Manfred Georg Rudolf von Brauchitsch (15. srpna 1905 Hamburk – 5. února 2003 Gräfenwarth) byl německý automobilový závodník, který jezdil za Mercedes-Benz ve slavných „Stříbrných šípech“ v automobilových závodech typu Grand Prix ve 30. letech 20. století. Zvítězil ve čtyřech závodech – roku 1932 na AVUS v Berlíně, 1934 na ADAC Eifelrennen, roku 1937 GP Monaka a roku 1938 na francouzské GP. V evropském šampionátu skončil 2krát druhý a jednou třetí. Byl znám svou pověstnou smůlou: nejméně 5krát ztratil prvenství v závodech těsně před očekávanou výhrou.
Životopis Manfred von Brauchitsch se narodil do velkostatkářské, pruské šlechtické dynastie armádních důstojníků, která byla ve službách pruského krále a německého císaře Viléma II. Jeho otcem byl pruský důstojník Viktor von Brauchitsch (1864–1925), matkou Olga, rozená von Bomsdorff (1873–1954). Jeho strýcem byl polní maršál Walther von Brauchitsch, vrchní velitel německé armády během 2. světové války. Velel Wehrmachtu po vypuknutí druhé světové války a byl propuštěn ze služby v prosinci 1941.
Von Brauchitsch byl v mládí vášnivým cyklistou. Navštěvoval od roku 1913 gymnázium v Berlíně. V roce 1923 vstoupil do Freikorpsu v Berlíně-Spandau, stal se členem brigády Erhardt a měl se stát vojákem z povolání. V letech 1924 až 1928 sloužil v Reichswehru. Při absolvování válečné školy (vojenská akademie) v Drážďanech měl v roce 1928 vážnou nehodu na motorce a kvůli zraněním, které utrpěl, opustil Reichswehr jako další služby neschopen. Vojenská kariéra skončila zlomeninami žeber, rukou, nohou, naraženou lebkou, třemi dny v bezvědomí a ochrnutou polovinou obličeje. náhled|Brauchitsch při III. světovém festivalu mládeže a studenstva v roce 1951 ve východním Berlíně Aristokratický mladík začal závodit v Mercedesu svého bratrance v roce 1929. Počátkem 30. let závodil jako soukromník s vozem Mercedes a vyhrál Velkou cenu na Avusu s typem SSKL. Byl továrním řidičem firmy Mercedes-Benz v letech 1934–1939. Měl ošklivou havárii před německou GP 1934 a byl mimo několik závodů s frakturou ruky a žeber. Byl znám jako smolař („der Pechvogel“), protože řadu závodů prohrál smůlou. Někdy se ale zdálo, že si přivodil vlastní neštěstí svojí vinou, protože jeho styl jízdy byl dosti divoký. Zahrnoval prudké brzdění, tvrdou práci s volantem a nechvalně proslul tím, že ničil motory i pneumatiky. V letech 1932 a 1938 se stal i filmovým hercem. Poprvé to bylo ve filmu Boj (Kampf), kde ztvárnil postavu Roberta Wecka, automobilového závodníka. Ve filmu Když hvězdy svítí (Es leuchten die Sterne) ztvárnil sám sebe. V krátkých scénách se objeví téměř všichni známí němečtí umělci a umělkyně, ba dokonce vedle Anny Ondrákové i Max Schmeling a automobiloví závodníci Caracciola, Brauchitsch, Lang. Tito v nejvtipnější revuální scéně, kde na mostě, který filmem spojuje říši snů, pohádek a dějin se skutečností, nastupují samostatně i v zástupech jednotlivé postavy a výjevy z filmů všech dob. náhled|Manfred von Brauchitsch ve voze Mercedes-Benz S při Oldtimer-Grand-Prix na Nürburgringu (1986) Již dříve byl zproštěn vojenské služby a během druhé světové války pracoval von Brauchitsch v různých funkcích, z nichž jedna byla na Speerově říšském ministerstvu zbrojního a válečného průmyslu nacistického Německa. Při práci za války se seznámil se svou první manželkou Giselou Hundtovou (1918–1957), se kterou se oženil 27. prosince 1946. Ještě za války se stal členem nacionálně socialistického motoristického sboru (Nationalsozialistisches Kraftfahrkorps, NSKK), ve kterém zastával hodnost Sturmführera. Po druhé světové válce být synem a synovcem vysokých vojenských důstojníků ani v západním Německu nebylo příliš "praktické". Pokusil se vystěhovat, kontaktoval proto Caracciolu, který mu dal kontakty do Jižní Ameriky. Ale protože se tam nemohl prosadit (od roku 1949 do roku 1950 žil v Argentině), vrátil se za čas po neúspěšných pokusech obnovit závodní kariéru rozhořčený do západního Německa.
