Ježíšovi bratři neboli adelfoi (řecky ἀδελφοί, translit. adelfoí, dosl. „z téhož lůna“)Řecké podstatné jméno v jednotném čísle adelfos, z a- („stejný“, ekvivalent homo-) a delphys („děloha“, ekvivalent splanchna). jsou v Novém zákoně jmenováni Jakub, Joses (forma jména Josef), Šimon a Juda a nejmenované sestry jsou zmíněny u Marka a Matouše. Mohli to být: (1) synové Marie, Ježíšovy matky, a Josefa (2) synové Marie jmenované v jako „matka Jakuba a Josese“, kterou Jeroným ztotožnil s manželkou Kleofášovou a sestrou Marie, Ježíšovy matky, nebo (3) synové Josefa z dřívějšího manželství. Zastánci Mariina věčného panenství odmítají myšlenku biologických bratrů (možnost 1) a tvrdí, že bratři a sestry byli buď Ježíšovi bratranci a sestřenice (možnost 2, stanovisko katolické církve), nebo Josefovy děti z předchozího manželství (možnost 3, pravoslavné církve). Tvrdí také, že doslovný překlad slov „bratr“ a „sestra“ je objektivní problém, protože existuje jen málo citátů a protože tato slova mají v rodině semitských jazyků různé významy, „V hebrejštině neexistuje žádné specifické slovo pro našeho ,bratranceʻ. V hebrejské Bibli se také často používají slova ,bratrʻ a ,sestraʻ, která označují osoby s velmi rozdílným stupněm příbuznosti.“ zatímco koiné řečtina, v níž je napsán Nový zákon, používá tato slova podobně šířeji.
Etymologie Podle kontextu může řecké pomnožné podstatné jméno ἀδελφοί („adelfoi“) znamenat fyzické bratry, fyzické bratry a sestry, obrazné bratry nebo obrazné bratry a sestry. Odvozenina zní „ze stejného lůna“, a-delfys,: „slovo pro ,bratraʻ, adelfos, z a- (,stejnýʻ, ekvivalent homo-) a delfys (,lůnoʻ, ekvivalent splanchna).“ ačkoli v novozákonním užití je křesťanský a židovský význam slova „bratr“ širší a vztahuje se i na členy stejné náboženské komunity. – „Neboť každý, kdo plní vůli mého Otce v nebesích, je můj bratr, sestra i matka.“ V Bibli se řecká slova adelfos a adelfe neomezovala na svůj doslovný význam „plnohodnotného bratra“ nebo „sestry“ a ani jejich plurál.
Adelfos, bratr, se liší od anepsios, což znamená bratranec, synovec, neteř, a kronikář Hegesippos z 2. století nikdy nepoužil anepsios pro označení Jakuba nebo ostatních Ježíšových sourozenců. Aramejština, rodný jazyk Ježíše a jeho učedníků, nemá slovo pro „bratrance“, ale měla výraz jako „bar dad“, což znamená „syn strýce“, a Septuaginta, řecký překlad Starého zákona pořízený v posledních několika staletích před Kristem, nikdy nepřekládá „bar dad“ nebo jeho hebrejský ekvivalent „ben dod“ jako „bratr“ nebo „sestra“.
Adelfoi (bratři) Ježíšovi
Marek – uvádí jako Ježíšovy bratry Jakuba, Josese, Judase (v češtině známého jako Juda) a Šimona a Matouš – , který pravděpodobně použil Marka jako svůj zdroj, uvádí stejná jména v jiném pořadí: Jakub, Josef, Šimon a Judas. „Josef“ je prostě delší tvar „Joses“, a tak se zdá, že Jakub byl nejstarší a Joses/Josef další, ale protože Matouš obrátil pořadí posledních dvou, není jisté, kdo byl nejmladší. Nejmenované sestry jsou zmíněny v a a mohou být naznačeny v a , ale jejich počet není znám.
Evangelia naznačují rozkol mezi Ježíšem a jeho bratry na počátku jeho působení (viz a paralelní pasáže v a ) a za jeho života se mezi jeho následovníky nikdy neobjevují. U Jana Ježíšovi bratři radí, aby odešel do Judska, přestože si byli vědomi, že jeho život bude ohrožen, a nejsou přítomni jeho pohřbu, který měl být jejich povinností, ale objevují se ve Skutcích – s Jedenácti apoštoly (tzn, zbývajícími učedníky po zradě Jidáše Iškariotského): „Ti všichni (Jedenáct) vytrvali na modlitbách spolu s ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry“.
