náhled|Hermann Lang na Mercedes-Benz W 125 (Nürburgring 1977) Hermann Albert Lang (6. dubna 1909 – 19. října 1987) byl německý motocyklový a automobilový závodník. náhled|Hermann Lang na Mercedes-Benz W 154 II při Oldtimer-GP AVD (Nürburgring 1986)
Životopis Hermann Lang se narodil do dělnické rodiny 6. dubna 1909 v Cannstattu na předměstí Stuttgartu v německém Bádensku-Württembersku. Lang pocházel ze skromných poměrů. Byl nejmladším ze čtyř bratrů. Vyučil se mechanikem v místním motocyklovém servisu. Když mu bylo 14 let, zemřel mu otec, a Hermann musel začít pracovat, aby pomohl uživit rodinu. Se starším motocyklem, který si koupil a pracoval na něm ve svém volném čase, vyhrál první závod, do kterého nastoupil, třídu do 600 cm³ na okruhu kolem zámečku Solitude ve Stuttgartu (9. září 1928). Trať v délce 66,9 km ujel za 45:31 min a dosáhl průměrné rychlosti 88 km/h. Jeho kariéra začínala stejně jako v případě mnoha jiných jezdců na motorkách.
Oba jeho bratři Albert a Karl přišli v motorsportu o život, ale Hermann se navzdory své matce i budoucí ženě rozhodl pokračovat. Brzy měl však namále i on. Vážně se zranil při nehodě, ve které zahynuli jiní dva jezdci, a když se zotavil, přišel kvůli krizi o práci. Lang byl velmi klidný, tichý a skromný. Žil jen pro svou rodinu a jeho cílem bylo našetřit si na vlastní dům. V době světové hospodářské krize jeho závodní, motocyklová kariéra skončila. Musel si najít práci jako kameník a později jako strojvedoucí na lokomotivě až v roce 1933 našel práci u firmy Mercedes-Benz jako mechanik.
Lang musel jako "proletář" bojovat s dobovými názory, že závodní jezdci mají být pouze „džentlmeni“ z horních 10000. Lang měl velmi dobré předpoklady na technické know-how. Mercedes mu nabídl v roce 1935 místo rezervního jezdce v závodním týmu. Nicméně i přes jeho schopnosti, pozdější závodní úspěchy a jeho oblibu u závodních fanoušků nebylo zařazení do týmu "stříbrných šípů" Mercedes snadné. Ten se skládal z bohatých a aristokratických jezdců, kteří se dívali přes prsty na nevzdělaného "dělníka" Langa, a vždy s ním bylo zacházeno jako s outsiderem. Lang byl nesmírně oblíbený u svých přátel mechaniků, ale méně u svých týmových kolegů. Traduje se historka, že Von Brauchitsch někdy ve třicátých letech navštívil se spolujezdci z týmu Mercedes-Benz luxusní berlínský bar Roxy a zavolal číšníka. "Láhev šampaňského pro pana Caracciolu a mě," řekl velitelsky. "A pivo pro Langa."
Kromě toho, že byl Lang rychlým jezdcem, jeho předností také bylo v tom, že byl bývalým mechanikem, měl tedy mnoho znalostí o mechanice vozů a uměl poskytnout technickou zpětnou vazbu při testování a závodech šéfkonstruktérovi Rudolfu Uhlenhautovi. Langův přirozený cit pro strojní zařízení znamenal, že dokázal svá auta nastavit tak, že byla rychlejší než vozy jeho soupeřů.
Lang si zahrál i ve filmu. V roce 1938 ve filmu Když hvězdy svítí (Es leuchten die Sterne) ztvárnil sám sebe. V krátkých scénách se objeví téměř všichni známí němečtí umělci a umělkyně, ba dokonce vedle Anny Ondrákové i Max Schmeling a automobiloví závodníci Caracciola, Brauchitsch, Lang. Tito v nejvtipnější revuální scéně, kde na mostě, který filmem spojuje říši snů, pohádek a dějin se skutečností, nastupují samostatně i v zástupech jednotlivé postavy a výjevy z filmů všech dob.
Rok 1939 byl Langovým rokem a ovládl sezónu Velkých cen s 5 velkými vítězstvími. I když se o konečných výsledcích šampionátu v roce 1939 vedou spory, nikdo nemohl popřít, že Lang byl přinejmenším morálním šampiónem. Válka přerušila Langovu kariéru, když byl na samém vrcholu. Po válce dosáhl úspěchů spíše ve sportovních vozech než v závodech Grand Prix. Lang dovezl Mercedes-Benz 300 SL k vítězství v Le Mans 1952 a ve stejném roce skončil 2. na závodě Carrera Panamericana.