Brauchitsch se několikrát setkal s Walterem Ulbrichtem, generálním tajemníkem Ústředního výboru SED, a v březnu 1951 se nechal zvolit předsedou „Západoněmeckého výboru pro jednotu a svobodu v německém sportu“. Kvůli východoněmeckým kontaktům byl v září 1953 zatčen pro podezření z velezrady, z tajných svazků a ohrožení státu. Byl osm měsíců ve vyšetřovací vazbě. Krátce před soudním jednáním u bavorského nejvyššího soudu opustil svou první manželku Giselu a na Silvestra 1954 uprchl do východního Německa. Neubauer ve svých pamětech zase tvrdí, že uprchl do východního Německa, aby unikl obrovským daňovým dluhům, v důsledku čehož jeho první manželka Gisela spáchala sebevraždu. Jiný zdroj zase uvádí, že se na konci roku 1954 přestěhoval ze soukromých důvodů do východního Berlína, kde pak zahájil kariéru sportovního funkcionáře v NDR. V roce 1957 byl natočen ve společnosti DEFA film Soupeři za volantem (Rivalen am Steuer), jehož scénář vycházel z jeho vzpomínek.
V letech 1957 až 1960 prezidentem Všeobecné německé asociace motoristického sportu (ADMV) a v letech 1960 až 1990 byl prezidentem Společnosti pro podporu olympijské myšlenky. V posledně jmenované funkci sponzoroval především východoněmecké olympijské týmy a požíval četných privilegií nejvyššího představitele. Byl třikrát vyznamenán Vlasteneckým řádem za zásluhy NDR a v roce 1988 obdržel olympijský řád MOV.
Brauchitsch se 22. listopadu 1958 podruhé oženil, s Lieselotte Schneiderovou (1918–2003). Občas získali povolení navštívit západní Německo. Kontakty s Mercedes-Benzem i proto nikdy úplně nepřerušil: například v roce 1974 byl pozván na Velkou cenu Francie jako host a zajel tam ukázkové kolo rychlostí 280 km/h ve voze Mercedes-Benz W 154 z roku 1939. V roce 1986 se zúčastnil s vozem Mercedes-Benz K "velké ceny veteránů" na Nürburgringu. Po smrti Hermanna Langa v roce 1987 byl Brauchitsch považován za posledního žijícího člena předválečných řidičů "Stříbrných šípů". Po znovusjednocení Německa oslavil v roce 1995 Manfred von Brauchitsch své 90. narozeniny v Mercedes-Benz Museu ve Stuttgartu, kde mu při této příležitosti byla vrácena původní členská legitimace Německého automobilového svazu s členským číslem 23. V roce 1997 se zúčastnil na West McLaren-Mercedes Show v londýnském Alexandra Palace společně s Häkkinenem, Coulthardem & Spice Girls.
Manfred von Brauchitsch zemřel v Gräfenwarthu (u Schleizu, zemský okres Sála-Orla v jihovýchodním Durynsku) 5. února 2003 ve věku 97 let. Je nositelem Řádu hvězdy přátelství národů.
Závodní kariéra náhled|Start závodu na okruhu AVUS v Berlíně, 22. května 1932. V prvé řadě Manfred von Brauchitsch (st. č. 31) Svoji sportovní motoristickou dráhu započal v roce 1928 jako motocyklový jezdec. Jeho kariéra automobilového závodního jezdce byla započata v roce 1929, kdy se začal zúčastňovat závodů do vrchu. Poprvé startoval 8. září 1929 s cestovním vozem Mercedes-Benz SS svého bratrance barona Hanse von Zimmermanna na závodě do vrchu Gaisberg u Salcburku a vyhrál zde v traťovém rekordu kategorie. V roce 1930 se sportovním vozem Mercedes-Benz SSK překonal rekord třídy na Pötschenpassu (Bad Ischl), na Semmeringu prohrál pouze s Rudolfem Caracciolou s továrním Mercedesem. V roce 1931 střídal vrchy (vyhrál opět třídu v Gaisbergu a na La Turbie, druhý byl ve Freiburgu, třetí v Kasselbergu) se závody na okruhu. Při závodu do vrchu 23. srpna v krkonošském, pruském Slezsku u Schreiberhau (dnes Szklarska Poręba, Riesengebirgsrennen) utrpěl první vážný úraz, když vjel s velkou rychlostí do zatáčky, dostal smyk na rozházeném tam štěrku. Jeho vůz vlétl do příkopu, kde se převrátil a pohřbil jezdce pod sebou. Přesto se však jeho zranění ukázalo po lékařském vyšetření méně těžké, než jak se původně soudilo. Brauchitsch utrpěl poranění spodní dásně a bylo mu vyraženo několik zubů, vedle řady menších pohmožděnin. V tomto roce začal závodit i na okruzích. Poprvé se na stupně vítězů postavil při 8. ročníku