Blasius von Schemua (slovinsky Blaž Žemva) (2. ledna 1856 Klagenfurt – 21. listopadu 1920 Klagenfurt) byl rakousko-uherský generál. Jako jediný rodilý Slovinec dosáhl nejvyšších postů v rakousko-uherské armádě. Ve vojsku sloužil od roku 1874, byl mimo jiné štábním důstojníkem, vojenským pedagogem a velitelem různých jednotek pěchoty. V letech 1911–1912 zastával funkci náčelníka generálního štábu a poté velel postupně dvěma armádním sborům. V roce 1913 dosáhl hodnosti generála pěchoty, mezitím byl také povýšen do šlechtického stavu. Na začátku první světové války se na východní frontě zúčastnil bojů v Haliči. Kvůli neúspěchům byl odvolán již v září 1914 a v roce 1915 na vlastní žádost odešel do penze.
Životopis Pocházel ze slovinské rodiny s historií sahající do 17. století,Dějiny rodu Žemva dostupné online narodil se jako mladší syn c. k. majora Blaže Žemvy (1808–1871).Rodina Blaže Žemvy staršího dostupné online Studoval nejprve v Mariboru, poté na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě,SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 67 dostupné online kde mimo jiné vyučoval jeho otec. V hodnosti poručíka vstoupil do armády k 7. pěšímu pluku v InnsbruckuKais. Königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 216, 232 dostupné online a v letech 1879–1881 byl přidělen k rakousko-uherskému vyslanectví v Teheránu, kde se mimo jiné začal zabývat okultismem. Po návratu do Rakouska si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni (1881–1884).Kais. Königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 762 dostupné online V hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu (1884) a tři roky strávil u 1. pěší brigády v Pljevlji.Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 162 dostupné online Od roku 1887 byl přidělen přímo ke generálnímu štábu, později byl také pedagogem na Válečné škole ve Vídni (1893–1897), kterou sám předtím absolvoval.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 261 dostupné online Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1887, podplukovník, 1895, plukovník 1898) a v roce 1900 byl spolu se svým bratrem povýšen do šlechtického stavu. Od roku 1902 byl velitelem 66. pěšího pluku v Užhorodě,Přehled velitelů pěších pluků rakousko-uherské armády 1900–1914 dostupné online Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1902; Vídeň, 1902; s. 528 dostupné online v roce 1905 byl povýšen na generálmajora a velitele 55. pěší brigády v Terstu.Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1906; Vídeň, 1906; s. 125 dostupné online V letech 1908–1909 velel 18. pěší divizi v Dubrovníku, poté získal hodnost polního podmaršála (1909) a téhož roku se stal sekčním šéfem na rakousko-uherském ministerstvu války.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1911; Vídeň, 1910; s. 114 dostupné online
Když byl po sporech s císařem Františkem Josefem v roce 1911 odvolán Conrad von Hötzendorf z funkce náčelníka generálního štábu,HONZÍK, Miroslav: Říkali si vojevůdci; Praha, 1984; s. 82–83 dočasně jej nahradil Schemua (1911–1912). Ve spolupráci s německým náčelníkem generálního štábu Moltkem pokračoval v intenzívní přípravě na válku. Odvolaný Conrad však nadále využíval svého postavení k různým aktivitám jak v armádě, tak v zahraniční politice. Schemua s jeho jednáním nesouhlasil a během listopadu 1912 nabídl svou rezignaci.SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 360 ISBN 978-80-278-0059-9 Conrad byl nakonec znovu v prosinci 1912 jmenován náčelníkem generálního štábu a Schemua přešel na post velitele 16. armádního sboru v Dubrovníku (1912–1914).Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
K datu 1. listopadu 1913 byl povýšen do hodnosti generála pěchotySchematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 115, 130 dostupné onlinePřehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online a v dubnu 1914 byl jmenován velitelem 2. armádního sboru ve Vídni, respektive zemským velitelem pro region Dolního Rakouska a jižní Moravy. S tímto sborem byl po vypuknutí první světové války převelen na východní frontu, kde byl zařazen do 2. armády generála Auffenberga.Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online Zúčastnil se bojů o Halič a na přelomu srpna a září 1914 bojoval v bitvě u Komarówa. V následujících bojích u Lvova však zcela selhal a poskytl prostor 5. ruské armádě k rozsáhlé ofenzívě. Ke dni 24. září 1914 byl odvolán z čela II. armádního sboru a převelen zpět do Rakouska, kde byl pověřen obranou linie na Dunaji od Horního Rakouska až k Bratislavě. Na vlastní žádost byl v březnu 1915 penzionován a od té doby žil v soukromí v rodném Klagenfurtu.Služební postup Blasia Schemuy in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 161 dostupné online
Měl řadu intelektuálních zájmů, zabýval se mimo jiné etnografií a filologií, během vojenské služby podnikl řadu vzdělávacích cest. Jako náčelník generálního štábu předložil císaři Františku Josefovi memorandum, ve kterém předpověděl, že celoevropský válečný konflikt nebude jen soubojem mocností, ale především národů a v případě porážky povede k rozpadu mnohonárodnostní rakousko-uherské monarchie.
Jeho starší bratr Johann (Janez) von Schemua (1850–1919) byl také důstojníkem rakousko-uherské armády, dosáhl hodnosti generála pěchoty a aktivní službu zakončil jako velitel XIV. armádního sboru v Innsbrucku. V roce 1917 byl povýšen na barona.Povýšení Johanna Schemuy do stavu svobodných pánů dostupné online
Tituly a ocenění Spolu se svým bratrem byl v roce 1900 povýšen do šlechtického stavu. Ve funkci náčelníka generálního štábu obdržel v roce 1912 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 256 dostupné online Během vojenské služby se stal nositelem řady rakousko-uherských vyznamenání,Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 3 dostupné online během krátkého působení na postu náčelníka generálního štábu obdržel i několik ocenění od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání Blasiuse Schemuy in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 321 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Bronzová vojenská záslužná medaile (1891) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1897) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1901) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1902) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1910) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1912) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž II. třídy (1912) 60x60pixelů Mobilizační kříž (1913) 60x60pixelů Stříbrná vojenská záslužná medaile (1913) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1914) 60x60pixelů Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1917)
Zahraničí 60x60pixelů Řád lva a slunce III. třídy (Persie, 1881) 60x60pixelů velkokříž Řádu červené orlice (Německo, 1912) 60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko, 1912) 60x60pixelů velkokříž Řádu knížete Danila I. (Černá Hora, 1912) 60x60pixelů velkokříž Řádu Medžidie (Osmanská říše, 1912)
Odkazy
Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 270–271 (heslo Blasius Schemua) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online ()
Externí odkazy
Blasius von Schemua in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Náčelníci generálního štábu rakousko-uherské armády Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Narození 2. ledna Kategorie:Narození v roce 1856 Kategorie:Narození v Klagenfurtu Kategorie:Úmrtí 21. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1920 Kategorie:Úmrtí v Klagenfurtu Kategorie:Muži