Gyula hrabě Szapáry de Muraszombat ( Szapári de Muraszombat Gyula gróf, Julius Graf Szapáry de Muraszombat) (1. listopadu 1832 Pešť – 20. ledna 1905 Opatija) byl uherský šlechtic a politik. Od mládí působil ve státních službách, poté byl dlouholetým poslancem uherského zemského sněmu a později dědičným členem Sněmovny magnátů. Zastával několik funkcí v uherské vládě a nakonec byl v letech 1890–1892 uherským předsedou vlády.Ottův slovník naučný, díl XXIV.; Praha, 1906; s. 513 (heslo Szapáry)Přehled představitelů státní správy v Maďarsku na webu worldstatesmen dostupné online

Životopis náhled|vlevo|Gyula Szapáry (1867) Pocházel z významného šlechtického rodu Szapáryů, narodil se jako nejstarší syn dvorního rady hraběte Josefa Szapáryho (1799–1871) a jeho manželky Anny, rozené baronky Orczyové (1810–1879).Rodokmem Szapáryů dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1852; s. 852 dostupné online Vystudoval práva a od mládí působil ve státních službách, mimo jiné byl zástupcem župana v Hevesi. V roce 1861 byl krátce členem uherského sněmu, po několika letech mimo aktivní politiku byl znovu poslancem od roku 1865, později získal dědičné členství ve Sněmovně magnátů.

V roce 1870 byl jmenován státním tajemníkem na ministerstvu dopravy, ve Szlávyho kabinetu zastával funkci ministra vnitra (1873–1875), po dočasném odchodu z vlády byl v roce 1875 jmenován c. k. tajným radou.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 88 dostupné online V letech 1878–1887 byl ministrem financí a v této funkci se mu podařilo konsolidovat veřejné finance. Od dubna do června 1880 provizorně vykonával také kompetence úřadu ministra veřejných prací a dopravy. V letech 1889–1890 byl ministrem zemědělství a v roce 1889 navíc krátce ministrem průmyslu a obchodu. Po rezignaci Kálmána Tiszy převzal jeho kabinet a v březnu 1890 byl jmenován předsedou vlády. Složení kabinetu zůstalo v podstatě stejné s předchozí Tiszovou vládou a Szapáry se mohl opřít o řadu schopných odborníků, ve své vládě byl zároveň znovu ministrem vnitra.Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 594–595 V listopadu 1892 odstoupil poté, co se názorově rozešel s Liberální stranou a do roku 1894 žil v soukromí. Později znovu aktivně působil z pozice člena Sněmovny magnátů. V roce 1900 obdržel čestný post vrchního pokladníka Uherského království (Tavernicorum Regalium Magister).

Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny (1875), v roce 1881 získal Řád zlatého rouna a nakonec obdržel velkokříž Řádu sv. Štěpána (1892).Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896, Vídeň, 1896; s. dostupné online

Majetkové a rodinné poměry náhled|vlevo|Zámek Nyírabrány Hlavním rodinným sídlem byl zámek Pusztataskóny, který byl v polovině 20. století zcela moderně přestavěn na bytové domy, v obci je ale dochována rodová hrobka Szapáryů.Hrobka Szapáryů dostupné online Julius nechal v letech 1870–1880 postavit menší zámek v Gödu poblíž Budapešti.Zámek Göd dostupné online Dalším sídlem byl zámek Nyírábrány, který Gyulova manželka Karolína získala v roce 1897 od svého bratra hraběte Pavla Festeticse. Zde proběhly stavební úpravy koncem 19. století ve stylu novogotiky.Zámek Nyírábrány dostupné onlineKOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 40 ISBN 978-80-254-9315-1

V Budapešti se v roce 1864 oženil s hraběnkou Karolínou Festeticsovou (1838–1919), c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se narodilo sedm dětíGothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1922; s. 968 dostupné online:

1. Jiří August Josef (György Ágost József) (1865–1929), c. k. komoří, poručík, dědičný člen Sněmovny magnátů, vrchní župan v Szolnoku, ∞ 1901 Marie Markovicsová (1881-1946)

2. Laurent August Julius (Lörinc Ágost Gyula) (1866–1919), c. k. komoří, diplomat, rakousko-uherský vyslanec v Chile

3. Josef Karel Julius (József Károly Gyula) (1867–1927), c. k. tajný rada, komoří, plukovník, dědičný člen Sněmovny magnátů, nejvyšší hofmistr arcivévody Josefa

4. František (Ferenc) (1869–1870)

5. Amálie (Ilma Anna Karolina) (1872–1947), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1891 Simon hrabě Révay (1865–1928), c. k. komoří

6. Charlotta (Sarolta) (1875–1876)

7. Emerika (1878-

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Gyula Szapáry in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich Rod Szapáry in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich

Kategorie:Szapáryové Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští politici maďarské národnosti Kategorie:Ministerští předsedové Uherska Kategorie:Poslanci uherského sněmu Kategorie:Členové Sněmovny magnátů Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Narození 1. listopadu Kategorie:Narození v roce 1832 Kategorie:Narození v Bratislavě Kategorie:Úmrtí 20. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1905 Kategorie:Muži