V 1. Korintským – Pavel uvádí „Jakuba“ mezi těmi, kterým se zjevil vzkříšený Kristus, a většina badatelů se shoduje, že jde o Ježíšova bratra Jakuba. Historik 2. století Hegesippés (asi 110 let) uvádí, že „Jakub“ byl Ježíšův bratr. – 180 n. l.) uvádí, že Ježíšův bratr Jakub začal být znám jako Jakub Spravedlivý, a Eusebius z Cesareje (zemřel roku 339) říká, že strávil tolik času na modlitbách, že se jeho kolena stala „jako kolena velblouda“. Podle Klementa Alexandrijského, o němž podává zprávu Eusebius, byl zvolen jeruzalémským biskupem a od doby, kdy Petr opustil Jeruzalém po Herodově pokusu o jeho zabití , se objevuje jako hlavní autorita jeruzalémské církve a předsedal jeruzalémskému koncilu zaznamenanému ve . V roce 1848 se stal biskupem v Jeruzalémě. V listu Galaťanům – Pavel vypráví, jak se několik let po svém obrácení vydal do Jeruzaléma a setkal se s Kéfou (Petrem), ale s žádnými dalšími apoštoly, pouze s „Jakubem, bratrem Páně“; Pavlova řečtina ponechává nejasné, zda Jakuba mezi apoštoly zahrnuje, nebo ne. Dále popisuje druhou návštěvu o čtrnáct let později, kdy se setkal s „pilíři církve“, Jakubem, Petrem a Janem; Jakub je zmíněn jako první a zdá se, že je mezi těmito třemi hlavním vůdcem. Ve 2. kapitole – popisuje, jak byli později s Petrem v Antiochii a měli ve zvyku stolovat s křesťany z pohanů, čímž porušovali židovskou tóru, dokud nepřišli „jistí lidé od Jakuba“ a Petr se nestáhl, „obávaje se těch, kteří patří k obřízce“. Historik 1. století Josefus vypráví, jak byl v roce 62 n. l. umučen Židy na základě obvinění z porušení židovského zákona.
Pavel v 1. listu Korintským uvádí, že ostatní Ježíšovi bratři (tedy kromě Jakuba, který je vylíčen jako ten, kdo má kořeny v Jeruzalémě) cestovali jako evangelisté a že byli ženatí („Nemáme právo brát s sebou věřící ženu, tak jako ostatní apoštolové i bratří Páně i Petr?“). – ).
Autor Jakubova listu se představuje jako „Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista“. Nijak se neoznačuje za Ježíšova bratra, apoštola nebo vůdce církve, ale jedna z nedávných studií charakterizuje tento list jako „nejžidovštější text v Novém zákoně“. List Judův označuje svého autora jako „Judu... bratra Jakubova“, ale dnes je široce rozšířený, i když ne jednomyslný, názor, že jej na počátku 2. století sepsal neznámý autor, který si vypůjčil jméno Ježíšova bratra. Hegesippos zmiňuje jistého Šimona nebo Simeona (jména jsou ekvivalentní), který se po Jakubově smrti stal vůdcem jeruzalémské církve, ale činí tohoto Šimona synem Kleofáše, bratra Josefova.
Anglikánský učenec Richard Bauckham uvádí, že Eusebius zanechal seznam 12 biskupů rané církve, z nichž dva, Josef/Josis a Juda, mohou být Ježíšovými bratry. Počet sester a jejich jména nejsou v Novém zákoně specifikovány, ale podle Bauckhama apokryfní Filipovo evangelium ze 3. století zmiňuje Marii a Salome, která se objevuje v Jakubově evangeliu z konce 2. století, je pravděpodobně další sestrou.
Vztah k Ježíšovi
Badatel 19. století J. B. Lightfoot identifikoval tři možné pozice ohledně vztahu k Ježíši těch, kteří jsou nazýváni jeho bratry a sestrami, s odkazem na jejich zastánce ze 4. století, a to helvidiánskou (podle Helvidia, který psal kolem roku 380), epifánskou (podle Epifania ze Salamíny, 315–403) a hieronymskou (podle Jeronýma, 349–419/20).
Pokrevní Ježíšovi bratři a sestry Tento názor, který Lightfoot nezmiňuje, odmítá Ježíšovo narození z panny a přijímá právě jeho bratry a sestry. Zdá se, že tento názor byl omezen na židovskou křesťanskou sektu 2. století zvanou ebionité.
