Jan Mensdorff-Pouilly, také Johannes Mensdorff-Pouilly (celým jménem německy Johannes Sarkander Eduard Maria Karl Graf von Mensdorff-Pouilly; 4. ledna 1933 Brno – 7. března 2020 Punta del Este) byl příslušník moravského šlechtického rodu lotrinského původu Mensdorff-Pouilly. V roce 1948 emigroval a žil v několika zemích. Spolu se sourozenci restituoval zámek a hrad Boskovice a další statky znárodněné rodině po Únoru 1948.

Život náhled|vlevo|Zámek Boskovice Narodil se jako pátý a nejmladší syn Alfonse Karla Mensdorff-Pouilly (1891–1973), signatáře Národnostního prohlášení české šlechty v září 1939, a jeho manželky Marie, rozené Strachwitzové (1901–1971). Rodina byla přes své předky spřízněna s několika evropskými vládnoucími rody. Doma mluvili německy a česky, po roce 1939 jen česky. Jan měl sedm sourozenců, z nichž tři (Emanuel, Marie a Ida Žofie) od malička trpěli nevyléčitelnou nemocí.

Na gymnázium chodil v Boskovicích a v Praze.

Rodina se po komunistickém puči pokusila ilegálně emigrovat přes Dunaj do Rakouska v několika vlnách. První utekl v březnu 1948 Bedřich (a s ním Henrietta Mladotová), v druhé vlně s pomocí tajné studentské organizace Albert a patnáctiletý Jan. Hugo byl ve třetí vlně zadržen s rodiči v Bratislavě a jako jediný z bratrů po celou dobu totality zůstal v Československu. Otec byl zatčen a internován. Po propuštění z pracovního tábora se vrátil do Boskovic, kde pak pracoval jako dělník a skladník.

Jan se v bezpečí dostal do Vídně, kde zůstal nějakou doby se svými bratry. Potom bez nich odjel ke strýci Eduardovi Mensdorff-Pouilly (1900–1966) do města Laa an der Thaya poblíž československých hranic v sovětské okupační zóně. Později pokračoval do Salzburgu do americké zóny a nakonec do Feldkirchu do francouzské zóny, kde se opět setkal s bratry Bedřichem a Albertem. Než bratři získali potřebné dokumenty, pokračoval Jan ve studiu na střední škole. Přestěhoval se do Lausanne a tamní školu navštěvoval s dětmi podnikatele Jelínka z Vizovic, který také studium financoval. Po půlroce se bratři odstěhovali do Francie, kde Jan bydlel na venkově u tety. Rok chodil do jezuitského gymnázia v Poitiers.

S pomocí bývalého československého vyslance v Montevideu Mirka Rašína všichni tři bratři na přelomu let 1950/1951 získali víza do Uruguaye. Vyplul z Le Havru. V nové vlasti si sourozenci rychle našli práci. Jan odmítl dále studovat a živil se přibližně jeden rok jako úředník. Poté se přestěhoval z Montevidea a pracoval v Paysandu v chemické laboratoři italské koželužny, po dalším roce začal působit jako expert a tlumočník z němčiny v cukrovaru, který stavěl novou budovu. V každé další práci vydržel kolem jednoho roku. Teprve od roku 1963 začal dlouhodobě pracovat pro jihoamerickou společnost, u které byl zodpovědný za vývoz rybího oleje z Peru do Evropy a následně za vývoz bavlny, kávy a zemědělských komodit z Brazílie. Potom ho firma vyslala do Stuttgartu v NěmeckuFirma uzavřela pobočku v Montevideu. V Uruguayi se totiž radikalizovalo levicové hnutí, v zemi působilo guerillové hnutí Tupamaros, které bojovalo proti vládě. V letech 1973–1984 pak zemi zavládla vojenská diktatura. a nakonec do Nizozemska. U firmy vydržel 30 let. V roce 1971 se po návratu do Evropy setkal s rodiči.

V rámci restitucí po roce 1989 dostal společně se sourozenci zpět boskovický zámek a další rodinné majetky (4500 hektarů lesa a 450 hektarů zemědělskék půdy). Majetek byl rozdělen na pět stejných dílů, které zůstaly nedělitelným celkem. Vždy z každé větve má jedna osoba rozhodující hlas. Jan pak začal majetek v Boskovicích spravovat. Manželka zůstala v Nizozemsku, jedna dcera studovala ve Washingtonu, druhá v Leidenu, třetí ve Vídni. Po nějaké době předal správu bratru Hugovi.

Za svůj domov považoval Uruguay, kde byl jako imigrant mile přijat a našel si tam přátele.

Rodina V Montevideu se 30. července 1971 oženil s lékařkou Sylviou Marií Chiarino (* 2. 8. 1946 Montevideo), dcerou Danteho Chiarina a Silvie Tabacco-Maggi. Po studiu na vysoké škole má titul MUDr. a PhD. Seznámili se v kině v Montevideu tři měsíce před svatbou. Narodily se jim tři dcery: 1. Silvia Maria (* 9. 5. 1972 Stuttgart) ⚭ (25. 8. 2001 Den Haag) Hieronymus Willem Johannes Schiperijn (* 16. 1. 1971 Leiden) 2. Natalia Maria (* 12. 3. 1974 Stuttgart) ⚭ (28. 6. 2003 Boskovice) Karlos van Endert Aparicio (* 19. 6. 1969 Meerbusch) 3. Federica Maria (* 13. 2. 1976 Stuttgart)

Odkazy Poznámky

Reference Návraty české šlechty, s. 348 Návraty české šlechty, s. 354 Návraty české šlechty, s. 355 Návraty české šlechty, s. 362 Návraty české šlechty, s. 363 Návraty české šlechty, s. 364 Návraty české šlechty, s. 365 Návraty české šlechty, s. 366 Návraty české šlechty, s. 368

Literatura

Externí odkazy Rodokmen rodiny Mensdorff-Pouilly na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek) Rodokmen (Paul Theroff’s Royal Genealogy Site)

Jan Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Moravští šlechtici Kategorie:Narození v roce 1933 Kategorie:Narození 4. ledna Kategorie:Narození v Brně Kategorie:Úmrtí 7. března Kategorie:Úmrtí v roce 2020 Kategorie:Muži