Sudetoněmecké krajanské sdružení (v češtině hovorově nazývané též Sudetoněmecký landsmanšaft, německy: Sudetendeutsche Landsmannschaft, zkratka SL; celý název zní Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e. V.) je jeden z německých vysídleneckých spolků (Vertriebenenverband), který zastupuje Němce, nuceně vystěhované ze Sudet, tj. z pohraničního území někdejšího Československa.
Spolkovým předsedou tohoto sdružení je od roku 2014 Bernd Posselt, který také již od roku 2008 zastává funkci mluvčího sdružení (Sprecher). Sudetoněmecké krajanské sdružení je členskou organizací Svazu vyhnanců (Bund der Vertriebenen), který sdružuje všechny organizace Němců vyhnaných nebo vysídlených z východní Evropy a všech republik bývalého Sovětského svazu.
Sudetoněmecké krajanské sdružení vydává týdeník Sudetendeutsche Zeitung (Sudetoněmecké noviny).
Historie Sdružení bylo založeno na počátku 50. let 20. století jako organizace Němců, kteří museli po porážce Německa ve druhé světové válce opustit svá bydliště na území někdejší ČSR.
Ze Sudetoněmeckého krajanského sdružení se postupně vyčlenily čtyři další samostatné organizace sudetských Němců v Německu: Ackermannovo sdružení (sudetoněmečtí katolíci), Witikobund (sudetoněmečtí nacionalisté), Seligerovo sdružení (sudetoněmečtí sociální demokraté) a dále menší Společnost Johannese Mathesia – evangeličtí Sudetoněmci (sudetoněmečtí protestanti).
Sídlem sdružení je Mnichov. Předsednictvo udává, že sdružení zastupuje 250 000 členů. Sdružení dostává finanční podporu od německého státu, jehož finanční výše není známa. Podle některých pramenů dostalo sdružení od roku 1974 do roku 1985 státní podporu ve výši 23 milionů DM.Die Sudetendeutsche Landsmannschaft (SL) Entstehung, Geschichte, Struktur (Sudetoněmecké krajanské sdružení, vznik, dějiny, struktura) , 21. července 1998 (německy).
Sdružení organizuje každým rokem sjezd, který se nazývá Sudetoněmecký den (Sudetendeutscher Tag). Je pořádán střídavě v různých městech, často v Bavorsku, a sice o svatodušních svátcích. V roce 2018 to bylo ve dnech 26. až 28. května v Augsburgu. V rámci tohoto sjezdu se od roku 1958 každoročně uděluje Evropská cena Karla IV. za zásluhy o spolupráci mezi národy střední Evropy.
Vztahy s Českou republikou po roce 1989
V období před vstupem České republiky do Evropské unie, k němuž došlo 1. května 2004, představitelé sdružení deklarovali obecnou podporu myšlence rozšíření Evropské unie na východ a procesu poválečného usmíření v Evropě, na druhé straně však integraci České republiky striktně podmiňovali zrušením Benešových dekretů.
Tyto spory se projevily také při hlasování Evropského parlamentu o přijetí nových členských států dne 9. dubna 2003. Tehdejší mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt patřil mezi poslance, kteří hlasovali proti vstupu České republiky do Evropské unie. Proti vstupu České republiky hlasovalo v Evropském parlamentu celkem 39 poslanců, převážně z řad CSU a CDU, dalších 37 poslanců se hlasování zdrželo. Svůj hlas proti vstupu České republiky do Evropské unie Bernd Posselt zdůvodnil tím, že česká strana odmítla zrušit Benešovy dekrety a neposkytla signál k majetkoprávnímu a morálnímu odškodnění vysídlených Němců.
V letech 2015 a 2016 prosadil Bernd Posselt z pozice nejvyššího představitele (mluvčího) a spolkového předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení historickou změnu jeho stanov. Z dokumentů byly definitivně vyškrtnuty formulace o „právu na znovuzískání domoviny“ a „vrácení zkonfiskovaného majetku, případně odškodnění“. Přestože organizace poválečné vyhnání nadále považuje za historické bezpráví, oficiálně se tímto krokem vzdala jakýchkoliv právních, materiálních či územních nároků vůči České republice. Tento krok se setkal se silným odporem radikálního křídla uvnitř sdružení, které změnu napadlo u německých soudů.
