Populačně-národnostní politika (PNP) je výsledkem dvou, spolu se prolínajících politik. Nejde tedy o věcnou koncepci, ale o systém politických intervencí v oblasti populační a národnostní politiky, který má významný dopad na každodenní působení příslušníků etnických menšin. Při pozorování PNP je nutné rozlišovat mezi populací a etnikem. Jejich oficiální politické linie jsou definovány odděleně a jsou na sobě do značné míry nezávislé. Při jejich realizaci je však důležité propojení procesů i výsledků obou politik HORÁLEK, Adam. Populačně národnostní politika Čínské lidové republiky vzhledem k etnickým menšinám. Praha, 2007. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav etnologie, 2020-03-23.. Tento proces označujeme jako synergii, kdy jedna politika zvyšuje prosperitu té druhé. Tato synergie je například uplatňována v oblasti hanizace a sinizace. Většina studií zaměřených na etnickou problematiku v Číně se nezabývá součinností obou politik, i přesto, že je potřeba některé procesy posoudit z pohledu obou politik. Příliš úzké zaměření na jeden zdroj národnostní politiky proto může vést ke zkreslení problematiky .
Populační politika Demografická politika zahrnuje soubor opatření, která stát přijímá s cílem řídit změny v populaci, včetně sociální, ekonomické a politické stránky demografie. Jedná se o všechny kroky a aktivity státu nebo jeho institucí, které směřují k vytváření takových demografických vztahů, aby populace dosáhla dané struktury a velikosti populace. Stát může například podporovat velké rodiny nebo imigraci, aby zvýšil počet obyvatel, nebo naopak pomocí různých opatření omezovat hrubou míru porodnosti a tím snižovat nárůst populace Population policy. In: INED (Institut national d'études démographiques). [online]. [cit. 2023-04-18]. Dostupné z: https://www.ined.fr/en/glossary/population-policy/.. Kromě počtu obyvatel může demografická politika také významně ovlivňovat rozmístění obyvatel, například podporováním migrace nebo nuceným vysídlením. Součástí demografické politiky je i snaha vlády o zlepšení životních podmínek a tím pádem i zlepšení životní situace svého obyvatelstva. Cílem politiky je prostřednictvím přímých i nepřímých nástrojů ovlivnit rozhodování rodin co se týče počtu členů, věku pro vstup do manželství, vzdělání dětí, úspor a spotřebních výdajů. Tato rozhodnutí mají potenciál ovlivnit budoucí vyhlídky země, například podpořit ekonomický rozvoj, zvýšit životní úroveň společnosti i jednotlivce. I když někteří politici hovoří o populaci, v oficiálních vládních dokumentech se tento termín objevuje zřídka a spíše v souvislosti s migrační politikou. Zatímco v jiných zemích zahrnuje populace opatření, která zlepšují život lidí tím, že jim dávají větší kontrolu nad jejich reprodukcí, tak čínská vládní "politika jednoho a dvou dětí" používá nucená opatření DUDOVÁ, Petra. Populační politika Čínské lidové republiky: Vliv politiky dvou dětí na negativní dopady politiky jednoho dítěte. Olomouc, 2020. Univerzita Palackého v Olomouci. .
