Státní kulturní majetek bylo označení kategorie státního majetku s charakterem kulturního statku v Československu v letech 1946 až 1958. Potřeba vyjasnit tuto kategorii státního majetku a upravit rámec hospodaření se objevil po roce 1945, kdy byly vydány konfiskační Benešovy dekrety, konkrétní právní úprava pak proběhla zákonem č. 137/1946 Sb., o Národních kulturních komisích pro správu státního kulturního majetku, vymezení zůstalo v platnosti až do vydání zákona o kulturních památkách č. 22/1958 Sb.
Koncept státního kulturního majetku byl definován v § 3 zákona 137, členil ho na tři skupiny, jednak (a) přírodní památky (a území) a archeologické lokality, dále (b) nemovité stavební majetky (včetně např. parků k nim náležejících) a (c) hodnotný mobiliář (ať již jednotlivosti, nebo sbírky). Národní kulturní majetek měl být „určen“ ministrem školství (v dohodě s ministrem zemědělství, pokud by se jednalo o zemědělský majetek, pokud by se jednalo o státní kulturní majetek na Slovensku, tak v dohodě).
Se existencí státního kulturního majetku byla úzce spojená vždy jedna centrálně fungující organizace, která zajišťovala jak přejímání, odbornou správu (Národní kulturní komise a poté Státní památková správa, pouze v letech 1951–1952 došlo k částečné decentralizaci, při ministerstvu existovala správa státního kulturního majetku a správu částečně převzaly krajské národní výbory), ta jediná měla možnost majetek zcizovat.
Nemovitý státní kulturní majetek ve správě NKK a jejich nástupců První objekty První objekty vybrané a určené pro NKK byly vybírané primárně mezi majetky konfiskovanými podle Benešova dekretu 12/1945 Sb. Jednalo se o soubor 48 objektů, svěřených rozhodnutím ministra 1. května 1947, NKK poté formálně přebírala objekty od Národního pozemkového fondu v následujících letech.Uhlíková, s. 96-97. Jindřichův Hradec Frýdlant Horšovský Týn Blatná Švihov Hrubý Rohozec Nové Hrady Pernštejn Šternberk Buchlov Náměšť nad Oslavou Litomyšl Opočno Velké Losiny Bučovice Telč Náchod Libochovice Mnichovo Hradiště Klášterec nad Ohří Plumlov Bruntál Jemniště Krásný Dvůr Hořovice Veltrusy Jaroměřice Milotice Buchlovice Slavkov Vizovice Dobříš Kozel Dačice Liblice Valtice Lysice Ratibořice Velké Březno Kynžvart Rožmberk Sychrov Žleby Hrádek u Nechanic Lednice Loučná (Vízmberk) Bouzov
Červená Lhota Moravský Krumlov
Dodatečně vybrané Po roce 1948 bylo vybráno dalších sedm objektů, které stát získal již konfiskačními dekrety. Rájec Bítov Lemberk Kladruby Bečov Kroměříž Kuks
Nová Bystřice Liběchov
Městské paláce Nostický palác palác Kinských
Zákony o revizi pozemkové reformy Po roce 1945 došlo k vydání několika zákonů, které pokračovali v pozemkové reformě. Těmi zákony připadl státu další kulturní majetek, některé objekty z tohoto majetku byly svěřeny NKK do správy. Největší skupinu tvořily objekty konfiskované podle zákona č. 142/1947 Sb., několik objektů podle zákona č. 46/1948 Sb. Bílina
Nelahozeves Orlík Roudnice Častolovice Český Šternberk Doudleby Kostelec nad Orlicí Žďár nad Sázavou Zbraslav Vysoký Chlumec Stránov Sázava Rychnov nad Kněžnou Mělník Maleč Nové Město nad Metují Kost Koloděje nad Lužnicí Klenová Jezeří Chlumec nad Cidlinou Kunštát Lnáře
Vranov nad Dyjí – konfiskován podle dekretu 12/1945, konfiskace zrušena a provedena až roku 1945 podle zákona 142/1947
Kokořín
Boskovice 46/1948 Křimice 46/1948
Nové Hrady, konfiskován podle zákona č. 142/1947, přebíráno NKK od MNV, který objekt (mimozákonně) převzal již v roce 1945
Objekty ve státním a veřejném vlastnictví před rokem 1945 Národní kulturní komise převzala i několik objektů, které byly ve veřejném vlastnictví již před rokem 1945. Především se jednalo o čtyři objekty konfiskované a zakoupené již za první republiky, které NKK předalo ministerstvo zemědělství roku 1950, pak Karlštejn a Kozí hrádek. Křivoklát Kratochvíle Zákupy Ploskovice
Karlštejn Kozí hrádek
Objekty rodiny Schwarzenbergů Podle tzv. lex Schwarzenberg získal stát další objekty, čtyři z nich určeny za státní kulturní majetek Hluboká Český Krumlov Ohrada Třeboň
Nepřevzaté, nespravované přímo Bechyně – NKK převzala 13. dubna 1950, nicméně záhy využívalo Ústředí vědeckých pracovníků pro rekreaci Hořín (požádáno, nepřiděleno) Kačina konfiskována až podle zákona 142/1947, převzato již dříve (navrhováno mezi prvními objekty), oficiálně až v roce 1950, přes odpor NKK umístěno Zemědělské muzeum hrad Přibyslav (požádáno, nepřiděleno)
Reference
Literatura Charvátová, Ema. Správa a využití státního kulturního majetku. Zprávy památkové péče 1953, roč. 13 (2), s. 33–53. Uhlíková, Kristina. Národní kulturní komise 1947-1951. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2004. 254 s., s. obr. příl. Fontes historiae artium; 11. ISBN 80-903230-8-1.
Kategorie:Památková péče v Česku Kategorie:Státní majetek