náhled|Pohled na Barrio Alto náhled|Pohled na Barrio Alto Sanlúcar de Barrameda, často zkráceně jen Sanlúcar, je město v severozápadní části provincie Cádiz, která je součástí autonomního společenství Andalusie na jihu Španělska. Sanlúcar leží na levém břehu řeky Guadalquivir, poblíž národního parku Doñana, 23 km od Jerezu de la Frontera, 50 km od hlavního města provincie Cádiz a 119 km od hlavního města Andalusie, Sevilly. Žije zde obyvatel.
Oblast dnešního Sanlúcaru byla osídlena již od pravěku. Ve středověku, po reconquistě, se město stalo součástí Sevillského království. Roku 1297 zde získal panství Guzmán Dobrý, čímž založil mocný šlechtický rod, později známý jako Medina Sidonia.
Díky své strategické poloze se Sanlúcar stal významným výchozím bodem pro zámořské výpravy, kolonizaci a evangelizaci Ameriky mezi 15. a 17. stoletím. Město však ztratilo většinu svého významu po roce 1645 v důsledku pádu rodu Medina Sidonia, celkového úpadku Španělska za vlády Karla II., přemístění úřadu Casa de Contratación do Cádizu v roce 1717 a ničivého zemětřesení v Lisabonu roku 1755.
V roce 1833 se Sanlúcar stal součástí nově vytvořené provincie Cádiz. V průběhu 19. století se město zaměřilo především na rozvoj vinařství a letní turistiky.
V současnosti je Sanlúcar proslulý zejména svou gastronomií — především vínem manzanilla a místními krevety —, dále flamencem a letními atrakcemi, zejména koňskými dostihy na pláži. Méně známý, avšak pro historiky mimořádně cenný, je Archiv rodu Medina Sidonia, umístěný ve stejnojmenném paláci.
Název Na jihu Andalusie existuje několik míst s názvem Sanlúcar, která se odlišují připojením toponyma. V tomto případě bylo k původnímu názvu přidáno de Barrameda, což odkazuje na oblast, kde se nachází sanlúcarský přístav.
Co se týče etymologie obou názvů, mezi odborníky nepanuje shoda a existuje několik hypotéz. Podle jedné z nich by název Sanlúcar mohl pocházet z arabského slova šalúka (شلوقة), označujícího levanatský vítr. Tato teorie je však málo pravděpodobná, protože právě v oblasti Sanlúcaru má tento vítr nejmenší význam a intenzitu v celé provincii Cádiz.
Další teorie odvozuje název od latinského sub lucare (ze slova lucus – „les“). Přeměna sub v so a následně v san by pak byla výsledkem lidové etymologie (san jako zkratka pro santo, „svatý“). Nejpřijatelnější hypotéza však uvádí, že název pochází z latinského sanctus locus, tedy „svaté místo“, a vztahuje se k lokalitě El Tesorillo de la Algaida, kde se nacházela svatyně zasvěcená bohyni Astarte či Venuši, jejíž pozůstatky se částečně dochovaly dodnes. Barrameda je pravděpodobně odvozeno z arabského výrazu bar-am-ma'ida.
Sanlúcaru de Barrameda se někdy přezdívá „Puerto Lucero“.
Městské symboly Vlajka Vlajku Sanlúcaru vytvořil v roce 1999 místní novinář a spisovatel José Carlos García Rodríguez, který jako ústřední motiv použil znak obce.
Geografie Sanlúcar de Barrameda se nachází na atlantském pobřeží autonomního společenství Andalusie v provincii Cádiz, konkrétně na levém břehu řeky Guadalquivir, která tvoří hranici mezi provinciemi Huelva a Sevilla. Má rozlohu 170,27 km². Městské pláže mají délku 6 km. Hraničí s obcemi Trebujena, Jerez de la Frontera, Rota, El Puerto de Santa María a Chipiona.
Je součástí turistické oblasti zvané Costa de la Luz a od hlavního města provincie Cádiz, Cádizu, je vzdáleno 44 km nejkratší cestou a 52 km nejrychlejší cestou. Na území města je borovicový les Algaida a bažiny Bonanza, místa která jsou součástí národního parku Doñana.
Reliéf náhled|Radniční náměstí v historickém centru. náhled|Pohled na ústí řeky Guadalquivir v Atlantském oceánu. V pozadí národní park Doñana. náhled|Památník Legua Cero na památku prvního obeplutí světa. Slavnostně odhalen v roce 2011.Sanlúcar se nachází v Bétické proláklině. Část jeho území tvoří bažiny a má písečné pobřeží.
Písek má v této oblasti vysoký obsah ilmenitu. Hlavní městské centrum je podélně rozděleno roklí, která sahá od La Jara po Bonanzu.