V lednu 2016 mnichovský soud zrušil změnu stanov Sudetoněmeckého landsmanšaftu z roku 2015, kterou byly odstraněny formulace o „právu na znovuzískání domoviny“ a „vrácení zkonfiskovaného majetku, případně odškodnění“. Soud rozhodl z procedurálních důvodů, zejména kvůli nedostatečné lhůtě pro projednání připomínek před hlasováním. Na mimořádném spolkovém shromáždění v únoru 2016 byla změna stanov přijata znovu, tentokrát při dodržení požadovaných procedurálních pravidel. Pro návrh hlasovalo přibližně 72 % delegátů. Změna stanov byla kritizována radikálnějším křídlem landsmanšaftu, zejména organizací Witikobund, která odmítala vzdání se majetkových nároků a podílela se na soudních žalobách proti novému znění stanov.
Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Od roku 2003 udržuje SL informační kancelář v Praze. Sudetoněmecká informační kancelář v Praze je provozována společností s ručením omezeným „SKS – Informační středisko Praha, s.r.o.“.http://www.sks-praha.com – odkaz směřuje na německé stránky Sudetoněmeckého krajanského sdružení http://www.sudeten.de
V srpnu 2009 odmítlo Ministerstvo vnitra ČR registraci občanského sdružení „Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ podle českého práva.Ministerstvo vnitra odmítlo registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení: Benešovy dekrety jsou posvátné, URL: http://tompecina.blogspot.com/2009/08/ministerstvo-vnitra-odmitlo-registraci.htmlPředběžná zpráva o založení Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, URL: http://tompecina.blogspot.com/2009/08/predbezna-zprava-o-zalozeni.html Sdružení zamýšleli založit aktivisté Wolfgang Habermann, Jan Šinágl a Tomáš Pecina. „Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ však nemá formálně nic společného se Sudetoněmeckým krajanským sdružením, které působí v Německu a v Rakousku. „Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ bylo nakonec v Česku zaregistrováno jako spolek v březnu 2015.Sudetoněmecké krajanské sdružení bylo registrováno
Vedení sdružení náhled|250px|Předseda sdružení od roku 2014 a jeho mluvčí Bernd Posselt
Mluvčí 1950–1959 Rudolf Lodgman von Auen 1959–1967 Hans-Christoph Seebohm 1968–1982 Walter Becher 1982–2000 Franz Neubauer 2000–2008 Johann Böhm od roku 2008 Bernd Posselt
Spolkoví předsedové 1954–1959 Frank Seiboth 1959–1975 Franz Böhm 1976–1982 Walter Becher 1982–1987 Jörg Kudlich 1987–2000 Franz Neubauer 2000–2008 Bernd Posselt 2008–2014 Franz Pany od roku 2014 Bernd Posselt
Předsedové v Rakousku 1953–1971 Emil Michl 1971–1978 Emil Schembera 1978–1986 Josef Koch 1987–2000 Karsten Eder 2000–2023 Gerhard Zeihsel od roku 2023 Rüdiger Stix
Cíle sdružení Hlavními cíli jsou podle webu sudeten.de: hájit zájmy sudetských Němců a jejich potomků Zájmy svých členů se SL snaží prosazovat přes své zástupce v politických stranách v Německu. Značný vliv mělo sdružení dosud na politiku bavorské vládní strany Křesťansko-sociální unie Bavorska (Christlich-Soziale Union in Bayern, CSU). rozvíjení kulturního a vědeckého dědictví bývalé domoviny jako část evropské kultury a podporovat partnerství mezi Němci a Čechy. Jednotlivé skupiny pořádají různá setkání s kulturním programem a politickými semináři, jsou zastoupeny domovskými stránkami na internetu a vydávají početné tiskoviny. Organizuji také například kontakty s českými obcemi ohledně péče o hroby bývalých německých obyvatel. cílem sdružení bylo před únorem 2016 prosazení právního nároku na ztracenou domovinu a náhradu zkonfiskovaného sudetského majetku. Avšak v tzv. zásadním (programovém) prohlášení z 28. února 2015 (stav květen 2026) je stále přítomen požadavek na „zrušení dekretů, zákonů a nařízení, které byly v letech 1945/1946 vydány prezidentem, vládou nebo parlamentem tehdejší Československé republiky a které nadále platí a představují protiprávní jednání – kolektivní zbavení práv, vyvlastnění, nucené práce, vyhnání a vraždy.“ Očekává přitom podporu německé politiky.
