C/2022 E3 (ZTF) je dlouhoperiodická kometa pocházející z Oortova oblaku. Objevila ji přehlídka Zwicky Transient Facility na Observatoři Palomar 2. března 2022. Perihelem prošla 12. ledna 2023 ve vzdálenosti 1,112 au od Slunce. Dne 1. února se přiblížila k Zemi na 0,284 au (asi 42,5 milionu km), dosáhla zdánlivé hvězdné velikosti přibližně 5 mag a za tmavé oblohy byla slabě pozorovatelná pouhým okem.

Nápadně zelené zbarvení její komy způsobovala především emise dvouatomového uhlíku C2. Na snímcích byly patrné prachový a iontový ohon a v lednu 2023 také zdánlivý antiohon vzniklý projekcí prachu rozloženého poblíž roviny dráhy komety.

Objev a označení Kometa byla nalezena na pěti třicetisekundových snímcích pořízených 2. března 2022 za ranního soumraku Schmidtovým dalekohledem o průměru 1,2 m. V době objevu měla jasnost přibližně 17,3 mag, nacházela se asi 4,3 au od Slunce a její obraz byl mírně rozšířený oproti okolním hvězdám. Následná pozorování potvrdila přítomnost kondenzované komy a krátkého ohonu; objev byl zveřejněn 21. března v cirkuláři Minor Planet Center MPEC 2022-F13. Nejstarší zpětně dohledané pozorování pochází ze snímku přehlídky Pan-STARRS 1 z 10. července 2021.

Systematické označení se řídí pravidly Mezinárodní astronomické unie. Předpona „C/“ znamená kometu, která není klasifikována jako periodická, písmeno „E“ označuje první polovinu března a číslice 3 pořadí oznámení v tomto půlměsíci. Zkratka ZTF v závorce odkazuje na objevovou přehlídku Zwicky Transient Facility.

Průlet v roce 2023 Při průchodu perihelem 12. ledna 2023 byla kometa od Slunce vzdálena přibližně 166,4 milionu km. Nejmenší geocentrické vzdálenosti dosáhla 1. února; výpočet systému JPL Horizons udává 0,28394 au. V té době se pohybovala poblíž severního nebeského pólu a její difuzní koma dosahovala jasnosti kolem 5 mag. Nejlépe byla pozorovatelná triedrem; pouhým okem ji bylo možné zahlédnout jen za mimořádně tmavé oblohy.

náhled|vlevo|Kometa 24. ledna 2023; zdánlivý antiohon směřuje doleva Kromě širokého prachového ohonu měla kometa užší iontový ohon, jehož tvar rychle měnil sluneční vítr. Zdánlivý antiohon se promítal směrem ke Slunci, nešlo však o třetí samostatný proud hmoty: vznikl při pohledu téměř podél prachové vrstvy v rovině dráhy komety.

Fyzikální vlastnosti a složení Rozměry pevného jádra komety nebyly změřeny přímo. Fotometrický model, který předpokládal kulové jádro a albedo 0,1, vymezil jeho poloměr na 0,81 ± 0,07 až 2,79 ± 0,01 km. Stejná studie sledovala růst aktivity před perihelem: odhadovaná produkce prachu vzrostla z 241 ± 3 kg/s v červenci 2022 na 476 ± 9 kg/s v říjnu. Široké rozpětí velikosti jádra je důsledkem modelových předpokladů, nikoli měřením jeho skutečného tvaru.

Optická spektroskopie odhalila emise radikálů CN a molekul C2 a C3. V blízkosti jádra byly pozorovány také výtryskové struktury o rozměru zhruba 4 000 km, které mohly souviset s plynným CN. Zelená záře komy byla spojena především s C2, nikoli s neobvyklým zbarvením samotného pevného jádra.

Rádiová spektroskopie provedená krátce po periheliu zachytila řadu těkavých látek, mimo jiné kyanovodík, methanol, formaldehyd, kyselinu mravenčí a formamid. V poměru k vodě měla kometa poměrně nízké zastoupení vysoce těkavého oxidu uhelnatého a sulfanu; zastoupení methanolu bylo přibližně 1,8 %.

Oběžná dráha Dráha komety je velmi blízká parabole. Heliocentrické oskulační elementy JPL pro epochu 21. října 2022 udávají výstřednost 1,0003019 a sklon 109,169° k ekliptice. Sklon větší než 90° znamená, že se kometa pohybuje retrográdně, tedy proti směru oběhu planet. Hodnota výstřednosti nepatrně vyšší než 1 je okamžitý heliocentrický údaj; sama o sobě neznamená, že jde o mezihvězdný objekt.

Pro určení původu takto vzdálené komety je vhodnější barycentrická dráha mimo oblast významných planetárních poruch. Výpočet JPL Horizons pro příletovou dráhu v epoše 1950 dává výstřednost 0,99920, velkou poloosu asi 1 392 au, afel přibližně 2 783 au a dobu oběhu kolem 51 900 let. To odpovídá dlouhoperiodické kometě z Oortova oblaku, nikoli tělesu přilétajícímu z mezihvězdného prostoru.

Po průletu vnitřní částí Sluneční soustavy je odchozí dráha jen velmi slabě vázaná. Barycentrické oskulační řešení JPL pro epochu 2050 je ještě velmi slabě vázané: udává výstřednost 0,9999865 a velkou poloosu přibližně 82 765 au. Výsledná odchozí energie je mimořádně citlivá na negravitační zrychlení způsobené odplyňováním; ve vzdálenější budoucnosti dráhu ovlivní také galaktické slapy a průlety hvězd. Současná řešení proto neumožňují spolehlivě předpovědět, zda se kometa ve velmi vzdálené budoucnosti vrátí, nebo bude nakonec ze Sluneční soustavy vyvržena.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

C/2022 E3 (ZTF) v databázi JPL Small-Body Database C/2022 E3 (ZTF) v databázi Minor Planet Center C/2022 E3 (ZTF) na TheSkyLive

Kategorie:Komety