Historie vzniku populační politiky Po pádu dynastie Qing se císařovna Cixi stále pyšní vládou nad nejlidnatější říší světa. A v lidnatosti Číny, jako Mao Zedong, spatřovala její sílu, což bylo osudným pro její moc. Mezi lety 1741 a 1841 se počet obyvatel Říše středu téměř ztrojnásobil, ale systém státních sýpek, jež redukoval následky neúrodných let, dostačoval jen na třetinovou populaci FAIRBANK, John King (1998). Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství lidové noviny (665). ISBN 978-80-7422-007-4. Od nástupu komunistů k moci byl základním rysem čínské populace extrémní demografický růst. Každoroční absolutní přírůstek činil 12 milionů a vrcholil v letech 1985-1989. Populační růst od té doby nebyl stabilní a pouze „vzestupný. V průběhu Velkého skoku došlo ke změně růstu a propadu natality, což bylo vystřídáno tzv. populačním boomem, který představoval přirozený přírůstek 23 milionů obyvatel ročně, vůbec nejvyšší hodnotu dosaženou v dějinách světa. V průběhu Kulturní revoluce došlo ke zvýšení počtu obyvatel a Čína se přiblížila „magické“ hranici jedné miliardy obyvatel, jíž dosáhla už v roce 1981. Deng Xiaoping rychlý růst populace přehodnotil jako možnou příčinu vzniku potenciálních problémů a nebezpečí. Účinné řešení přinesla politika jednoho dítěte, která byla uplatňována od počátku 80. let 20. století. Snahou vlády bylo snížit relativní přírůstek a zamezit tak přelidnění Číny. Tvrdé uplatňování této politiky se uchytilo pouze u nejchudších vrstev obyvatelstva, jež se nemohly proti nařízení nijak bránit, protože pokuty za „nadlimitní“ počet dětí pro ně představovaly nepřekonatelnou překážku. Geograficky se politika jednoho dítěte uplatňovala převážně v nejzalidněnějších oblastech Číny (Shandong, Jiangsu, Anhui a Henan). Zde ale politika jednoho dítěte také nebyla striktně dodržována .
Dělení populační politiky Populační politika je rozdělena na několik typů, od kterých se následně odvíjí způsob uplatnění a druhy opatření, které jsou prosazovány. Jedná se o typy migrační a kvantitativní.
Migrační – (cílem je dosažení požadovaného územního rozmístění a sledování pohybu obyvatelstva) -> proimigrační/proemigrační Kvantitativní – (sleduje vývoj počtu obyvatelstva) -> pronatalitní/protinatalitní
Metody V rámci populační politiky se k dosažení cílů vlády používá několik metod. Pak záleží, zda je cílem populační politiky snížení nebo naopak navýšení počtu obyvatel. Způsoby, kterými může vláda ovlivňovat rozhodování lidí, mohou být přímé a nepřímé. O přímém vlivu můžeme mluvit v souvislosti s vydáváním zákonů a prohlášení, například stanovením ideálního věku pro vstup do manželství. Silnější a déle trvající efekt mají však nepřímá vládní rozhodnutí. Vláda může různými nástroji dosáhnout změn sociálního i ekonomického prostředí. Mnoho signálů vyslaných vládou může mít tak vliv na rozhodování a uvažování ohledně výchovy a vzdělání svých dětí, práce matky, výši spoření nebo výdajů BRACKEN, Jill M. Respecting Human Rights in Population Policies: An International Customary Right to Reproductive Choice. [online]. [cit. 2023-04-18]. Dostupné z: https://doi.org/10.18060/17593..
Metody čínské vlády na snížení počtu obyvatel
Zavedení plánovaného rodičovství Propagace antikoncepce Legalizace potratů Lepší zdravotní péče pro ekonomicky neaktivní Důchodové pojištění Zvýšení statusu žen ve společnosti Ilegalizace dětské práce Poskytování služeb rodinných center Nucená sterilizace v případě dalších potomků Daně na každé další dítě Sociální nevýhody pro každé další dítě Finanční pokuty
Nástroje populační politiky
