Matěj Václav Jäckel (lužickosrbsky Maćij Wjacław Jakula, německy Mathias Wenzel Jäckel; 11. září 1655, Wittichenau (lužickosrbsky Kulow), Horní Lužice – 1738, Praha) byl lužickosrbský sochař a řezbář působící převážně v Čechách, dílem na Moravě, v Horní Lužici a Sasku. Je považován za představitele českého vrcholného baroka. Jeho práce byla ovlivněna italským barokním sochařstvím Gianlorenza Berniniho a architekturou Carla Rainaldiho.

Život Sochařství studoval v Německu a jeho učitelem byl zřejmě drážďanský sochař Melchior Barthel. Kolem roku 1684 si v Praze otevřel vlastní sochařskou dílnu, zaměstnávající několik tovaryšů. Za padesát let své existence vyprodukovala velké množství soch a plastik, převážně pro církevní klientelu.

Nejznámější Jäckelova díla: sochařská výzdoba hlavního oltáře křižovnického kostela svatého Františka Serafinského v Praze na Starém Městě z doby kolem roku 1700, v nástavci je to socha Boha otce v nebeské glorii andělů, po stranách oltářního obrazu sochy sv. Augustina a sv. Heleny s křížem (po roce 1700). trojice sousoší na pilířích Karlova mostu v Praze. Nejstarší z trojice soch je Svatá Anna Samatřetí z roku 1707, zhotovená na objednávku Rudolfa z Lisova, pána na Novém Stránově a Vtelně; poté následovalo sousoší Madona se sv. Dominikem a sv. Tomášem Akvinským (1708) pro řád dominikánů (originál v Lapidáriu Národního muzea a Madona se sv. Bernardem (1709) pro cisterciácký řád (originál v Gorlice na Vyšehradě).

Kvalita soch z Jäckelovy dílny je značně proměnlivá. Obecně ovšem platí, že jde málokdy o díla prvořadé umělecké kvality. Jäckel proto překvapuje spíše kvantitou svých děl. Nejen o generaci mladší sochaři Matyáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokoff, kteří reprezentují nejvyšší uměleckou úroveň, ale také Jäckelovi současníci, sochaři František Preiss či Jan Bedřich Kohl-Severa jsou tvůrci umělecky významnějšími.

Sochařství se vyučil i jeho syn Antonín Jäckel, v jeho díle pak pokračoval i jeho zeť a učeň Ignác František Weiss.

Dílo

Čechy Bernartice – socha sv. Josefa na sloupu (kol. 1725), sloup je novodobý Broumovský benediktinský klášter – hlavní oltář a sochy v nikách stěn bočních kaplí v kostele sv. Vojtěcha, sochy Starého a Nového zákona na nádvoří (1721-1723) Červená Řečice – mariánský sloup (1712) Český Krumlov – Mariánský sloup se sochami světců (1709-1711) Dobřany, kostel svatého Víta – hlavní dvojoltář sv. Víta a Jana Nepomuckého (1728-1731) Chotěšov, bývalý premonstrátský kostel svatého Václava – oltáře (1724-1731), po zrušení kláštera bylo vybavení rozptýleno do okolních farností (Teplá, Litice, Stod) Panenské Břežany, kaple svaté Anny – sochy sv. Víta a sv. Václava na hlavním oltáři (1707) Sázava, bývalý benediktinský kostel Nanebevzetí P. Marie a svatého Jana Křtitele – dvojice světlonošů u hlavního oltáře (1697-1708), hlavni oltář je od Richarda J. Prachnera Sedlec u Kutné Hory, bývalý cisterciácký kostel Nanebevzetí P. Marie – oltáře (1728-1729), část oltářů pochází ze zbořeného kostela sv. Filipa a Jakuba, hlavní oltář byl po zrušení kláštera přemístěn do kostela ve Vysokém Mýtě, sochařská výzdoba průčelí (po 1705), originály soch jsou vystaveny v jižní lodi kostela Sedlec u Kutné Hory – statue sv. Jana Nepomuckého (1705-1713), Immaculata na štítu hřbitovní kaple (kol. 1709), Madona na průčelí býv, konventu (kol. 1705) Trhové Sviny, poutní kostel Nejsvětější Trojice – hlavní oltář (1718), v současnosti je z bezpečnostních důvodů sochařská výzdoba sejmuta a deponována mimo kostel

