Roman Isidorovič Kondratěnko (; , Tiflis – , Port Artur) byl ruský velitel, generálporučík (in memoriam) ženijních vojsk. Bojoval v rusko-japonské válce a byl jedním z velitelů obrany Port Arturu.

Životopis Narodil se v Tiflisu v chudé šlechtické rodině. Jeho otcem byl vysloužilý major, z jehož penze rodina žila. Pomocnou ruku podal starší bratr, který žil v Petrohradu. Jeho přičiněním se podařilo dostat Romana Kondratěnka na Polocké vojenské gymnázium za státní útraty. Školu absolvoval v roce 1877 jako jeden z nejlepších kadetů. Následně se stal junkerem Nikolajevského technického učiliště v Petrohradě v bývalém paláci Pavla I., kde se také nacházela Inženýrská akademie. Po absolvování kurzu 23. června 1877 byl povýšen do hodnosti praporčíka a přidělen k 1. kavkazskému ženijnímu pluku Jeho Imperátorského Veličenstva velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče Ruského. Aniž se dostavil ke svému pluku, byl 25. srpna 1877 přidělen ke Kavkazskému rezervnímu pluku. Po jeho rozpuštění byl v říjnu 1878 převelen ke své původní jednotce. Téhož roku byl povýšen do hodnosti podporučíka.

náhled|left|R. I. Kondratěnko v roce 1881

V roce 1879 nastoupil na Nikolajevskou inženýrskou akademii (dnes Vojenská vysoká škola inženýrsko-technická). Téhož roku byl povýšen na poručíka. Za své úspěchy přínosné pro vědu byl v roce 1881 povýšen do hodnosti nadporučíka. V roce 1882 dokončil studia na akademii a krátce na to se ocitl pod velením náčelníka ženistů Kavkazského vojenského okruhu. Následně byl přidělen k ženijnímu vojsku, kde byl pod velením náčelníka Čarochského ženijního velitelství. V roce 1883 byl přidělen k Hlavnímu ženijnímu velitelství. V roce 1884 byl povýšen do hodnosti kapitána; téhož roku nastoupil na Nikolajevskou akademii. Studia dokončil v roce 1886 a byl přidělen ke generálnímu štábu, následně byl převelen k Vilenskému vojenskému okruhu. Téhož roku byl převelen ke generálnímu štábu této jednotky a jmenován hlavním pobočníkem štábu 4. armádního sboru.

V roce 1888 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a přidělen ke štábu velitele 6. brigády vojsk vnitrostátního určení, kde zastával funkci štábního důstojníka. V roce 1891 vykonával funkci hlavního pobočníka štábu Vilenského vojenského okruhu. V roce 1892 byl za služební zásluhu povýšen do hodnosti plukovníka. Dočasně zastával funkci generálního kvartýrmistra okruhu. V roce 1893 se stal štábním důstojníkem a vykonával funkci pobočníka štábu Vilenského vojenského okruhu a v roce 1895 byl jmenován zprvu náčelníkem štábu vojsk Uralské oblasti, a po měsíci velitelem 20. střeleckého pluku.

V roce 1901 byl povýšen do hodnosti generálmajora a jmenován do funkce generálního inspektora štábu Priamurského vojenského okruhu, kde se stal členem generálního štábu tohoto okruhu. V důsledku absence náčelníka štábu Priamurského vojenského okruhu převzal danou funkci, poté vykonával funkci generálního kvartýrmistra okruhu. V roce 1902 mu byl udělen nejvyšší vděk za zlepšení podmínek pro vzdělávání mužstva. V roce 1903 se ujal funkce generála okruhu a téhož roku byl příkazem z 8. listopadu jmenován do funkce velitele 7. východosibiřské střelecké brigády. Během boxerského povstání v letech 1900–1901 se nacházel v sestavě expedičního sboru.

Obrana Port Arturu náhled|200px|right|Obal časopisu Letopisy války s Japonskem oznamující smrt generála Kondratěnka náhled|300px|left|Pohlednice s nápisem „Generál Kondratěnko provádí inspekci pozic.“ V nejkritičtějším období obléhání se ujal obrany města Port Artur. Svou pozornost soustředil na zlepšení obranyschopnosti pozic. Osobně řídil obranu na nejsložitějších a nejnebezpečnějších úsecích. Vyznačoval se schopností vojáky motivovat, což přispělo k odražení řady útoků, ve kterých úspěch ruských vojsk už nikdo neočekával. Zkoordinoval síly pozemních vojsk a námořnictva tak, aby je přiměl k lepší spolupráci.

Padl v boji 15. prosince 1904 v pevnůstce tvrze č. II v důsledku přímého zásahu dělostřeleckého granátu. Společně s ním přišlo o život dalších 8 důstojníků.

