Žalm 104 („Dobrořeč, má duše, Hospodinu!“) je biblický žalm. V překladech, které číslují podle Septuaginty, se jedná o 103. žalm. Hebrejská předloha žalmu je bez nadpisku, ale Septuaginta včetně Vulgaty má tento: „Davidův.“ Podle některých vykladačů toto nadepsání znamená, že žalm byl určen pro krále z Davidova rodu. Žalm je považován za velký, přírodu opěvující chvalozpěv – Alexander von Humboldt jej dokonce označil za „nejvelkolepější popis přírody ve světové literatuře“.
Užití v liturgii V judaismu je žalm podle siduru recitován v rámci liturgie Borchi nafši (Žehnej duše má), a to po odpolední modlitbě o každém Šabatu v období mezi svátkem Sukot a Šabat ha-gadol. Spis Šimuš Tehilim („Užití Žalmů“), jehož autorem je zřejmě židovský učenec Chaj Ga'on (939–1038), navíc uvádí, že recitace 104. žalmu může být prospěšná tomu, kdo se potřebuje zbavit nějakého škůdce.Ewa Gordon, předmluva k reprintu:
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Žalmy