náhled|Konzultace prezidenta Herzoga s poslanci Knesetu Orit Strook, Ohadem Talem a Moše Solomonem před jmenováním kandidáta na post předsedy vlády, 10. listopadu 2022. náhled|Prezident Herzog pověřuje sestavením nové vlády předsedu strany Likud Benjamina Netanjahua, 13. listopadu 2022. Šestá vláda Benjamina Netanjahua je úřadující vláda Státu Izrael vedená Benjaminem Netanjahuem, kterou prezident republiky Jicchak Herzog jmenoval 29. prosince 2022 po listopadových volbách do Knesetu. Původně ji tvořilo šest stran: Likud, Sjednocený judaismus Tóry, Šas, Náboženský sionismus, Židovská síla a No'am. V pořadí se jedná o 37. vládu.
V průběhu vládního mandátu vypukla v říjnu 2023 válka Izraele s Hamásem a z toho důvodu byl vytvořen užší válečný kabinet, ve kterém zasedli vybraní politici Likudu a za opozici politici ze Státního tábora. Válečný kabinet se po sporech rozpadl v červnu 2024 návratem Binjamina Gance do opozice. V říjnu 2023 do vlády přibyli také dva politici za stranu Nová naděje, Gid'on Sa'ar a Jif'at Šaša-Biton coby ministři bez portfeje. Gid'on Sa'ar v březnu 2024 pohrozil, že pokud nebude jmenován do válečného kabinetu, odejde z vlády. Jmenován nebyl a proto jeho strana odešla do opozice. V září 2024, několik měsíců od rozpadu válečného kabinetu, se Sa'ar se svou stranou do vlády vrátil. V lednu 2025 koalici opustila strana Židovská síla Itamara Ben Gvira, který nesouhlasil s přijetím dohody o příměří s Hamásem. Strana se do vlády vrátila v polovině března poté, co Izrael obnovil boje v Pásmu Gazy.
Dne 15. července 2025 vládu opustila aškenázská ultraortodoxní strana Sjednocený judaismus Tóry. V březnu 2025 jediný poslanec antiLGBT strany No'am Avi Ma'oz rezignoval na svou funkci náměstka. Rezignaci odůvodnil tvrzením, že se na ministerstvech spravedlnosti a školství šíří „deep state“ klika, která v tichosti zavádí „hyperprogresivistické, antižidovské a antinárodní politiky“. V červenci 2025, po odchodu ultraortodoxní strany Sjednocený judaismus Tóry z vlády, Ma'oz uvedl, že se již nepočítá za člena vládní koalice a tím vláda ztratila většinu. Odchod z vlády oznámila také sefardská ultraortodoxní strana Šas. Současně se ale rozhodla tolerovat menšinovou vládu Netanjahua.
Během výkonu mandátu vlády byl Izraeli poprvé v historii snížen rating ve světovém indexu demokracie V-Dem. Na začátku roku 2024 se Izrael propadl z kategorie liberální demokracie do kategorie volební demokracie. Důvodem bylo zejména prosazování justiční reformy.
V průběhu vládního mandátu bylo vůči třem členům vlády – premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, ministrovi obrany Jo'avu Galantovi a ministrovi financí (s gescí nad izraelskými osadami na okupovaném Západním břehu Jordánu) Becal'elu Smotričovi – zahájeno stíhání Mezinárodním trestním soudem a byly na ně vydány mezinárodní zatykače.
Pozadí
Pravicový blok stran vedený Benjaminem Netanjahuem, v Izraeli známý jako národní tábor, získal ve volbách do Knesetu 64 ze 120 křesel, zatímco koalice vedená bývalým premiérem Ja'irem Lapidem 51 křesel. Národní tábor byl různě označován za nejpravicovější a také nejvíce náboženskou vládu v dějinách Izraele.
Krátce po volbách Lapid Netanjahuovi ustoupil, poblahopřál mu a popřál mu štěstí „v zájmu izraelského lidu“. Dne 15. listopadu se během zahajovacího zasedání konala slavnostní přísaha nově zvolených členů 25. Knesetu. Hlasování o jmenování nového předsedy Knesetu, které se obvykle provádí na zahajovacím zasedání, a přísaha členů vlády byly odloženy, protože probíhající koaliční jednání zatím nevedla k dohodě o těchto pozicích.
Vytvoření vlády Po parlamentních volbách konaných 1. listopadu 2022, ve kterých pravicový blok vedený Benjaminem Netanjahuem získal většinu 64 mandátů, začaly koaliční rozhovory s cílem sestavit novou vládu. Již 3. listopadu Netanjahu pověřil Jariva Levina zahájením neformálních jednání se spojeneckými stranami. Jednání vedla k předběžným dohodám s charedim stranami Šas a Sjednocený judaismus Tóry, jejíž frakce Degel ha-Tora uvedla, že nebude usilovat o ministerská křesla, ale o vliv ve výborech a náměstkovské pozice.