Hydrografie Otec Faustino Míguez, piarista a profesor fyziky a chemie na škole, kterou měla tato kongregace v Sanlúcaru, analyzoval v roce 1872 vodu v obci ve svém díle „Analýza veřejných vod Sanlúcaru de Barrameda“.
Pláže Sanlúcar má 6 km pláží, jež všechny spadají pod Costa de la Luz. Mezi ty hlavní patří následující:
Playa de Bonanza se nachází u ústí řeky Guadalquivir, v blízkosti solných plání a mokřadů národního parku Doñana. Je dlouhá přibližně 1 200 m a široká asi 40 m. Nemá promenádu, voda je zde klidná a pláž je snadno přístupná pěšky i autem. Playa de Bajo de Guía měří zhruba 800 m na délku a 50 m na šířku. Má jemný písek a je vhodná pro plachtění i jiné vodní sporty závislé na větru. Jedná se o městskou pláž s promenádou, záchrannou službou, bezbariérovým přístupem a dobrou dopravní dostupností. Playa de la Calzada (také známá jako Playa de las Piletas) je městská pláž s promenádou, dlouhá přibližně 2 300 m a široká kolem 60 m. Každé léto se zde konají koňské dostihy na pláži, díky nimž je známa také jako Hipódromo de Sanlúcar. Playa de la Jara je dlouhá asi 1 500 m a široká kolem 40 m. Jde o poloměstskou pláž bez promenády, chráněnou bahnitými útesy Espíritu Santo, písečnými dunami a umělými vlnolamy.
Pláže Sanlúcaru jsou tak známé, že jsou zmíněny již ve třetí kapitole Dona Quijota: „…že on sám za svých mladých let se oddal tomuto ušlechtilému řemeslu, hledaje v různých koutech světa dobrodružství, že neopominul navštívit Percheles v Malaze, ostrovy Riaranské, Compas v Seville, Azoguejo v Segovii, Oliveru ve Valencii, Rondillu v Granadě, břehy sanlúcarské…“.
Klima Sanlúcar má subtropické klima středozemního typu. Má nízkou míru srážek a nejmírnější teploty v provincii. Ročně je zde 3 000 až 3 200 hodin slunečního svitu, což ze Sanlúcaru činí jednu z nejslunečnějších obcí v Evropě. Léto je suché.
Flóra V důsledku urbanizace zmizelo nebo je ohroženo několik borových lesů tvořených převážně borovicemi piniemi (pinus pinea) a metličkou bělokorou (retama monosperma).
Fauna náhled|Chameleon obecný. Až donedávna byl chameleon obecný (chamaeleo chamaeleon) v sadech velmi hojným druhem. Zmizení biotopu tohoto druhu v důsledku masivní urbanizace španělského pobřeží z něj činí zranitelný druh. Významná je kolonie luňáků v Pinar de la Algaida.
Parky a zahrady náhled|Loď, která jezdí mezi oběma břehy řeky Guadalquivir.náhled|Radniční zahrady.náhled|Borový les La Algaida.náhled|Zahrady vévodského paláce Medina Sidonia.náhled|Stará botanická zahrada La Paz (dnes soukromý majetek).Doñana je chráněná přírodní krajina mající 53 709 ha, je považována za největší ekologickou rezervaci Evropy a v roce 1994 byla prohlášena za světové dědictví UNESCO. Rozkládá se převážně na území provincie Huelva (obce Almonte, Moguer, Lucena del Puerto a Hinojos) a z menší části Sevilly (Pilas, Villamanrique de la Condesa, Aznalcázar, Isla Mayor a La Puebla del Río) a Cádizu (Sanlúcar de Barrameda). O Sanlúcaru je oddělena řekou Guadalquivir. Do parku se dostanete z mola v oblasti Bajo de Guía pomocí trajektu, který spojuje oba břehy řeky. Bažiny jsou v zimě domovem velkého množství druhů vodního ptactva. Uvnitř jsou různé vědecké instituce, které zajišťují správný rozvoj hraničních regionů a zachování některých velmi citlivých druhů, které je obývají. Doñana byla pojmenována na počest manželky 7. vévody z Mediny Sidonie jménem Doña Ana de Silva y Mendoza. Pinar de La Algaida se nachází na jihovýchod od národního parku Doñana, na levém břehu řeky Guadalquivir. Je to jedna z nejdůležitějších zelených ploch v obci a představuje pravidelnou rekreační oblast pro obyvatele Sanlúcaru. V oblasti můžeme najít různé druhy rostlin, hlavně ale borovici pinii, a husté křoviny tvořené cistem, řečíkem, vřesem a jalovcem. Prostředí obývá široká škála ptáků, jako jsou čápi černí, jeřábi, plameňáci, slípky modré, lysky a také spoustu hmyzožravých ptáků. Je zde močál, ve kterém jsou solné doly. V borovém lese se nachází několik