náhled|Paul McCartney v roce 1964. Paul is dead (česky Paul je mrtvý) je městská legenda a konspirační teorie, která tvrdí, že anglický hudebník Paul McCartney ze skupiny The Beatles zemřel 9. listopadu 1966 a byl tajně nahrazen dvojníkem. Tato fáma se začala šířit v roce 1967 a široké popularity dosáhla v září 1969 po zprávách z amerických univerzitních kampusů.
Podle této teorie či fámy McCartney zemřel při autonehodě, a aby ušetřili veřejnost zármutku, nahradili ho přeživší členové Beatles McCartneyho dvojníkem, přičemž toto tajemství následně sdělovali prostřednictvím nenápadných detailů na svých albech. Zastánci vnímali stopy mezi prvky písní Beatles a obaly; lovení stop se ukázalo jako nakažlivé a do října 1969 se stalo mezinárodním fenoménem. Fámy poklesly poté, co časopis Life v listopadu 1969 zveřejnil rozhovor s McCartneym.
Fenomén byl v 70. letech předmětem analýz v oborech sociologie, psychologie a komunikace. McCartney tento hoax parodoval názvem a obalem svého alba Paul Is Live z roku 1993. Podle časopisu Time byla legenda v roce 2009 zařazena mezi deset „nejtrvalejších konspiračních teorií světa“.
Premisa Zastánci této teorie tvrdili, že 9. listopadu 1966 se McCartney během nahrávání alba Sgt. Pepper pohádal se svými spoluhráči a rozzlobeně odjel autem, přičemž ho vyrušila metařka („Lovely Rita“), nevšiml si, že se změnila světelná signalizace („A Day In The Life“), havaroval a byl dekapitován („Don't Pass Me By“). Byl uspořádán Paulův pohřební obřad, na kterém pronesli smuteční řeči George („Blue Jay Way“) a Ringo („Don't Pass Me By“)SCHAFFNER, s. 127., následoval průvod (obálka Abbey Road) a Lennon jako kněz sloužil jeho pohřeb a pohřbil ho (údajný výrok „I Buried Paul“ ve skladbě Strawberry Fields Forever). Aby ušetřili veřejnost zármutku, nebo prostě z legrace, nahradili ho přeživší Beatles vítězem soutěže o McCartneyho dvojníka. Tento scénář byl usnadněn nedávným odchodem Beatles z živého vystupování a jejich rozhodnutím prezentovat se novou image pro své další album Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band (které se začalo nahrávat později téhož měsíce).GOULD, s. 593.
Podle LaBourova vyprávění byl náhradníkem „sirotek z Edinburghu jménem William Campbell“, kterého Beatles poté vycvičili, aby se vydával za McCartneyho. Jiní tvrdili, že se muž jmenoval William Shears Campbell, později zkráceně Billy Shears, a záměna byla iniciována britskou MI5 z obav před těžkým utrpením, které by McCartneyho smrt způsobila publiku Beatles. Podle tohoto posledního vyprávění se prý přeživší Beatles trápili pocitem viny ze své dvojí lži, a proto zanechali ve své hudbě a na obalech alb vzkazy, aby svým fanouškům sdělili pravdu.
Fanoušci a příznivci teorie o McCartneyho smrti identifikovali desítky domnělých stop. Patří mezi ně vzkazy vnímané při poslechu písní přehrávaných pozpátku a symbolické interpretace textů i obrázků na obalech alb. Dvěma často uváděnými příklady jsou domněnky, že slova „I buried Paul“ vyslovil Lennon v závěrečné části písně Strawberry Fields Forever, kterou Beatles nahráli v listopadu a prosinci 1966. Lennon později řekl, že tato slova byla ve skutečnosti „Cranberry sauce“ (česky „brusinková omáčka“). Také slova „number nine, number nine“ v písni Revolution 9 se při přehrávání pozpátku stala „turn me on, dead man, turn me on, dead man“. Podobným obrácením na konci písně „I'm So Tired“ vzniklo „Paul is dead man, miss him, miss him, miss him...“MACDONALD, s. 273.
