Seinsheimové (též Saunsheimové) jsou původem bavorský šlechtický rod, jeden z nejstarších rodů ve Frankách. Jejich rodové sídlo je Seinsheim východně od Ochsenfurtu. Známější větví Seinsheimů je pozdější český knížecí rod Schwarzenbergů.

Historie rodu V roce 1147 byl v Seinsheimu poprvé zmíněn Eispertus de Souvensheim z lenní rodiny würzburgských knížat-biskupů.Selzer, Otto: Stadt und VG Marktbreit. S. 588. Rod Seinsheimských za svého předka považuje alemanského šlechtice Erkingera, popraveného v roce 917, a dále jeho syna Konráda. Jméno Erking se proto stalo rodovou přezdívkou.

Již ve 13.–14. století se rod rozdělil na tři větve, ty měly svá sídla

v Hohenkottenheimu (vymřela v roce 1591 s Jiřím Ludvíkem ze Seinsheimu) ve Wässerndorf a Erlach (vyhasla roku 1555) Stephansberg Již v roce 1243 se hrad Stephansberg objevuje jako majetek Apollonia staršího ze Seinsheimu. Jeho syn Hildebrand († 1386) je považován za prapředka rodu Schwarzenbergů, neboť po něm a jeho bratrovi se hlavní linie rozdělila na starší Stephansbergskou a mladší Seinsheimskou.

Knížata ze Schwarzenbergu

náhled| Erb knížat ze Schwarzenbergu Hildebrandův vnuk ze starší stephansbergské linie, Erkinger I. ze Seinsheimu, získal v roce 1405 franské panství Schwarzenberg s hradem a roku 1435 hrad Hohenlandsberg a začal se psát svobodný pán ze Schwarzenbergu.Wolfgang Wüst: Die Schwarzenberg in Franken und Böhmen. Freiherren – Grafen – Fürsten, In: Jahrbuch für fränkische Landesforschung 74 (2014) S. 115–130 Po vymření rodové linie Seinsheim-Wässerndorf přestavěl v roce 1555 hrabě Bedřich ze Schwarzenbergu wässerndorfský zámek.

V roce 1599 byli Schwarzenbergové (Adolf ze Schwarzenbergu) povýšeni do říšského hraběcího stavu a v roce 1670 na říšská knížata (Jan Adolf ze Schwarzenbergu). Seinsheim se stal hlavním sídlem schwarzenberského panství, které se roku 1500 stalo součástí Franské říše a v roce 1806 připadlo Bavorskému království. Schwarzenbergové byli v 18. století zdaleka největšími držiteli půdy ve Frankách a také jedněmi z největších statkářů v Čechách.

Hrabata ze Seinsheimu Mladší neboli seinsheimská linie od první poloviny 14. století se přikláněla k bavorskému dvoru. Ve sporu se svými schwarzenberskými příbuznými prohlásili v letech 1655/62, že se vzdávají všech rodových statků ve Frankách. náhled| Zámek Sünching Od té doby byl hlavním sídlem katolického rodu zámek Sünching u Řezna, který již v roce 1572 získal Jiří Ludvík.

Od roku 1678 existovaly dvě linie Sünchinská a Wenská, která zanikla v roce 1834. Dva členové rodu byli povýšení do stavu říšského hraběte – v roce 1705 Maxmilián František ze Seinsheimu-Sünchingu († 1737) a v roce 1711 Maxmilián Eberhard ze Seinsheimu-Wengu († 1737), což však nemělo na postavení rodu zásadní vliv.

V 18. století patřili Seinsheimové mezi sedm nejvlivnějších rodů v Bavorsku. V roce 1758 nechal Josef František hrabě ze Seinsheimu-Sünchingu postavit dnešní zámek s vodním příkopem v Sünchingu. Autorem návrhu byl tehdejší mnichovský dvorní architekt François de Cuvilliés starší. V roce 1764 získala hrabata ze Seinsheimu také zámek Schönach.

V témže roce byl v mnichovském okrese Kreuzviertel postaven Seinsheimský palác, který sloužil jako rezidence bavorského ministra, hraběte Josefa Františka Marii ze Seinsheimu, prezidenta Akademie věd, která zde pořádala své akce. V roce 1780 zde hostoval i Wolfgang Amadeus Mozart.

V 19. století byl svěřenský fond Sünchingů spojen s dědičným křeslem v bavorské říšské radě. Rodina hrabat Seinsheimů-Sünchingu vymřela v mužské linii v roce 1917 osobou hraběte Maxmiliána Karla Floriána ze Seinsheimu.

Po smrti poslední ženské členky rodu, hraběnky ze Seinsheimu v roce 1958 přešel zámek do vlastnictví jejího vnuka barona z Hoenningu O'Carroll a od té doby ho obývá jeho rodina. S výjimkou zvláštních akcí zámek není veřejně přístupný.

Erb Rodový erb znázorňuje štít rozdělený střídavě (pěti až sedmi) stříbrnými a modrými pruhy. Na štítu je přilba s modrostříbrnými přikryvadly a trup vousatého muže v červeném kabátci se stříbrným límcem a stříbrně zakončeným špičatým kloboukem, zdobeným třemi pavími pery.Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band XIII, S. 202, C. A. Starke Verlag, 2002

Významní představitelé rodu náhled| Adam Bedřich ze Seinsheimu (1708-1779), kníže-biskup würzburský a bamberský náhled| Josef František Maria ze Seinsheimu, bavorský vyslanec, ministr války (1707-1787)

Adam Bedřich ze Seinsheimu (1708-1779), kníže-biskup würzburský (1755-1779) a bamberský (1757-1779) Eberhard ze Saunsheimu, německý mistr Řádu německých rytířů (1420-1443) Erkinger, zemský velitel Řádu německých rytířů (1362–1437) Jiří Ludvík ze Seinsheimu, okresní plukovník franského kruhu (1514-1591) Josef František Maria ze Seinsheimu, diplomat a politik Bavorského kurfiřtství (1707-1787) Karel ze Seinsheimu (1784–1864), předseda bavorského zemského sněmu Maxmilián František ze Seinsheimu, volební bavorský tajný rada a prezident Hofrat (1681-1739) Maxmilián ze Seinsheim-Grünbachu (1811-1885), německý politik, dědičný říšský rada

Reference

Externí odkazy

Literatura Claudius Stein: Zwischen München, Sünching und Schönach. Kindererziehung und Privatleben der Familie Seinsheim im Übergang vom Ancien zum Neuen Bayern In: Verhandlungen des Historischen Vereins für Oberpfalz und Regensburg, Band 162, Regensburg 2022, S. 215–250, . Heinrich Zoepfl: Denkschrift betreffend den hohen Adel und die Ebenbürtigkeit des Gräflichen Hauses Seinsheim, Heidelberg 1867. Wolfgang Wüst: Die Akte Seinsheim-Schwarzenberg: eine fränkische Adelsherrschaft vor dem Reichskammergericht, In: Jahrbuch für fränkische Landesforschung 62 (2002) S. 203–230. Kurt Andermann: Seinsheim. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 24, Duncker & Humblot, Berlin 2010, ISBN 978-3-428-11205-0, S. 194–196. Rudolf Reiser: Alte Häuser – große Namen. 2., überarb. Aufl., Stiebner, München 1988.

Kategorie:Německé šlechtické rody Kategorie:Schwarzenbergové Kategorie:Bavorské šlechtické rody