Adalsko-etiopská válka či adalsko-habešská válka (případně etiopsko-adalská atp.) byl vojenský konflikt mezi křesťanským Etiopským císařstvím (Habeš) a muslimským Adalským sultanátem v letech 1529 až 1543. Křesťanské etiopské jednotky tvořili Amharové, později rovněž jejich spojenci Tigrajové a Agawové. Ke konci války se Habešané mohli spoléhat i na několik set portugalských mušketýrů. Na druhé straně adalské vojsko se skládalo z příslušníků vládnoucích Hararů (známých formálně jako Harla) a jejich koaliční armády tvořené Somálci, Afary, Argobby, Hadijci a desetitisíci tureckých a arabských ozbrojenců, kteří se k adalským přidali již na počátku bojů. Na obou stranách rovněž čas od času bojovali etiopští majští žoldáci.
Pozadí Imám a generál Ahmad ibn Ibráhím al-Gází (Ahmad Graňň) byl vojenským vůdcem Adalského sultanátu v severní části Afrického rohu. V letech 1529 až 1543 se pustil do dobývání Habeše (Etiopie) (), při němž si podmanil tři čtvrtiny křesťanské Habeše.Saheed A. Adejumobi, The History of Ethiopia, (Greenwood Press: 2006), p.178 Al-Gázího vojsko složené z Afarů, Hararů a SomálcůJohn L. Esposito, editor, The Oxford History of Islam, (Oxford University Press: 2000), p. 501 a vyzbrojené luky a šípyA Pastoral Democracy by I. M. Lewis a jejich osmanští spojenci téměř vyhladili starobylé Etiopské království. Habešanům se však podařilo zajistit si pomoc portugalského expedičního sboru, jemuž velel druhý syn mořeplavce Vaska da Gamy Cristóvão da Gama, a udržet si tak samostatnost. Obě strany vyčerpaly během těchto bojů své materiální a lidské zdroje, což vedlo k jejich oslabení a budoucí změně poměru sil v oblasti. Podle řady historiků mají nepřátelské etiopsko-somálské vztahy svůj prapůvod právě v této válce.David D. Laitin and Said S. Samatar, Somalia: Nation in Search of a State (Boulder: Westview Press, 1987). Někteří badatelé rovněž tvrdí, že se v tomto konfliktu potvrdila opodstatněnost používání palných zbraní, jako byly muškety s doutnákovým zámkem, kanóny a arkebuzy, oproti tradičním zbraním.Cambridge illustrated atlas, Warfare: Renaissance to Revolution, 1492–1792, by Jeremy Black pg 9
Průběh války Dne 9. března 1529 zvítězily adalské jednotky generála Ahmada ibn Ibráhíma al-Gázího nad početně silnějším habešským vojskem pod vedením císaře Dawita II. (Lebna Dengel) v bitvě u Šimbry Kure ve střední Etiopii. Adalci sice zvítězili za cenu značných ztrát, ale vítězná bitva upevnila morálku jejich vojska a poskytla důkaz, že mohou vzdorovat i větší habešské armádě.
V roce 1531 dosáhlo adalské vojsko dalších dvou vítězství, díky nimž získalo převahu nad císařskou armádou. První bitva se uskutečnila u Antukje asi 90 km na jih od jezera Hajk. Adalská dělostřelba na jejím počátku zabila asi tisícovku habešských vojáků, načež zbytek vojska zpanikařil a vzal do zaječích. Druhá bitva proběhla 28. října u Ambasselu, kde imámovo vojsko doslova rozprášilo habešskou armádu a zmocnilo se části císařských klenotů. Díky těmto vítězstvím se imámovu vojsku otevřela cesta na Etiopskou vysočinu, kde vojáci začali okamžitě drancovat a ničit a vypalovat kostely včetně kostela Atronsa Maryam (Trůn Panny Marie) v Amharsku, kde byly uloženy ostatky několika habešských císařů."Local History in Ethiopia" (pdf) The Nordic Africa Institute website (accessed 28 January 2008)
Dawit II. (Lebna Dengel) zemřel v roce 1540. Rok před jeho smrtí byl jeho syn a budoucí císař Minas zajat vojáky Ahmada ibn Ibráhíma al-Gázího. Jeho matka, císařovna Seble Wongel, proti tomu nemohla nic dělat, protože pobývala v obleženém hlavním městě.
