Velký mollový septakord je pojem z oboru hudební teorie označující typ čtyřhlasého akordu – septakordu.
Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě malou tercii, čistou kvintu a velkou septimu. Z hlediska terciového systému je velký mollový septakord rozšířením mollového kvintakordu.
Značení Velký mollový septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu s příponou mi pro označení mollového charakteru, který je doplněn o horní index 7maj (ten se obecně používá ke značení velké septimy): od základního tónu c od základního tónu fis od základního tónu es
Existují také některá alternativní značení, nejčastěji:
Složení Následující tabulka obsahuje složení velkého mollového septakordu od jednotlivých základních tónů:
Značka akorduZákladní tónMalá tercieČistá kvintaVelká septimacesghgbdfisdfacisacegiseghdishdfisaisfisaciseis (=f)cisegishis (=c)asces (=h)esgesgesbdbdesfafasce
Význam Velký mollový septakord lze použít v mollových skladbách ve funkci tóniky, pokud za základ slouží nikoliv diatonická mollová stupnice, ale stupnice harmonická moll nebo melodická moll. Vzhledem k neakordicky „ostrému“ půltónovému intervalu mezi velkou septimou a základním tónem (přeloženým o oktávu výš) se v klasické a lidové hudbě tento akord příliš nepoužívá – častější je tónika ve formě trojzvuku – mollového kvintakordu. Ze stejného důvodu je naopak akord s oblibou a často používán v jazzu.
Související články Septakord Malý mollový septakord Dominantní septakord Mollový kvintakord Tónika Subdominanta
Kategorie:Akordy