Dalším příkladem je interpretace obalu alba Abbey Road jako vyobrazení pohřebního průvodu: John Lennon v bílém obleku představuje kněze, Ringo Starr v černém obleku zřízence pohřebního ústavu, McCartney, bosý a mimo ostatní, symbolizuje mrtvolu a George Harrison v džínách na konci průvodu představuje hrobníka. Jako další „důkaz “byla označena poznávací značka bílého Volkswagenu Brouk na přebalu obsahující znaky LMW 281F, které byly chybně přečteny jako 28IF. „28IF “představovalo McCartneyho věk, kdyby byl ještě naživu (ačkoli McCartneymu bylo v době nahrávání a vydání alba 27 let), zatímco „LMW “znamenalo „Linda McCartney pláče“ (anglicky Linda McCartney weeps) nebo „Linda McCartney, vdova“" (Linda McCartney, widow). McCartney a tehdejší Linda Eastmanová se však v roce 1966, tedy v roce Paulovy údajné smrti, ještě nesetkali. To, že levák McCartney držel v pravé ruce cigaretu, prý také podporovalo myšlenku, že jde o podvodníka.
Počátky Na začátku roku 1967 se v Londýně rozšířila fáma, že Paul McCartney zahynul 7. ledna při dopravní nehodě, když jel po dálnici M1. Tato fáma byla ukázána a vyvrácena v únorovém čísle časopisu The Beatles Book. McCartney se o ní údajně zmínil na tiskové konferenci konané u příležitosti vydání alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band v květnu téhož roku. V roce 1967 už byli Beatles známí tím, že do své hudby občas zařazovali backmasking. Analyzování jejich textů kvůli skrytému významu se stalo populárním trendem i v USA. V listopadu 1968 vyšlo jejich dvojalbum (známé také jako bílé album), které obsahovalo skladbu Glass Onion. John Lennon píseň napsal v reakci na bláboly (v angličtině gobbledygooks), které se říkaly o albu Sgt. Pepper. V pozdějším rozhovoru řekl, že záměrně mátl posluchače verši jako „mrož byl Paul“ (měl to být odkaz na jeho píseň I Am the Walrus z EP a alba Magical Mystery Tour z roku 1967).
Dne 17. září 1969 zveřejnil Tim Harper, redaktor Drake Times-Delphic, studentských novin Drake University v Des Moines ve státě Iowa, článek s názvem „Je brouk Paul McCartney mrtvý?“ („Is beatle Paul McCartney dead?“). Článek se zabýval fámou, která kolovala na univerzitní půdě a která uváděla indicie z posledních alb Beatles, včetně vzkazu interpretovaného jako „Turn me on, dead man“, který je slyšet při přehrávání skladby Revolution 9 z bílého alba pozpátku. Odkazovalo se také na zadní obal alba Sgt. Pepper, kde jsou všichni Beatles kromě McCartneyho vyfotografováni čelem k divákovi, a na přední obal alba Magical Mystery Tour, na němž je jeden neidentifikovaný člen kapely vyobrazen v obleku jiné barvy než ostatní tři. Podle hudebního novináře Merrella Nodena byl Harper's Drake Times-Delphic první, kdo publikoval článek o této teorii. Harper později uvedl, že se stala předmětem diskusí mezi studenty na začátku nového akademického roku, a dodal: „Mnoho z nás bylo kvůli Vietnamu a takzvanému establishmentu připraveno, ochotno a schopno uvěřit téměř jakémukoli spiknutí.“
Koncem září 1969 vydali Beatles album Abbey Road, protože se právě rozpadali. Dne 10. října téhož roku tiskový mluvčí Beatles Derek Taylor na tuto fámu reagoval prohlášením: „V poslední době dostáváme záplavu dotazů, které se týkají zpráv o tom, že Paul je mrtvý. Takové dotazy samozřejmě dostáváme už léta, ale v posledních týdnech je dostáváme v kanceláři i doma ve dne v noci. Dokonce mi telefonují diskžokejové a další lidé ze Spojených států.“Paul McCartney Asserts He's 'Alive and Well'. Courier-Post. Camden, New Jersey. 10. října 1969. V tomto období se McCartney cítil izolovaný od svých spoluhráčů, když nesouhlasil s jejich volbou obchodního manažera Allena Kleina, a byl rozrušený Lennonovým soukromým oznámením, že skupinu opouští. Po narození dcery Mary koncem srpna se McCartney stáhl do ústraní, aby se mohl soustředit na rodinný život. Dne 22. října, v den, kdy se tato konspirační teorie dostala do mezinárodního povědomí, McCartney, jeho žena Linda a jejich dvě dcery odcestovali do Skotska, aby strávili čas na jeho farmě poblíž Campbeltownu.MILES 2001, s. 358.