Dne 2. února 1542 se mušketýrům z portugalského expedičního sboru podařilo v bitvě u Amba Senaytu (Baçente) dobýt důležitou adalskou pevnost. V první polovině dubna, přesněji mezi 4. a 16. dubnem, pak dosáhli dalšího vítězství v bitvě u Džarte, kde přemohli početně silnějšího protivníka, přičemž Cristóvão da Gama i Ahmad ibn Ibráhím al-Gází utpěli střelné zranění. Generál al-Gází poté za vydatné osmanské pomoci porazil 28. srpna Portugalce v bitvě u Wofly (dnešní distrikt Ofla v Etiopii). Muslimům se přitom podařilo zajmout samotného Cristóvãa da Gamu, a jelikož odmítl přestoupit na islám, popravili ho.
Panovník eritrejského království Medri Bahri král Yeshaq nejenže zásoboval Portugalce potravinami a umožňoval jim budovat si ležení na vhodných místech, ale poskytoval jim i informace o zemi. Se svými 500 mušketýry se také připojil k vojsku císaře Gelawdewa a Portugalců v rozhodující bitvě u Wayna Daga východně od jezera Tana, která proběhla 21. února 1543. Podle tradice při ní byl Ahmad ibn Ibráhím al-Gází střelen do hrudi portugalským mušketýrem Joãem de Castilhem, který se sám vrhl do muslimských linií a z bezprostřední blízkosti na imáma vypálil. Vzápětí byl sám zabit. Zraněného imáma poté sťal velitel etiopské jízdy Azmach Calite. Jakmile se imámovi vojáci dozvěděli o jeho smrti, prchli z bojiště.Fortunes of Africa: A 5,000 Year History of Wealth, Greed and Endeavour By Martin Meredith, In the Land of Prestor John, chapter 11 Smrt imáma al-Gázího a vítězství etiopsko-portugalských sil u Wayna Daga mělo za následek zhroucení adalského vojska a stažení adalců z etiopského území. Tak skončila adalsko-etiopská válka. Zanedlouho však došlo k opětovnému obnovení bojů, byť v mnohem menším měřítku.
Vůdcem adalských sil se po svém strýci Ahmadu ibn Ibráhímovi al-Gázím stal emír Nur ibn Mudžahid. Svoji pozici si ještě upevnil tím, že se oženil s al-Gázího ženou Bati del Wambara.R.Basset (editor), Histoire de la conquete de l’Abyssinie (History of the Conquest of Abyssinia), Paris, 1897–1901 Dne 23. března 1559 porazilo emírovo vojsko armádu císaře Gelawdewa v bitvě v provincii Fatagar. Císař Gelawdewos neboli Klaudius, trůnním jménem Asnaf Sagad I., v této bitvě padl. Adalci poté vyplenili habešské město Waj.A Survey History of World, Africa, and Ethiopia - Page 280Abyssinia: Mythical and Historical - Page 31 Richard Chandler
V téže době vyplenil habešský generál Ras Hamalmal adalské hlavní město Harar, zajal sultána Barakata ibn Umara Dina, který město se svým vojskem hájil, a popravil ho, čímž ukončil vládu dynastie Walašma.The Oromo of Ethiopia, Mohammed Hassan p.184Merid Wolde Aragay, Southern Ethiopia and the Christian kingdom
Po svém návratu do vypleněného Hararu vystavil emír Nur ibn Mudžahid hlavu zabitého habešského císaře Gelawdewa veřejnosti na odiv jako projev svého triumfu.Dictionary of African Biography - Volumes 1-6 - Page 451 by Emmanuel Kwaku Akyeampong, Henry Louis Gates
Dozvuky Historik Mohammed Hassen věrohodně dokázal, že adalsko-etiopská válka značně oslabila obě zúčastněné strany a umožnila tak Oromům, aby se přesunuli do oblasti Wollega na jih od Modrého Nilu a východně od Hararu, kteréžto území historicky patřilo dnes již zaniklému národu Gafatů.Mohammed Hassen, The Oromo of Ethiopia: A History (1570–1860) Trenton: Red Sea Press, 1994.
Odkazy Poznámky
Reference
Související články Osmansko-portugalské války (1538–1560) Dějiny Etiopie
Kategorie:Války Etiopie Kategorie:Dějiny Somalilandu Kategorie:Války Portugalska Kategorie:Války Somálska Kategorie:Války 16. století Kategorie:Dějiny Afriky 16. století Kategorie:Dějiny Portugalska 16. století