Lázně Jeseník (do roku 1947 Gräfenberk,Výnos ministra vnitra č. 494/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.) jsou lázně nacházející se na severozápadním okraji města Jeseník v Olomouckém kraji. Jejich zakladatelem je Vinzenz Priessnitz – „Vodní doktor“. Tzv. Priessnitzovy léčebné lázně jsou od 19. století navštěvovány hojným počtem návštěvníků a pacientů. V současné době je to ročně kolem osmnácti tisíc hostů. Vyvinula se a stále se zde jako primární metoda léčení praktikuje vodoléčba, která je proslavila po celém světě, spojená s využitím čistého horského klimatu, klidem a pohybem ve formě procházek po okolí horské přírody Rychlebských hor a Jeseníků.

Historie První vodoléčebné lázně v rakouském císařství a vůbec na celém světě. Jejich zakladatel Vincenz Priessnitz měl při jejich zařizování nemalé problémy nejen s vrchností, před kterou si musel obhájit své názory o léčebném účinku obyčejné vody, ale také se spoluobčany, z nichž jedni ho považovali za Bohem nadaného všemocného lékaře, jiní za šarlatána, jež má spolky s ďáblem. Sám na léčivou moc vody nejspíš přišel náhodou, o čemž vypráví několik pověstí, jež se shodují přibližně na tomto:

Jako malý pásl v horách a všiml si srny, která si pravidelně chodila namáčet raněnou nohu do studánky. Po čase chodit přestala, jelikož noha již byla vyléčena, ale Vincenz si polohu takto objevené studánky zapamatoval a když si poranil prst, sám k ní chodil a ránu si zhojil zázračně rychle. Když se mu v dospělosti stala nehoda (při převážení dřeva se splašil kůň a na Vinceze spadl vůz či klády) a měl zlomeno několik žeber, lékaři doporučovali obklad z vína a drahého koření (i bylin) jak tehdy bylo zvykem, nevylučovali, že vše bude zbytečné a že muž zůstane nadosmrti mrzákem, ale Vincenz riskoval: Narovnal si zlomená žebra tlakem oproti opěradlu židle a požádal matku, ať nabere studenou vodu ze studánky a tou od nynějška dělá obklady. Ta ho poslechla a jeho zdravotní stav se zlepšil. Po něco více než roce byl opět schopen vykonávat normální činnosti. Zpráva o jeho zázračném uzdravení se šířila rychle a mnoho sousedů za ním přišlo pro pomoc a radu s jejich jak vnějšími, tak vnitřními nemocemi. Vincenz si zpočátku příliš nevěřil a své léčebné metody zkoušel na zvířatech, po čase se však stal vyhlášeným lékařem, který léčil vše od zlomenin a vykloubených ramen po bolesti hlavy a břicha.

Vincenz tedy musel do hlavních měst monarchie žádat o povolení založit léčebný ústav – lázně. Nakonec se mu podaří získat potřebná povolení a roku 1822 zakládá první vodoléčebný ústav na světě. Díky darům spousty pacientů strhává původní dřevěný domek, kde bydlel a staví nový, kamenný, který zároveň slouží i jako lázně. Nejdůležitější nástroje v nich jsou kádě (necky) s horkou a studenou vodou, do nichž jsou pacienti střídavě ponořováni, a lehátka, kam jsou uloženi zabalení do prostěradel. Do velké dřevěné vany v přízemí přivádí vodu přímo z pramene. Léčí se zde mnoho slavných osobností oné doby, jako například Nikolaj Vasiljevič Gogol, básníci Josef Krasoslav Chmelenský a Heinrich Laube, sochař Ludwig Schwanthaler a skladatel Franz Liszt. Počet pacientů stále roste a tak pro ně Priessnitz staví ubytovny a léčebné domy.

28. listopadu 1851 Vincenz Priessnitz umírá. Zanechává po sobě několik dětí (především dcer) a pochován je do rodinné hrobky vedle své tříleté dcery Karoliny, kterou nedokázal vyléčit (dnes ve středu lázeňské kolonády, v hrobce je on, manželka a dítě, jež je nepřežilo).

Po Priessnitzově smrti přebírá roku 1853 léčbu pacientů Josef Schindler (1814-1890), který byl mj. také zakladatelem prvních, dnes již neexistujících, vodoléčebných lázní v Čechách - v Tiefenbachu (dnes Potočná u Desné v Jizerských horách). Po Schindlerově smrti v roce 1890 převzal jeho funkci na Grafenbergu Dr. Eduard Emmel (1828–1910), syn Johanna Emmela, zakladatele prvních rakouských vodoléčebných lázní v Kaltenleutgeben. Eduard Emmel léčbu pacientů na Grafenbergu rozšířil třeba masážemi. Po něm pak následoval od roku 1909 Rudolf Hatschek (1865-1921), rakouský neurolog. Velkého věhlasu dosáhl jeho nástupce Josef Reinhold (1885-1947), mimo jiné vynikající psycholog i psychiatr, který empirické poznatky zakladatele lázní V. Priessnitze podložil vědeckými výzkumy. Reinhold vedl lázeňskou léčbu od roku 1921 až do své smrti v roce 1847.

Za druhé světové války provoz lázní zcela ochabl, jelikož nebyli pacienti, ale lázně byly využity pro rehabilitaci raněných vojáků a později pro děti z bombardovaných německých měst. Po roce 1945 dostaly lázně šanci se rozvinout a zaměřit na léčbu konkrétních onemocnění. V roce 1992 byly jesenické lázně zprivatizovány jako Priessnitzovy léčebné lázně a. s. Jeseník.

Lázeňství

Léčené nemoci nemoci oběhového ústrojí: vysoký krevní tlak, srdeční choroby, závažné rizikové faktory a kombinace faktorů, které ohrožují cévní systém a další, nemoci z poruch výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí trávicího traktu: cukrovka, obezita, jaterní choroby, vysoká hladina tuků…, netuberkulózní nemoci dýchacího ústrojí: astma bronchiale, alergická onemocnění dýchacích cest, chronická bronchitida, poruchy hlasu a chraptivost, pooperační stavy dýchacích cest, deformace pohybového aparátu, duševní poruchy: např. neurózy, psychosomatické choroby, psychotické stavy, padoucnice aj., nemoci kožní: např. atopické ekzémy, dermo-respirační syndromy…, nemoci ženské: např. funkční, klimakterický syndrom, krvácení, …

Dospělí pacienti Lékař individuálně určí každému pacientovi procedury na základě aktuálního zdravotního stavu a stanovené diagnózy, které pacient musí pravidelně během týdne navštěvovat. Program je zapsán na kartě, kterou nosí léčený s sebou a lázeňský pracovník stvrzuje svým podpisem účast na léčbě. Nejběžnějšími jsou inhalace, klimatická terapie – horské túry na čerstvém vzduchu, koupele v bylinných lázních, plavání, tělocvik, zábaly, elektroléčba, elektro-spánek, masáže, chůze s holemi, magnetoterapie, solux (opalování), ergoterapie, ale i návštěva psychiatra a tak podobně.

Děti Od roku 1992 se zde léčí i dětští pacienti a to ve třech různých skupinách: Od dvou do šesti let s doprovodem rodičů Od šesti do 15 let bez doprovodu pod vedením odborného personálu Dorost od 15 do 19 let

Standardní léčebné procedury, jež určuje individuálně lékař jsou: Inhalace (dýchací cesty) a koupele v bylinných lázních (ekzematici), sauna, plavání, nápravný tělocvik a aerobik (zaměřený na relaxační polohy a práci s cestami dýchacími), ergoterapie pro děti a další individuální procedury. Nedílnou součástí je samozřejmě klimatoterapie – pohyb v přírodě na čistém vzduchu, jízda na koloběžkách, pestrá strava a pravidelný režim dne.

Léčebné pavilony

Priessnitz Priessnitz (přesněji Sanatorium Priessnitz nebo Priessnitzovo sanatorium), hlavní lázeňská budova založená již v roce 1910 v secesním stylu (autorem byl krnovský rodák Leopold Bauer), tvoří dodnes dominantu širokého okolí. Leží v nadmořské výšce 650 metrů s výhledem na hlavní hřeben Hrubého Jeseníku asi 2 km nad městem Jeseník. Její dependací (budova na ní závislá) je Lékařská vila a Vila na Kolonádě.

Má celkem 20 apartmá, 88 dvoulůžkových pokojů a 32 jednolůžkových, které jsou ve většině vybaveny vlastní sprchou nebo koupelnou a WC, minibarem, televizí, trezorem a balkonem. Unikátní je stylová původní jídelna a Restaurace 1837 v samotném srdci sanatoria Priessnitz. Podávána je tady strava formou rautových stolů z bohaté nabídky české i mezinárodní kuchyně. V hlavní hale před jídelnou se nachází Denní bar a dostatek prostoru pro návštěvníky lázní k odpočinku nebo kulturnímu zážitku v podobě koncertů.

Přímo v budovách sanatoria Priessnitz se provádějí vodoléčebné procedury, perličkové, vířivé, uhličité a přísadové koupele, klasické a reflexní masáže, zábaly, kúry, elektroléčba, elektrospánek, magnetoterapie a další procedury, jež lázně nabízejí po celý rok. Tradiční léčebné procedury a odkaz Vincenze Priessnitze jsou zapsány na národním seznamu lidové kultury ČR a nesou známku Originální produkt Jeseníky. V interiérech sanatoria Priessnitz se také nachází lázeňský bazén s vířivkou a uprostřed dna kachliček barevných do podoby lva a saunový svět.

K dispozici je nepřetržitě recepce, ošetřovna, ordinace , balneozařízení, jídelny, denní bar, taneční kavárna Zimní zahrada, kosmetický salón, bazén, obchod se suvenýry, parkování, praní prádla a další služby.

Jan Ripper Pojmenován po manželu jedné z dcer zakladatele Janu Ripperovi, nově zrekonstruovaný v roce 1996 se nalézá v klidném centru lázeňského areálu s výhledem na pohoří Hrubého Jeseníku.

Ubytování nabízí v celkem 4 apartmá, 15 jednolůžkových a 32 dvojlůžkových pokojích, vybavených koupelnou a WC, minibarem, TV-SAt s vnitřním informačním okruhem a většinou i balkonem. K dispozici je hostům také jídelna, recepce , obchod se suvenýry a parkování.

Bezruč Budova naposled zrekonstruovaná v roce 2001 obsahuje především jídelnu pro pacienty hned z několika lázeňských domů. Dále je zde dostupná recepce s nepřetržitým provozem, společenská místnost, ordinace a inhalace. Ostatní procedury se podávají v budově Hrad vzdálené asi 150 metrů nebo v interiéru sanatoria Priessnitz, vzdáleného 200m. K ubytování nabízí 33 dvoulůžkových a 23 jednolůžkových pokojů vybavených sprchou a WC, fénem, televizory se satelitním příjmem a vnitřním informačním okruhem, telefony a balkony s výhledem na Hrubý Jeseník. Nejbližší depandancí je historický lázeňský dům Bílý Kříž s kapacitou 22 dvoulůžkových pokojů se sdílenou koupelnou na jednotlivých patrech, umyvadly a TV na pokojích.

Dětské pavilony Karolina Wolker Maryčka komplex Jubilejní Vila, Mír

Galerie

Pamětihodnosti náhled|Kaple Vincenze Priessnitze Sluneční stráň – nebo také Jižní svah je celkem příkrá travnatá plocha přímo za Priessnitzovým Sanatoriem, na níž se nachází několik obrazců z malých kamínků a trojrozměrných „soch“ z obrovských kamenů, z nichž je nejznámější Sluneční brána – dva kameny svisle postaveny a třetí na ně položen vodorovně. Kolonáda – Začíná pramenem s nápisem „Čeněk Priessnitz“, který už zmátl nejednoho návštěvníka. Autor pomníku se prostě nemohl smířit s tehdy exotickým jménem zakladatele a tak mu vymyslel českou obdobu. Je možnost volby mezi tzv. Velkou kolonádou (též Ripperova promenáda), což je 1120 metrů dlouhý okruh okolo mírné vyvýšeniny, v jejímž středu je hrobka Vincenze Priessnitze a po jejíž trase se několikrát dokola konají různé závody, ze kterých je nejznámější letní Závod veteránů, a tzv. Malou kolonádou, která vede přímo do kopce, kolem hrobky a pak některou půlkou Velké kolonády zpět. Krom mnoha laviček, altánků i vyhlídek je zde bronzový lev – znak lázní a toho, že jejich zakladatel vyhrál cestu jejich založení; a o němž se traduje, že splní přání tomu, kdo se dotkne špičky jeho ocasu. Stezka Vincenze Priessnitze – 7 km dlouhá stezka vede kolem památek (torzo původní léčebné sprchy apod.) a patnácti pramenů: Pražský, trojpramen Adéla, Flóra, Adolf, Polský pramen, pramen Anna či Mariin pramen. Na naučných deskách se nachází informace o historii a současnosti lázní. Meteorologický sloup – v prostoru pod Priessnitzovým sanatoriem na začátku promenády. Jedná se o jediný dochovaný model „raně renesanční“ z dílny H. Kappellera v České republice.

Jesenické prameny a pomníčky