Gustavo Francisco Petro Urrego (* 19. dubna 1960, Ciénaga de Oro, Córdoba, Kolumbie) je kolumbijský ekonom, politik a bývalý guerillový bojovník, který byl mezi lety 2022 a 2026 prezidentem Kolumbie. Je považován za prvního kolumbijského levicového prezidenta.
V 17 letech se Petro stal členem guerillové skupiny Hnutí 19. dubna. Z té později vznikla politická strana Demokratická aliance M-19, za kterou byl v roce 1991 zvolen do parlamentu. V roce 2010 poprvé kandidoval v prezidentských volbách, skončil čtvrtý.
Dne 30. října 2011 byl zvolen primátorem hlavního města Bogoty, funkce se ujal 1. ledna 2012. V roce 2018 se znovu ucházel o úřad prezidenta. V prvním kole skončil na druhém místě, ve druhém kole ale prohrál. Zvítězil až v roce 2022, kdy ve druhém kole porazil Rodolfa Hernándeze.
Život Narodil se v roce 1960 ve městě Ciénaga de Oro, v departementu Córdoba. Je mestic. Jeho pradědeček Francesco Petro emigroval v roce 1870 z jižní Itálie, proto má Petro také italské občanství. Byl vychován v katolické víře, přičemž se sám klonil k tzv. teologii osvobození. V 70. let 20. století se Petrova rodina rozhodla přestěhovat do více prosperujícího kolumbijského města Zipaquirá, severně od Bogoty.
Petro studoval na Colegio de Hermanos de La Salle, kde založil studentské noviny Carta al Pueblo („Dopis lidem“).
M-19 Ve věku 17 let se stal členem Hnutí 19. dubna (M-19), protože byl přesvědčen, že guerillový boj by mohl změnit politický a ekonomický systém Kolumbie. Hnutí vzniklo po prezidentských volbách v roce 1970, kdy levicová strana Národní lidová aliance, kterou vedl bývalý vojenský diktátor Gustavo Rojas Pinilla, byla poražena koalicí Národní fronty konzervativní a liberální strany, jež svou dohodou o střídaní u moci vládla v Kolumbii předchozích patnáct let. Levice považovala volby za zmanipulované.
V roce 1981 byl zvolen ombudsmanem pro Zipaquirá. V letech 1984 až 1986 působil v městské radě.
V roce 1985 M-19 provedli útok na justiční palác, při kterém zabili třináct politiků. Další členové prováděli jiné akce. Petro vedl skupinu partyzánů, kteří obsadili pozemky a objekty, ve kterých ubytovali 400 chudinských rodin nuceně vysídlených paramilitárními jednotkami. Téhož roku byl zatčen za trestný čin nedovoleného ozbrojování. Deset dní byl mučen, poté byl odsouzen k 18 měsícům vězení. Během věznění změnil svou ideologii a přestal vnímat ozbrojený odpor jako strategii, jak získat podporu veřejnosti. V roce 1987 se M-19 zapojila do mírových rozhovorů s vládou.
Vzdělání Petro vystudoval ekonomii na Universidad Externado de Colombia v Bogotě. Později získal magisterský titul v oboru ekonomie na Universidad Javeriana.Mayor of the Month; City Mayors; Adriana Maciel, Alidad Vassigh; 6/2012
Rodina V roce 1986, během jeho vztahu s Katiou Burgosovou, se mu narodil nejstarší syn Nicolás. Pár se rozešel v roce 1992, načež se Petro oženil s političkou a aktivistkou Mary Luz Herránovou. Měli spolu dvě děti, Andreu (nar. 1991) a Andrése (nar. 1992), a rozvedli se začátkem roku 2000. V prosinci 2000 se oženil se studentkou práv Verónicou Alcocerovou. Mají tři dcery: Sofíu (nar. 2002), Antonellu (nar. 2008) a Nicoláse Alcocera (nar. již 1998), kterého později adoptoval jako vlastního syna.
V červenci 2023 byl Petrův nejstarší syn Nicolás zatčen kvůli obvinění z praní špinavých peněz.
Politická kariéra Poslanec (1991–2006) Roku 1990 došlo po mírových rozhovorech k odzbrojení Hnutí 19. dubna. Někteří členové, včetně Petra, následně vytvořili politickou stranu Demokratická aliance M-19. V parlamentních volbách roku 1991 strana zaznamenala značný úspěch a Petro byl zvolen poslancem za departement Cundinamarca. Poslancem byl do roku 1994. Poté byl znovu zvolen v období 1998 až 2006. Tentokrát již za obvod města Bogota.