V dalších dnech se Netanjahu setkal se zástupci náboženských a krajně pravicových stran, včetně Náboženského sionismu, Židovské síly a No'am. Mezi požadavky partnerů byla mimo jiné posílená ideologická kontrola nad justicí, školstvím, národní bezpečností i náboženskými otázkami. Prezident Jicchak Herzog 13. listopadu oficiálně pověřil Netanjahua sestavením nové vlády.
V následujících týdnech byly podepsány jednotlivé koaliční dohody. Itamar Ben Gvir (Židovská síla) získal nově vytvořený post ministra národní bezpečnosti s rozsáhlými pravomocemi včetně dohledu nad policií a hraniční policií na Západním břehu Jordánu. Jeho stranický kolega Jicchak Wasserlauf převzal ministerstvo pro rozvoj Negevu a Galileje. Avi Ma'oz (No'am) se stal náměstkem premiéra a získal kontrolu nad vzdělávacími programy mimo běžné osnovy.
Dle dohody s Náboženským sionismem připadl post ministra financí Becal'elu Smotričovi, který se měl původně ve funkci střídat s Arjem Derim ze Šasu. Strana rovněž získala několik dalších vlivných pozic. Sjednocený judaismus Tóry si zajistil ministerstvo výstavby a bydlení a vedení klíčových výborů v Knesetu. Šas obdržel mimo jiné rezorty vnitra, zdravotnictví, náboženských služeb a sociální péče.
Po obsazení předsedy Knesetu Jarivem Levinem (Likud) a po prodloužení mandátu prezidentem Herzogen do 21. prosince Netanjahu oznámil, že se mu podařilo vytvořit koaliční většinu. Nová vláda složila přísahu 2. ledna 2023.
Průběh mandátu Obměny ministrů V průběhu vládního mandátu vypukla v říjnu 2023 válka Izraele s Hamásem a z toho důvodu byl vytvořen užší válečný kabinet, ve kterém zasedli vybraní politici Likudu a za opozici politici ze Státního tábora. Válečný kabinet se po sporech rozpadl v červnu 2024 návratem Binjamina Gance do opozice.
V říjnu 2023 do vlády přibyli dva politici za stranu Nová naděje, Gid'on Sa'ar a Jif'at Šaša-Biton coby ministři bez portfeje. Gid'on Sa'ar v březnu 2024 pohrozil, že pokud nebude jmenován do válečného kabinetu, odejde z vlády. Jmenován nebyl a proto jeho strana odešla do opozice. V září 2024, několik měsíců od rozpadu válečného kabinetu, se Sa'ar se svou stranou do vlády vrátil.
Dne 5. listopadu 2024 Netanjahu odvolal ministra obrany Jo'ava Galanta (Likud). Ten byl jeho nejhlasitějším kritikem, který prosazoval přijetí dohody o příměří a zřízení státní vyšetřovací komise k prošetření pochybení před útokem Hamásu na Izrael. V reakci vyšly tisíce Izraelců do ulic, aby proti tomuto protestovali. Netanjahu se pokusil Galanta odvolat již v březnu 2023, kdy kritizoval jeho kontroverzní justiční reformu. Do funkce ministra obrany byl poté jmenován dosavadní ministr zahraničí Jisra'el Kac (Likud). Funkci ministra zahraničí Netanjahu následně přidělil dosavadnímu ministrovi bez portfeje Gid'onu Sa'arovi (Nová naděje), který předtím nově podpořil Netanjahuovu vládu.
Poté, co strana Židovská síla v lednu 2025 opustila vládu kvůli přijetí dohody o příměří s Hamásem, minsitr turismu Chajim Kac (Likud) byl jmenován prozatímním ministrem na tři měsíce pro uvolněná tři ministerstva. Stal se tak ministrem národní bezpečnosti, ministrem kulturního dědictví a ministrem rozvoje periferie, Negevu a Galileje. Strana se do vlády vrátila v polovině března poté, co Izrael obnovil boje v Pásmu Gazy. Její původní tři ministři se vrátili na svá místa. Média uvedla, že vláda potřebovala hlasy Židovské síly pro prosazení státního rozpočtu. Spekulovalo se tak, že jedním z důvodů obnovení bojů bylo vyhovění Itamaru Ben-Gvirovi výměnou za další podporu vlády.
V březnu 2025 Sa'ar podepsal dohodu o splynutí své strany Nová naděje znovu s Likudem, s účinností při následujících volbách. V srpnu 2025 byl ústředním výborem Likudu schválen Sa'arův návrat do strany.
