Filip Erasmus princ z Lichtenštejna ( Philipp Erasmus Prinz von und zu Liechtenstein) (11. září 1664 Wilfersdorf, Dolní Rakousko – 13. ledna 1704 Castelnuovo-Bormida, Itálie) byl rakouský šlechtic, princ z rodu Lichtenštejnů. Od mládí sloužil v císařské armádě, vyznamenal se v bojích proti Turkům a v roce 1700 dosáhl hodnosti polního podmaršála. Za války o španělské dědictví padl v Itálii.Ottův slovník naučný, 15. díl; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 1056–1057 (heslo z Liechtensteina) ISBN 80-7185-226-0
Životopis náhled|vlevo|Zámek Wilfersdorf Dolní Rakousy, rodiště Filipa Erasma z Lichtenštejna Pocházel z knížecí rodiny Lichtenštejnů, patřil k sekundogenituře založené knížetem Gundakarem z Lichtenštejna.Rodokmen Lichtenštejnů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava; Praha, 1981; s. 310–311 Narodil se na zámku Wilfersdorf jako dvanáctý syn knížete Hartmana z Lichtenštejna (1613–1686) a jeho manželky Sidonie Alžběty, rozené starohraběnky Salm-Reifferscheidtové (1623–1688). Spolu s mladším bratrem Hartmanem (1666–1728) absolvoval kavalírskou cestu, která začala v květnu 1682 ve Vídni.Itinerář kavalírské cesty Filipa Erasma a Hartmana Lichtenštejnů in: KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 378–379 ISBN 978-80-7415-071-5 Přes Prahu a německé země se vydali Nizozemí a Belgie, více než rok pak strávili v Paříži (červenec 1682 až říjen 1683). V době obléhání Vídně Turky se vrátil do Rakouska a zúčastnil se bitvy u Vídně. Poté pokračoval v kavalírské cestě po Itálii, kde téměř rok strávil v Turíně (1684–1685) a půl roku v Sieně (1685–1686), kde také studoval na univerzitě. Po delším pobytu od zimy do léta 1686 v Římě se vrátil do Rakouska a znovu vstoupil do armády, byl také jmenován císařským komorníkem.Filip Erasmus z Lichtenštejna na webu kaiserhof-geschichte dostupné online
Od roku 1686 byl pobočníkem Karla Lotrinského, pod jehož velením se zúčastnil bitvy u Moháče (1687) a již v roce 1688 byl jmenován podplukovníkem. Bojoval u Bělehradu (1689) a téhož roku byl povýšen na plukovníka. Na války proti Turkům poskytl státu z vlastních zdrojů půjčku ve výši 100 000 zlatých (finance získal díky dědickému vyrovnání po smrti otce Hartmana) a v roce 1695 byl jmenován generálním polním vachtmistrem (respektive generálmajorem). V roce 1696 ve funkci generálního válečného komisaře převzal velení v Uhrách a s Evženem Savojským se zúčastnil vítězné bitvy u Zenty (1697). Poté znovu pobýval v Uhrách a v roce 1700 byl jmenován polním podmaršálem císařské armády.Služební postup Filipa Erasma z Lichtenštejna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815), Vídeň, 2006; s. 57 dostupné online S princem Evženem pak odjel do Itálie, kde se zúčastnil bitev v rámci války o španělské dědictví. Vyznamenal se v bitvě u Luzzary (1702), kde byl vážně zraněn. Po uzdravení se vrátil do armády, ale již v lednu 1704 padl při krytí zadního voje císařské armády při přechodu přes řeku Bormida u Castelnuova. Jeho tělo bylo k pohřbení převezeno do Rochefortu, který patřil rodině jeho manželky.dostupné online
Rodina V roce 1695 se na zámku v Lovosicích oženil s hraběnkou Kristinou Terezií z Löwenstein-Wertheim-Rochefortu (1665–1730), sestrou významného diplomata knížete Maxmiliána Karla Löwenstein-Wertheima.Rodokmen Löwenstein-Wertheimů dostupné online Kristina Terezie později žila na zámku v Rumburku, který její syn Josef Václav zdědil po strýci Antonínu Floriánovi. Na Strážném vrchu u Rumburku nechala v letech 1722–1725 postavit poutní kapli sv. Jana Křtitele.Historie poutního kostela sv. Jana Křtitele v Rumburku dostupné onlinePoutní kostel Stětí sv. Jana Křtitele na webu Národního památkového ústavu dostupné online Je pohřbena v hrobce rumburského kapucínského kláštera.Dějiny kapucínského kláštera v Rumburku dostupné online Z jejich manželství se narodili tři synovéSchematismus des regierenden hochfürstlichen Hauses von und zu Liechtenstein; Vaduz, 1803; s. 5–8 dostupné online:
1. Josef Václav kníže z Lichtenštejna (1696–1772), c. k. polní maršál, císařský velvyslanec ve Francii, rytíř Řád zlatého rouna 2. Emanuel Jan Josef (1700–1771), nejvyšší hofmistr císařovny Amálie Vilemíny, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel panství Moravský Krumlov 3. Jan Antonín Hartman (1702–1724), majitel panství Liptovský Hrádok, zemřel v Miláně
Z Filipových sourozenců nejstarší bratr kníže Maxmilián II. Jakub (1641–1709) rezignoval na kariéru a trvale žil na svém sídle v Moravském Krumlově. Z dalších bratrů vynikl kníže Antonín Florián (1656–1721), který se uplatnil jako diplomat a později byl dlouholetým císařským nejvyšším hofmistrem. Nejmladší bratr Hartman Jan Antonín (1666–1728) zastával u císařského dvora úřad nejvyššího lovčího. Další příbuzenské vazby získal díky sňatkům svých sester, které se provdaly do vlivných šlechtických rodin Althannů, Trauttmansdorffů, Pálffyů nebo Thun-Hohensteinů.
Odkazy
Reference
Literatura JUŘÍK, Pavel: Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů; Praha, 2009; 422 s. ISBN 8072774034
Externí odkazy
Rodokmen Lichtenštejnů Filip Erasmus z Lichtenštejna in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
Kategorie:Lichtenštejnové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Osobnosti válek o španělské dědictví Kategorie:Narození 11. září Kategorie:Narození v roce 1664 Kategorie:Úmrtí 13. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1704 Kategorie:Úmrtí v bitvě Kategorie:Muži