Politika jednoho dítěte Politika jednoho dítěte vešla v účinnost v roce 1980, která byla hlavním regulačním nástrojem PP. Zavedení přímo souviselo s politickými změnami po nástupu Deng Xiaopinga, protože se očekávalo překročení hranice jedné miliardy obyvatel. Strach z příliš rychle rostoucí populace usiloval o snížení porodnosti do takové míry, aby v roce 2000 počet obyvatel nepřesáhl hranici 1,2 miliardy. Také na počátku 80. let nastupovaly do reprodukčního věku silné ročníky z období 60.-70. let, tudíž maximální redukce následné „populační vlny“ byla urgentním řešením pro dosažení výše uvedených limitů. Bylo zavedeno motto mít první dítě v pozdějším věku, mít delší prodlevu mezi dětmi a mít jich méně. Hned od počátku byla uplatněna národnostní politika, díky níž etnické menšiny získaly „kvóty“ na děti. Tyto „kvóty na děti“ se liší mezi etnickými menšinami a oblastmi, kde žijí. Vláda musela zmírnit, jelikož přicházely protesty ze všech stran. Během let 1984-86 byly do politiky jednoho dítěte vloženy výjimky (pro rurální a zaostalé oblasti, řídce osídlené provincie či pro páry, kde oba pocházejí rodiče jsou jedináčci). Kromě restrikce počtu dětí přišla čínská politika s dalšími nástroji, jak růst populace zpomalit. Motto „později a déle“ přimělo obyvatelstvo plánovat rodinu. Snižování porodnosti a změna hodnot v rodině vytvořilo celistvý proces, který napomohl k regulaci populace a přinesl příznivé výsledky, přestože byl korigován státní propagandou a politikou. Bohužel s sebou přinesl i spoustu negativ, jež byla terčem kritiky. Například vyhlazování dívek, jelikož konfuciánství upřednostňovalo chlapce jako pokračovatele rodu před dívkami, které po svatbě sloužily rodičům manžela. Po zavedení této politiky totiž vzrostl nejen počet potratů, ale i odkládání a již zmíněné vyhlazování dívek, aby se rodina mohla znovu snažit o chlapce. Zákony pak tuto skutečnost zredukovaly a dívky byly státem zvýhodněny. Potrat dívky a ultrazvuk pro určení pohlaví byl zakázán. Postupem času docházelo k dalším výjimkám, které nakonec vedly v roce 2015 ke zrušení této politiky HORÁLEK, Adam. Geografie Číny: učební materiál pro studenty sinologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ..
Přesidlování Dalším článkem PP je politika přesidlování, jejíž součástí je hanizace, tzv. přesidlování Hanů do menšinových oblastí. Tento proces je označován jako rozvojový, protože příchozí Hanové do oblastí těžby mají oproti místním lepší vzdělání a dostávají se na kvalifikovanější pozice. Bohužel místní považují příchozí Hany jako státem podporované a lépe placené, což nepřináší slíbený rozvoj, ale sociálně-etnickou kategorizaci. Hanizace se ale uplatňuje i v hanských oblastech, aby se zredukovalo obyvatelstvo v extrémně obydlených oblastech, které se usazuje v řidčeji osídlených oblastí na západě. Toto ulehčuje nejen přelidněným oblastem získat více prostoru, ale také snižuje ekologickou zátěž. Zároveň část této státem podporované migrace míří na venkov s cílem snížit negativní dopady migrace mladých do měst za lepší prací či vzděláním. V Henanu a Jiangsu to řeší i otázku nedostatku vodních zdrojů .
Genderová nerovnost Při sčítání obyvatel v roce 1953 zjistilo, že je značný nepoměr mezi oběma pohlavími, což tvoří v ČLR genderově nevyváženou situaci, přestože japonská invaze způsobila vyhubení spousty mužů. S prvním krokem proti této situaci přišel už Mao Zedong, kdy se snažil o zrovnoprávnění žen. Bohužel se tato situace zhoršila v rámci politiky plánovaného rodičovství, která vedla k ještě větší snaze mít syny, protože dcery jsou v dospělosti pro rodinu neprospěšné. Zvyšující genderová nerovnost je proto spojena s vývojem politiky jednoho dítěte. Přináší to i značné výhody pro dívky ve formě státních příspěvků, větší toleranci ve školství, ale i při získání pracovní pozice ve státní správě. Matky s prvním dítětem ženského pohlaví mohou mít nejen druhé dítě, ale získávají i jednorázové porodné. Naopak mohou přicházet postihy za jakékoliv prevence proti porodu dívky, proto je zakázáno určovat pohlaví prvního dítěte. Interrupce je dovolena pouze v případě, že by byl matčin život ohrožen .
Vzdělání Vláda si dala za cíl pomocí vzdělání odstranit fenomén o méněcennosti dívek a snahu o jejich zrovnoprávnění. Věří, že se tímto způsobem lépe začlení do vědeckého nebo administrativního výběru . Pro tento účel je jen na úrovni vysokých škol od čínského školství uvolněno ročně okolo 500 milionů yuanů .
Sociální nejistoty