Vývoj stanov v letech 2015–2016 K zásadnímu zvratu v programových cílech hnutí došlo v letech 2015 a 2016, kdy byly z oficiálních stanov Sudetoněmeckého landsmanšaftu po vnitřních sporech vypuštěny body prosazující majetkové a územní nároky vůči České republice. Spolkové shromáždění organizace poprvé odhlasovalo tuto reformu na konci února 2015, čímž ze stanov zmizely pasáže o tom, že spolek „prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání“ and „hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu“. Nejvyšší představitel hnutí Bernd Posselt změnu obhajoval s tím, že původní termín „znovuzískání domoviny“ vyvolával mylný dojem územních nároků vůči Česku. Místo toho stanovy nově definovaly cíl podílet se na spravedlivém uspořádání garantujícím základní lidská práva a ukotvily závaznost Listiny základních práv EU. Sdružení zároveň deklarovalo, že odsuzuje genocidu, vyhánění či protiprávní vyvlastňování a usiluje o nápravu na základě spravedlivého vyrovnání. V souvislosti s Listinou základních práv EU prosadil v roku 2009 bývalý český prezident Václav Klaus pro Česko výjimku, neboť tvrdil, že by listina mohla otevřít cestu majetkovým nárokům vysídlenců; právní experti však toto riziko většinou vylučovali a česká vláda v roce 2014 oznámila, že výjimku již nebude nadále prosazovat. Proti úpravě stanov se ostře ohradila část oblastních uskupení (např. hornobavorské a švábské sdružení), podle kterých nová verze znamenala „přijetí vyhnání“ a vedení ji prosadilo „přepadovou taktikou“ bez včasného projednání se členskou základnou. Vnitřní opozice, reprezentovaná zejména pravicovým křídlem Witikobund, napadla rozhodnutí u soudu. V červnu 2015 se v českých médiích objevily zprávy, že mnichovský správní soud označil úpravu za neplatnou z důvodu neoprávněné změny cílů organizace, k níž by byl nutný souhlas všech členů. Vedení landsmanšaftu však tyto informace bezprostředně popřelo jako nepřesné s vysvětlením, že nešlo o rozsudek, nýbrž o dopis justiční úřednice vyžadující stanovisko k žalobě. K samotnému soudnímu rozhodnutí došlo na začátku roku 2016. Mnichovský soud sice v únoru 2016 potvrdil politické stanovisko vedení SL a odmítl žalobu Witikobundu, že by se novou formulací měnil samotný účel sdružení (přičemž většinu přes 70 % označil za dostatečnou), avšak stanovy přesto zneplatnil z procesních důvodů. Podle rozsudku totiž vedení spolku neposkytlo dostatečnou lhůtu pro řádné vypořádání všech připomínek členské základny. Vedení landsmanšaftu na základě toho proces formálně zopakovalo a 28. února 2016 na mimořádném zasedání Spolkového shromáždění v Mnichově delegáti vypuštění snahy o vrácení majetku definitivně schválili většinou 72 % hlasů. Ani tato změna stanov hlavního reprezentanta vysídlenců však právně nevyloučila možnost, aby se případných majetkových nároků domáhali jednotlivci u příslušných soudů samostatně.
Stanovisko Sudetoněmecké rady k sudetské otázce – tzv. 20 bodů Sudetoněmecký program 20 bodů (přijatý 7. května 1961 Spolkovým shromážděním Sudetoněmeckého landsmanšaftu a Sudetoněmeckou radou) představoval základní dokument formulující požadavky hnutí vůči Československu, který byl strukturálně rozdělen na retrospektivní část a výhled do budoucna. V rovině samotného textu program požadoval „návrat sudetoněmecké skupiny do své vlasti“, odmítal se zříci „zadostiučinění za škody způsobené vyhnáním“ a vznášel nárok na sebeurčení pro „národy a národní skupiny“. Dokument dále označoval začlenění Němců do centralistického národního státu za nepřípustné a v bodu 19 explicitně navrhoval možnost budoucího „státoprávního společenství s českým a slovenským národem“ na partnerském principu pod garancí evropských institucí.