Woizlawa Feodora Meklenburská (Woizlawa Feodora Elisa Marie Alžběta; 17. prosince 1918, Rostock – 3. června 2019, Görwihl) byla německá šlechtična a členka meklenbursko-schwerinského rodu. V době své smrti ve věku sta let byla nejstarší žijící členkou královské rodiny a nejstarší občankou Görwihlu.

Protože rodina neměla mužského potomka, je rok považován za vymřelý, kvůli salickému právu o následnictví.

Dětství a rodina Vévodkyně Woizlawa Feodora Elisa Marie Alžběta Meklenbursko-Schwerinská se narodila v Rostocku ve Svobodném státu Meklenbursko-Schwerinsko 17. prosince 1918 po abdikaci svého bratrance, velkovévody Meklenburska-Schwerinu Fridricha Františka IV. a založení Výmarské republiky. Její otec Adolf Fridrich Meklenburský byl v letech 1912 až 1914 guvernérem Togolandu (v Německé Západní Africe). Její matkou byla Viktorie Feodora Reuss zu Schleiz (1889–1918). Otec byl sedmým synem velkovévody Bedřicha Františka II. Meklenbursko-Zvěřínského a jeho třetí manželky Marie Schwarzbursko-Rudolstadtské. Matka Viktorie byla nejstarší dcerou Jindřicha XXVII. z Reussu, regenta knížectví Reuss-Greiz, a Elisy Hohenlohe-Langenburské, vnučky Feodory Leiningenské, nevlastní sestry královny Viktorie. Princezna Viktorie Feodora zemřela den po narození Woizlawy.

Pojmenována byla po dceři pomořanského vévody Wartislawa I. (zemřel 1135) a manželce Pribislava, posledního knížete obodritského a prvního knížete meklenburského. Její jméno bylo potvrzením toho, že rod Meklenburských, přestože byl po staletí poněmčen, byl původně slovanského původu.

Woizlawa byla sestřenicí:

Velkoknížete Kirilla Vladimiroviče Ruského (1876–1938), pretendenta na ruský trůn po zavraždění jeho bratrance cara Mikuláše II. Královny Alexandriny Dánské (1879–1952), manželky Kristiána X. Dánského. Německé korunní princezny Cecílie (1886–1954), manželky německého korunního prince Viléma. Královny Juliány Nizozemské (1909–2004), královny Nizozemska.

Svatba princezny Juliány V roce 1937 probíhaly přípravy na svatbu jediného dítěte nizozemské královny Vilemíny, korunní princezny Juliány, s německým princem Bernhardem Lippsko-Biesterfeldským, když došlo k diplomatickému skandálu. Různí členové jeho rodiny a přátelé byli spojeni s nacisty a řada z nich se zúčastnila královské svatby. Protokol požadoval, aby byl budoucí princ-manžel pozván na audienci u své hlavy státu, kterou byl v té době Adolf Hitler. Aféra vyústila ve Vilemínin názor, že svatba je rodinná záležitost; v důsledku toho nepozvala členy cizích královských rodin, pokud je osobně neznala. V důsledku toho byly za Julianiny družičky vybrány buď její příbuzné, nebo příbuzné jejího ženicha. To zahrnovalo Woizlawu (princezninu sestřenici), Thyru Meklenbursko-Schwerinskou, Kiru Kirillovnu Ruskou, Žofii Sasko-Výmarsko-Eisenašskou a dvě Bernhardovy sestřenice, princezny Sieglinde a Alžbětu z Lippe.

Manželství a potomci 15. září 1939 se dvacetiletá Woizlawa v Bad Doberanu provdala za svého vzdáleného příbuzného Jindřicha I., prince Reusse (1910–1982), kterého v roce 1935 adoptoval její bezdětný a svobodný strýc Jindřich XLV. Reuss. Jindřich XLV. byl nadšený sympatizant nacismu a na počátku 30. let 20. století se stal členem NSDAP. Během druhé světové války byl důstojníkem wehrmachtu a v srpnu 1945 byl zatčen Rusou armádou a následně prohlášen za nezvěstného.

Woizlawa měla s manželem šest dětí, dceru a pět synů:

Feodora Alžběta Žofie Reussová (5. února 1942) ⚭ Gisbert zu Stolberg-Wernigerode (1942); Jindřich VIII. Reuss (30. srpna 1944) ⚭ Dorit von Ruffin (1948); Jindřich IX. Reuss (30. června 1947) ⚭ Amélie Besserer von Thalfingen (1959); Jindřich X. Reuss (28. července 1948) ⚭ Alžběta Akerhielm af Margarethelund (1946); rozvedli se ⚭ hraběnka Antonie von Arnim (1949); Jindřich XIII. Reuss (4. prosince 1951) ⚭ Susan Doukht Jaladi (1956); zatčen během zásahu proti extremistické pravicové skupině v roce 2022 Jindřich XV. Reuss (9. října 1956) ⚭ Anja Charlotte Noothcooperová (1975).

Restituční nárok náhled|Zámek Thallwitz V roce 1935 byl Woizlawin manžel adoptován jedním ze svých příbuzných, Jindřichem XLV., hlavou a posledním mužským členem mladší linie Reussů. Z důvodů dědictví se po jeho smrti v roce 1945 stal její manžel jediným dědicem jeho soukromého majetku, který zůstal ve vlastnictví mladší linie Reussů po jeho sesazení z trůnu během německé revoluce v roce 1918. V roce 1945 však komunistická pozemková reforma v sovětské okupační zóně (východní Německo) vyvlastnila veškerý movitý i nemovitý majetek rodu Reussů. Po znovusjednocení Německa v roce 1990 požádala jako dědic svého manžela o restituci na základě skutečnosti, že její zesnulý manžel byl britské i německé národnosti, a neměl tak být právně vyvlastněn podle okupačního práva. Navíc Bundestag schválil zákonný restituční nárok na movitý majetek, což vedlo k obrovským návratům muzejních předmětů. Podle úmluvy získala zámek Thallwitz a nějaký lesní majetek.

Vývod z předků

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Narození 17. prosince Kategorie:Narození v roce 1918 Kategorie:Narození v Rostocku Kategorie:Úmrtí 3. června Kategorie:Úmrtí v roce 2019 Kategorie:Meklenburkové Kategorie:Reussové Kategorie:Stoleté ženy Kategorie:Ženy