Ježíšovi nevlastní bratři a sestry („helvidiánský“ pohled) Helvidius zastával názor, že adelfoi byli Ježíšovi plnorodí sourozenci, kteří se Marii a Josefovi narodili po prvorozeném Ježíši. Ačkoli totiž „adelphos“ někdy znamená více než pokrevní bratr (např. ; – příbuzný; – soused; – nevlastní bratr), význam musí určovat kontext. Názor, že adelfoi byli Ježíšovými nevlastními bratry, je nejrozšířenějším protestantským stanoviskem a dnes ho zastává velké množství učenců, včetně několika, kteří se označují za římské katolíky. Následující hypotetický rodokmen pochází z publikace „Jesus' Family Tree“ (Ježíšův rodokmen), Frontline, PBS:
Ježíšovi nevlastní bratři (epifánský pohled) Podle takzvaného epifaniánského názoru, pojmenovaného podle jeho hlavního zastánce, biskupa Epifania ze 4. století, a zastávaného teologem Origenem ze 3. století a biskupem Eusebiem ze 4. století, jsou všichni „bratři“ a „sestry“ zmínění v Novém zákoně starší než Ježíš – jsou to Josefovi synové z předchozího manželství, a tedy pouze Ježíšovi nevlastní bratři. Tento názor je dodnes oficiálním stanoviskem pravoslavných církví.
Ježíšovi bratranci (hieronymovský pohled) Jeroným (Hieronymus), který tvrdil, že nejen Marie, ale i Josef byli celoživotně panenskými osobami, zastával ve 4. století tzv. hieronymovský názor. Zřejmě vyjadřoval obecný názor církve a tvrdil, že „Ježíšovi bratři“ byli syny Marie, „matky Jakuba a Josese“, o níž se píše v . Ztotožňoval ji s manželkou Kleofášovou a sestrou Marie, Ježíšovy matky, o níž se píše v . Římskokatolická církev nadále učí, že Adelfoi byli Ježíšovi bratranci a sestřenice (následující rodokmen pochází z knihy Richarda Bauckhama „Jude and the Relatives of James“).
Jeronýmova argumentace vede k nepravděpodobnému výsledku dvou sester, které se obě jmenují Marie. Moderní varianta to eliminuje tím, že Kleofáš je identifikován jako bratr Josefa, čímž se obě Marie stávají švagrovými; v této verzi je Ježíšův bratranec Šimon ztotožněn se Simeonem, druhým vůdcem církve v Jeruzalémě. (Následující rodokmen je převzat z knihy Richarda Bauckhama, „Jude and the Relatives of James“).
Vývoj tradice
Od 2. století rozvíjející se důraz na askezi a celibát jako nejvyšší formu křesťanské praxe spolu s důrazem na Mariinu čistotu vedly k pojetí jejího věčného panenství – myšlence, že byla pannou před narozením Krista, během něj i po něm.
Nejednoznačné biblické zmínky o Ježíšových bratrech vyvolaly zřejmé problémy pro vznikající učení o Mariině věčném panenství, které nemá žádný biblický základ a jehož nejstarší tvrzení se objevuje v Jakubově protoevangeliu z poloviny 2. století, které líčí Marii jako celoživotní pannu, Josefa jako starce, který se s ní oženil bez fyzické touhy, a Ježíšovy bratry jako Josefovy syny z dřívějšího manželství.
Antidikomarianité („odpůrci Marie“) ve 3. století tvrdili, že když se Josef stal Mariiným manželem, byl vdovcem se šesti dětmi a měl s Marií normální manželský vztah, ale později zastávali názor, že Ježíš se z tohoto vztahu nenarodil. Bonosus byl biskup, který koncem 4. století zastával názor, že Marie měla po Ježíšovi další děti, za což ho ostatní biskupové jeho provincie odsoudili. Podobný názor zastával i Jovinian a různí ariánští učitelé, jako Photinus.
Ve 3. století se učení o věčném panenství Marie stalo pevně zakořeněným; hájili ho významní raně křesťanští teologové jako Hippolyt (170–235), Eusebius (260/265–339/340) a Epifanius (asi 310/320–403). Eusebius a Epifanius zastávali názor, že tyto děti byly Josefovými dětmi z předchozího manželství. Epifanius dodává, že Josef se stal otcem Jakuba a jeho tří bratrů („Josese“, „Simeona“, „Judy“) a dvou sester („Salome“ a „Marie“ nebo „Salome“ a „Anna“), přičemž Jakub byl starším ze sourozenců. Jakub a jeho sourozenci nebyli Mariiny děti, ale Josefovy děti z předchozího manželství. Josefova první žena zemřela; o mnoho let později, ve věku osmdesáti let, „si vzal Marii (Ježíšovu matku)“. Podle Epifania je Písmo nazývá „bratry Páně“, aby zmátlo jejich odpůrce. Origenes (184–254) také napsal, že „podle Petrova evangelia byli Ježíšovi bratři synové Josefa z předchozí manželky, kterou si vzal dříve než Marii“.
Historie Josefa tesaře (Historia Josephi Fabri Lignari), napsaná pravděpodobně v Egyptě v 5. století a do značné míry poplatná Jakubovu protoevangeliu, líčí Josefa jako starého vdovce s dětmi z předchozího manželství, čímž objasňuje novozákonní zmínky o Ježíšových bratrech.