený 1096–1108 Nikita, svatořečený 1108–1130 Ioann Papin 1130–1156 Nifont, svatořečený 1158–1163 Arkadij, svatořečený 1163–1165 Ioann II., poté arcibiskup, svatořečený
Arcibiskupové velikonovgorodští a pskovští 1165–1186 Ioann II. 1187–1193 Grigorij, svatořečený 1193–1199 Martirij, svatořečený 1201–1211 Mitrofan 1211–1219 Antonij, svatořečený 1219–1223 Mitrofan, podruhé 1223–1225 Arsenij Černěc 1225–1228 Antonij, podruhé 1228–1228 Arsenij Černěc, podruhé 1228–1229 Antonij, potřetí 1230–1249 Spiridon 1251–1274 Dalmat 1276–1299 Kliment 1300–1308 Feoktist, svatořečený 1309–1325 David 1325–1331 Moisej, svatořečený 1331–1352 Vasilij, svatořečený 1352–1359 Moisej, podruhé 1359–1375 Alexij, svatořečený 1375–1388 Alexij, podruhé 1388–1415 Ioann III. 1416–1421 Simeon, svatořečený 1421–1423 Feodosij 1423–1429 Evfimij (Bradatyj) 1429–1458 Evfimij II., svatořečený 1458–1470 Iona, svatořečený 1470–1480 Feofil, svatořečený 1483–1484 Sergij 1484–1504 Gennadij, svatořečený 1506–1509 Serapion, svatořečený 1509–1526 eparchie neobsazena 1526–1542 Makarij, svatořečený 1542–1551 Feodosij II. 1551–1552 Serapion (Kurcev) 1552–1571 Pimen, svatořečený 1571–1575 Leonid 1576–1586 Alexandr (Běrdov)
Metropolité novgorodští a pskovští 1586–1591 Alexandr (Běrdov) 1592–1601 Varlaam (Bělkovskij) 1603–1619 Isidor 1619–1626 Makarij II. 1626–1634 Kiprian (Starorusennikov) 1635–1649 Affonij, svatořečený 1649–1652 Nikon (Minin) 1652–1662 Makarij III. 1664–1672 Pitirim 1672–1674 Ioakim (Savjolov) 1674–1695 Kornilij 1695–1696 Jevfimij (Rylkov) 1697–1716 Iov 1716–1721 eparchie neobsazena
Arcibiskupové velikonovgorodští a velikolukský 1720–1725 Feodosij (Janovskij) 1725–1736 Feofan (Prokopovič) 1736–1740 eparchie neobsazena 1740–1745 Amvrosij (Juškevič) 1745–1753 Stefan (Kalinovskij) 1753–1757 eparchie neobsazena 1757–1767 Dimitrij (Sečenov) 1767–1774 eparchie neobsazena 1775–1799 pod jurisdikcí sanktpetěrburských metropolitů
Metropolité sanktpetěrburští a novgorodští 1799–1800 Gavriil (Petrov) 1800–1818 pod jurisdikcí sanktpetěrburských metropolitů, nezávislá eparchie
Metropolité novgorodští, sanktpetěrburští, estonští a vyborgští 1801–1803 Amvrosij (Podobědov)
Metropolité novgorodští, sanktpetěrburští, estonští a finští 1803–1818 Amvrosij (Podobědov) 1818–1892 pod jurisdikcí sanktpetěrburských metropolitů, nezávislá eparchie 1818–1821 Michail (Děsnickij) 1821–1843 Serafim (Glagolevskij) 1843–1848 Antonij (Rafalskij) 1848–1856 Nikanor (Klementěvskij) 1856–1860 Grigorij (Postnikov) 1860–1865 Isidor (Nikolskij)
Metropolité novgorodští, sanktpetěrburští a finští 1865–1892 Isidor (Nikolskij)
Arcibiskupové novgorodští a staroruští – metropolité novgorodští 1892–1900 Feognost (Lebeděv) 1900–1910 Gurij (Ochotin) 1910–1933 Arsenij (Stadnickij), svatořečený mučedník a vyznavač 1922–1924 Serafim (Velickij), dočasný administrátor 1925–1926 Iosif (Petrovych), dočasný administrátor, svatořečený mučedník 1926–1933 Alexij (Simanskij), dočasný administrátor 1933–1933 Alexij (Simanskij) 1933–1936 Venedikt (Plotnikov) 1936–1937 Sergij (Vasiljev), dočasný administrátor 1937–1940 Nikolaj (Jaruševič), dočasný administrátor
Metropolité leningradští a novgorodští 1943–1956 sloučení s leningradskou eparchií 1943–1945 Alexij (Simanskij) 1944–1945 Grigorij (Čukov), dočasný administrátor 1945–1955 Grigorij (Čukov) 1955–1956 Jelevferij (Voroncov)
Biskupové novgorodští a staroruští 1956–1959 Sergij (Golubcov), dočasný administrátor 1959–1963 Sergij Golubcov
Arcibiskupové novgorodští a staroruští 1963–1967 Sergij (Golubcov)
Metropolité leningradští a novgorodští 1967–1990 sloučení s leningradskou eparchií 1967–1978 Nikodim (Rotov) 1978–1986 Antonij (Mělnikov) 1986–1990 Alexij (Rüdiger)
Biskupové novgorodští a staroruští 1990–1995 Lev (Cerpickij)
Arcibiskupové novgorodští a staroruští 1995–2012 Lev (Cerpickij)
Metropolité novgorodští a staroruští od 2012 Lev (Cerpickij)
Odkazy Reference
Související články Organizace pravoslavných církví
Externí odkazy
Oficiální stránky eparchie Moskevský patriarchát
Novgorod