Vítek I. z Krumlova, ze Sepekova a Načeradce (též v německé podobě jako Witiko von Krumau, či latinsky jako Witigo de Crummenowe; před rokem 1220 – 1277 pravděpodobně na Vítkově hrádku) byl český šlechtic z rodu Vítkovců z rodové větve pánů z Krumlova. Působil ve službách českých králů Václava I. a Přemysla Otakara II.
Život vlevo|náhled|Pečeť Vítka z Krumlova Vítek z Krumlova je doložen v letech 1220–1277. Jeho otec Záviš z Nechanic zastával v letech 1233–1236 úřad královského podkomořího. A v těchto letech jsou u královského dvora doloženi také jeho bratr Budivoj. Královský palác však Vítkovci museli dočasně opustit, pravděpodobně kvůli sporům mezi českým králem a císařem Fridrichem II. o dědictví Babenberků. Vrátili se teprve po roce 1242.
Zmínky o Vítkovi se dochovaly v četných dokumentech, které sám inicioval nebo v nich vystupoval jako svědek, většinou spolu se svým bratrem Budivojem. Vosková pečeť, kterou používal, zobrazuje lva, který má před sebou pětilistou růži.
V roce 1258 jako náhradu za způsobené škody a za svou záchranu daroval Vítek tři statky a ves Pfaffenschlag klášteru Schlägl a kostel ve Světlíku. Ve stejném roce dne 16. června pražský biskup Jan z Dražic potvrdil klášteru Schlägler patronátní právo nad kostelem Kirchschlag, který taktéž klášteru daroval Vítek. Stejně jako jeho bratr Budivoj, věnoval „Witigo de Krumbenowe“ 1. června 1259 nově založenému klášteru ve Vyšším Brodě svůj podíl lesa, který byl později nazýván klášterním lesem (Klosterwald). V roce 1260 je Vítek uveden jako svědek spolu s bratrem Budivojem v listině, jíž Vok I. z Rožmberka obnovil svou fundaci Vyšebrodského kláštera („Dominus Budewoy et dominis Witigo de Krummenowe frater suus“). Když Vok z Rožmberka dne 28. května 1261 ve Štýrském Hradci potvrdil dary učiněné vyšebrodskému opatství, byli mezi svědky opět „Dominus Budewoy et dominis Witigo de Krummenowe“. O dva týdny později dne 11. června byl „Witigo de Crummenowe“ přítomen jako svědek v Praze, když Vok z Rožmberka daroval vyšebordskému klášteru kostel sv. Kříže ve Veselí nad Lužnicí a ves Ponědraž. Dne 12. května 1264 v Písku potvrdil král Přemysl Otakar II. výměnu panství se Stiro von Wetkowitz, jako svědci vystupovali "Witigo de Crumnov" a jeho bratr "Budiwoi de Scharitz". Witigo de Chrumnav byl také přítomen v Pasově v roce 1264 jako svědek, když jeho bratr "Budiwoy v. Skalitz“ a jeho manželka Perchta převedli vesnici Schintau (Schindlau) do vlastnictví Schläglského opatství. Když dne 25. května 1265 Witigo von Skalitz a Hojer von Wittingau se vzdali práv na Walkersdorf ve prospěch kláštera ve Světlé místo svých sester, svědky byli bratři „Witigo de Chrumenow“ a „Budiboy de Zcalicz“. Téhož dne byli svědky listiny Ludmily von Reusch, s níž prodala podíl z Walkersdorfu klášteru Světlá. Dne 26. 1. června 1266 byli „Witigo de Chrumnawe“ a jeho bratr „Bodiboe de Scalicz“ přítomni jako svědci ve Světlé, když Čeč z Velešína, se souhlasem své manželky Gisely z Kuenringu, cisterciáckému klášteru ve Světlé předal ves Reinprechts. V listině vydané ve Strakonicích dne 26. srpna 1274 svědčí „Witigo dominus de Crumnov“, že před pěti lety předal ves Strasan paní Kristýně a jejímu synovi Mikulášovi z Prahy. Totéž ve stejný den potvrdili Vítkovi synové Jindřich a Vok.
Vítek I. z Krumlova je naposledy doložen k roku 1277, kdy před 22. zářím na Vítkově kameni ve své závěti připsal vesnice Gywowis, Nalomich a Hradowi klášteru Vyšší Brod.
Rodina Vítek I. z Krumlova byl ženatý se Sybillou, jejíž příjmení není známo. Děti z manželství byly:
Jindřich z Krumlova († 1301), ženatý s Ofkou Vok z Krumlova († 1302), s ním vymřela rodová větev Witigů z Krumlova.
Odkazy Reference
Literatura Valentin Schmidt, Alois Picha: Urkundenbuch der Stadt Krummau in Böhmen. Band 1: 1253–1419. Selbstverlag des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen, Prag 1908, S. 2–5 (Städte- und Urkundenbücher aus Böhmen 5). Anna Kubíková: Rožmberské kroniky. Krátky a summovní výtah od Václava Březana. Veduta, České Budějovice 2005, , S. 80–85.
Vítek I. Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Úmrtí v roce 1277 Kategorie:Muži