Johann Rathausky, také Hans Rathousky (24. listopadu 1858 Vídeň – 16. července 1912 Vídeň) byl rakouský sochař období historismu.
Život Rathausky absolvoval studium sochařství na vídeňské akademii, kde byl žákem v mistrovské třídě Carla Kundmanna. V letech 1890–1895 a 1900 byl členem vídeňského Künstlerhausu, z něhož odešel a v letech 1900–1905 se stal zakladatelem a vůdčím členem vídeňského spolku Hagenbund.Felix CzeikeGeschichtewiki Wien, heslo Hans Rathausky Za svá díla byla několikrát oceněn, například roku 1895 velkou zlatou státní medailí a roku 1900 získal stříbrnou medaili na Světové výstavě v Paříži.Österreichisches biographisches Lexikon 1815–1950. Band 8, Hrsg. von der Österreichischen Akademie der Wissenschaften. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften / Wien/Graz: Böhlau 1983, ISBN 3-7001-0615-7, dostupné online
Dílo Byl figuralistou a portrétistou, jeho oblíbeným materiálem byl bílý carrarský mramor, později experimentoval i s umělými materiály jako byl teralit.. Z hlíny modeloval reliéfy velkých rozměrů i návrhy na plakety.Začínal jako vyznavač novobaroka, postupně se vypracoval k naturalismu. Jeho stěžejními díly byly monumentální sochy slavných osobností pro Salcburk a pro pražské Rudolfinum. Fasády novobarokních domů na vídeňské Ringstrasse vyzdobil četnými štukovými reliéfy.Renate Wagner-Rieger [Hg.]: Die Ringstraße. Bild einer Epoche. Die Erweiterung der Inneren Stadt Wien unter Kaiser Franz Joseph. Band 11. Wiesbaden: Steiner 1969-1981, s. 365 Jezdecké sošky a typy vojáků z rakouské armády získal císař František Josef I. darem. Skupinami reliéfů a sošek dětí přispěl k výzdobě tanečního sálu Nového Hofburgu ve Vídni. Do souboru soch na atice pražského Rudolfina přispěl v letech 1888 až 1890 dvěma pískovcovými sochami: Georga Friedricha Händela a Christopha Willibalda Glucka. Figurální kompozici Hélios a Seléné vytesal z carrarského mramoru roku 1891 do středu monumentální kašny v parku před hotelem Stefánie v Opatiji, na objednávku C. a k. Jižní železniční společnosti, jejíž vlaky zde měly konečnou. Pro tutéž společnost vytvořil Bustu ředitele Jižní železnice Friedricha Julia Schülera (1896). Pomník s busto stavitele Brennerské dráhy Carla von Etzela vytvořil pro nádraží v Brenneru již roku 1892. Pomník Adalberta Stiftera (1902) v Linci Pamětní kámen Adalberta Stiftera s jeho reliéfní bustou v medailonu vytvořil pro Frymburk v roce 1902. Pomník s bustou stavitele Brennerské dráhy Carla von Etzela vytvořil pro nádraží v Brenneru již roku 1892. Epitaf s bustou císařovny Alžběty vytvořil pro Lineci roku 1903, ale byl zničen roku 1938. Jeho dílem jsou četné náhrobní pomníky na vídeňském ústředním hřbitověn například mauzoleum bratří Kleinů nebo pomník s poprsím hudebního skladatele a regenschoriho Antona M. Storcha. Pomník stavitele železniční trati Tauernbahn Karla Wurmba v Salcburku, rovněž z bílého carrarského mramoru, byl odhalen 13. října 1913, více než rok po umělcově smrti. Polofiguru vídeňského malíře Ferdinanda Georga Waldmüllera vytvořil roku 1908. Rathausky má čestný hrob v protestantské části vídeňského ústředního hřbitova.
Odkazy Externí odkazy
Reference
Literatura Österreichisches biographisches Lexikon 1815–1950. Band 8, Hrsg. von der Österreichischen Akademie der Wissenschaften. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften / Wien/Graz: Böhlau 1983, ISBN 3-7001-0615-7, dostupné online
Externí odkazy
Kategorie:Rakouští sochaři Kategorie:Narození 24. listopadu Kategorie:Narození v roce 1858 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 16. července Kategorie:Úmrtí v roce 1912 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži