náhled|vpravo|Rozsáhlý zbrojní závod Škoda v Plzni. Když Američané vstoupili do Plzně, Němci odklízeli trosky ve Škodových závodech a jejich okolí. (červenec 1945) Letecké útoky na Plzeň (též bombardování Plzně) proběhly v průběhu druhé světové války a nacistické okupace Československa ze strany Spojenců. Britské a později americké letectvo usilovaly o zničením Škodových závodů pomocí strategického bombardování, popřípadě o přerušení či omezení výroby. Plzeňská Škodovka byla jedním z největších evropských výrobců zbraní a munice. Později se Spojenci snažili vyřadit železniční uzel v Plzni a letiště na Borech z provozu. Britské a americké letectvo provedlo v průběhu let 1942–1945 dvanáct náletů, o několik dalších se pokoušelo v předcházejících letech. Před rokem 1943 šlo o útoky skupin několika letadel, od roku 1943 převážně o masivní útoky i stovek letadel. Nálety způsobily velké ztráty na životech, mnoho zranění a značné materiální škody na továrnách, pivovarech, železnici i civilní zástavbě. Pro omezené možnosti navigace i navigační chyby letců byla citelně postižena i sídla v okolí tehdejší Plzně, nejvíce Dobřany a Radčice.
Předchozí události náhled|vpravo|Most německé jednoty přes řeku Sálu, součást říšské dálnice Berlín–Mnichov Velká hospodářská krize zasáhla Německo jako první evropskou zemi a také značně silně. Výstavba dálnic a rozsáhlé zbrojení po nástupu Adolfa Hitlera vyvedlo Německo z hospodářské krize, ale už v letech 1937–1938 mělo za následek finanční i hospodářské problémy hrozící státním bankrotem. Východiskem mohly být nové zdroje na domácím trhu, anebo zahraniční expanze, o které Hitler fanaticky snil jako o obnově Německé říše. Po anšlusu Rakouska začalo Německo usilovat o ovládnutí Československa, které si Hitler hodlal podrobit vojenskou akcí (viz plán ). Vedle potřeby rozšiřovat území Třetí říše a germanizačních tendencí hrály rozhodující úlohu strategické a hospodářské záměry, protože zbrojní a především hospodářský potenciál Československa byl pro Hitlera nezbytný.
Mnichovská dohoda náhled|vlevo|Chamberlain, Daladier, Hitler a Mussolini v průběhu jednání o Mnichovské dohodě V návaznosti na mezinárodní i domácí vývoj (Sudetoněmecké povstání) byla 23. září 1938 v Československu vyhlášena všeobecná mobilizace. Jednotky 2. pěší divize Československé armády se koncentrovaly podél obranné čáry za jednotkou Hraniční oblast 32, která procházela městy Klatovy, Holýšov, Stříbro, Bezdružice a Kralovice. Na konferenci v Mnichově byla 30. září 1938 čtyřmi evropskými státníky podepsána Mnichovská dohoda, která měla vyřešit problém německé menšiny na československém území. Smlouva povolila vstup německé armády do pohraničních oblastí Československa a následné připojení pohraničí k Třetí říši. Obyvatelé Plzně se o kapitulaci Československa dozvěděli z rozhlasu téhož dne v 16.30 hod. Na znamení smutku byly ve městě vyvěšeny smuteční prapory a prezidium městské rady vydalo k občanům povzbuzující prohlášení, aby neklesali na mysli.
Zabrání pohraničí a druhá republika Dne 1. října 1938 zahájil říšský okupační aparát zábor oblastí vymezených na konferenci v Mnichově. Oblast západních Čech byla zařazena do 3. pásma záboru, termín záboru byl stanoven na 3. až 5. října 1938. Nacisté vstoupili do těsné blízkosti města Plzně 10. října, kdy obsadili obce Litice a Chotíkov. Dále došlo k dočasné okupaci Lhotky a částečné okupaci území Nekmíře, Nevřeně a Příšova. Neplánovaně byly obsazeny celé Nýřany včetně elektrárny ležící v jejich katastru a muniční továrny stojící na pozemku bývalého ova dolu. Usnesení vlády J. Syrového proto do plzeňského politického obvodu začlenilo Německem neobsazené obce bývalého politického okresu Stříbro, a to Líně, Novou Ves a zbytek Nýřan. náhled|vpravo|Češi vyhnaní ze Sudet při vyplňování dotazníků v kanceláři pro uprchlíky Obsazování takzvané „definitivní“ státní hranice bylo zahájeno 24. listopadu. Doprovodným jevem zabírání území byly také přesuny a vysídlování obyvatelstva a jejich poněmčování. Československo záborem přišlo o 33 % průmyslových závodů, což činilo 40 % celkové průmyslové kapacity. Rovněž byly ztraceny zdroje surovin, prostředky pro železniční přepravu a kvalifikovaní pracovníci žijící na okupovaném území. Obyvatelé příhraničních oblastí zabíraných Němci ovšem postupně prchali hlouběji do vnitrozemí a v mnoha případech se usazovali také v Plzni. Město se začínalo plnit uprchlíky, kteří zde alespoň zpočátku přežívali ve velmi skromných poměrech a byli odkázáni na materiální pomoc ostatních občanů.
Okupace Čech, Moravy a Slezska náhled|vlevo|Adolf Hitler na Pražském hradě, 15. března 1939 Odhodlání Adolfa Hitlera plně ovládnout českou část zbylé Česko−Slovensko bylo naplněno po několika měsících, když dne 15. března 1939 začala okupace zbylého bývalého českého území německou armádou. Na tuto oblast se v Třetí říši pohlíželo jako na budoucí součást Německa. Proto byl zbytek území zařazen do říše nikoli jako župa, ale jako zvláštní protektorát s názvem Protektorát Čechy a Morava. Protektorát nedisponoval vlastním zahraničním zastoupením, neexistoval zde ani parlament. Zastáncem zájmů Třetí říše na území Protektorátu měl být Vůdcem a říšským kancléřem zvolený říšský protektor, který bude potvrzovat členy protektorátní vlády. Protektorátní vláda byla plně podřízena Německu a v případě potřeby mohla Říše vydávat právní předpisy a převzít do svého pole působnosti správní obory. V čele státu stál jakožto loutkový prezident Emil Hácha, faktickou moc nad územím měl však říšský protektor . Protektorátní správa byla Německem kontrolována pomocí bezpečnostních složek a nižších správních orgánů, takzvaných landrátů. Čechům byla v rámci protektorátu přidělena zvláštní druhořadá kategorie protektorátní příslušnosti.
Okupace v Plzni náhled|vpravo|Projev Emila Háchy z 16. března 1939 Plzeň byla obsazena hned první den započaté německé okupace, tedy 15. března 1939, což bylo oznámeno v ranním tisku vrchním velením německého vojska. První motorizované oddíly 46. divize, které velel generál , vjely do Plzně brzy ráno přes Bory a Košutku, zbytek vojska dorazil později směrem od Skvrňan. Spolu s vojenskými jednotkami do města dorazily také jednotky SA, SS a gestapa. Následně byl v Plzni zřízen oberlandrat. Do sféry jeho působnosti patřily okresy Hořovice, Kralovice, Plzeň, Přeštice a Rokycany. K oberlandratu bylo zároveň přiděleno několik posádek úřadů a bezpečnostních složek. Dále v Plzni vznikl krajský sekretariát NSDAP v pozdější Husově ulici, v jehož čele stanul chebský ovec .
Po začátku války náhled|vpravo|Německý letoun při bombardování Německá invaze do Polska 1. září 1939 zahájila druhou světovou válku, pomocí které chtěl Hitler naplnit své fanatické vize velké expanze. Poté, co Německo bez větších obtíží obsadilo Skandinávský poloostrov, země Beneluxu a Francii, a získalo dostatečné množství surovin a výrobních zdrojů, mohlo pokračovat v dalším válčení. Dne 10. července 1940 proto zahájila Třetí říše letecký útok na Velkou Británii. Na jeho úspěchu závisela možnost následné německé pozemní invaze na britské ostrovy. Ve vzduchu se jí však nepodařilo získat dostatečnou převahu, a poté, co se Britům podařilo odrazit německé letecké útoky, rozhodlo se vrchní velení (dále jen ) pro plošné bombardování průmyslových objektů na území Německa, které by ochromilo výrobní potenciál dodavatelů vojenské techniky.
Význam Plzně pro Třetí říši vlevo|náhled|Celkový pohled na Škodovy závody (mezi roky 1926 a 1938) Město Plzeň bylo v rámci celého protektorátu velice významné pro svoji strategickou polohu na nově vytyčených hranicích s Třetí říší jako její spojnice se zbytkem Protektorátu. Ještě důležitější byl vysoký průmyslový potenciál daný především Škodovými závody. Období od roku 1933 až do války bylo pro Škodovy závody významné: hospodářská krize skončila, naopak sílící fašismus v Německu vyvolával obavu z vypuknutí velké až globální války. Narůstající vojenský výrobní program pomáhal Škodovce překonávat následky předchozí krize. Den před zřízením Protektorátu Čechy a Morava se konala mimořádná schůze správní rady Škodových závodů, v jejímž důsledku došlo o pár dní později k formálnímu převzetí celého koncernu do německých rukou a jeho postupného zapojování do řízeného hospodářství a válečné ekonomiky. vpravo|náhled|Moderní vysoká pec na tavení železa a vlak závodní železnice ve Škodovce jako motiv na protektorátní známce Zástupci německého průmyslu se chtěli Škodovky jako svého konkurenta zcela zbavit. Jejich cílem bylo zastavení provozu a převezení strojů a výrobních zařízení dílem do Tyrolska a dílem do Lince. Němečtí fašisté však s výrobní kapacitou plzeňské Škodovky a brněnské Zbrojovky počítali ve svých válečných plánech. Oba podniky proto byly pro německé fašisty nejdůležitějšími závody na území bývalého Československa. Škodovka byla díky úsilí v létě 1939 začleněna do říšského komplexu koncernu strojíren . Ve škodováckém koncernu nacisté zavedli takzvaný „vůdcovský systém“ řízení. se stal formálním „vůdcem“ RHG, a tedy i zbrojovky Škoda, díky své „vůdcovské“ pravomoci jmenoval generála letectva svým „zastupujícím vůdcem“ těchto podniků, který dále jmenoval ostatní nižší „vůdce“ a tak dále. vlevo|náhled|Tanky LT vz. 35 ve Škodovce, 1938 Hlavním cílem nacistické okupace v Plzni bylo proto zabezpečení nerušeného chodu Škodovky. Ta po převzetí omezovala civilní výrobu a naopak rozšiřovala sortiment vojenského arzenálu pro německou armádu. Koncern začal být v německých vyšších kruzích postupně brán velmi vážně. Tomu napomohlo především kladné hodnocení továrny samotným Hitlerem, který po porážce Francie v děkovném dopise zdůraznil, že na vítězství Německa nad Francií se velmi podílely české zbraně od nejmenšího až po nejtěžší kalibry. Plzeňská továrna vyráběla lehké tanky (varianty předválečných čs. LT 35 a LT 38, dále Jagdpanzer 38(t) Hetzer, celkem vyrobila 1335 kusů), díly obrněných kolopásových vozidel Sd.Kfz. 251, děla, kulomety, další zbraně a munici. Němci ovládli také Měšťanský pivovar, do jeho čela dosadili sudetského Němce .
vpravo|náhled|LT vz. 38 na akci Bahna 2018 Pro význam Škodovky a vzhledem k nezanedbatelnému počtu prvorepublikových kasáren a jiných vojenských objektů byla ve městě trvale umístěna početná německá posádka. Již v březnu roku 1939 pro své potřeby obsadila např. kasárna slavného 35. pěšího pluku. Posádku vedl do roku 1944 generálporučík , který byl vystřídán až v roce 1945 a následně . Z Plzně se stala významná vojenská základna německých jednotek. Přítomnost jedné z největších zbrojovek Třetí říše dále zajistila městu desítky stanovišť protileteckého dělostřelectva.
Posílila role města Plzně jako administrativního střediska a tato úloha byla přijímána okupačními správními strukturami. Plzeň si dokázala podržet také svůj význam v oblasti společensko-školského, osvětového a kulturního života. Nicméně fašisté se postupně dokázali protlačit do vedení úřadů a ostatních institucí. V důsledku toho byla Plzeň značně poněmčována a okupantům velice záleželo na „posilování němectví“ právě v Plzni.
V průběhu druhé světové války byly Škodovy závody významnou zbrojovkou zásobující německé jednotky a bylo tedy pochopitelné, že se Plzeň a její okolí staly důležitými strategickými cíli spojeneckého bombardovacího letectva.
Vliv na civilní obyvatelstvo