Laudes podagrae (česky chvála podagry) je literární žánr hojně se vyskytující v humanistické literatuře, protože podagra byla nestigmatizovanou „humanistickou chorobou číslo jedna“. Autoři tohoto žánru předkládali humornou formou čtenářům informace o příčinách i projevech nemoci a nabádali je ke změně životního stylu. V té době stále platila Ovidiova slova „Tollere nodosam nescit medicina“,dílo Epistulae ex Ponto jež tvrdila, že medicína tuto nemoc léčit neumí.
Příklad knihy tohoto žánru
Apologia seu Podagrae laus vlevo|náhled|174x174pixelů|Albrecht Dürer - Willibald Pirckheimer Apologia seu Podagrae laus je dílo německého humanisty Willibalda Pirckheimera. Poprvé tato latinsky veršovaná kniha vyšla v roce 1522, pozdější německý překlad nese název Verteidigungsrede oder Selbstlob der Gicht. Autor předává humornou formou čtenáři informace o příčinách a projevech nemoci prostřednictvím personifikované bohyně Podagry – jejíž rodiči jsou římští bohové Bacchus a Venuše. náhled|Abraham Janssens: Ceres, Bacchus and Venus V knize se obžalovaná Podagra hájí před soudci tím, že za případná utrpení si lidé mohou sami svým životem v zahálce a blahobytu; ona je prospěšná a před soudem stojí neprávem. Téma své prospěšnosti pak bohyně dále rozvíjí – např. bolestí trpící podagrici nepáchají vraždy, méně se toulají, nevydávají se na zámořské cesty, neloví zvěř, jsou osvobozeni od práce či služby u dvora… Jen díky ní se škodlivé tělesné šťávy usazují v kloubech a nenapadají důležité životní orgány. Dalším dobrodiním nemoci je, že si pacienti zvyšují své znalosti literatury, jazyků, zdokonalují se v rétorice, dokonale předpovídají počasí a časem lépe než lékaři rozumějí bylinám, sádlu, žluči či mléku… Kromě toho – viditelně zařazuje své oběti mezi společenskou elitu.
Chlouba podagry Knihu Willibalda Pirckheimera přeložil do češtiny v roce 1597 Jiří Carolides z Karlsperka pod názvem Chlouba podagry. Carolides se nedržel veršované podoby originálního díla a v překladu použil vernakulární jazyk. Tento vernakulární překlad je jedním z nejstarších v české literatuře. Za titulním listem české knihy je veršované latinské elogium Jiřího Dikasta z Mířkova. Kniha je dedikována přátelům z Kutné Hory, jimiž byli Mikuláš st. Vodňanský z Čazarova a Zikmund Kozel z Ryzentholu. Oba, stejně jako Carolides, touto chorobou trpěli.
Další autoři (výběr)
Jiří Barthold Pontanus z Breitenberka: Triumphus podagrae, in gratiam, et favorem ominium cum ea conflictantium accuratè conscriptus, & heroico carmine adumbratus... (tisk Wolfgangi Richteri, 1605) Viktorin Rhacotomus Vodňanský z Greifenberka: Laudes podagrae versibus comprehensae (1600). Veršovaný spis je dedikován sušické městské radě.
Do žánru „Laudes podagrae“ nespadají:
Matyáš Borbonius z Borbenheimu: De medicorum, ut vocant opprobio Podagra theses (Basilej, 1597). Jedná se o diplomovou práci všímající si způsobu životního stylu a stravování. David Crinitus z Hlavačova si v básni „Ad Ioannem Benedictum Nepomucensem“ ve sbírce Idyllion De admiranda nativitate (1584) stěžuje na své „kruté“ bolesti, jež trvaly třináct týdnů.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články
Knížky lidového čtení Žánrová literatura
Kategorie:Literární žánry Kategorie:Literární pojmy Kategorie:Žánry Kategorie:Latinská slova a fráze Kategorie:Životní styl