V roce 1953 vydal svou autobiografii s názvem „Grand Prix Driver“ s předmluvou napsanou manažerem týmu Mercedes Alfredem Neubauerem. Vyšla v Německu, do angličtiny ji přeložil Charles Meisl a v roce 1954 vyšla v Anglii. Po ukončení závodní kariéry pracoval až do poloviny 70. let 20. století ve zkušebním oddělení továrny Mercedes-Benz jako inspektor a tvrdošíjně zatajoval svou bývalou identitu. Hermann Lang zemřel 19. října 1987 v Bad Cannsattu ve věku 78 let.
Závody na sidecarech (1928–1931) V roce 1927 se rozhodl soutěžit ve třídě sajdkár na stroji Standard (600 cm³). Třídu sidecarů do 600 cm³ na okruhu Solitude ve Stuttgartu (9. září 1928) vyhrál. Trať v délce 66,9 km ujel za 45:31 min a dosáhl průměrné rychlosti 88 km/h.
O rok později (7. července 1929) závod kolem Solitude opět na sidecaru Standard do 600 cm³ vyhrál, když ze 7 jezdců na startu dojeli do cíle 4. Ceněný úspěch zaznamenal 17.-18. srpna 1929 na jednom z nejpopulárnějších závodu do vrchu v Evropě, na závodu do vrchu Klausen ve Švýcarsku. Trať začínající u Linthalu měřila 21,5 km a v průsmyku Klausenpass překonávala výši 1937 m n. m. Výškový rozdíl mezi startem a cílem je 1273 m, průměrné stoupání 6,21 % a maximální 8,5 %. Lang v tomto závodě vyhrál a průměrnou rychlostí 62,75 km/h vytvořil rekord kategorie sidecarů v čase 20:27,8 min. Na 17. ročníku závodu do vrchu Semmering 15. září 1929 vytvořil na sidecaru rekord kategorie v čase 7:52,3 min. Potom se 22. září 1929 zúčastnil vítězně na sidecaru Standard závodu do vrchu Ecce Homo a vytvořil rekord kategorie do 600 cm³ časem 6:17,6 min (celkově obsadil 12. místo).
V roce 1930 zvítězil 15. června na svém sidecaru Standard před 50000 diváky v závodu do vrchu Kesselberg (Kochel). V tomto roce svůj čas 10. srpna na Klausenpassu ještě vylepšil na 19:34,4 min (65,9 km/h). Na závodě do vrchu Schauinsland (Freiburg) 17. srpna v sidecarech do 600 cm³ obsadil 2. místo a kategorii do 1000 cm³ vyhrál. Závodům přihlíželo 60000 diváků.
V roce 1931 Hermann Lang zahájil sezonu 17. května dvojnásobným vítězstvím v závodu do vrchu Lückendorf u Žitavy. Vyhrál totiž jak kategorii do 600 (2:57,8 min) tak i přes 600 cm³ (2:36,6 min). Na sidecaru Standard se zúčastnil závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště, 31. května vyhrál kategorii sidecarů do 1000 cm³. Za vítězství obdržel od pořadatele akce AKRČs stříbrné pouzdro na cigarety. Závod do vrchu Schauinsland u Freiburgu se uskutečnil 26. srpna a v sidecarech v rekordní průměrné rychlosti 67,8 km/h zvítězil Lang. Ve dvaadvaceti letech vyhrál německý šampionát sidecarů v závodech do vrchu. Nejvyšší německý sportovní úřad motocyklový po přezkoušení výsledků udělil titul Mistrů Německa za rok 1931, v závodech do vrchu sidecarů do 1000 cm³ titul získal na stroji Standard Hermann Lang z Cannstadtu.
Nikdy však neztratil ze zřetele svůj cíl stát se automobilovým závodníkem a v roce 1935 se jeho sny staly skutečností.
