Originální videojournal bylo nezávislé samizdatové videoperiodikum dokumentující v letech 1987–1989 audiovizuální formou události v Československu. Inspiračním zdrojem pro vznik OVJ byl Videomagazín Karla Kyncla, vydávaný v Londýně od roku 1985, a Videomagazín Vokna, jehož první číslo vyšlo na jaře v roce 1987. Za zmínku stojí i fakt, že v roce 1987 začala vycházet nultá čísla Lidových novin, která pravdivě informovala o událostech probíhajících v komunistickému režimu Československa.
Zakládající členové a spolupracovníci OVJ
Úzká redakční rada rozhodovala o dramaturgické koncepci, náplni jednotlivých rubrik a výsledné podobě OVJ. Protože Václav Havel chtěl stát (a stál) „mimo“, delegoval starosti s OVJ na Olgu. Spolu s Olgou Havlovou byli v úzké radě (abecedně): Michal Hýbek, Pavel Kačírek, Jan Kašpar, Andrej Krob, Jan Ruml, Joska Skalník a Andrej Stankovič. Spolupracovníci, kteří poskytovali náměty a podíleli se osobně na jejich realizaci. K nim patřili (abecedně): Jarmila Bělíková, Přemysl Fialka, Aleš Havlíček, Jiří Kantůrek, Jaroslav Kořán, Jaroslav Kukal, Milan Maryška, Petr Oslzlý, Jiří Reichl, Jiří Mergl a David Schmoranz. Spolupracovníci, kteří pomáhali financovat drahou techniku a distribuovat natočené filmy do zahraničí. Těmi byli (abecedně): Karel Freund, František Janouch, Vilém Prečan, Jiřina Šiklová a Pavel Tigrid.
Přehled vysílaných OVJ +Přehled vydání před 17. listopadem 1989číslozveřejněno v doběstopáž (minuty)číslozveřejněno v doběstopáž (minuty)0podzim 19871204jaro 19891181jaro 19881165léto 19891192podzim 19881766podzim 1989833zima 19881791–9revoluční zpravodajstvíviz níže +Revoluční zpravodajství od 17. listopadu 1989číslorok 1989stopáž (minuty)číslorok 1989stopáž (minuty)1, 2od 17. 11.1017od 5. 12.273, 4od 24. 11.838145od 26. 11.679od 26. 12.376od 2. 12.59X27. 12generální stávka
Ukončení činnosti V revolučním zpravodajství po listopadu 1989 byl počet spolupracovníků mnohem vyšší. Krizový kameramanský štáb operoval 24 hodin denně v bytě Michala Hýbka V jirchářích č. 5. Do tohoto centra přicházely informace a odtud vyrážely štáby filmařů do míst, kde jich bylo zapotřebí. Hotový materiál stříhali Pavel Kačírek, Andrej Krob a Jan Kašpar v bytě Jana Kašpara v Čajkovského ulici na Žižkově. V pondělí dne 27. listopadu 1989 proběhla v Československu generální stávka, poté Československá televize začala vysílat přenosy z demonstrací a zveřejňovala nezkreslené informace o probíhajících událostech. Tím skončilo poslání samizdatového videoperiodika OVJ, a proto byla jeho činnost ukončena.
Konzerva dějin českého dokumentu OVJ výrazně konkuroval oficiálními televiznímu zpravodajství, burcoval široké spektrum lidí a stal se „živou konzervou v dějinách českého dokumentu“. Jeho tvůrci, ačkoli se zprvu jednalo o „neumětely“ dávali do práce svoje nápady, čas, peníze a měli ideály, pro které riskovali nejen ztrátu svobody. Za zmínku stojí i fakt, že natočené dokumenty byly úzkou redakční radou kráceny (případné sváry úspěšně řešila Olga Havlová), jiné příspěvky pak nebyly do OVJ zařazeny vůbec. Příklady: V nultém čísle OVJ z podzimu 1987 je tříminutová reportáž o oslavě 70. narozenin Zdeňka Urbánka, ale původní film Michala Hýbka má délku 45 minut.Archiv Blanky Hýbkové Do OVJ nebyl zařazen portrét Jaroslava Kořána, tento dokument je uložen v knihovně Václava Havla.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Česká televize, 12. července 2011, rozhovor. Andrej Krob: Jak vznikl Originální Videojournal Česká televize, 2011, rozhovor. Jan Kašpar: Listopad 1989 s kamerou OVJ
Kategorie:Československé dokumentární filmy Kategorie:Dokumentaristika Kategorie:Sametová revoluce Kategorie:Československá kinematografie Kategorie:Nezávislé filmy Kategorie:Vzniklo 1987 Kategorie:Zaniklo 1989