Marína (1846) je lyricko-epická milostná báseň slovenského básníka Andreje Sládkoviče. Dílo je považováno za jeden z vrcholů slovenského romantismu. Milostný impulz z autorových studenských dob stál na začátku skladby, která je oslavou konkrétní lásky postupně přerůstající do symbolické podoby lásky k národu. Sládkovič v básni vyjádřil svou představu pravdy, krásy a mladosti, kterou vyjádřil svými subjektivními radostnými i bolestnými pocity.MIKULA, Valér a kol. Slovník slovenských spisovatelů. Praha: Libri 1999. S. 396.

Báseň vytvořená pravděpodobně v zimě roku 1844 byla roku 1845 na zasedání štúrovského spolku Tatrín kritizována jako neslovanská a mravně nezodpovědná. Knižně proto vyšla až roku 1846 v Pešti pod názvem Marína, spevi Andreja Sládkoviča a kritikou i veřejností byla přijata příznivě.

Marína obsahuje 2900 veršů v 291 slokách (zabírá 125 stran),SLÁDKOVIČ, Andrej a Jakub ŠEBESTA. Marína. Praha: Jozef Otto, 1921, s. 13–138. Dostupné tiež z: https://dikda.snk.sk/uuid/uuid:5593cc3c-8edb-4b18-a84c-532556a48734, 2. února 2026., nebo SLÁDKOVIČ, Andrej a Jakub ŠEBESTA. Marina. Praha: J. Otto, [mezi 1901 a 1925], s. 13–138. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:24684d30-28d1-11e6-b821-5ef3fc9bb22f, 2. února 2026. a je tak považována za nejdelší milostnou báseň na světě.Longest Love Poem: world record set by 'Marína' - World Record Academy Sládkovič uvažoval o jejím vydání již v polovině čtyřicátých let společně se svými dalšími básněmi, čemuž nasvědčují dva rukopisné sešity Spevi Andreja Sládkoviča, do jejichž prvního svazku je Marína zařazena. Rukopisy jsou napsané ještě neustáleným štúrovským pravopisem, který se částečně odlišuje od pravopisu soudobých časopisů (Národňje novini, Orol tatránski, Ňitra). Verš básně se vyznačuje výrazným sylabismem, v němž se však již objevují moderní sylabotónické prvky.KOCHOL, Viktor. Sládkovič v češtině. In: Česká literatura. 1966, sv. 14, č. 3. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR. S. 218–233.

Vznik básně Marína je významným dílem milostné a reflexivní lyriky. Vznikla jako výraz nešťastné básníkovy lásky k Marii Pišlové (1820–1899), se kterou se seznámil roku 1839 během studií v Banské Štiavnici. Přivydělával si zde soukromými hodinami v domech měšťanů a Marie (Marína) byla sestrou synů Pavla Pišla (Pischla), které doučoval. Básník se do dívky, považované za nekrásnější ženu ve městě, zamiloval a ona jeho city opětovala. Když však byl na studiích teologie v Halle, dostal od ní roku 1844 dopis, že má vážného nápadníka, bohatého perníkáře Juraje Geržu, a že rodina, zvláště pak matka, trvá na svatbě, ke které pak skutečně došlo. Básník o svou lásku nebojoval, ale její ztrátu nesl velice těžce, což se stalo podnětem k napsání Maríny v zimě tohoto roku.Náš region - Zamilovaný básník o svou lásku nebojoval, za to však o ní napsal úžasnou milostnou báseň Objevily se ale i názory, že zamilovaný Andrej začal psát báseň česky již na počátku svého pobytu v Halle roku 1843, protože jeho láska vyžadovala okamžité umělecké vyjádření. Neexistují však žádné náznaky, které by na českou předlohu ukazovaly.Andrej Sládkovič: Marína - Zlatý fond denníka SME

Roku 1845 představil Sládkovič svou báseň na zasedání štúrovského spolku Tatrín, kde však byla pro své vášnivé verše označena mladými členy za přehnaně neslovanskou, „lascivní“ a přinášející mravní nezodpovědnost. V očích mládeže byla báseň hříchem oproti slovenskému duchu a budoucnosti slovenského národa, protože ten, „kto je za národ pravdive zaujatý, s takými vecami sa zapodievať nemá“ (kdo se opravdu angažuje za národ, nemá se zabývat takovými věcmi).BILIŃSKA, Irena. Marína. Digitálna študovňa slovenskej literatúry. Dostupné online Samotný Ľudovít Štúr báseň také kritizoval pro málo vlastenecké téma, což mu ale nebránilo v její propagaci.

Knižně vyšla báseň roku 1846 v Pešti pod názvem Marína, spevi Andreja Sládkoviča zásluhou Jána Kadavého. Kritika přijala vydání příznivě, například Jozef Miloslav Hurban napsal, že básník v Maríne spojuje „oheň lásky svojej s túžbami vyššími na lepšiu skutočnosť národného blaha uprenými“ (oheň své lásky s vyššími touhami upřenými ke zlepšení národního blaha).