Závodní kariéra (1935–1939) Velký zlom nastal, když Lang dostal práci v továrně Mercedes-Benz a stal se členem jejich týmu pro automobilové závody Grand Prix. Byl jmenován hlavním mechanikem modelu Mercedes-Benz W25A pro italskou hvězdu Luigiho Fagioliho, který opustil Alfu Romeo, aby se připojil k nově vzniklému továrnímu týmu Mercedes, jehož součástí byli také Rudolf Caracciola a Manfred von Brauchitsch. Langův šéf Ludwig Krauss věděl o Hermannově úspěších v závodech motocyklů a na jaře 1934 ho navrhl manažeru Alfredu Neubauerovi na pozici rezervního jezdce týmu. Po velmi úspěšné sezóně (1934), ve které Fagioli vyhrál Velkou cenu Itálie i Španělska, dostal Hermann Lang v roce 1935 šanci jezdit za tým Mercedes. Během testů v Monze se dobře uplatnil jako jezdec a následně byl "povýšen" závodním manažerem Alfredem Neubauerem alespoň do pozice rezervního jezdce. První dobré umístění získal 5. místem na nemistrovském závodě ADAC Eifelrennen 16. června 1935 na Nürburgringu. To startoval jako 4. jezdec v týmu stříbrných šípů na voze Mercedes-Benz W25A se slabším motorem o zdvihovém objemu 3,4 l. Ostatní už jeli na modernizovaném voze s motorem o objemu 4,0 l. Na mistrovských závodech, Velké ceně Německa a na Velké ceně Itálie nedojel do cíle, ale poprvé v mistrovství Evropy zabodoval 6. místem na Velké ceně Švýcarska (okruh Bremgarten u Bernu) 25. srpna 1935. Celkem dostal v mistrovských závodech 45 bodů a obsadil 12. místo. náhled|Mercedes-Benz W25C. Se st. č. 20 startoval Hermann Lang do Velké ceny Německa v roce 1936 náhled|Hermann Lang na Mercedesu W125 při Velké ceně Tripolisu (1937) náhled|Krátce po startu Velké ceny Německa v čele Lang před Caracciolou, oba Mercedes-Benz W125 (1937) V roce 1936 zahájil sezonu účastí na 2 nemistrovských závodech: na Velké ceně Tripolisu, kde byl 10. května pouze jako rezervní jezdec a do závodu nezasáhl, a 14. června na XIV. ročníku ADAC Eifelrennen, kde obsadil 5. místo. V závodech ME v Německu nedojel (st. č. 20) a ve Švýcarsku bodoval 4. místem. Do Velké ceny Německa tým Mercedes-Benz přihlásil Rudolfa Caracciolu (st. č. 12), Manfreda von Brauchitsche (st. č. 14), Louise Chirona (st. č. 16), Luigiho Fagioliho (st. č. 18) a bývalého mechanika a nyní rezervního jezdce Hermanna Langa (st. č. 20). Po startu se v prvním kole dostal do čela Brauchitsch před týmovým kolegou Langem a Rosemeyerem (Auto Union). Když Brauchitsch ve druhém kole zpomalil, předjel ho a Langa Rosemeyer, který se dostal do vedení před Langem, které udržel až do osmého kola, kdy vyměnil pneumatiky. Poté vedl Lang, ale na začátku desátého kola se ujal vedení opět Rosemeyer, když Lang zastavil pro nové zadní pneumatiky. Když Caracciola (odpadl se svým vozem ve 3. kole pro poruchu dávkování paliva) nastoupil do Langova auta, diváci na to reagovali syčením a pískáním. Utichli ale, když se z reproduktoru ozvalo, že Lang si v prvním kole zlomil malíček pravé ruky. Trpěl velkými bolestmi, přesto dokázal odjet osm kol ve velkém stylu. Po ošetření byl připraven jako náhradní jezdec. K tomu skutečně došlo, když v 11. kole Brauchitsch zastavil na výměnu pneumatik a odstoupil. Lang překvapivě převzal jeho vůz. Dva vozy Mercedes-Benz skončily po 12. kole: Caracciola (odpadl na Langově vozu pro poruchu kompresoru) a Louis Chiron v havaroval, když se ve vysoké rychlosti převrátil. Do cíle dojely jen dva Mercedesy, Fagioli pátý a Brauchitsch sedmý. Na Brauchitschově voze dojel do cíle Lang, ale nebyl klasifikován, protože ujel jen 10 kol, zatímco Brauchitsch 11. Lang přesto podle tehdejších pravidel nějaké body dostal (5). V evropském šampionátu dostal Lang 26 bodů a mírně si oproti loňskému roku v ME pohoršil na 13. místo. náhled|Hermann Lang v depu při tankování a výměně pneumatik (Velká cena Německa 1937) náhled|Hermann Lang, Mercedes-Benz W125, Velká cena Itálie 1937 náhled|Hermann Lang na W 125 ještě v čele závodu na Masarykově okruhu (1937)