Dne 15. července 2025 vládu opustila ultraortodoxní strana Sjednocený judaismus Tóry. A krátce poté také strana Šas. Co se týká ministerských postů po straně Šas, pověřeni jejich řízením byli ministři Likudu Chajim Kac a Jariv Levin. Levin převzal tři ministerstva. Ministerské posty strany Sjednocený judaismus Tóry dočasně převzal Netanjahu a jedno Chajim Kac. Tyto dvě strany opustily vládu těsně před tříměsíčními parlamentními prázdninami. Spekulovalo se tak, že šlo pouze o demonstrativní odchod z vlády pro posílení vyjednávací pozice ohledně povinnosti nástupu charedim do armády.
Netanjahuův šestý kabinet se stal první vládou od roku 1973, které se podařilo odsloužit jedno celé volební období.
Soudní reforma V roce 2023 izraelská vláda prosadila kontroverzní soudní reformu, která výrazně omezila pravomoci Nejvyššího soudu ve prospěch exekutivy. Reforma vyvolala masivní občanské protesty a odpor opozice, která podala žalobu k Nejvyššímu soudu. Ten v lednu 2024 zrušil klíčovou část zákona.
V září (a opakovaně v prosinci) 2024 Nejvyšší soud nařídil ministrovi spravedlnosti Jarivu Levinovi zahájit výběr předsedy soudu, který byl neobsazený více než rok. Levin svou nečinnost zdůvodnil výjimečnými okolnostmi války od října 2023, avšak kritici ho obviňovali ze snahy o politizaci justice. Vláda zároveň pokračovala v tlaku na nejvyšší státní žalobkyni Gali Baharav-Miarovou, která se stavěla proti vládním reformám.
V listopadu 2024 vláda připravila zákon umožňující vyšetřování státních žalobců po souhlasu ministra spravedlnosti, což kritici vnímali jako další pokus o zasahování do nezávislosti justice. V lednu 2025 byla představena kompromisní verze justiční reformy, která i nadále posilovala vládní kontrolu nad soudnictvím a omezovala pravomoci Nejvyššího soudu.
V březnu 2025 parlament schválil zákon rozšiřující pravomoci volených zástupců při jmenování soudců, což vyvolalo další masové protesty. Opozice varovala, že zákon ohrožuje nezávislost soudní moci a podřizuje ji politickým zájmům.
Spor o výjimky ze služby v armádě pro ultraortodoxní Židy Platnost výjimky z vojenské služby pro ultraortodoxní muže (charedim) vypršela v roce 2023, avšak nový zákon nebyl přijat. V březnu 2024 Nejvyšší soud zrušil státní příspěvky pro ultraortodoxní muže v branném věku a nařídil armádě začít je odvodovat, což se týkalo přes 60 tisíc mužů. Toto rozhodnutí vyvolalo ostrou kritiku ultraortodoxních stran podporujících Netanjahuovu vládu a vedlo k masovým demonstracím charedim v Jeruzalémě.
Na konci června 2024 Nejvyšší soud potvrdil svůj verdikt z roku 2017, že výjimka pro charedim je ilegální, a nařídil jejich povolání do armády. Charedim, kteří tvoří 13 % izraelské populace, měli výjimku od založení státu v roce 1948. Rozsudek vyvolal rozsáhlé protesty, včetně násilností a napadení ministra Jicchaka Goldknopfa, představitele ultraortodoxní strany Sjednocený judaismus Tóry.
V reakci na rozsudek vláda ohlásila začátek náboru charedim od července 2024, což vyvolalo další masové protesty a odmítání povolávacích rozkazů. První vlny náboru byly neúspěšné – z tisíce povolaných se hlásilo jen kolem 50. Izrael zavedl sankce, včetně zastavení stipendií pro odmítače služby. Mezi červencem 2024 a březnem 2025 armáda rozeslala přes 10 tisíc povolávacích rozkazů, službu však nastoupilo méně než 2 % z nich. Ti, kteří nastoupili, čelili ostrakizaci ze strany komunity.
V červnu 2025 vyvolala opozice hlasování o nedůvěře vládě právě kvůli sporu o povinnou službu ultraortodoxních. Hrozba rozpuštění Knesetu však ustoupila po vojenských událostech spojených s útokem na íránský jaderný program. Netanjahu slíbil uvolnění podmínek pro charedim a vláda hlasování o nedůvěře ustála.
Vláda zákon ukotvující výjimku pro charedim neprosadila. Strana Sjednocený judaismus Tóry poté ohlásila, že bude usilovat o rozpušění Knesetu a tím o předčasné volby. Vládní strany i opozice se nakonec v květnu 2026 shodly na záměru rozpuštění parlamentu.
Války s Hamásem, Hizballáhem a Íránem