Po ukončení rusko-japonské války bylo jeho tělo exhumováno a slavnostně pohřbeno 8. října 1905 v Petrohradu, na Nikolském hřbitově Alexandro-Něvské lávry.

Existuje teorie, podle které japonské houfnice neostřelovaly tvrz č. II v momentě Kondratěnkovy návštěvy náhodou. Dělostřelecký přepad měl být zahájen na popud zrádce z řad zastánců kapitulace města.

Podle mínění řady odborníků byl Kondratěnkovou smrtí zpečetěn osud pevnosti. Dne 5. ledna byla z rozkazu generálů A. M. Stessela a A. V. Foka vyhlášena kapitulace Port Arturu. Vést obranu města by bylo možné i delší dobu, ovšem za cenu těžkých ztrát. Generál Stessel byl za svůj čin v únoru 1908 odsouzen k trestu smrti. Ten však byl nejprve změněn na 10 let odnětí svobody a následně v květnu 1909 zcela prominut.

Vyznamenání 60px|Řád sv. Stanislava Řád sv. Stanislava 3. stupně (1884); 60px|Řád sv. Anny Řád sv. Anny 3. stupně (1889); 60px|Řád sv. Stanislava Řád sv. Stanislava 2. stupně (1892); 60px|Řád sv. Anny Řád sv. Anny 2. stupně (1895); 60px|Řád sv. Vladimíra Řád sv. Vladimíra 4. stupně (1899); 60px|Řád sv. Vladimíra Řád sv. Vladimíra 3. stupně s meči (1904); 60px|Řád sv. Jiří Řád sv. Jiří 4. stupně; 60px|Řád sv. Jiří Řád sv. Jiří 3. stupně (1904).

Památka náhled|upright=1|Japonský pomník na místě smrti generála Kondratěnka. Nápis zní: „Místo úmrtí ruského generálmajora Kondratěnka“ náhled|upright=0.9|left|Smuteční průvod. 25. září 1905 náhled|upright=0.9|left|Pohlednice ze začátku 20. století s fotografií ulice Kondratěnko náhled|upright=0.9|left|Kondratěnkova busta v Polocku V roce 1907 byla nad hrobem R. I. Kondratěnka vztyčena pamětní kaple, v níž se nacházel velký mramorový kivot s ikonami a množstvím stříbrných věnců. Prolamovaná kaple byla posvěcena 12. srpna 1907. Za Sovětského svazu byla kaple stržena, jako i mnohé další na Nikolském hřbitově. Всемирное обозрение, журнал, 1907, № 36, с. 4 25. východosibiřský střelecký pluk byl přejmenován na 25. východosibiřský střelecký pluk Generálporučíka Kondratěnka. V polském městě Suwałki byl 30. září 1907 vztyčen památník R. I. Kondratěnkovi. Nacházel se v parčíku před kasárny 20. střeleckého pluku, kterému generál v letech 1895–1901 velel. Památník měl podobu bronzové busty na vysokém podstavci z černé žuly. Do dnešních dob se ale památník nedochoval. V roce 1910 byl Polocký kadetský korpus přejmenován na Polocký kadetský korpus Generála Kondratěnka. Téhož roku byla v Polocku vztyčena generálova busta. K jejímu stržení došlo ve 30. letech. 31. března 2008 byla v Polocku na náměstí Svobody vztyčena nová, bronzová busta na žulovém podstavci. Díky tomu je Polock jediným městem, kde byly památníky na generálovu počest vztyčeny ve 20. i 21. století. V jihozápadní části ostrova Ruský se nachází Kondratěnkův poloostrov. V roce 1909 byla chatařská osada nedaleko od Nikolsku-Ussurijsku, kterou R. I. Kondratěnko založil pro zdravotní rehabilitaci důstojníků, přejmenována v čest generála. Dnes se obec jmenuje Kondratěnovka a nachází se v okrese Ussurijsk v Přímořském kraji. V roce 1905 byla v Oděse přejmenována ulice Policejní na ulici Kondratěnka (dnes nese jméno I. Bunina). V srpnu 1945 bylo velení japonské Kuantungské armády předáno ultimátum o kapitulaci. Předávajícím ze strany sovětského velení byl Ivan Artěmenko, syn Kondratěnkovy kmotřenky. Na generálovu počest nese jedna z petrohradských ulic jeho jméno. V Chabarovsku byla na generálovu počest nainstalována pamětní deska (ul. Komsomolská, čp. 105).

Odkazy

Reference

Literaura

Externí odkazy

Роман Исидорович Кондратенко (Rusky)

Kategorie:Ruští generálové Kategorie:Osobnosti rusko-japonské války Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu svatého Vladimíra Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Jiří (Rusko) Kategorie:Narození 12. října Kategorie:Narození v roce 1857 Kategorie:Narození v Tbilisi Kategorie:Úmrtí 15. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1904 Kategorie:Úmrtí v Liao-ningu Kategorie:Padlí v boji Kategorie:Muži