již vykopaných archeologických pozůstatků, jako El Tesorillo, předřímské posvátné místo zasvěcené Luceru, římský El pozo de los Caveros a římská továrna La Algaida. Jardines del Palacio Ducal de Medina Sidonia se rozprostírají kolem vévodského paláce a nad roklí. Navrženy byly na počátku 16. století a později rozšířeny. Ve středověku bylo postaveno několik jímek k zavlažování zahrady a zásobování domu. V 17. století byly instalovány fontány a vodní prvky. Stará jízdárna byla proměněna v zimní zahradu se záhony. K roku 2010 zde rostla široká škála stromů a rostlin, například akant, blahočet, zmarlika Jidášova, brslen, brachichitón, nepravý pepřovník, fíkovník, morušovník, ombú, jilm a borovice kanárská. Z tohoto místa je možné sledovat veškerou lodní dopravu na řece Guadalquvir. Jardines del palacio de los Duques de Montpensier jsou velké zahrady, které doplňují letní palác postavený v 19. století pro vévodu z Montpensier. Navrhl je Lecolant, francouzský zahradník, který pro vévodu navrhl už zahrady v paláci de San Telmo v Seville. Velká část zadní zahrady se svažuje dolů od Barrio Alto k Bajo. Vzhledem k rozmanitosti druhů, které zde žijí, ji lze považovat za autentickou botanickou zahradu. Mezi ty nejvýznamnější patří vavřín indický, choricie, ombú, dračinec dračí, zmarlika Jidášova, vavřín, brslen, cypřiš, květ pomerančovníku čínského, kaučukový fíkus, vistárie, nepravý pepřovník, břečťan a dub cesmínovitý. Jardines Las Piletas tvoří historickou část města, kde bylo nalezeno několik pramenů léčivých vod. Nachází se hned vedle pláže, na úpatí rokle. Místo se již od 18. století těšilo velké prestiži mezi rekreanty i místní veřejností, neboť zde díky množství rostlin panovalo příjemné mikroklima. V roce 1903 byly prameny Las Piletas prohlášeny za veřejně prospěšné a v roce 1913 převzala městská rada správu a využívání vod v Las Piletas. V roce 2003 byly po restaurování znovu otevřeny pro veřejnost. K roku 2010 mělo toto místo velký botanický význam díky četným rostlinným druhům, mezi nimiž jsou například platan východní, netík Venušin vlas, divoké fíkovníky, kornoutice africká, papyrus, myrta, pajasan žláznatý, břečťan, blahovičník, topoly bílé, cypřiše, zmarlika Jidášova, pitospory, ale i několik druhů aromatických keřů a mnoho druhů léčivých keřů. Tato zahrada je zapsána v Generálním katalogu andaluského historického dědictví. Od roku 2006 je zanedbávaná.
Obyvatelstvo Části města Kromě hlavního centra, kterým je město Sanlúcar de Barrameda, existuje v rámci území města několik dalších čtvrtí. Některé z nich mají svou vlastní velmi významnou identitu, jako například La Algaida, Bonanza, La Jara, Loma de Martín Miguel a Villa Horacia. Zbytek populace žije ve čtvrtích, které se již integrovaly do města. +Populační centra a vzdálenost v km do jádra obceJádroSouřadnicePočet obyvatelVzdálenost (km)La Algaida2 9218,7Bonanza6 0413,4Barriada de Andalucía1 2632,3La Jara4 6745,5Loma de Martín Miguel2664,7Sanlúcar de Barrameda (město)46 8830Urbanización Castillo del Espíritu Santo3942,8Urbanización Los Colonos2512,3Villa Horacia1933,3Zdroje Guía Repsol,Google Earth
Kultura alt=Městská knihovna Rafael de Pablos|náhled|220x220pixelů|Městská knihovna Rafael de Pablos. Kulturní aktivity, které se ve městě konají, jsou z velké části propagovány a organizovány různými kulturními sdruženími. Mnohé z těchto aktivit dostávají dotace od Kulturní delegace městské rady, Junta de Andalucía a soukromých institucí a společností. Rada města dává spolkům k dispozici vybavení a technické prostředky k realizaci navrhovaných činností.
Kulturní zařízení Mimo tato zařízení existuje mnoho aktivit, které se odehrávají venku a ve školách.
Kulturní akce Hlavní kulturní akce, které se ve městě konají, souvisejí s podporou četby prostřednictvím různých aktivit, vážné hudby, flamenca, divadla a výtvarného umění.
Partnerská města
San Sebastián, Venezuela
Stejnojmenná města
Významné osobnosti Antonín Orleánský, vévoda z Montpensier