Morava Žďár nad Sázavou, bývalý cisterciácký klášter, nyní tzv. zámek: Sloup se sochou Panny Marie s dítětem na prvním nádvoří vpravo od vstupní brány (před 1705), pozůstatek původní kašny Madona s dítětem, polychromovaná dřevořezba (po 1706), nyní v expozici barokního umění NG v budově konventu

Praha Praha Bílá Hora, sochy sv. Šebestiána a sv. Rocha při vstupu do poutního areálu na Bílé Hoře Praha – Břevnov Břevnovský klášter, bazilika svatého Vojtěcha a Markéty – výzdoba průčelí (1712), šest dvojic soch řádových patronů benediktinů na oltářích, výzdoba kazatelny, zpovědnic a varhan (1718-1725) Hradčany, Loreta – oltáře v kaplích sv. Antonína Paduánského a sv. Františka Serafinského (1715-1718) Hradčany, kostel svatého Jana Nepomuckého – sochařská výzdoba fasády (před 1729), hlavní oltář (1705), pochází z kostela svatého Vojtěcha na Starém Městě Malá Strana, kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci – hlavní oltář (kol. 1724) Malá Strana, kostel Panny Marie Vítězné (U Pražského Jezulátka) – hlavní oltář (1723), boční oltář sv. Jáchyma a Anny (1716) Malá Strana, kostel svatého Josefa – sochařská výzdoba průčelí (kol. 1691), oltáře (1695-1699) Malá Strana, kostel svatého Mikuláše – hlavní oltář (1710), nezachováno Malá Strana, Lužický seminář – socha sv. Petra na nároží (1728) Nové Město, kostel Panny Marie Sněžné – oltář sv. Barbory (1713) Nové Město, kostel svaté Voršily – oltář sv. Jana Nepomuckého (1710) Nové Město, kostel svatého Petra na Poříčí – socha sv. Petra u kostela (kol. 1700) Nové Město, kostel svatého Ignáce z Loyoly – sochařská výzdoba portiku, sochy ve výklencích kaple sv. Aloise Gonzagy a sv. Františka Xaverského (1699-1700) Nové Město, Karlovo náměstí – kašna se sochou sv. Josefa (1697-1698) Nové Město, Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého – socha Panny Marie Karlovské (1720) Staré Město, bývalý klášter paulánů u svatého Salvátora – sochařská výzdoba atiky (1696), částečně nahrazeno kopiemi Staré Město, kostel Matky Boží před Týnem – oltář sv. Kryšpína a Kryšpiána (před 1714) Staré Město, kostel svatého Jakuba Většího – oltáře sv. Václava a sv. Josefa (1708-1709), výzdoba varhan (1702-1705) Staré Město, kostel svatého Františka Serafinského – sochařská výzdoba atiky (1722-1724), sochy nahrazeny kopiemi, soch na hlavním oltáři, část soch v nikách interiéru (po 1700-1705) Staré Město, kostel svatého Havla – hlavní oltář (před 1700) Staré Město, sochy 6 českých patronů na fasádě domu U zlaté studny na nároží Karlovy a Seminářské ulice Staré Město, kostel sv. Baroloměje – sochařská výzdoba severní fasády (asi 1731) Uhříněves – socha sv. Jana Nepomuckého (kol. 1730) Zbraslav, bývalý cisterciácký klášter – výzdoba severního průčelí konventu (po 1730)

Karlův most Jäckel je autorem tří soch na Karlově mostě: sousoší Madony se sv. Dominikem a sv. Tomášem Akvinským (1708) sousoší Madony se sv. Bernardem (1708-1709) socha sv. Anny Samétřetí (1707)

Odraz v kultuře V roce 2008 vydal Tomáš Mlynkec román Slavíci kamenného mostu – fiktivní životopis Matěje Václava Jäckla. Jde o hluboce lidský příběh člověka tvořícího v dramatické době, osobně i pracovně ovlivňovaného pohnutkami a rozmary mocných.

Odkazy

Literatura Dějiny českého výtvarného umění II/1. Academia, Praha 1989 BLAŽÍČEK, O. J.: Matěj Václav Jäckel. Památky archeologické, skupina historická, Nová řada 6-8 (díl 41), 1940

Externí odkazy

Matěj Václav Jäckel v encyklopedii nakladatelství Libri Zastavení s Matějem Václavem Jäckelem – dokument České televize Po Karlově mostě s prof. Františkem Dvořákem

Kategorie:Lužickosrbští sochaři Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Narození v roce 1655 Kategorie:Úmrtí v roce 1738 Kategorie:Barokní sochaři v Česku Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Narození 11. září Kategorie:Úmrtí 16. ledna Kategorie:Narození ve Wittichenau