V roce 2002 byl Petro zvolen do sněmovny jako člen nového politického hnutí Vía Alterna, které založil s bývalými členy M-19. V téže době se spojil s dalšími levicovými stranami a vytvořili volební koalici Nezávislý demokratický pól (Polo Democrático Independiente, PDI), ze které se následně stala i politická strana. V roce 2005 došlo k dalšímu spojení levicových stran a hnutí v Alternativní demokratický pól (Polo Democrático Alternativo, PDA), který spojovala kritika prezidentství Álvara Uribeho, jemuž vyčítali neoliberální reformy, militarizaci a sekularizaci země.
Senátor (2006–2010) V roce 2006 byl zvolen do Senátu, přičemž dokázal mobilizovat druhou nejvyšší účast ve volbách. Téhož roku probíhal politický skandál, kdy se ukázalo, že desítky politiků spolupracovaly s extremistickým paramilitárním hnutím Spojená sebeobrana Kolumbie. Petro tuto spolupráci kritizoval. Ve funkci senátora hlasitě kritizoval kroky vlády prezidenta Álvara Uribeho. Prezidenta obviňoval také z tajné podpory paramilitárních skupin, včetně CONVIVIR a Spojené sebeobrany Kolumbie. Ve zmíněném skandálu byl totiž odsouzen také prezidentův bratranec Mario Uribe Escobar. Petro vesl slyšení, při kterém představil dokumenty propojující Uribeho vládu, některé představitele armády, paramilitární jednotky a pašeráky drog. Vládní představitelé jeho obvinění odmítli a poukazovali na Petrovu partyzánskou minulost. Petro v této době obdržel několik výhrůžek smrtí a armádní vyšetřování odhalilo dva členy vojenské rozvědky, kteří Petra sledovali.
První kandidatura na prezidenta (2008–2010) V roce 2008 oznámil svůj zájem o prezidentskou kandidaturu v roce 2010. V prezidentských volbách v květnu 2010 získal 9,1 % hlasů a skončil čtvrtý.
Starosta Bogoty (2011–2015) náhled|vlevo|Petro ve funkci starosty Bogoty (2012) Dne 30. října 2011 zvítězil Petro v komunálních volbách v Bogotě. Do funkce starosty nastoupil 1. ledna 2012 a zůstal jím do roku 2015. Kandidoval s programem Bogota pro lidi, který sliboval zavést sociální programy na boj s chudobou a nerovností a také opatření na boj s klimatickou změnou. Dále sliboval boj s korupcí a zvýšení občanské participace.
Během výkonu své funkce zakázal držení palných zbraní, což výrazně snížilo počet vražd. Policie konala řadu razií, při kterých bylo zadrženo velké množství zbraní a drog. Petro dále zavedl odbor pro práva žen, komunitní centrum pro LGBTQ komunitu a desítky center kontroly porodnosti a interrupcí.
Zavedená sociální politika a zlepšení veřejných služeb urychlily snižování chudoby; během jeho vlády se z chudoby dostalo téměř půl milionu lidí a snížila se kojenecká úmrtnost. To bylo výsledkem kombinace veřejných politik (zásobování pitnou vodou pro každou rodinu, preventivní zdravotní program v chudých čtvrtích, nové mateřské školy, posílení veřejného vzdělávání, nová mládežnická centra pro umělecké vzdělávání, zvýhodněné dopravní sazby pro chudé). V oblasti veřejného zdraví byla zřízena Mobilní centra pro drogově závislé. Cílem těchto opatření bylo snížit závislost chudých lidí na poskytovatelích omamných látek a poskytnout jim psychologickou a lékařskou pomoc. V červnu 2012 zakázal býčí zápasy v býčí aréně Santamaría, což Ústavní soud později zvrátil.
náhled|Demonstrace v Bogotě proti pokusu o odvolání Petra z funkce (2014) Během svého působení ve funkci starosty čelil procesu odvolání, který zahájily opoziční strany a který podpořily podpisy více než 600 000 občanů. Po právním ověření bylo ověřeno 357 250 podpisů. Dne 9. prosince 2013 byl státní inspekcí odvolán ze svého místa a na 15 let mu bylo zakázáno vykonávat politické funkce. Nicméně rozhodnutí státní inspekce bylo označeno jako politicky motivované a za Petra se postavily i některé lidskoprávní organizace. Přesto prezident Juan Manuel Santos Petrovo odvolání k březnu 2014 potvrdil. Soud ovšem prezidentovi nařídil, aby své rozhodnutí na základě předložených důkazů zvrátil a v dubnu 2024 se Petro do funkce starosty vrátil.