závodů ADAC Eifelrennen na Nürburgringu 7. června 1931. To obsadil na Mercedesu SSKL (Mercedes-Benz W 06) 3. místo za Rudolfem Caracciolou na stejném typu a za Heinrichem-Joachimem von Morgenem na Bugatti T35B. Na Velké ceně Německa 19. července (opět na Nürburgringu) se mu po startu z první řady za deště nezadařilo, odpadl po 12. kole pro poruchu diferenciálu. Chuť si spravil na 1. ročníku mezinárodních závodů na Avusu v Berlíně 2. srpna 1931. Zde na Mercedesu SSKL obsadil 3. místo (opět za Caracciolou a von Morgenem). Byl přihlášen na 2. ročník závodu na Masarykově okruhu v Brně, ale zde nestartoval, protože se vážně zranil 23. srpna při závodech do vrchu v krkonošském závodě u Schreibenau. náhled|Manfred von Brauchitsch na Mercedesu SSKL s proudnicovou karoserií (Avus 1932) V roce 1932 začal na kopcích a okruzích i vítězit. Napřed se 24. března zúčastnil závodu do vrchu La Turbie u Nice (6,3 km). Ve sportovních automobilech do 8 l zdvihového objemu na Mercedesu (7065 cm³) s kompresorem zvítězil v čase 4:01,8 min (93,8 km/h), čímž překonal traťový rekord této kategorie. První triumf na okruhu zaznamenal na Avusu 22. května, když na Mercedesu SSKL s proudnicovou karoserií Streamliner vlastní výroby zvítězil. Speciální aerodynamická karoserie jeho mercedesu byla navržena Reinhardem von Koenig-Frachsenfeldem. To v posledním kole předjel do té doby vedoucího Caracciolu na voze Alfa Romeo Monza. Von Brauchitsch zvítězil o 3,6 vteřiny v čase 1:30:52,4 h a dosáhl průměrné rychlosti 194,4 km/h. V tomto závodě smrtelně havaroval na Bugatti T51 československý závodník Jiří Kristián Lobkowicz. O týden později na 9. ročníku Eifelrennen na Nürburgringu mu Caracciola s Alfa Romeo 8C 2300 porážku oplatil a ještě se mezi ně vklínil René Dreyfus na Bugatti T51. Zbývajících závodu v roce 1932 se buď nezúčastnil (Lvov, Masarykův okruh, Monza) a nebo nedojel do cíle (Coppa Acerbo). V roce 1933 si vyzkoušel na Mercedesu SSKL italský závod Mille Miglia (8.–9. dubna). Byl sice teoreticky možným oponentem vozů Alfa Romeo 8C (Nuvolari, Borzacchini, Trossi), ale brzy po startu byl postižen třemi defekty za sebou a po ujetí pouhých 40 km závod vzdal. Na Velké ceně ADAC skončil mladý, velmi ctižádostivý a poněkud divoký von Brauchitsch 21. května na 6. místě na Avusu, když v tomto závodě konaném (294,5 km/15 kol) zvítězil Achille Varzi na Bugatti. Brauchitsch, loňský vítěz tohoto závodu, své příznivce zklamal. Pneumatiky nemohly vydržet jeho razatní způsob jízdy v zatáčkách a pravá zadní mu vždy po 4 kolech praskla. Dojel tedy na 6. místě, čtvrt hodiny za vítězným Varzim. O týden později 28. května skončil na 2. místě při závodech Eifelrennen na Nürburringu za Taziem Nuvolarim na Alfa Romeo Monza ze stáje Scuderia Ferrari. Poprvé přijel do Brna (po 2 ročnících, kdy byl přihlášen, ale do Brna nedojel) na závod, který se konal na Masarykově okruhu 17. září (4. ročník). Dosahoval v tréninku na Mercedesu-Benz SSKL velmi dobrých časů, ale v závodě se mu až tak nedařilo. Po startu jezdil na 6. místě, ale pak se začal propadat až na 11. místo, aby v 8. kole (ze 17) odstoupil pro poruchu dávkování paliva. V 11. ročníku závodu do vrchu Gabelbach u Ilmenau 9. července na trati dlouhé 4 km zvítězil a vítězství si "zopakoval" i v 13. ročníku závodu do vrchu Würgau u Bamberku v Bavorsku na trati dlouhé 5 km, kde 13. srpna rovněž dosáhl nejlepšího času dne a zvítězil, oba závody absolvoval se svým Mercedes-Benz SSKL.
Po několika dobrých výsledcích v letech 1931–1933 jako soukromě financovaného jezdce byla vydlážděna cesta k tomu, aby se stal profesionálem: na sezónu 1934 podepsal von Brauchitsch smlouvu jako tovární jezdec Mercedes-Benz. Jeho týmovými kolegy v počátcích angažmá byli Rudolf Caracciola a Luigi Fagioli. V letech 1934 až 1939 bojovaly státem sponzorované týmy Mercedes-Benz (pod vedením Alfreda Neubauera) a Auto Union o prvenství ve světě automobilových závodů a o slávu Hitlerovy Třetí říše.