Vzestup teorie Dne 12. října 1969 řekl volající do detroitské rozhlasové stanice WKNR-FM diskžokejovi Russu Gibbovi o této fámě a jejích stopách. Gibb a další volající pak o fámě diskutovali ve vysílání následující hodinu, během níž Gibb nabídl další možné stopy.WINN 2009, s. 241. O dva dny později zveřejnil deník The Michigan Daily satirickou recenzi na Abbey Road od studenta Michiganské univerzity Freda LaBoura, který si výměnu názorů v Gibbově pořadu vyslechl, pod titulkem „McCartney mrtev; nové důkazy vyneseny na světlo“. Na obalech alb Beatles, zejména na obalu Abbey Road, identifikoval různé indicie k McCartneyho údajné smrti. LaBour později uvedl, že si mnoho stop vymyslel, a byl překvapen, když příběh převzaly noviny po celých Spojených státech. Noden píše, že „velmi brzy měl každý univerzitní kampus, každá rozhlasová stanice svého rezidentního experta.“ WKNR tuto fámu dále podnítila svým dvouhodinovým pořadem The Beatle Plot, který se poprvé vysílal 19. října 1969. Ačkoliv byl tento pořad označen za „neslavný“, „podvod “a „výsměch“, Gibbovi a samotné stanici přinesl obrovskou celosvětovou publicitu.
Příběh brzy převzaly i mainstreamovější rozhlasové stanice v oblasti New Yorku, WMCA a WABC. Dne 21. října v ranních hodinách diskutoval diskžokej WABC Roby Yonge o této fámě ve vysílání více než hodinu, než byl stažen z vysílání kvůli porušení formátu. Signál WABC v tu noční dobu pokrýval širokou posluchačskou oblast a byl slyšet ve 38 státech USA a občas i v dalších zemích. Ačkoli tisková kancelář Beatles fámu popřela, McCartneyho netypické stažení z veřejného života přispělo k její eskalaci.SOUNES, s. 262. Vin Scelsa, studentský hlasatel v roce 1969, později uvedl, že eskalace svědčí o kontrakulturním vlivu Boba Dylana, Beatles a Rolling Stones, neboť: „Každá jejich píseň - počínaje zhruba koncem roku 1966 - se stala osobním poselstvím, hodným nekonečného zkoumání... byly to návody, jak žít svůj život.“NODEN, Merrell. Dead Man Walking. Mojo Special Limited Edition: 1000 Days of Revolution (The Beatles' Final Years – Jan 1, 1968 to Sept 27, 1970). Londýn, 2003, p. 114.
Dne 23. října vyslala WMCA Alexe Bennetta do sídla Apple Corps v Londýně, aby pokračoval v rozsáhlém zpravodajství o konspirační teorii.WINN, s. 333. Ringo Starr zde Bennettovi řekl: „Pokud tomu lidé budou věřit, tak tomu budou věřit. Já můžu jen říct, že to není pravda.“ V rozhlasovém rozhovoru s Johnem Smallem z WKNR Lennon řekl, že tato fáma je „šílená“, ale pro album Abbey Road je to dobrá reklama.WINN 2009, s. 332–33. O halloweenské noci roku 1969 vysílala stanice WKBW v Buffalu ve státě New York pořad s názvem Paul McCartney Is Alive and Well - Maybe (česky Paul McCartney je živý a zdravý - možná), který analyzoval texty písní Beatles a další indicie. DJové WKBW dospěli k závěru, že celá teorie byla vymyšlena Lennonem.
Do konce října 1969 vyšlo několik nahrávek, které využily fenoménu McCartneyho údajného skonu: „The Ballad of Paul“ skupiny Mystery Tour, „Brother Paul“ Billyho Shearse a skupiny All Americans, „So Long Paul“ Werbleyho Finstera, což byl pseudonym José FelicianaMCKINNEY, s. 292., a „We're All Paul Bearers (Parts One and Two)“ skupiny Zacharias and His Tree People. Další písní byla „Saint Paul“ od Terryho Knighta, která se v červnu téhož roku stala menším hitem a následně ji rozhlasové stanice převzaly jako poctu „zesnulému Paulu McCartneymu.“ Coververze písně „Saint Paul“" novozélandského zpěváka Shanea se dostala na vrchol tamní singlové hitparády. Podle zprávy v časopise Billboard ze začátku listopadu plánovala společnost Shelby Singleton Productions vydat dokumentární LP s rozhlasovými segmenty pojednávajícími o tomto fenoménu. V Kanadě využila společnost Polydor Records této fámy v obalu pro album Very Together, přebal předslavnostních nahrávek Beatles s Tony Sheridanem, kde použila obal, na němž byly zobrazeny čtyři svíčky, z nichž jedna byla právě zhasnuta.SCHAFFNER, s. 130.
Konec legendy