Druhá a třetí kandidatura na prezidenta (2018 a 2022) V roce 2018 opět kandidoval na prezidenta, tentokrát prohrál až ve druhém kole (se ziskem 41,7 % hlasů). Petro kandidoval s programem, který se zaměřil na podporu všeobecné zdravotní péče, veřejného bankovnictví, odmítnutí návrhů na rozšíření frakování a těžby ve prospěch investic do čisté energie a pozemkové reformy.
náhled|Gustavo Petro a chilský prezident Gabriel Boric (2022) V roce 2022 kandidoval do prezidentského úřadu potřetí. Po vítězství v primárkách si vybral jako kandidátku na viceprezidentku afro-kolumbijskou aktivistku za lidská práva a ochranu životního prostředí Franciu Márquezovou, držitelku Goldmanovy ceny za životní prostředí. Mezi klíčové body jeho programu patřila agrární reforma, která by obnovila produktivitu 15 milionů hektarů půdy a ukončila tak „narkofeudalismus“ (ve španělštině „narco-latifundismo“); zastavení veškerého nového těžení ropy, aby se země zbavila závislosti na těžebním průmyslu a průmyslu fosilních paliv; infrastrukturu pro přístup k vodě a rozvoj železniční sítě; investice do veřejného vzdělávání a výzkumu; daňovou reformu a reformu převážně privatizovaného systému zdravotnictví.
Ve volbách se dostal do druhého kola, ve kterém porazil bývalého starostu města Bucaramanga a podnikatele Rodolfa Hernándeze. Petro získal 11,2 milionu hlasů, tj. 50,44 %. Hernándeze porazil o 700 tisíc hlasů. Půl milionu Kolumbijců však vhodilo do urny prázdný lístek a 295 tisíc přeškrtnutý. Hernández výsledek ihned uznal a Petrovi pogratuloval.
Prezidentství náhled|Gustavo Petro a americký prezident Joe Biden (2023) Do funkce prezidenta nastoupil v srpnu 2022. V té době měla levice v obou komorách parlamentu menšinu. Petro proto vyjednával podporu se středopravicovou Partido Liberal Colombiano a sociálně liberální Partido de la Unión por la Gente Juana Manuela Santose. Obě strany ho sice během voleb kritizovaly, ale za místa ve vládě s ním následně vytvořily vládu. Koalici podpořila i řada malých stran. V listopadu 2023 koalici opustila Partido Liberal Colombiano.
Po nástupu ho čekalo přesvědčení Senátu, aby ratifikoval klimatickou Regionální dohodu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti a spravedlnosti v záležitostech životního prostředí v Latinské Americe a Karibiku (Dohoda z Escazú), kterou senátoři opakovaně odmítli kvůli dopadům na průmysl. Senátoři nakonec souhlasili a dohoda byla Kolumbií ratifikována v roce 2024. Vedle řady environmentálních a sociálních politik také v srpnu 2022 navrhl dekriminalizaci výroby kokainu a marihuany a prohlásil: „Je čas na novou mezinárodní úmluvu, která uzná, že válka proti drogám selhala.“
náhled|Gustavo Petro a brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva (2023) Nástup Gustava Petra do funkce prezidenta nebyl kvitován armádním velením a několik generálů se v tomto duchu ozvalo v tisku. Vrchní velitel armády Enrique Zapateiro rezignoval na svou funkci. Dne 12. srpna tak Petro jmenoval nové vojenské velení s cílem „podstatně zvýšit respekt k lidským právům a svobodám“.
V srpnu 2022 Kolumbie a Venezuela obnovily diplomatické vztahy po tříletém přerušení. Petro oznámil plány na obnovení mírových jednání s partyzánskými jednotkami Národní osvobozenecké armády (ELN), která byla přerušena po bombovém útoku v Bogotě v roce 2019, při kterém bylo zabito více než 20 kadetů policejní akademie. Kvůli Petrově politice „totálního míru“ je armáda obviňována z toho, že „zůstává v kasárnách“, zatímco nelegální organizace posilují.
Během války v Pásmu Gazy Petro odsoudil izraelské činy v Gaze a obvinil Izrael z genocidy Palestinců. V roce 2024 pozastavil diplomatické vztahy s Izraelem.