Vydání básně bylo veřejností přijato velmi příznivě a dnes je Marína považována za základní dílo slovenského romantismu. Ohlas měla i v zahraničí, byla přeložena do polštiny, češtiny, francouzštiny, maďarštiny, chorvatštiny, němčiny a angličtiny.

Inspirační zdroje Maríny thumb|Dům rodiny Pichslových v Banské Štiavnici thumb|Paměrní deska na domě rodiny Pichslových v Banské Štiavnici Báseň je uvedena věnováním a dvěma motty, prvním od Williama Shakespeara z Hamleta „Zdá sa mi, že vidím. Kde? V oku mojej duše.“ a druhým od Alexandra Sergejeviče Puškina z Borise Godunova „Пpeлecтную Мaринy я нaдeюc увидeть тaм“ („Doufám, že tam uvidím okouzlující Marínu“). Protože Shakespearův úryvek z Hamleta je zároveň mottem Mickiewiczovy balady Romantyczność (1821, Romantika), uvažuje se někdy o Sládkovičově inspiraci touto básní. Zároveň se zdůrazňuje, že Sládkovič v Maríně rozvíjí některé motivy Mickiewiczovy Ody na mladost (1820, Oda do młodości).WACZKÓW, Józef. Wstęp in Andrej Sládkovič: Maryna. Warszawa: Państwowy Instytut Wydawniczy 1973.

Často je literární vědou Marína označována za „dceru Kollárovy Slávy dcery“, protože Sládkovičova báseň rozvíjí politický odkaz Jána Kollára tím, že spojuje lásku k ženě s láskou k vlasti.Andrej Sládkovič - eStranky.sk

Obsah básně Marína není kompozičně členěná na části. Skládá se z 286 slok po deseti verších (decim) a pěti slok osmiveršových (oktáv) a má tedy 2900 veršů a je považována za nejdelší milostnou báseň na světě. Čtyři témata, kterých se báseň nejčastěji dotýká, jsou krása, láska k Maríně, láska ke Slovensku a mládí. Jednotlivé sloky nám umožňují sledovat postupný vývoj básníkova milostného citu.

Báseň začíná oslavou krásy, jejímž ztělesněním je milovaná Marína. Básníkova láska k ní je velká, krásná a čistá.

Tato láska ke konkrétní ženě postupně nabývá symbolické podoby, ve které přerůstá do lásky k národu a k rodné zemi a získává nadosobní společenský charakter.

Mládí básník nepopisuje jako pomíjející věk, ale jako stav mysli toužící po kráse.

Krásu básník spojuje s pravdou a morálkou. Nekompromisně kritizuje společnost, která neumožňuje svobodné vyjádření citů, společnost, ve které nemůže být dívka paní svého srdce a stát se ženou milovaného muže. V baladických vložkách popisuje, jak Marína nemůže zapomenout na svou lásku a jak zoufalý básník bloudí po březích Hronu, kde jej Marína, přeměněná ve vílu, vábí do vodních hlubin. Básník však překoná svůj žal a zvítězí v něm vůle a povinnost k životu. V závěrečné sloce básně již není trpkost, ale jen jasná, smírná vzpomínka na chvíle čistých vznětů a víra v nesmrtelnost všeho, co je krásné a dobré.KLEINSCHNITZOVÁ, Flora. Andrej Sládkovič a jeho doba, část IV. Praha: Anna Bečková 1928 - Zlatý fond denníka SME

Český překlad Do češtiny báseň přeložila Jiřina Kintnerová. Tento překlad vyšel společně s překladem poemy Detvan od Kamila Bednáře v knize Marína; Detvan, Praha: Odeon 1966.

Překlad Maríny od Jiřiny Kintnerové je soudobou českou kritikou považován za kvalitní. Překladatelka pochopila rytmickou orientaci originálu a přeložila báseň do moderní sylabotónické podoby, přičemž kreativně spojila tradice českého a slovenského romantického verše. Stejně jako v rytmice, tak i v oblasti slovní zásoby si překladatelka zachovala tvůrčí přístup k překladu. Projevuje se to zejména v tom, že mnoho složených slov, která jsou pro Sládkoviče charakteristická, nahrazuje v souladu s duchem moderního českého jazyka nesloženými výrazy. Básníka tím nepřekrucuje, ale naopak ho modernizuje a činí srozumitelnějším. Také větná syntaxe je v překladu členitější a podstatně jasnější. Odkazy Reference

Externí odkazy

Marína na eknizky.sk Marína v Databázi knih Banka lásky (zážitkový dom o básni Marína) v Banskej Štiavnici

Kategorie:Knihy z roku 1846 Kategorie:Slovenská literární díla Kategorie:Romantická literární díla